V úterý 8.1. si píšu s kamarádem a do toho sleduju fotky na instagramu a zahlídnu, že jedna holčina, co ji sleduju je zrovna v Dolomitech a má tam samé sluníčko.

Tak jsem si musela u kámoše pofňuknout, že docela závidím a jela bych taky, protože u nás byla pořád mlha a v Krkonoších ani trochu sluníčka. Na to mi kámoš napsal: „Tak pojedeme teď o víkendu a dáme i pátek?“ Tak jsem nejdřív poslala plno vysmátých smajlíků. Potom následoval můj 5 vteřinový zásek a napsala jsem: „Tak JO!“

Ovšem, když jsem přišla v úterý domů, tak jsem snad tím začala uvažovat a říkala si, že jestli to má cenu, zda nemám šetřit, jestli se to vyplatí na takovou chvíli. Zda to nemáme nechat až na jindy, kdy si uděláme trochu plány. Tak jsme celý úterý se Štěpánem uvažovali 😀 Ve středu jsme si na to kejvli, že to teda fakt dáme! Štěpán mě musel trochu popostrčit a dát rozhodující slovo 😀

Ve čtvrtek jsem pobalila věci do batohu, zajela půjčit mačky a v půl 7 večer jsem odjížděla tradá Jihlava, kde se odjíždělo směr Dolomity 🙂 Přesněji do okolí Tri Cime di Lavaredo.

PROTOŽE STRAŠNĚ RÁDA VYPISUJI, TAK MUSÍM POKRAČOVAT UŽ V DALŠÍM PŘÍSPĚVKU 😀

  A jak bylo zmíněno v předešlém příspěvku. Datluju strašně moc a proto se mi to už nevešlo do jedné aktuality 😀

V podzimních dnech je vidět, když přejíždíte z Banffu do Jasperu. Dýchne na Vás už ta zima. U Jasperu je více sněhu, ledovce a prostě ta příroda mi přijde trošku jiná. Samozřejmě, že náherná je, jenom prostě je to jiné. To poznáte 🙂

Cestou jsme zastavili u Glacier Discovery Centre, což je místo ze kterého se můžete vydat autobusem na Athabasca Glacier. Tedy kousek k němu. Dál Vás až k ledovci doveze druhý autobus. Cenově to ale přijde na velkou sumu, tudíž jsme se nejeli podívat až k němu. Vůbec mi to ale nevadilo. Sedli jsme si na terasu a vyhřívali se na sluníčku. Za chvilku jsme pak pokračovali dál, protože čas se posouval kupředu. Taky jsme cestou potkali Glacier Skywalk, což je vyhlídka za velké peníze. Podle mě je lepší zastavit si o kousek vedle a odfotit to odtamtud. Sice nemáte takový dobrý úhel jako na vyhlídce, ale zase je to zadarmo. Ovšem každý dle svého gusta 🙂 
Glacier Skywalk a Glacier Adventure (což je ten ledovec, ke kterému Vás doveze autobus) jsou přes zimní období uzavřené. Aspoň to tak píšou v prospektech 🙂

K večeru přijíždíme do Jasperu a jdeme ještě zjistit, kde mají informační centrum, kde nabereme nějaké mapy. Mrkneme i po zdejších obchodech. V autě pak vybíráme, kde ten den přespíme. Rozhodli jsme se pro kemp Snaring, kde zaplatíte za kemp jenom něco přes $15 bez ohniště. Toto byl třeba kemp, kde nebyla budka a v ní někdo, komu byste zaplatili. Byl to kemp, kde jste přijeli, vybrali si místo (pokud tam nějaké bylo) a došli jste na začátek kempu ke stříšce, kde jste si vzali potřebnou obálku, na kterou jste vyplnili: svoje inicály, jak dlouho tam hodláte spát, jakou částku vhazujete do obálky a tak dále. Na obálce byla i část, kterou jste si odtrhli, napsali jste na ní to samé, co na obálku a ten útržek pak přicvakli u sebe na kempovacím místě. Obálku s částkou jste pak hodili do zapečetěné přihrádky, co byla u stříšky.

17.9. – Přes noc bylo -6°C, ale mně to nevadilo. Do Kanady jsem byla vybavena perfektně. Teplé oblečení muselo být. Ráno jsme pak vstali velice brzo, protože hlásili dobré počasí. Takže jsme toho chtěli stihnout hodně. Ráno jsme se jeli projet k jezeru Jasper Lake a Talbot Lake. Cestou jsme potkávali místní zvířata. I jednoho vlka, ale toho bohužel na fotce nemám.

Častokrát jsme potkávali horské ovce na silnicích, jak lížou sůl ze silnice. Prostě se nebojí. Když je potáte na silnicích, tak je v klidu objedete. Přesně tak, jak to dělají všichni ostatní 🙂 Upřímně mě fascinuje ta doprava v Kanadě. Já za celých 25 dní jsem asi pouze 1x uslyšela, že se někdo vytroubil. Jinak nic. Všichni se tam respektují, nikdo se nikam nežene. Například byla křižovatka, kde na všech 4 stranách byla STOPKA. Řeknete si, že asi bude platit přednost zprava. Nikoliv. Tam to fungovalo tak, že se prostě nějak navzájem pustili. Mávli na sebe rukama a jelo se. Nikdo se nevytruboval, aby mu naznačil: „Hele dělej, už si pustil 2 auta, musíme jet taky my.“ To vůbec ne. Prostě vše v pořádku. Nepředstavitelné že 🙂

Další zastávkou toho dne bylo jezero Maligne Lake. To jsme si kousek prošli a pak jsme pokračovali dál na Bald Hills. Odtamtud byly krásné výhledy na Maligne Lake a okolí. U všech jezer (Moraine Lake, Lake Louise, Lake Minnewanka a i tady) je možnost vyplout si na loďce po jezeru. Ceny se pohybují okolo $100 😉 Ten den bylo vážně nádherně. Po několika dnech jsme šli túru jenom v tričku, byla to krása 🙂 

Vzhledem k tomu, že jsme vyšli brzo ráno, tak jsme byli po odpoledni z výletu zpět a přemýšleli jsme, co dál. Vyrazili jsme tedy k vodopádu Athabasca Falls. Tento vodopád je hned u cesty a je neskutečně profláklý. Pokud tam jedete okolo odpoledne a kór když je hezky, tak těžko se prorvete mezi tím davem pro dobrou fotku 😀 Opravdu je tam narváno. 

Ten den jsme kempovali v kempu Wapiti. A ještě před tím, než jsme šli spát, jsme si zašli na menší túru okolo Pyramid Lake. Z něj fotky ovšem nemám 🙂 

18.9. – Počasí se pěkně kazí na několik dní, tak si říkáme, jak s tím naložíme. Ovšem s plným žaludkem se nejlépe přemýšlí. Proto vyrážíme na snídani, kde zjistíme, že skoro celá restaurace je plná čechů. Jak už českých turistů nebo čechů, co tam pracují 🙂 Servírka, co nás obsluhuje nám vypráví, že tam už žije 3 rokem a že se má skvěle a o návratu domů rozhodně nepřemýšlí. My se nakonec rozhodujeme, že se vydáme skoro 700 km daleko, a to k Watertoon Parku, protože tam hlásí krásné počasí. Všude v okolí má být škaredě. Watertoon Park je na hranici s USA, kousek od Montany. Takže den máme opět cestovatelský, skoro celý den jedeme. 
Ten den jsme nedojeli do Watertoon Parku a přespali na parkovišti v autě. To byla asi zásadní chyba. Zjistila jsem, že mi nedělá spaní v autě prostě dobře. 

19.9. – Když jsme se tento den probudili, ještě jsem se cítila v pohodě. Dojeli jsme k jednomu kostelu, jehož jméno se neříká (opět si ho nepamatuji) a jeli směr Watertoon Park. Tam to začalo. Opět mě neskutečně chytla bolest zad a hrudníku. Už jsem si říkala, že mám snad infarkt 😀 Jenže to bolelo tak, že jsem nebyla schopna pohybu. Dojeli jsme do informačního centra, tam se poptali, co fajn můžeme ve Watertoorn Parku jít za túru. Ovšem žádná túra se nekonala, protože to s tou bolestí fakt nešlo. Tudíž toto byla asi největší krize našeho výletu 🙂 Takže jsme se ještě ten den vraceli zpět, do Calgary 😀 Tam jsme přespali u mého kamaráda.

20.9. – Ten den bylo hodně ošklivo. Ve městě jsem ale zůstat nechtěla, chtěla jsem do přírody, protože jsem byla skoro 3 dny bez pořádného pohybu a moc mi to chybělo. Takže jsem řekla, že půjdeme prostě ven ať je počasí jaké chce. Nebylo to nejhorší, nepršelo. Zataženo sice bylo, ale to mi nevadí. Dojeli jsme do Canmore a odtamtud jsme pokračovali k jednomu jezeru, které opravdu nevím, jak se teď jmenovalo. Někde jsem ztratila mapu Canmoru a na mapách na internetu se prostě nechytám 🙂 A kdo to bude vědět, může mi to napsat a doplním to ráda 🙂 Jezero mělo něco okolo 16 km, takže jsme tím krásně zaplácli den. Ke konci se nám pak rozpršelo. Ten den jsme se vydali ještě do Banffu a skončili v kempu Two Jack Main.

21.9. – To jsme se vydali na Gondolu. Ovšem nevyjeli jsme si ji, ale šlapali jsme to nahoru i dolů pěšky. Cesta nahoru je podobná cestě na Sněžku přes Obří důl. Až na to, že ten krpál vede už od začátku. Trasa je dlouhá 6,5 km nahoru. Nahoře je boží dopuštění, protože to mnoho lidí vyjede. Takové info: Doslechli jsme se, že pokud si tu Gondolu vyšlápnete ráno do 10 hodin, tak dolů ji máte zdarma 🙂 Počasí se nám lepšilo, celou cestu bylo nádherně a nahoře se akorát střídalo zataženo se sluníčkem. Úplně ideál.

Když jsme došli dolů, tak jsme si ještě trošku prošli město. Zašli si na jídlo, protože to my jsme u nich jedli moc rádi 😀 A protože bylo hezky a my měli mnoho věcí špinavých, zajeli jsme si pak ještě k Johnston Lake a tam jsme si oblečení ve vodě přemáchli a sušili u auta. Společně i se stanem 🙂 

Když jsme víceméně dosušili, tak jsme si šli ještě Johnston Lake obejít. Je to krásná procházka. Doporučuju. Není to vůbec do kopce, prostě jenom na vyčištění hlavy 🙂 

A přesně tady, tady mě opouští moje síla 🙂 Třeba to jednoho dne dopíšu, ale spisovatelka ze mě asi nebude. Nedotáhnu to psaní do konce. Vlastně si říkám, zda se někdo pročetl poctivě až do tohoto konce. Třeba to nemělo ani cenu psát 😀 Aneb těch posledních pár dnů jsme navštívili ještě jezera Taylor Lake, Boom Lake, projeli jsme se loďkou na Lake Minnewanka, byli jsme u východu slunce na Moraine Lake (tady chci říct, že pokud chcete jít ráno na východ slunce k tomuto jezeru, buďte tam už okolo 6 ráno ať si zaberete super flek. My tam byli před 7 ráno a bylo tam narváno, skoro jsme nechytli už místo na zaparkování a najít místo na focení bylo ještě těžší, protože stál turista, vedle turisty stál stativ s foťákem a takto vedly řady).

CO JSME SEBOU MĚLI PROTI MEDVĚDŮM? 🙂

CO ZA OBLEČENÍ JSEM MĚLA SEBOU? MOŽNÁ TOHO BYLO MNOHO, ALE PROČ TO NEVZÍT, KDYŽ TO AUTO UVEZE 🙂

2x dlouhé triko z Merino vlny: https://www.hanibal.cz/kari-traa-pradlo-akle-ls-dr-id20864 x https://www.hanibal.cz/devold-expedition-rolak-se-zipem-damsky-id1272
1x triko s krátkým z Merino vlny: https://www.hanibal.cz/ortovox-pradlo-150-cool-logo-t-shirt-kr-women-id20565
4x kalhoty: Pro ty odkaz nedávám. Měla jsem nějaké obyč z Decathlonu, jedny jsou od Direct Alpine (super věc!). Jedny mírně zateplený. 
5x ponožky – vše z Merino vlny
Nejlepší kulich!! – https://www.hanibal.cz/kama-cepice-a107-id19629 – samozřejmě ten tyrkysový 😀 
BOTY: https://www.hanibal.cz/asolo-fandango-gv-ml-id17037  
BUNDY: Měla jsem péřovku z Decathlonu a jednu takovou obyčejnou a trochu víc zateplenou. Ale už brzo ke mně zavítá bunda od Tilaku. Protože pořádná nepromokavka se prostě hodí! 🙂 

Tohle je takový hlavní základ. Možná si říkáte, proč takových drahých věcí. Víte já často chodím po horách, tudíž to využiju. A řekla bych, že je lepší mít 2 trika, která mi vydrží přes 5 dní nošená a nesmrdí, nezaberou tolik místa než mít sebou na každý den jedno triko, které smrdí už při první lehké túře 🙂 Sice za ty trika dám přes 2 tisíce, ale plní to svůj účel :)Rukavice, spodky, nákrčák jsou samozřejmostí 🙂

Pokud by Vás zajímalo něco víc, co jsem zde nenapsala, napište mi zprávu. Buď na FB: Hana Jampílková nebo na e-mail: hanajampilkova@seznam.cz Ono jsem Vám toho tady ještě plno nenapsala. Bylo by to na další nové dva odkazy 😀 

V neposlední řadě bych moc chtěla poděkovat Danovi, který to se mnou těch 25 dní vydržel. Musím říct, že to někdy bylo se mnou hodně náročné 😀

A v poslední řadě Vám chci říct, abyste si opravdu začali plni své sny. Já Kanadu viděla jako sen, který se nedá jen tak splnit. Hodně jsem se toho bála. Vážně jsem byla před odjezdem tak vystresovaná. Každému, kdo se mě zeptal na Kanadu jsem odpovídala, že to prostě nedám, že mám problémy s tím a tím a že to nemůže dopadnout dobře.

A já se vrátila s tím nejlepším pocitem, nejlepším zážitkem, co jsem kdy mohla! 🙂 Je to úplně jiný svět. Lidi tam jsou na sebe vážně hodní. Já se tam v roce 2020 chci vrátit za prací, tak doufám, že mi to vyjde.

V roce 2019 je v plánu Skotsko a dál? Chtěla bych ještě Dolomity a Norsko. Kdo mě ale zná, tak ví, že občas měním plány ze dne na den. Možná se podívám někam úplně jinam 🙂 Nevada a Kostarika by se mi třeba taky moc líbila 😀 

O JEDNOM PŘÍBĚHU A ZÁROVEŇ SPLNĚNÉM SNU, KTERÝ JSEM NEVYČETLA Z KNÍŽKY, ALE Z MÉHO CESTOVNÍHO PASU.

A jak to celé začalo? Tak čtěte 🙂

Po mém příjezdu z Islandu v roce 2017 jsem si řekla, že každý rok padne jeden velký výlet a další by mohl být výlet do Kanady, protože Kanada byl můj velký sen, ale taky velice nereálný. Já a v Kanadě, tolik tisíc kilometrů daleko. Jenže co, rozhodila jsem kontakty (byť jsem vůbec nedoufala, že se někdo chytne). Člověk se našel, ale přece jsem nedoufala v to, že se v to září/říjen (kdy jsem to plánovala) vyjede. Někdy od dubna jsme začali sledovat letenky, kdy jsme vlastně nejlevnější trošku prokaučovali, ale někdy v červnu jsme koupili další výhodné.

Letenky máme. Co takhle už zkusit řešit půjčení auta …na to je čas. Co takhle nějaký plány už dávat dohromady ….na to je čas. Letíme přece až  4.9. času dost. Červen pryč, červenec pryč. Někdy v půlce července jsem si říkala, že na začátku srpna už prostě tu Kanadu začnu řešit a dám dohromady různé treky apod. Chtěla jsem tuto dovolenou já, takže plánování bylo na mně. V cestovatelské seznamnce na facebooku jsem našla lidi, co už v Kanadě byli a taky tam cestovali. Tak jsem pár lidí zkusila a nejvíce jsem si o té Kanadě psala se dvouma klukama (Lukášem a Petrem), kteří mi nejvíc pomohli, co se týče rad apod. MOC VÁM KLUCI DĚKUJI 🙂

Tudíž jsem měla takový základ, jak je to tam s kempama, s medvědy, víza apod. Jo a víza jsem měla už někdy od dubna myslím, to je opravdu lehké získat 🙂 Vyplňovala jsem je na této stránce: https://www.canada.ca/en/immigration-refugees-citizenship/services/visit-canada/eta/apply.html
Dobrá, takže pár informací mám, ale co pořád nějaké výlety? Měla jsem akorát takový základ, že Calgary (místo, kde budeme přistávat), je kousek od národníních parků Banff a Jasper, takže tam pojedeme jako první. Jenže co tam? To jsem nevěděla. Polovina srpna za mnou a pár týdnů do odletu. „Kurňa já nemám nic! Vím jen, že tam jsou nějaký dvě jezera, kam chci jet a ty dva národní parky. No toto dopadne, to bude průser, určitě nebudeme vědět, co dělat a tak a dopadne to špatně.“

Takže harmonogram skoro žádný. Ale to jsem celá já.

3.9. jsem dojela pro kámoše na nádraží, který jel se mnou a dovezla ho k nám domů, kde přespal a my ještě večer okoukli, jaká krásná místa v Kanadě jsou. Ještě musím vlastně napsat, že Lukáš mi dal perfektní mapu míst, kde v Kanadě všude byl (jezera, vodopády atd.) Jenže i tak jsem byla nervní (a jak se tam dostaneme a jak si to rozvrhneme atd.)

4.9. Ve 4 hodiny ráno budík a nervozita byla tu. To, že mám zabaleno asi vše potřebné, co mám mít, tak z toho jsem nervozní nebyla. Spíše z toho, co se bude dít až tam prostě doletíme. Před 7 hodinou ránou dojíždíme na letiště Václava Havla, kde jsem ohudlanovala oba rodiče, mamina nezakryla to, že se o mě bojí a nechce mě pustit. Byly slzy. Tak poslední objetí a ahoj za 25 dní jsem doma! 🙂

V 9:35 jsme se odlepili od runwaya a ve 12:35 přistáváme v Torontu (všechny kontroly proběhly v pořádku). Nečekali jsme vlastně vůbec a hned po kontrolách jsme nasedli do autobusu, který nás dovezl k dalšímu letadlu. Sedáme tedy do druhého letadla, které už bylo méně pohodlnější než naše první a letíme směr Calgary. Tam dolétáme v 16:15 jejich času (tady to bylo posuunuté o 8 hodin dopředu). Batohy nám dorazily taky, takže tradá pro auto. To jsme vyzvedli také rychle. Lepší fotku našeho auta asi nemám, než na této fotce. To naše je to vlevo – Kia a dál nevím 😀 😀 O druhém autě až někde hodně dole 😀

Auto máme, takže směr Walmart, nakoupit nějaké drobné jídlo a kartuše. Kartuše jsme na náš vařič vůbec nesehnaly. Takže prostě koupíme až další den, nic se neděje. Jedeme tedy vstříc Banffu. Přemýšlíme, kde budeme spát. Tak co nějaký kemp nebo třeba v autě? Už je skoro tma a my dojíždíme do Canmore. Tam jsme přemýšleli, jestli to dát do místního kempu nebo to nechat mimo něj. Dobře, tak jsme v 11 večer zajeli do kempu. Jenže jak jsme neměli zkušenost, tak jsme nevěděli co teď. Před náma budka, kde byly nějaké lístky a prostě co. Kolik máme zaplatit a kam s penězma (vždyť tu nikdo není. Samozřejmě jsme pak s dalíšmi dny věděli, co a jak 😀 ). No ale teď co. Tak říkáme nic. Jeden z těch kluků říkal, že když přijedeme takhle pozdě ať normálně zakempujeme a ráno zaplatíme. Tak to prubneme. Zajeli jsme na jedno místo a teď jak se vyspíme v autě. Zjistili jsme, že naše auto je na spaní úplně naprd. Zadní sedačky se sice dají sklopit, ale nejdou úplně do lajny, ale vytvářejí takový menší schůdek a přední sedačky nejdou sklopit úplně dopředu 😀

Nějak jsme se do toho auta nacpali a že teda ulehneme. Za 10 min. vidím jak nějaký auto přijelo k tý budce (to bude další, kdo jede do kempu). Samozřejmě voči na šťopkách a koukám. Kámoš mi říká ať spím. „Nenenene, to ne, jsem zvědavá.“ A najednou máme to auto za zadkem a někdo vylejzá z auta s baterkou 😀 A jak mi vysvětloval jeden kluk, co mám takhle dělat, že mám říkat, že jsme tu poprvé, první noc a že nevíme. Tak jsem tuto roli zvládla naprosto na výbornou!! 😀 Běhala jsem tam v ponožkách a česky, anglicky a německy jsem rangerovi vysvětlovala, že jsme tu prvně a že nevíme co a že jsem myslela, že můžeme zaplatit až ráno 😀 Tak to nejde, museli jsme zaplatit teď. A vůbec z těch rangerů nemějte strach. Paní mě vysmála 😀 Ještě si ode mě vzala menší sumu, než jsem měla dát, když to asi viděla a ještě se nám vysmála, jak v tom autě spíme 😀 Tak takhle dopadla naše první noc.

5.9. Druhý den vstáváme brzo ráno, dáváme ranní hygienu a konečně vstříc Banffu. Ten jsme měli od sebe tak 30 km. Ještě než vjedete do národního parku, musíte si koupit VSTUP do národních parků. Nás to stálo teď myslím 130 dolarů nebo 150. Teď netuším. A kupujte to celoročně. Nemusíte pak u každého národního parku kupovat novou.

Konečně přijíždíme do Banffu. Konečně se před námi rozevírají hory. Parkujeme tedy v Banffu a jdeme hledat kartuše. Ty po velkém hledání nacházíme a kupujeme. Mrkneme se i na jeden jejich park. Já samozřejmě fotím, jako kdybych už zítra odjížděla. Musím mít každý roh nafocený. Ze všeho jsme paf. Z toho, jaký tam jezdí auta, jaký stavby tam mají, jaký ulice, že mají na každém rohu veřejné a hlavně čisté WC 😉 A že jsou prostě všude hory a hlavně, že je hezky 🙂

Je odpoledne a tak si říkáme, že někam vyrazíme. V místním infocentru bereme nějaký mapy a vyrážíme směr Lake Minnewanka. Parkujeme tak 3 km pod jezerem u jednoho parkoviště Lower Bankhead. Nevím, proč jsme tehdá nezaparkovali hned u jezera, ale krásně jsme se protáhli. Byť jsme teda šlapali po asfaltce.

Docházíme k jezeru a jsme opět PAF. Všechno fotím. Hned první den jsme tam zahlédli ty drzé veverky, které se nebojí (teda aspoň nějaké). Kousek obcházíme jezero a asi tak na hoďku usedáme na jednu skálu a opalujeme se a já na tom sluníčku tak trochu usínám, jak jsem ještě po cestě a po noci, kdy jsem se v autě nevyspala, ospalá.

Den skoro utekl a my přemýšlíme, kde budeme spát. Danovi jasně říkám, že dnes se chci prostě vyspat v kempu. Protože je člověk utahanej z toho 8hodinovýho posunu + ještě nevyspalost předešlá z auta. Dan taky souhlasí, takže z jednoho časopisu, který jsme vzali v íčku, jsou napsané kempy v národních parcích + jaké služby poskytují, jak dlouho jsou otevřené a jaká je cena. Ten den se rozhodujeme pro kemp Two Jack Lakeside. Cena $27,40 – záchody, sprchy, ohniště. Vše mají. Dávejte si pozor. V prospektu máte napsanou cenu třeba těch $27,40 jenže oni se někde neptají, zda chcete ohniště nebo ne a rovnou Vám tam připoštou k ceně $8 za ohniště. Vy si pak můžete vzít v kempu dřevo a udělat si oheň. Jenže taky to nemusíte chtít. Tudíž řeknete, že to chcete bez 😉

Nám se to právě jednou stalo, že jsme přijeli do kempu s tím, že cena je ta a ta a najednou nám bylo řečeno, že o dost víc. Tak si říkáme, jakto a pak jsme zjistili, že nám to tam rovnou přičetl aniž by se zeptal 🙂 A kdybyste to chtěli udělat fikaně, že byste chtěli ušetřit a řekli byste, že oheň nechcete a pak si tam pro to dřevo došli, tak ono ty rangeři objíždějí neustále kempy a kontrolují si to 🙂 Líbí se mi, jak tam dodržují všichni pravidla! 🙂

 A co se týče ještě místa v kempech. Když tam jedete asi v létě, tak je nutno zarezervovat si je den, dva dopředu. Protože byť jsme tam přijeli v září, kdy je sezóna skoro u konce, tak bylo v kempech dost plno a občas nám řekli, že nemají místo a poslali nás do jiného kempu. Ovšem rada – pokud přijedete do kempu, který píše, že má plno, zeptejte se, zda by na jednu noc třeba místo neměli. Protože se nám stalo, že sice psali plno, ale vzali nás v pohodě 🙂 Dále jim tam nahlásíte své příjmení a jméno. Řeknete jim, zda kempujete poprvé či ne, dle toho Vám dají potřebné informace, hlavně, co se týče medvědů a tak. Pak dostanete číslo svého kempovacího místa a mapu, abyste si ho našli. Proč mapu? Protože občas přijedete do kempu, který tam má přes 700 míst.

FOTKY JSOU Z ROZDÍLNÝCH KEMPŮ

6.9. – Druhý den před námi. Ještě bych chtěla říct, že v prvním kempu tekla pouze studená voda, takže spaní na čuně, ale s tím se při tomto výletu prostě počítalo, že se nebudeme i pár dní mýt 😀 Už vcelku vyspalí vyrážíme na náš první výlet. Cestou ještě stavíme u jezera Two Jack Lake a snídáme u tohoto krásného jezera. Jinak snad po každých 2kilometrech jízdy jsou odpočívadla, kde najdete WC, piknikový stůl a koše (mimojiné ty záchody vcelku krásně udržované! To jsem koukala. Jak na to člověk není zvyklý, tak je opravdu jak Alenka v říši divů). A zde jsme taky měli dost piknikových stolů, záchod a prostě no vše 🙂 Krása6.9. – Druhý den před námi. Ještě bych chtěla říct, že v prvním kempu tekla pouze studená voda, takže spaní na čuně, ale s tím se při tomto výletu prostě počítalo, že se nebudeme i pár dní mýt 😀 Už vcelku vyspalí vyrážíme na náš první výlet. Cestou ještě stavíme u jezera Two Jack Lake a snídáme u tohoto krásného jezera. Jinak snad po každých 2kilometrech jízdy jsou odpočívadla, kde najdete WC, piknikový stůl a koše (mimojiné ty záchody vcelku krásně udržované! To jsem koukala. Jak na to člověk není zvyklý, tak je opravdu jak Alenka v říši divů). A zde jsme taky měli dost piknikových stolů, záchod a prostě no vše 🙂 Krása.

Posilnění vyrážíme k jezeru Lake Minnewanka, kde parkujeme a koukáme do mapy, že bychom mohli dojít na vyhlídku – Aylmer Lookout. Dohromady trasa dlouhá 24 km. Vyrážíme. Cesta je z počátku příjemná. Začínají výhledy, pak je to jedna velká dlouhá rovina a pak přijde místo, kde je značka, která nás upozorňujeme, že se vyskytujeme na území medvědů. Tam nám trochu zatrnulo. Byť jsme měli bear spray, tak i přesto jsme si říkali, zda jít či ne. Nakonec nás dohnal páreček, který jsme cestou tam předběhli. Tak jsme si řekli, že vyrazíme s nima. Aspoň nás bude víc.

Tyto cedule potkáte skoro všude, když vyrazíte na takový výlet. Všude Vám píšou, že byste měli chodit ve skupině, dělat hluk v podobě tleskáního, zpíváního (jenže když jdete 4km nahoru, tak jste rádi, že dýcháte, natož ještě zpívat :D). Taky ale můžete koupit rolničku, kterou najdete snad v každém obchodě. Dělá to randál opravdu velký. Platí totiž, že medvěda naštvete nejvíc, když ho překvapíte, proto je nutné dělat hluk. A bear spray prostě pro nejhorší případ. V íčku Vám ale řeknou, že stejně asi nebude potřeba. Prostě pokud nebudete chodit mimo vyznačené trasy, tak si myslím, že se Vám nestane nic hrozného 🙂

Medvěda jsme cestou nepotkali žádného. Vrátili jsme se zpět naprosto v pořádku, jen trochu utahaný. Blížil se konec dne a tak jsme našli zase nějaký kemp (nyní si nevzpomenu, kam jsme zajeli tentokrát). Navečeřeli jsme se (k večeři jsme měli první dny AdventureMenu či TravelLunch – někdo to rád, někdo ne. Já doporučuji 🙂 Vždy jsme k tomu jídlu přidali špagety). A hurá spát a těšíme se na další den.

7.9. jsme se vydali k jezeru Lake Louise, kde bylo strašně moc turistů, protože jak to tak bývá, tam, kde je parkoviště hned u vyhlídky nebo u jezera, je těch turistů nejvíce. Tudíž i tady toto pravidlo platilo 🙂 Nafotili jsme několik fotek, protože jsme měli pořád nádherné počasí a utíkali nahoru na horu od těch turistů 🙂 Z Lake Louise jsme došli až k Mirror Lake a odtamtud zase zpět dolů. Pak jsme jeli do centra Lake Louise (ještě říct, že Lake Louise je od Banffu asi 50 km). Tam jsme tedy poprvé od odjezdu našli wi-fi a napsali rodině, že jsme v pohodě a co se za první dny událo. 

POHLED NA LAKE LOUISE

Udělali jsme strašně moc fotek, protože pořád hezké počasí a nádherná místa. A jestli si pamatujete, jak jsem na začátku psala, že jsem neměla žádný harmonogram apod., tak přijedete kamkoliv do infocentra, kde prostě vezmete mapu a tam to všechno je. My vše objevovali z map a šlo to rychle 🙂

8.9. To už se těšíme na Moraine Lake – to bylo jedno z těch jezer, které jsem chtěla v Kanadě navštívit. Děsně profláklý jezero, ale děsně. Má malé parkoviště, tudíž pokud tam nepřijedete už před 7 ráno, tak nezaparkujete 🙂 U křižovatky na Moraine Lake, které je pak dalších 12km od té křižovatky stojí….ti tamti, teď nevím, jak se jim říká 😀 a prostě Vám řeknou, že tam nemůžete, že je plno. Kousek od té křižovatky je i parkoviště a všichni tam netrpělivě čekají až z Moraine Lake vyjedete co nejvíce aut a „ti tamti“ mávnou, že se může. Tudíž všichni skočí do aut a už to jede. Jenže často pustí třeba jen 5 aut a to je vše. No a já si říkám, tak těch 12km dáme pěšky – po asfaltce 😀 No vyšli jsme. Musím říct, že prostě po asfaltce to je zlo. Cesta neutíká, je to furt stejné. Asi na 8 km nás zastavilo auto a lidi řekli, zda tam chceme hodit, tak jsme kejvli, že jasan 🙂

Cestou k Moraine Lake ještě zastavujeme na různých vyhlídkových místech. Už přibyla oblačnost a tak ty fotky a ty výhledy začaly vypadat daleko líp. Já totiž na focení úplné jasno nerada 🙂

Tak jsme chvilku poseděli na Moraine Lake, mrkli tam už do Gift Shopu a koukali, co pak vezmeme domů. No brzo na takové činy, když se vracíme domů skoro až za 20 dní 😀 Utrácet budeme až za 18 dní třeba 🙂 A říkáme si, jak zpět. Pěšky se nám už nějak nechtělo a jezdili tam autobusy. No jo, ale kolik stojí. Platit se nám moc nechtělo, ale prostě jsme si stoupli do řady a jedné paní se zeptali, za kolik to je. Ona odpověděla, že to bývá za $10. Jenže já Vám za chvíli vysvětlím jak to je.

Protože jako první Vám chci říct, že mě neskutečně fascinuje, jak tam jsou na sebe všichni milí. Čeká se na autobus a všichni vedle sebe vyrovnaný jak ovečky. Nikde žádný chuchvalec lidí, co se tlačí, aby nalízali do autobusu jako první. Autobus přijíždí a nechají všechny v klidu vystoupit. A když je autobus prázdný, tak se začne nastupovat. Když jsou sedadla plná, vyleze řidička a řekne, že je plno a že ostatní pojedou tím další, co přijede do 20min. A všude slysšíte jen, že v pohodě, že se nic neděje a úsměvy 🙂 U nás by bylo už bučeního a jistě sprostých slov. 

A teď k tomu samotnému autobusu: Shuttle – kyvadlová doprava. Jak jsem psala o tom, že je těžké se dopravit na Moraine Lake, tak abyste se tam podívali, doveze Vás tam tento autobus, který stojí $10. A kde ho najdete. Cestou z Banffu do Lake Louise jedete po dálnici a tak 2km před Lake Louise je odbočka, velká zelená značka, kde je napsáno právě Shuttle a tam zahnete. Je to velké parkoviště, kde stojí tyto autobusy a každý jede jinam. Jeden na Moraine Lake, jeden na Lake Louise a jeden do Lake Louise – město. Ten na Moraine Lake stojí tedy $10 a ten na Lake Louise, jak k jezeru, tak do města je zadarmo. Pokud si to jako mi vyšlápnete třeba na Moraine Lake pěšky, tak dolů nic neplatíte. Ono totiž nepočítají, že by nějaký blázen to šel nahoru pěšky 😀 A ani nekontrolují, zda lístek máte. Dole na parkovišti si ho samozřejmě musíte na Moraine koupit. A tyto autobusy jezdí každých 20 min. a myslím, že jezdí do 17:00.

Z návštěvy Lake Louise jsme si to namířili na chvilku k Lake Minnewanka (toto jezero jsme si prostě oblíbili). Ještě jsme se zastavili u jedné řeky, kde to krásně peklo, a tak jsme se tam na chvilku vyvalili a kámoš se schladil ve vodě. Cestou jsme potkali naše první zvířecí kamarády a sousedy. Zejména, když nám nějaký drobeček odpadl v kempu na stole, tak tam kamarádi byli hned 😀 Kámoš neměl nic pro veverku, která k němu přišla prosit, tak skončil s menším kousnutím do prstu 😀

Když jsme tu hodinku poseděli u Lake Minnewanka a potkali tam hlavně nějaké Čechy (kterých je tam opravdu mnoho) pokračovali jsme se podívat po okolí Banffu. Zejména na jedno vyhlídkové místo, ze kterého je krásně vidět na Vermilion Lakes a horu Rundle Mountain. Tam jsme si dali menší podvečerní procházku podél jezera. Když jsme procházeli jezero, tak jsme si všímali krásných stromů a nevím proč nás při pohledu na stromy napadlo, že bysme si mohli opéct buřty 😀 Takže jsme pak cestou od jezera zastavili v jednom obchodě, kde jsme je koupili a večer v kempu nad ohněm jsme je opekli a bylo nám dobře 🙂

9.9. – Tak tento den se nám počasí už trochu zhoršilo. Ráno bylo ještě pěkně. Stihli jsme ještě za vcelku slunečného počasí mrknout na jedno vyhlídkové místo a pak jsme pokračovali na parkoviště Upper Bankhead a šli jsme na C Level Cirque. Tam jsme ještě vychytali krásně počasí, protože když jsme došli k cíli, tak se počasí absolutně zatáhlo a cestou dolů už začalo pršet, ale tak nejsme z cukru, nevadilo nám to 🙂 Jenže co zbytek dne. My to stihli do 1 hodiny projít a tak co s tím.

A nyní se tedy dostávám k té první fotce, kdy jsem přidávala fotku dvou aut a psala, že to vpravo bylo kamarádů. Ještě před odletem do Kanady jsem si psala s jedním klukem, co byl už v Kanadě. A on se mi najednou v ten den ozval, že přejeli do Banffu a mysleli, že tam bude hezky a není, takže chce jet do Kootenay National Park. Tak jsme se tak nějak připrdelili slušně k nim 😀 Nejdřív jsme v Banffu pokecali o tom, co novýho, co jsme viděli apod. Oni přijeli do Vancouveru, takže to sem měli docela štreku. A nás čekalo dalších 200 km do Kootenay National Park. 

Přijeli jsme tam nějak okolo 11 večer a ještě jsme stihli v noci přírodní termály 😀 Takže krása. Do 1 ráno jsme se pod hvězdama máčali ve vodě 🙂 A jak jsem říkala, že je v Kanadě mnoho čechů, tak nás u těch pramenů bylo tak cca 13 a z toho bylo asi 7 čechů 😀 Tudíž jsme se tam seznámili s dalšíma a dali si rady apod. Oni v Kanadě pracovali, tudíž dali i informace o tom, jak to tam je s prací apod. Práci tam najdete na každém rohu. Zjišťovala jsem pomalu, že všichni přijíždějí z Česka hlavně od Brna a Beskyd. A tu noc jsme ještě stihli vidět opravdu hodně malou polární záři. Ale i tak to byl zážitek.

10.9. – Po krásné noci při polární záři ráno volám poprvé domů, protože měla mamina svátek, tak jsem ji chtěla popřát. Jelikož jsme byli trochu mimo civilizaci, tak bylo špatné spojení a já slyšela sekaný hlas a přišlo mi, jak když mamina v telefonu brečí. Nu což, vypla jsem to a aspoň poslala SMS 🙂 (Když jsem přijela domů z Kanady, tak to mámce vyprávím: „čoveče to znělo, jak když jsi brečela.“ A mamina dodala: „No vždyť jo! Já jak viděla to, že voláš, tak mi bylo jasný proč voláš, tak jsem hned začala brečet.“ 😀 😀 ) Ale k výletům. Po ráno odjíždíme do města Radium Hot Springs, kde bereme nějaké mapy a informace o zdejších nejlepších trekách po horách. Paní v íčku nám radí, že To Lake of the Hanging Glacier je dobrej trek. Dlouhej, ale fajn. Jasně, no tak jedeme. Celé dopoledne jsme nakupovali a psali domů, jak se máme. Tudíž jsme si pro mapy a informace byli až k dopoledni. A zde to začalo. Ta chyba, že jsme vzali auto sedana a nepůjčili si spíš SUV. Proč? Protože v Kooteany National park jsou cesty k různým místům po absolutně kamenitých cestách s velkýma dírama. Tudíž nevhodné pro tato nízká auta. My měli auto se vcelku vysokým podvozkem, ale kamarád byl víc snížený. Tudíž jsme si na cestách stavěli cesty z kamenů, abychom mohli vůbec projet. Jinak cestu dlouhou 40 km jsme jeli třeba 2 hodiny.

Parkovali jsme na místě okolo 3 odpoledne a musím říct, že trek mi dal pořádně na prdel. Ale způsobila jsem si to sama. To ráno jsem se moc nenasnídala a člověk byl docela i vydrncanej a utahanej z auta, takže se šlo blbě. Ze začátku jsme mírně napálili tempo, což byla pro mě asi zásadní chyba 😀 Celou cestu to pak šlo velice pomalu. Šli jsme téměř pořád jenom do kopce, ale odměna stála opravdu za to! 🙂 Celou cestu krásné počasí a medvědi žádní 🙂

Ten večer jsme přespali 40km mimo civilizaci. Tady jsem se poprvé bála trochu spánku. Celou dobu jsme totiž spali v kempech, které sice nebyly ohraničené, medvěd tam mohl zavítat tak jako tak, ale člověk měl takovou jistotu, protože okolo Vás bylo další X kempařů. Cítila jsem se v klidu. Jenže tady nebyl nikdo. Pouze les, my čtyři a naše dva stany a dvě auta. Samozřejmě, že jsme se řídili radama, abysme nenechávali jídlo někde mimo auto nebo ve stanech. Vše bylo zavřené v kufrech. Ani zubní pasty si nedávejte do stanů. I tak jsem usínala s pocitem, co když mě probudí funění medvěda u mě u stanu 😀 No, pokud ten večer nějaký zavítal k nám, tak jsem o něm nevěděla. Byla jsem z výletu dost unavená 🙂

11.9. – Další den máme takový víc flákací. Vydali jsme se akorát na Jupiter Trail, což je strašně malý trail 3,2 km 😀 Ani nevím, co jsme pořádně zbytek dne dělali. Každopádně jsme přemýšleli o dalším výletu. A dohodnuto bylo, že půjdeme na Welsh Lakes. Řekli jsme si ale, že dojedeme na parkoviště až k večeru, přespíme ve stanech a ráno se vydáme na trip. Cestou jsme potkávali hodně ovcí na silnicích (což je pro Kanadu zvykem 😀 )

12.9. – Ráno vstávačka v půl 7, nasnídat (tentokrát jsem se nasnídala vydatně) a vyrážíme nahoru na horu. Počasí nám strašně moc přeje. Krásné ráno zalité sluncem. Ze začátku je cesta fajn, trochu do kopce a pak dlouhá rovinka. Se Žandou klukům utíkáme, ale vždy, když jim zmizíme na dosah, tak čekáme, protože kvůli medvědům jsme se chtěli držet raději pohromadě. Nahoře je už trochu sněhu, do kterého když svítilo slunce, tak to byla prostě nádhera.

Doporučuji všechna tři jezera navštívit. Stojí to opravdu za to. V létě se vyplatí tam jít. Nám se pomalu zatáhlo, ale dávalo to fotkám právě ten pravý nádech. Cesta byla často velice kamenitá a hodně do kopce, šlo se trochu těžko, ale zvládli jsme všechno. 

Večer jsme se vraceli zpět k termálním přírodním pramenům, kde jsme se koupali poprvé, když jsme přijeli do Kootenay National park a další den jsme se rozloučili. Protože půlka naší bandy musela pro další holčinu na letiště do Calgary a tak jsme se každý vydal zase svojí cestou 🙂 Každopádně těch 5 dní s nima bylo skvělých! 🙂 Děkujeme! 🙂 Jo a co chci říct, že v Kootenay National parku jsme spali pořád v autech nebo ve stanech, ale mimo kempy. Našli jsme si vždy místa trošku dál mimo silnice a vše v pohodě. V Banffu a v Jasperu platí, že mimo kempy spát nesmíte. 

13.9. – Rozloučili jsme se a s Danem jsme se jeli podívat k jednomu vodopádu jehož jméno se nesmí vyslovit. Nene, akorát jsem na jeho jméno zapomněla 😀 Nějak na B. (já na to přijdu). Když jsme jeli zpět od vodopádu do Radium Hot Springs, tak jsme tam chytli akorát sraz veteránů, což byla nádherná podívaná. Zpívalo se, auta se túrovala, každý se předháněl, kterýmu to vrní víc 😀 No krása! 🙂 A všichni se hlavně smáli a zdejší gang to měl pod dohledem 😀 

14.9. se vydáváme k jezeru Diana Lake. Jelikož jsem se předešlou noc špatně vyspala v autě, tak mě bolelo úplně všechno. Nejvíce záda a hrudník. Přišlo mi, jak když mi celý tělo praskne. Takže cesta byla pro mě docela obtížná. Nějak jsem to došla. Jezero bylo krásné 🙂 Skoro nikde nikdo. Akorát, když jsme přišli, byla tam jedna skupina, která ihned odešla. Dali jsme tedy oběd a vyrazili jsme zpět k autu. Zbytek dne jsme pak strávili ještě v Radium Hot Spring a koukali na pokračování srazu veteránů 🙂 

15.9. se vracíme do našeho oblíbeného města Banff (toto město jsme si opravdu oblíbili). Ovšem oblačnost je velice špatná a hlavně je nízko. Tak říkáme, co s tím. No rozhodli jsme se, že půjdeme opět k Lake Louise a dáme tam výlet k Lake Agnes Tea House a mrkneme pak o kousek dál na jednu vyhlídku ještě. Tak jsme udělali a jak jsme šlapali nahoru a nahoru, tak ta oblačnost zůstavala trochu pod náma, takže nahoře jezero vidět bylo 🙂 Od jezera jsme pokračovali dál 1km nahoru k vyhlídkovému místu, kde to bylo nádherné. Byť byla inverze kousek pod námi, tak to bylo pohádkové. Já mám prostě radost i z takového počasí. Co na tom, že prší, poletuje sníh, fouká vítr. To prostě k těmto výletům patří. Ten, kdo miluje hory a toulání se po nich, jistě toto zná moc dobře 🙂 

Ten večer jsme zakempovali v kempu Tunnel Mt. Village I. Zde se nás třeba nikdy nezeptali, zda chceme kemp s ohništěm či bez a vždy nám tam šoupli cenu i s ohništěm, tudíž jim řekněte, že ohniště nechcete (pokud ho chtít opravdu nebudete). Pokud by někoho zajímalo, kde pak seženete to dřevo k ohništi, tak na začátku kempu je jedno místo (možná jich je víc po kempech, ale to netuším), kde máte plno dřeva naštípaného. Ovšem na velice velké kousky, proto doporučuji buď mít sebou sekyru 😀 a nebo vybírat malé kusy (občas tam nějaký najdete).

16.9. – Den odjezdu do Jasperu. Čekalo nás 7 hodin cesty a něco přes 200 km 🙂 Ráno jsme si ještě zajeli k horám nafotit východ slunce. Došli jsme si na palačinky (občas jsme prostě neměli chuť na naši ovesnou kaši, takže jsme si zašli na jinší a lepší 😀 ). Já se třeba na ty palačinky moc těšila, ale musím Vám říct, že teda nic moc. Objednala jsem si palačinky s borůvkami a banánem. Já hloupá jsme si myslela, že ty borůvky a banán budou posypané na té palačince, jenže ono to bylo vpeklé v ní, tudíž sladké jak cumel. Chtěla jsem ty palačinky ochutnat s tím javorovým sirupem, tudíž to bylo sladké hlavně asi kvůli němu 😀 Ovšem kamarád si téměř pokaždé dal omelety na různé způsoby a chrochtal si (takže omelety nejspíš stojí za to) 🙂

Cestou do Jasperu jsme zastavovali na mnoho vyhlídkových místech. Někdy to bylo hned u silnice, protože během rána, kdy bylo hezky, se postupně zatahovalo a my se vydávali do Jasperu za ošklivého počasí. Cestou se to však protrhávalo a právě proto jsme zastavovali i u silnice s ostatními, protože jsme si to krásné počasí chtěli cvaknout. (Co kdyby se náhodou zase zatáhlo).

Jako první delší zastávkou bylo Bow Lake, které bylo za velkou odměnu. Protože po předchozí pár dnech, co bylo ošklivo, se to tady nádherně protrhalo a to počasí bylo neuvěřitelné. Doporučuji si Bow Lake obejít a dojít až k vodopádu Bow Glacier Falls. Je to 3,6km jedna trasa 😉 Ještě před Bow Lake jsou jezera Hector a Herbert Lake. Kdo chcete navštívit, navšivte. My měli pokaždé ošklivé počasí, když jsme projížděli, takže nic z toho 😀 A bacha u Hectora. Když jedete směrem na Jasper, neuvidíte odbočku k němu, protože je tam zakázané odbočovat z toho směru. Pokud pojedete ale zpět z Jasperu do Banffu, odbočku na něj uvidíte 😉

Dále jsme pokračovali k jezeru Peyto Lake, což je velice profláklé jezero a je téměř hned za jezerem Bow Lake. U něj jsme došli na vyhlídku, kde bylo opravdu spousta lidí. Tudíž jsme šli kousek před ní, kde to vcelku klouzalo a cvakli nějakou fotku tam a pokračovali dál v cestě. 7 hodin se sice nezdá mnoho, ale 3hodiny jsme strávili u Bow Lake a do Jasperu jsme chtěli přijet v nějakou dobrou hodinu a ne pozdě v noci 🙂

Cestou do Jasperu jsme zatavovali na hodně místech a fotili, kochali se a nemohli uvěřit, že prostě na každém rohu něco je. V Kanadě snad opravdu platí (tedy v oblastech, kde jsou národní parky), že co roh, to nádhera. I na odpočívadle u silnice se ze záchoda můžete dívat na hory 😀

     Protože moc ráda vypisuji, tak musím pokračovat v dalším příspěvku 🙂 Kanada mýma očima II

..ANEB TATO VELMI DOBRODRUŽNÁ A VŠEMI KOMPLIKACEMI DOPROVÁZENÁ CESTA SE MUSELA ZDOKUMENTOVAT 🙂

Jak to všechno začalo. Byl měsíc a něco před prodlouženým víkendem 5. – 8.7.2018. Řekla jsem si, že toto se musí využít. Tak mi v hlavě dozrál nápad, co jet takhle do Tater a spát tam pod širákem nebo něco podobného. Napadlo mě dojet do Vrútek, odtamtud si vyjít na Suchý, přespat tam a ráno přejít Malý Kriváň, Velký Kriváň a až dolů do jedné vesnice odkud by se dojelo do Popradu, někde se přespalo a další den by se prochodil ve Vysokých Tatrách no a v neděli ráno bych byla doma.

Plán zněl skvěle, tak jsem ho navrhla lidem v Cestovatelské seznamce na facebooku, ale s tím, že hledám pouze holky. Bohužel asi 30 chlapů se chtělo opravdu přesvědčit, zda když píšu holky, myslím opravdu holky. Ano pánové, kdo to čtete, opravdu tím myslím holky 😀

Chytlo se tak 20 holek, z čeho nakonec zbyly jenom 4 – Anička, Pája, Zuzka a Lucka 🙂 Nás 5 vyrazilo ve čtvrtek vstříc Slovensku 🙂 Koupili jsme si společně jízdenku do Vrútek, ubytko bylo také zaplacené na jednu noc a společně s Pájou a Aničkou jsme v Pardubicích nastoupili do vlaku, kde už seděla Lucka, která jela z Prahy. Po cestě jsme kecaly, smály se, jedly a v Ostravně nabraly Zuzku. Jeli jsme na odpoledne, takže jsme byly docela vychrupané. Ve Vrútkách jsme stavěly okolo 3 hodiny odpoledne, protože měl vlak zpoždění.

S 13 kg batohama jsme vyrazily vstříc našemu vrcholu Suchý. Čekalo nás 10,5 km a 1000m převýšení. Bylo veliké dusno a strašně svítilo slunce. Musím říct, že ta část cca 4km než jsme vlezly do lesa, byla opravdu výživná. Ono tomu ale moc nepřidávaly ani 13kg batohy 😀

„Štrádujeme si to“ naším tempem, často zastavujeme na doplnění pitného režimu, protože to bylo opravdu zapotřebí. Odfrkujeme, zabodáváme se holema do země, pořád opakujeme, kdy už tam budeme a povídáme o všem možným. Ani nevím jak, ale po nějakých těch hodinách stojíme před Chatou na Klačianskej Magure, kde se odměníme KOFOLOU!! 😀 Na kterou jsme se vlastně celou dobu těšily. Strašně jsme se těšily i na halušky (i když jsme si říkaly, že si sníme svoje věci, abysme odlehčily batohy), jenže kluci před náma, co přišli dřív, nám je všechny zdlábli -_- :/ 😀 😀 

Tak jsme asi 45min. poseděly a šly jsme vstříc našemu vrcholu. Cesta už nebyla moc do kopce, spíš po rovince, občas kousek dolů a mírně nahoru, nic extrémního. Pak se nám začaly vrcholky při západu slunce ukazovat. Došly jsme okolo 9 večer těsně pod vrchol Suchý, kde bylo krásné místo na bivak, a tak jsme tam rozdělaly spacáky a karimatky, udělaly čaj a šly spát.

A pak to začalo že jo 😀 Hodně lidí Vám řekne, že se tam s medvědy nesetkalo, někdo zase jo, někdo řekne, že jsou horší spíš lišky apod. Od každého slyšíte vlastní zkušenosti. Proto každé hnutí kleče nebo trávy znělo, jak když tam někdo je, ale nebylo. Některé z nás to ani nevnímaly (což vlastně úplně vyhrály 😀 ) protože byly tak hotové z výletu, že si hezky pochrupovaly 😀

No jo, tak spíme napůl oka dál a já najednou zaslechnu (holky to slyšely taky, ale dělaly, že to neslyší a chtěly to zaspat 😀 ) něco mezi chrochtáním a něčím, tak 5m od nás. No vyklubal se z toho nakonec méďa, který přišel na návštěvu, ale hlasitým kecáním jsme ho poslaly na opačnou stranu 😀 (aspoň doufám). No nikdo nás pak už po zbytek večera nenavštívil, tedy mimo pavouky a jakoukoliv havěť 😀

Ráno, kdy jsme si povyprávěly, jak jsme byly všechny poprděné z toho medvěda apod. jsme se šly nasnídat, dát ranní hygienu, podívat se na východ slunce na vrchol Suchý. Zabalily jsme pak všechny věci zpátky do našeho batohu, do kterého nám asi někdo přes noc přidal cihly a v 6 hodin ráno vyšly vstříc našim vrcholům 🙂

Ještě na Suchým bylo potřeba udělat pár fotek a hlavně se pořádně protáhnout! 🙂

Tak jsme vyrazily! 🙂 Krásně se nám šlo, protože počasí po ránu bylo krásné, žádné teplo, vítr trochu zafukoval, tak to docela utíkalo. Utíkalo to do té doby, než jsme zjistily, cože je náš první vrchol. Největší zrada je už na Suchým vrcholu, kdy máte na rozcestníku napsané, že na Malý Kriváň je to 1h a 45min. (nebo kolik to bylo přesně). Ušly jsme hodinu a na dalším rozcestníku bylo napsané, že Malý Kriváň je 1h 15min. 😀 Tak jsme bouchly s báglama na zem a chvíly se kochaly okolím 🙂

Štrádovaly jsme dál. Slunce už začalo připalovat a před náma se ukázaly různé kamenité cesty, někde docela i trochu těžké, ale všechno se zmáklo. Jenom prostě 13kg na zádech Vás dolů táhne poměrně snadno 😀 A po těch kamenech to není žádná hitparáda 😀

Došly jsme na jedno místo – Stratenec a tam jsme si na chvíly sedly a kochaly jsme se. 

Taková vsuvka – každá z nás měla sebou tak 2litry vody. Ovšem v těchto parných dnech studánky často vysychávají. No docela jsme na ně spolehály a tak nám pomalu začala docházet voda. Ono opravdu, když je velké dusno, slunce svítí a vy máte na sobě 13kg zátěž je nutno pořád pít. Jenže ze Suchého až na Malý Kriváň a vlastně ještě dál skoro nic není 😉 A ono tenhle kus jdete skoro 5 hodin. Naštěstí, když jsme sešly z Malého Kriváně a došly mezi něj a Sedlo Bublen, tak studánka, co tam je, vyschlá nebyla 🙂 Ani nevíte, jak má z tohoto člověk neskutečnou radost 🙂 Voda, máme co pít, můžeme se osvěžit, trochu si omýt hlavu. Krása.

Ale dál… Když jsme došly na Malý Kriváň, tak jsme tam tak 20min. poseděly. Do toho nám tam dělalo společnost přes 50 velkých much a čehosi něčehosi 😀 Ale protože bylo velké vedro, před náma ještě dlouhá cesta, protože jsme objevily, kde až je Velký Kriváň, tak jsme zvedly zadky a šly jsme dál.

Už v tom Sedlu Bublen, jsme toho měly vážně plné kecky. Daly jsme si tam chleba s vysočinou (Anička věděla, proč ji má vzít 😀 ). Viděly jsme ale ještě ty 2 vrcholy, co nás čekají. Pekelník a Velký Kriváň. Nechtělo se. Fakt se mi už nechtělo 😀 Ale co máš dělat, když nic jiného nejde. Tak jsme za 15 min. vyrazily znova, vstříc Pekelníku. Šly jsme už pomalý krokem nahoru, protože bylo teplo a přišlo nám to jako velký krpál. Nejraději bych si vyměnila ten můj batoh za ty 4kg batohy, se kterýma nás lidi předbíhali 😀

Když jsme dorazily na Pekelník, tak už to byl takovej ten rádoby poslední kus, ale pro nás opravdu pořád velký 😀 Ale jdeš, ty prostě nemáš jinou možnost 😀

Došly jsme na Velký Kriváň. Tedy já s Aničkou a se Zuzkou, jsme počkaly na hraně Velkého Kriváně a pohlídaly tam Páje a Lucce batohy a ty si to vyběhly bez báglů nahoru. My už to prostě nedaly 😀 (Aspoň máme důvod, tam jít příště, ale tedy už max. s 8kg na zádech 😀 )

Když holky dorazily z Kriváně, tak začalo docela pršet. Nandaly jsme pláštěnky a šly dolů směr Šútovo-Ratkovo na vlak, kterým jsme měly odjet do Štrby, na naše ubytko. Cesta dlouhá ještě 2h 45min. 😀 Naštěstí přestalo po 30min. pršet a my šly borůvčím dolů. A to teda bolelo. Vážně to bolelo víc, než když jsme těch 13kg táhly nahoru. Těch 13kg nás pak táhlo dolů 😀

Že nás táhlo 13kg dolů, to by ještě nevadilo oproti tomu co přišlo poté. Došly jsme do lesa okolo 2 hodiny – dolů ještě 1h a 45min. (a jako věděly jsme, že má někde od odpoledne dost pršet, ale říkaly jsme si, že to stihneme. No nestihly) a strhlo se něco neskutečného. Jak jsme si pak řekly, byly jsme z toho víc poprďkané než z toho medvěda. Neuvěřitelný slejvanec, kroupy, blesky okolo nás, velký vítr. Cesta pod námi se změnila na menší strouhu a co teď 😀 No jdi dál. Tuhle vodu nestíhaly ani pláštěnky, takže po té hodině a 45min., co jsme došly absolutně durch a promrzlé na naši zastávku, jsme měly durch úplně vše 😀

Když jsem kupovala ubytování na jednu noc, kde mi do e-mailu přišlo, že je vše potvrzené a zaplacené, tak jsem tam měla i napsáno, že přijedeme mezi 15:00 a 16:00. Což jsme vůbec nestíhaly. Tak volám na ubytko, že přijedeme tak o 2 hodiny později. Co myslíte, že mi paní do telefonu oznámila? 😀 😀 „Slečno, ale vy to tu nemáte rezervované, to nejste ale první, komu se to stalo, kdo objednával přes Booking. Měl Vám přijít ale e-mail a bla bla bla, kdesi cosi.“

Jak byste se asi cítili po celodenním tripu s 13kg na zádech, promrzlí až na kost a bez ubytka (na které jsme se tedy samozřejmě těšily, jak tam dáme vše uschnout a najíme se 😀 ) Tak jsem hned koukla na e-mail (na který jsem neměla důvod koukat během výletu, protože mobil vezmu do ruky max. na fotku). V úterý mi přišlo, že je vše potvrzené atd. a v den, co jsme šly tu túru naši velkou přišel e-mail, že je rezervace zrušená. 😀 😀 Dobré co?

Takže jsme nasedly na vlak směr Žilina a o den dřív odjely směr Česká republika 🙂 Co se dá dělat. Jo, mrzí nás to moc, protože sobota měla být sluníčková, ale nechtělo se nám ve 4 hodiny už něco hledat.

Sluníčkový dny jsme si každopádně užily, sranda byla veliká a my se spolu těšíme už na další výlet!! 🙂 
Tak si koukejte pořádně užívat života jako my. Mrtví budete dlouho, tak ať si neužívají jenom červi. Čágo bélo 😀

28 CEST, 514 KM V NOHÁCH

Facebook teď nabízí Vaše shrnutí za rok 2017. Já si ale udělala svoje 🙂 Sice to byla trošku fuška, ale mám z toho větší radost 🙂

▪ První „túra“ 1.1.2017 ▪  – aneb jak na nový rok, tak po celý rok 🙂

Prostě jsme s kamarádem Ondrou na Silvestra nepili, ale byli střízliví, abychom mohli 1.1. vyjít na „túru“ do hor.  Byl to parádní výlet. Na horách téměř nikdo (věděli jsme proč) 😀 Šli jsme k Luční boudě a tam to vzali kousek na polskou stranu. Sajnšajn byl parádní (faktem je, že mi chvilku mrzla prdel, jak to foukalo) a my spoko 😉

▪ Druhá túra – 7.1.2017 ▪ -35°C 😀

Mám úžasnou kamarádku, která je pro každou srandu. Jmenuje se Bára, Tatry miluje, takže jsme se shodly, že další výlet bude v Tatrách. Cesta do Popradu? Několik smradlavých a hlučných pánů, zamrzlé koleje cestou do Popradu a paní průvodčí řekla, že jsme blázni pokud chceme v této zimě jako někam jít …… 😀 😀 No, tak když jsme vystoupily v Popradu, pocítily jsme těch -35°C 😀 Bylo jasno, naprostý azuro a zima.. 😀 Období, kdy se dá jít po Štrbském plese a nemusí se obcházet. Takže jsme celé Štrbské pleso šli po kolenách ve sněhu, protože my rády, co nejhorší cesty 😀 A taky hodně foukal vítr. O tomhle výletu bych fakt mohla vyprávět dlouho, ale kdo ví, jestli bysme se pak dostali i k dalším výletům. Prostě zamrzlé obočí, výborné knedlo vepřo zelo a smažák a krásný slunečný den!! 🙂

▪ Třetí výlet – 21. – 22.1. ▪  „Hančo ten chlap chytá signál“ 😀 😀
Nevíte, jak vypadá na horách člověk, co chytá signál? Tak to je vidět, že tam moc nechodíte v zimě a je nejvyšší čas začít 🙂 K víkendu. Opět s mojí kamarádkou Bárou. Byl to naprosto báječný víkend. Tolik srandy jsem na horách do té doby nezažila. Brečela jsem ten víkend dost smíchy, strašně moc jsme tancovaly – teda předváděli jsme takové taneční kreace (ale jenom když se nikdo nedíval) 😀 Pak Barča taky shodila celou řadu běžek .. 😀 😀 V neděli se pak jelo na saních dolů, to byla sranda. Na saních jsme neseděli už dlouhou dobu, takže technika řízení byla ta tam, ale víkend úžasný a celou dobu nás doprovázela např. tato písnička: https://www.youtube.com/watch?v=z5X5zh00rdg

▪ Čtvrtá túra- 29.1.2017 ▪ Pro dobrotu na žebrotu 😀
To byl vtip 😀 Ale jsem prostě dobrá duše a myslím si, že to byl právě tenhle víkend, kdy se mnou jel kamarád Ondra na hory. No jela jsem pro něj do Chlumce nad Cidlinou, aby se nemusel trmácet vlakem kdo ví kam. A cestou zpátky zabloudila. Člověk si řekne, jak se mi to mohlo povést. Bez komentáře 😀 Každopádně cestou se k nám přidala ještě moje kamarádka Anet a k tomuto výletu není co napsat než to, že jsme si užili krásný, slunečný den na horách 🙂

▪ Pátá túra – 25.2.2017 ▪
Jistě každý z Vás má kamaráda/kamarádku, který je naprosto stejně prdlý jako vy. Já mám Pavla. To je kamarád, se kterým strašně ráda chodím na hory, do přírody, no prostě ven. To máte třeba 7 hodin smíchu téměř v kuse. Opravdu. Sice nám téměř nikdo nerozumí, ale my víme své a věřím, že prožijeme dlouhý život, protože jestli smích prodlužuje život, tak potěž 😀 😀 A k výletu. Vytáhla jsem Pavla na Sněžku, počasí přálo a strašně to nahoře klouzalo. Hele Sněžka je na tohle naprd, opravdu to tam klouže, tudíž nikdo si asi neberte podpatky až tam půjdete (věřím, že by to některé lidi napadlo, jak jsme sami viděli nahoře) 😀 😀 😀 co dodat…všichni jsme jistě takové lidi už potkali 😀 Takže my se s Pavlem smáli ještě víc 😀 😀 Užili jsme si den a hlavně se pak dobře nadlábli.

▪ Šestá túra ▪ 25.3.2017 ▪  Po měsíci na horách
Hele já si pořádně na tenhle výlet už ani nepamatuju 😀 No jela se mnou opět Barča, protože to je hlavní člověk přibalený na cesty 😀 Tentokrát jsme šly na Sliezsky dom v Tatrách a nebyla taková zima. Cestou bylo fakt teplo. Vyfocená v tílku nejsem kvůli tomu, abych si honila triko nad tím, jak jsem otužila 😀 bylo prostě teplo. U plesa to pak teda dost foukalo. Koštly jsme tam ne zrovna moc dobrou zelňačku nebo co to pořádně bylo 😀 A potkaly jsme tam pána v mosínách, jak si to šel po tom uklouzaném sněhu nahoru 😀 Asi přeorganizuju svůj šatních do hor. Nejspíš chodím moc staromódně oblečená 😀

▪ Sedmá túra – 24.4.2017 ▪ Rozlučka se zimou 
Zimu jsem si za rok 2016/2017 užila a tak přišel poslední pořádný den plný posledního sněhu. Šla jsem sama. Vzala jsem to pouze na Labskou boudu přes Zlaté návrší a ten den se tak neskutčně vyvedl 🙂 Sněhu pořád plno, slunce, bílý mraky, ty jo paráda 😉 A hlavně jsem tam byla úplně sama 😀 Chvíle, kdy prostě nespěchám domů 🙂

▪ Osmý výlet – 5. – 8.5. ▪ Nationalpark Hohe Tauern, Zell am See, Krimmler Waserfälle
Psal mi kámoš Lukáš, že jedou tenhle prodloužený víkend do Rakouska k Zell am See a jestli nechci taky + ať klidně přiberu nějaký svoje lidi. Tak jsme vzala sebou další 3 kluky kamarády. Dohromady nás jelo asi 13 dospělých + 2 děti. Pořádný výlet to byl. Hned co jsme přijeli, Pavel nabořil rakouský auto 😀 To nám to hezky začalo, ale nic velkýho z toho nebylo 🙂 My ostatní jsme se tomu v pozadí smáli 😀 Počasí nám vlastně přálo, bylo pěkně, občas pod mrakem.

▪ Devátá túra – 14.5.2017 ▪ 
Tento rok jsem potkala dalšího skvělýho člověka plného optimismu a dobré nálady. Je to ??-letá …myslím 28, že ji je 😀 No prostě učitelka českého jazyka a literatury, Janča 🙂 Tudíž vím, že pokud si všimne tohoto „článku“, tak mi ho jistě zkoukne pravopině a vůbec 😀 Ale vím, že ona to myslí vždy z legrace 🙂 K výletu – tento rok jsem Janču fotila a jelikož jsme zjistili, že bydlíme téměř kousek od sebe a já mám moc ráda cestování a přírodu, tka jsme i s moji sestrou vyrazili na Prachovský skály. Neměly jsme o víkendu, co na práci a tak jsme si udělaly malou procházku. Vzali jsme i Janči hafana – Smookie (Parson Rusell terier). Obvykle byla procházka plná dobrá nálady a hlavně jsme opět vybírali ty nejlíp „schůdné“ cesty 😀 Cestou nám byla v patách řádná bouřka, která nás naštěstí chytla jen v autě.

▪ Desátá túra – 27.5.2017 ▪  Klapeto, Sněžka
Každoročně se v květnu pořádá na Sněžce pochod pro nějakého člověka, kterému chybí nějaká část končetin, trpí nějakou nemocí apod. Vy tomu dotyčnému můžete pomoct zakoupením trička, šátku, mikin apod. Letos jsem šla druhý rok a už se těším na třetí. Vzala jsem sebou dvě skvělé holky! Bláznivou učitelku Janču a prdlou veter. sestřičku Barču 🙂 Zakoupili jsme trička a v 9 hodin ráno jsme už stepovali v Peci pod Sněžkou s dalšími stovkami lidí. Šlo se přes Obří důl – nahoře opravdu hafo lidí (z důvodu hlavně toho, že pokud zakoupíte jakoukoliv věc, máte lanovku tam i zpátky zadarmo – prosím!! Dokud to jde, považujte nohy za svoji lanovku 🙂 Věřte i tomu, že pěšky budete nahoře rozhodně dřív :), hlavně bylo nahoře neskutečný vedro. My jsme to tam na hodinku zalomily a hřály se na sluníčku 🙂 S dobrým pocitem se pak odjíždělo domů. A vy ostatní, pokud chcete, tak si zapište do kalendáře 26.5.2018, to se koná další ročník a můžeme jít klidně spolu 🙂 A zde můžete mrknout na video z roku 2016: https://youtu.be/fnxmYjag2qk

▪ Jedenáctá túra – 10.6.2017 ▪  Luční bouda 
Volný víkend a jako první den jsem měla naplánováno jít jak jinak než na hory. Moje mamka hned řekla, že by jela ráda taky. Od minulého roku se mnou začíná pomalu jezdit, což jsem ráda 🙂 Přidala se k nám pak ještě moje ségra Marťa. Na parkovišti jsem mým holkám řekla, že je vezmu tou kratší cestou. Ovšem u mě to je tak, že krátká, ale za to těžší cesta 😀 Zvládlo se to! 🙂 Když jsme došly na Luční boudu, tak jako obvykle, byl víkend, krásné počasí, tudíž plno lidí! 😉 Počítejte s tím, že pokud vždy v létě půjdete o víkendu někam, tak mraky, mraky lidí 😀 Cestou nás chytl trochu déšť, ale nejsme z cukru že jo 🙂

▪ Dvanáctá túra – 11.6.2017 ▪ Opět s učitelkou na rajzu
Aby jsme se náhodou s Jančou neviděly nějak málo, tak jsme opět vyrazily na výlet 🙂 Tentokrát jsme to vzaly na Čertovy hlavy do obce Želízy – úžasné doporučuji, jeďte to také omrknout. Další zastávka byl pak kopec Raná. Jéééžiš my si užily srandy 😀 Když Janča sbírala v šatech třešně, když byl Smookie úplně Kantáre a z kopce dolů ho musela Janča nést. Na Rané byl neskutečný nálet čmeláku nebo co to bylo za hmyz, to vedro jaký bylo, bloudily jsme na dálnici – (jak člověk může zabloudit na dálnici že jo :D) jely jsme takových 20 km 2x, páč se rády projíždíme .. 😀 ale opravdu jsme si to užily! 🙂

▪TŘINÁCTÝ VÝLET – 14. – 25.7.2017 ▪  Dovolená ISLAND
Mně je divný, že bych skoro měsíc nic nedělala jo 😀 V tom bude nějaký šotek, určitě před Islandem ještě něco bylo. To se třeba najde 😀 Ovšem o Islandu tu psát nebudu. To by bylo na 7 A4, možná ještě víc. Kdo bude chtít, v roce 2018 budu mít besedu o Islandu, včas budou pozvánky, přijďte si poslechnout. Byla to strašně skvělá dovolená s výbornou partou lidí a jedním skvělým autem! 🙂

▪ Čtrnáctá túra – 30.7.2017 ▪ 😀 😀 😀 To bylo… 😀
Janča (to není ta Janča učitelka 😀 ) a Lucka 🙂 Tyhle dvě holčiny se mnou vyrazily na východ slunce na Luční boudu. Jak to bylo. Janča bydlí až za Hradcem a tak ke mně k večeru dorazila, jenže se ani trochu nespalo, koukaly jsme na filmy a v 1 ráno vyrazily pro Lucku. Já řídila. Cesta tam byla ok. Dorazily jsme na parkoviště a jdeme nahoru a já začala pociťovat tu únavu. K Luční boudě dojdeme asi ještě hodinu před východem (jsme to holky rychlý) Zašly jsme dovnitř a tam bylo teplo 😀 Tak jsme si sedly na zem, já trochu přilehla. Holky mi pak vyprávěly, že na mě mluví, mluví a já najendou začala nahlas chrápat 😀 😀 Byla jsem po Islandu prostě ještě unavená 😀 Fakt jsem celý východ slunce byla úplně kantáre a byla jsem ráda, že stojím. Janča moc chtěla nafotit při východu svoje potetovaný záda se Sněžkou – no jasan, proč ne 😉 Tak se teda vysvlíkla – ruce dala podél těla a rychle se fotilo. Jenže ono na vás to slunce svítí a vy nevidíte moc před sebe, tudíž jsme nezahlédly ani jedna jdoucího pána proti Janinýmu vystavenýmu předku přímo na něj 😀 😀 😀 Pán měl úsměv od ucha k uchu, mně se fotka prý povedla, takže jsme si všichni udělaly dobrej den 😀

▪Patnáctá túra – 5.8.2017▪  Východ slunce
Vzala jsem poprvé na hory Páju a Verču. S Verčou určitě někam vyražte, protože to se cestou možná i počůráte smíchy. To je sestřička v nemocnici, ale to jakým stylem ona vyprávní různé historky .. 😀 navíc to je sám o sobě strašně prdlá osoba. Strašně dobře se ta holčina poslouchá 😀 Taky jsem vyvezla Páju s Jenny (Anglický kokršpaněl) – a těm se to taky líbilo. Došly jsme na Vrbatovu boudu, tam daly vydatnou snídani a mířily zpět dolů 🙂 Tyhle procházky po ránu mám strašně ráda 🙂 Se vrátíte domů třeba v 10 a už si můžete říct, že jste dnes nachodil po horách třeba 10 km 😀

▪Šestnáctý výlet – 20. – 23.8.2017 ▪  DUBLIN 
Slíbila jsem sestře (aby se totiž za ten rok někam pořádně podívala), že pokud si vybere a bude chtít, někam s ní na 3 dny vyrazím. Tak tedy Irsko – Dublin. Všechno zařízeno a my najednou v Dublinu. Prošly jsme, co se za ty 3 dny stačilo projít. Sluníčko nám přálo asi jenom jediný den 😀 Jinak nám tam téměř pořád pršelo, ale i tak jsme si prohlídli v Dublinu různé kostely, věznici Kilmainhalm, Irské muzeum moderního umění, taky jejich obchodní dům, který mi strašně připomínal nádraží. Když jsme odjížděly, tak jsme se mrkly i do jejich hororového muzea voskových figurin a to bylo docela něco 😀 Se tam stavte, když tam někdy budete, pěkně udělaný! 🙂

▪ Sedmnáctý výlet – 27.8.2017 ▪ 
Klasická popracovní procházka na ostrůvek svobody. Tak říkám horám. To je prostě místo, kde je mi všechno ukradený 😉 A jinak jsem se byla projít jak jinak než na Vrbatovku. Toť vše. Krásně strávený den. A mám strašně ráda ten svůj hrnek 😀

▪ Osmnáctý výlet – 3.9.2017 ▪ 
Nejlepší na tom celém dnu bylo jídlo 😀 Nikdy jsem nebyla na žádné stezce korunami stromů, ale jelikož postavili jednu u nás v Jánských lázních, tak celá cacná jsem si řekla, že to teda půjdu okouknout. Vyrazil se mnou i kamarád Ondra (tentokrát jsem pro něj nemusela už jezdit, takže se nikde nebloudilo :D) Navíc jsem si konečně svezla zadek já a nemusela jsem řídit! Ani nevíte jak jsem za to občas ráda 😉 Neustále skoro někam řídím a když si člověk může sednout na stranu spolujezdce je to děsně fajn. K výletu – Jako pokud si myslíte, že 230 Kč (nebo myslím, že ten vstup tak nějak stál) líp neutratíte, tak se tam běžte podívat, ale je to neskutečná blbost (pro mě). To si za ty peníze raději koupím dobrý jídlo 😀 Hele jo, tak výhledy téměř žádný a prostě – je to o prdu. To si fakt radši vylezte nějaký hory 🙂 + nemůžou tam psi, kdyby tam i přesto někdo chtěl jít 🙂 Tudíž jsme stezce moc nedali a za chvilku byli dole a jelikož bylo ještě fúra času, tak jsme si řekli, že půjdeme na Sněžku (i když počasí opravdu moc nepřálo). Na Sněžku jsme nedorazili, páč lízt tam v tom fičáku a s nulovou viditelností nemělo cenu. Skončili jsme u polské chaty, nechali se tam trochu vymrznout a šli zas dolů. A pak jsme se stavili na úplně dobrým obědu! 😀 No já truhlik jsem si dala česnekovou polívku a na to tatatrák! Strašně dobrý, ale toho česneku 😀

▪ Devatenáctý výlet – 9.9.2017▪  S bandou v Tatrách 
Byla to pro ně premiéra. Vzala jsem sebou bandu, která nikdy nebyla v Tatrách (jako myslím tím někde nahoře na hoře). Ondra, Lucka, Janča a já. Vím, že holky byly nervózní než jsme vyjely. Člověk, když neví co ho čeká, tak nervozní je. Nebo aspoň já při svém prvním výletu jak do Tater tak do Alp, byla 😀 Holky dorazily ke mně domů a o 10 večer (myslim) se odjíždělo do Pardubic, kde jsme nechaly auto a vyrazily směr Poprad-Tatry. V Popradu jsme pak vyvzedli ještě Ondru a mířili si to na TEŽku. Jeli jsmě směr Tatranská Lomnica, odkud jsme šli pěšky až na Jahňačí štít. Nevím jestli stárnu nebo to byla o něco delší trasa, ale dala mi trochu naprdel 😀 Ale naštěstí jsem nebyla sama. Ten Jahňačí není vůbec vysokej. Oproti Koprovskýmu štítu, na kterém jsem byla už 3x je myslím o 100 výškových menší. Ale trasa je poněkud delší. Došli jsme na Chatu pri Zelenom plese, dali něco do nosu a nafotili hlavně Janču v šatech. Janča (to je ta praštěná učitelka :D) si moc přála mít fotku v šatech v Tatrách. Nesplňte ji to. Takže si je v báglu táhla sebou. Pak říkala, že takové fotky chce nafotit i v zimě v Tatrách. No Jani, nevím nevím 😀 Cesta nahoru byla dlouhá, všichni jsme toho měli plný brejle. Až na Ondru 🙂 Ten na nás zezadu dával pozor, hodnej chlap je to! 🙂 Nahoře jsme si dali svačinu a jelikož se na nás hnalo zrovna naprd počasí, tak jsme slezli pomalu dolů 🙂 Cestou dolů jsme potkali klasicky kamzíky. Od chaty pri Zelenom plese byla pak cesta k TEŽce nekonečná 😀 Nikdy v životě mě tolik nebolely nohy. Byla jsem pak ráda za tu lavičku, co na zastávce byla 😀 A moc se mi líbí ta Ondrova bunda. Brzo ji bude hledat u mě ve skříni 😀

▪ Dvacátý výlet – 28.9.2017 ▪  Prochechtaný den 🙂 
To jsem s tím mým sranda kamarádem Pavlem dali hlavy dohromady a vyrazili si na Vyhlídku Máj. Přece nebudeme o svátku sedět doma 🙂 Když jsme tam přijížděli, tak to počasí bylo vcelku zatažený, tak byl člověk rád, že vzal dlouhý kalhoty, ale pak, ty jo takové vedro. Není nad to, brát něco na převlíknutí. Omrkli jsme vyhlídku a řekli jsme, že půjdeme pěšky ještě na Smetanovu vyhlídku, je to vážně kousek 🙂 Co psát k tomuto dnu. Vysmátý den, protože s Pavlem to nejde jinak 😀 Pak se nám tam smál už i jeden pár lidí … 😀

▪ Jednadvacátý výlet – 30.9.2017 ▪ 
Když nemáš ráno co dělat, tak jdeš prostě na východ slunce do hor. Tak jsem tam vzala i Lucku. To je kamarádka, se kterou jsem se viděla asi po cca 2 letech 🙂 Psala mi kolikrát, že pokud někdy půjdu na hory ať napíšu. Jenže je Vás tolik, co by chtělo, abych Vám napsala až půjdu, jenže já si Vás vážně nepamatuju 🙂 Na Lucku jsem si teď vzpomněla a ta souhlasila, že pojede 🙂 Východ se vcelku vydařil, i když to bylo téměř bez mráčku, což mně chybí 😀

▪ Dvaadvacátý výlet – 14.10.2017 ▪ Den, kdy jsem dostala od hor řádně na zadek 
Víc o tomto výletu se dozvíte u mě v Aktualitách – Koprovský štít 14.10.2017. Teď se tu budu stejně opakovat 🙂 Vzala jsem bandu neznámých lidí do hor. Všichni to zvládli, já jsem absolutně nemohla. V půlce a možná i ve čtvrtce jsem to chtěla zabalit, ale prostě jsem řekla, že to zvládnu, protože mi jde o společnou fotku nahoře (kterou stejně nemám) 😀 No, došla jsem tam. Ostatní tam už dávno čekali 😀 Výlet se všem prej líbil. Na to, že byl říjen, bylo neskutečný vedro. Já jsem si vzala už kalhoty na zimu (jako kdybych nikdy na horách nebyla že 😉 nebo se neuměla podívat na předpověď :D) no prostě jsem trpěla hlavně tímhle 😀 Výlet vydařenej, tak čus příště 🙂

▪ Třiadvacátý výlet – 15.10.2017 ▪  Z posledních sil ještě procházka 🙂 
Neděle, den, kdy jsem přijela vyšťavená z Tater. Bylo už v Tatrách jasný, že v neděli prostě nikam nepůjdu a budu doma chrápat 😀 No tak to mi samozřejmě nevydrželo, hlavně už kvůli tomu krásnýmu počasí venku. A nvíc to bylo i kvůli tomu, že zbytek bandy z Tater říkalo, že v neděli půjdou na kolo, do práce a ven. Tak jsem přece jako vůdce smečky nemohla zůstat doma 😀 😀 Byla jsem teda opravdu vyflusaná, ale zvedla jsem se a vyjela k Semilům. Dala jsem si opravdu takovou krátkou procházku na Riegrově stezce. Kamarádky Janča (praštěná učitelka) a Bára (sestřička na veterině) mi psaly, zda ten den někam vyrazíme. V sobotu jsem jim psala, že určitě ne. A jelikož Janča bydlí kousek od Semil a Bára za ní přijela na návštěvu, tak jsme se u Riegrovky potkaly 😀 Tak jsem dostala vynadáno, že jsem říkala, že nikam nejedu a teď jsem tam 😀 No, Barča si se mnou dala Riegrovku ještě jednou a Janča už mířila domů 🙂 Já jsem to ten den doťapala z posledních sil a večer jsem sebou plácla do postele 🙂

▪ Čtyřiadvacátý výlet – 19.10.2017 ▪ Útěk z toho funusu 
Byl pracovní den a byl zrovna týden, kdy bylo u nás dole neustále hnusně. Mlha, déšť, vítr, prostě hnus jeden fialovej 😀 Na horách samozřejmě neustále hezky. Já ten den končila v práci ve 13:00. Celý den jsem sledovala webkamery na horách. Ve 12:58 jsem práskla s dveřmi a lítla k autu a pálila jsem to domů pro oblečení a bágl 😀 Cesta na hory byla pořád hrozná, zataženo, déšť, ale poslední dvě zatáčky před cílem se to protrhalo a to jasno lidi! 🙂 Hele to Vám dá tolik energie, neskutečný! Mně se najednou rozjeli rty od ucha k uchu a já se už jenom smála 🙂 Nikde téměř ani noha, šla jsem skoro sama a jak jsem si to užívala. Pak jsem došla nahoru a prostě klídek a to teplo co tam bylo. Jen jsem se koukala dolů, na ten funus, co tam je a užívala si to krásný počasí 🙂 Tyhle dny mi vždy neskutečně zvednou náladu 🙂

▪ Pětadvacátý výlet – 21. – 22.10.2017 ▪ Holky na tahu (Pája, Lucka, Barča, já, Jenny a Mia)
Pája, kamarádka, kteoru jsem už na hory vzala taky vymyslela, že by se sešlo, co nejvíc pejskařů a vyjelo by se na hory s jejich hafanama. Tak nakonec se jelo ve 4 a z toho já s kamarádkou Barčou jsme psa neměly 😀 Odjely jsme do Železné Rudy na víkend. Vybraly jsme si ten nejhorší víkend, co se týkalo počasí 😀 Mlha, mlha. Ovšem dobře vařili, tudíž jsem si nacpala břicho k prasknutí 😀 První den jsme šly na Velký Javor a druhý den jsme se chtěly jít podívat na Čertovo jezero. Ovšem pro vydatný déšť jsme to otočily a jely domů dříve než se plánovalo 🙂 I tak jsme si užily hodně páteční večer v jedné hospůdce 😀 Teda nejspíš hlavně Barča.

▪ Šestadvacátý výlet – 4.11.2017 ▪ 
Co takhle zase na hory. My fakt jinam nejezdíme 😀 Aby jsme se třeba jeli podívat na Ještěd, na Trosky, do Adršpachu. Ne to ne, my prostě furt jenom na ty hory 😀 Ale na tom není vůbec nic špatnýho! Takže 26. výlet byl s Pavlem a Ondrou. Jestli víte, jak jsem popisovala Pavla, že je to strašně vysmátej člověk, se kterým se jenom směju, tak Ondra je ta samá osoba 😀 S těmahle klukama je radost si nějam vyjít, to je celých 12 km samá hláška 😀 Na Luční boudě, kam jsme šli, jsme dali oběd, pokecali o tom, kde budeme na Silvestra, tudíž nikde nebudeme, páč jsme nic nevymysleli a navíc už je pozdě 😀 Takže 1.1.2018 asi půjdu na nějaký východ 😀

▪ Sedmadvacátý výlet – 14.11.2017 ▪ Poprvé jsem šla na hory 
Poprvé jsem šla na hory. To proto, že jsem vyšla s tím, že tam bude sluníčko a celou dobu tma, jak když jdu poprvé a neumím si to zjistit 😀 Ale co Vám budu povídat. Celý den jsem pozorovala z práce opět webkamery na horách. A bylo tam vcelku dobré počasí a ta samá předpověď měla vydržet až do 16:00. Takže ve 13:00 to opět pálím z práce na hory 😀 No, už při příjezdu, kdy to bylo takové víc mlhavé než sluníčkové, jsem vyšla na horu s pocitem, že se to protrhá. Neprotrhalo se to. Takže jsem nedošla téměř ani do cíle, do kterého jsem chtěla, protože téměř u vršku už byla skoro tma, nebylo vidět na krok a navíc začalo hrozně sněžit 😀 Ale i tak jsem si poprvé užila konečně sníh, takže mě ten den strašně bavil 🙂 Navíc věština lidí Vám napíše, jak jsou v horách šťastný, jak se jim tam líbí 😉 Ale líbí se jim tam i bez lanovky a takového počasí? 🙂

▪ Osmadvacátý výlet – 26.11.2017 ▪
Tentokrát jsem vzala poprvé do hor mojí sousedku Nikču, která je úžasná v tom, že téměř denně nachodí tolik km u nás v okolí (v lese, po polích, po loukách) a fotí lesní zvěř. Má tedy strašně nekvalitní foťák, ale snaží se a je vidět, jak se neskutečně zlepšuje 🙂 Věřím, že kdyby ji dal někdo do ruky pořádnej foťák s dobrým objektivem, tak vyfotí neuvěřitelný kousky! 🙂 No k výletu 🙂 Nikču jsem vytáhla sebou a řekla ji, že bude neskutečně pěkně! 🙂 Bylo tak pěkně, že jsem pak na hřebenech měla staženej zadek, že nevím kudy jdeme 😀 Přijely jsme prostě do Špindlu a tam mlha (aha) 😀 Říkám, jdeme nahoru, se to třeba protrhá. Opět se to neprotrhalo a já šla se strašnejma výčitkama nahoru, že jsem ji to zkazila 😀 Nikče to prý nevadilo, ale nevím, jestli je jenom tak hodná, že nedala svoje zklamání najevo 😀 Každopádně se bála, že to nevyjde apod. Nooo, tak bla bla, zvládla to úplně hravě, ale je to tím, že nevysedává doma na zadku a pořád někde chodí 🙂 Klíďo bych ji s přehledem vzala už do Tater 🙂 Ano, chvilku jsem se fakt bála, že jsme se trochu ztratily, ale došly jsme na Luční boudu úplně skvěle! 🙂 Ještě mi v tý hlavě ta cesta prostě trochu uvízla 🙂 Ovšem byla neskutečný zima, foukalo, měly jsme namrzlé vlasy a tak. Příště vyberu lepší počasí, slibuji!! 🙂

Nyní ke konci, co si to prohlížím, jsem si všimla, že jsem zapomněla na pár cest, ve kterých byl zahrnut Ještěd, ještě jedna cesta na Vyhlídku Máj apod. Se všema jsem si výlety užila!!! 😀 Možná si na to nepamatuji z toho důvodu, že ten rychlo výšlap na Ještěd v podání Vilíka jsem nahoře chvíli rozdýchávala 😀 
A ještě jedna věc. Jistě v tomto článku najdete strašně moc chyb, ale to bych nebyla já bez chyb 🙂

A asi by to chtělo nějaký závěr. No budu se opakovat. Cestujte, choďte a dokud můžete tak považujte nohy za svoji lanovku 🙂 A příští rok, pokud zvládnu vše, jak mám, tak směr KANADA 🙂 

A doufám, že se Vám v roce 2018 vydaří všechny výlety a plány. Protože, jak se říká v jedné pohádce: „Pořádně žijte, mrtví budete dlouho. Tak ať si neužívají jenom červi.“

A velké DĚKUJU! 🙂 Mám Vás ráda, jste prostě prďácký! 🙂 

SHRNUTÍ MÝCH BLÁZNIVÝCH FOTOCEST ZA ROK 2016 🙂

Týý jo! Už zase 😀 Mazec..! Zas je konec roku. Je konec úžasnýho roku. A já se rozhodla Vám napsat, jaký byl tenhle rok ohledně mýho cestování 🙂 27 CEST a 451 km v nohách po horách!!! Ho hó. Není to moc a není to ani málo 🙂 Taková zlatá střední cesta. No a všechno odstartovala moje první cesta, která byla 30.1. a vedla na Vrbatovu boudu. To jsem si zrovna pořídila novou zrcadlovku, tak jsem ji musela jet někam otestovat. Jen tak lážo plážo rychle vyrazit někam nahoru. Mrzla mi tam strašně prdel! 😀 Páč jsem si vzala jenom kalhoty a nic termo pod ně. A foukal strašně vítr 😀 To jsem na ty hory nebyla ještě moc připravená.. 😀

Ale tak jdeme k výletu č. 2! 🙂 A ten se konal 7.2. a vedl trochu dál – na Labskou boudu 🙂 To se mnou vyrazili i kámošové Pavel s Oťasem. Nejdřív jsme šli v řádný mlze, ale pak se nám to všechno otevřelo! 🙂 Na Labský jsme dali pauzu no a ten den si prostě užili! 😀

Výlet č. 3! Tak ten se konal 25.2. 🙂 Tentokrát jsem šla sama. To byl víkend nebo volnej den. Já nevím 😀 Prostě jsem se vydala na Sněžku přes Růžohorky. Celou dobu byla mlha. Mlha byla i na Sněžce. Bylo vidět vlastně úplný prd. Až když jsem scházela ze Sněžky, tak tam nastalo azuro, proto ta fotka 😀 Klela jsem na všechny strany, ale krásně jsem se protáhla.. 😀 Ale štvalo mě to!! 😀

Vejlet č. 4. byl 17.3. a vedl mou oblíbenou trasou z Horních Míseček na Vrbatovu boudu. Tenhle den, to jsem se prostě sbalila po práci a vyrazila na chvilku vylítat se ve sněhu. Joo vylítala jsem se 😀 Blbla jsem ve sněhu jak malá. Samozřejmě jsem se nikdy nezapomněla podívat jestli nejde nikdo kolem 😀 Pěkný den to byl 🙂

STRÁŽNÉ!! nebo ŽACLÉŘ? 😀 😀 Výlet č. 5! – 27.3. 😀 To jsem sama nejela. To vzal můj kamarád Pavel auto a že pojedeme do hor a dáme si takovou trasu na pohodu 🙂 Šli jsme ze Strážného do Špindlu – pak tam nějak okolo a zpět..já tuhle trasu neznala 😀 Proč bylo na začátku Strážné nebo Žacléř? Ono jsme si ten název strašně pletli, vůbec nevím proč 😀 No Ale! 😀 Přišli jsme k autu něco okolo 6 hodiny večer, už se řádně stmívalo a Pavel zjistil, že jak nahoře baštil sváčů, že z baťohu vysypal i klíčky od auta! 😀 Já na Pavla koukala jako kdybych měla každou chvíli umřít. 😀 😀 Ale co se pak nestalo…..no on je fakt vysypal 😀 😀 Zlatý mobil! Vůbec nevím, proč Pavel jako první vytáčel číslo babičky. Šak ty dělaj ze všeho velkou pohromu. 😀 Pamatuju se snad, že babička to brala tehdá úplně v pohodě? 😀 No prostě za 2 hodiny pro nás dojeli rodiče a tak no.. 😀 Doteď se tomu směju!! 😀

A pokračuju ve vejletování! Výlet č. 6 byl 3.4. a vedl s mýma dvěma kámošema Michalem a Oťasem na Sněžku přes Pomezky 🙂 Já těm klukům utíkala nahoře ani nevím jak 😀 Oni mi prostě nestačili 😀 A to jsem měla ještě dobrou migrénu. Říkám Vám, ten horskej vzduch je fakt tak dobrej! 🙂 V půlce cesty mi bylo fajn! 😀 Východ slunce jsme stihli. A byla zima. Nevím, zda mám ten pocit jenom já, ale je mi strašně dobře, když vím, že všichni dole spěj, ale já ráno tajtrdlikuju na Sněžce 😀 Prostě dobrý 😀

Číslo 7 patří výletu – pohodovému výletu okolo Jánských Lázní, který byl 30.4. Neměli jsme s Pavlem o víkendu, co dělat, takže jsme si řekli, že pojedeme někam. (Jako přímo tam jsme nejeli 😀 😀 😀 ) A tak jsme si jeli užít poslední sníh na hory 🙂 No na hory.  Mě ty rovinky asi zabijou 😀 Ono ty Jánský Lázně jsou strašná rovina (pro mě). Skoro nic nebylo vidět – jakože hory. Já tam Pavlovi frfňala 😀 Pavel říkal ať si teda táhnu do Tater (s vtipem samozřejmě 😀 ) A jeden malinký kopec po asfaltce mě ke konci odrovnal. Jak jsem zvyklá na ty 2000 m.n.m. z Tater, tak tohle je pro mě krize 😀

U výletu č. 8 jsem se zbláznila. Tedy tady započal ten fakt, kdy se mi začalo říkat, že jsem hroznej blázen, že jezdím do hor sama. Já se v pondělí rozhodla, že chci prostě do Tater a tak jsem v pátek vyrazila. Doma: „A jako sama jo? Ježiš ty jsi blázen. Nejezdi, co když se ti něco stane!“ 7.5. jsem se prostě sbalila a jela. Je úžasný, když večer nasednete do vlaku a ráno se probouzíte s pohledem na Tatry 🙂 To je prostě tak krásnej moment! 🙂 Byl to tak nádhernej den, bylo krásný teplo, nádherný počasí 🙂 Vlastně tenhle den odstartoval to moje velký bláznovství do hor a moje neustálý ježdění tam nahoru:)

Výlet č. 9 byl výlet pro dobrou věc 🙂 Bylo to 28.5. a byl to výšlap na Sněžku pro dvouletou holčičku, která nemá obě ruce. Každý rok se dělá takový výšlap pro někoho s postižením a je to fakt pěkný! 🙂 A upřímně mě hodně překvapilo, kolik lidí se přidalo ke mně! 🙂 Šlo nás celkem 7 + nejmenší z účastníku Rozinka 😀 Takže 8 🙂 A bylo to neskutečný! 🙂 Šlo hodně lidí, co nemělo třeba jednu nohu apod. A jak to ty lidi rychle vyšlápli! Jeden kluk šel a neměl jednu nohu. Neměl ortézu, šel s berlema. Hele on to vyšel těsně za náma! Neuvěřitelný! To si prostě v tu chvíli hodně věcí uvědomíš 🙂

TATRY! Výlety č. 10 – 11 (10. – 13.7) 🙂 A teď si všímám, že já nebyla nikde na horách v červnu.. SE STYDIM!! 😀 To se mnou jel tentokrát Lukáš. Měli jsme parádní počasí. Jako první se šlo na Východnou Vysokou, kde jsme se teda fakt řádně spálili. Já měla na posledním výstupu k cíli už docela obavy, jestli to vyjdu. Přece jen se pořád výšek bojím 😀 Ale „doběhla“ jsem tam a fakt jsem za to ráda! 🙂 Východnou Vysokou doporučuju, kdo ještě nebyl! 🙂 A druhej den (to jsem byla fakt hotová) znovu vstát a jít opět nahoru 😀 Fákt? 😀 V plánu byl Koprovský štít. My se před výstupem na Koprovskej naplácli obědem dole na Popradským plesu a hlavně mně dělalo problém kulit se nahoru. Dyť to ani nejde že jo kulit se nahoru 😀 😀 Došli jsme teda jen na Koprovské sedlo a tím naše 2 dny v Tatrách skončily 🙂

Pár dní po Tatrách mi už začaly hory chybět, takže jsem vyrazila na svůj výlet č. 12, což byl výlet na Luční boudu a bylo to 16.7. :) Šla jsem to přes Kozí hřbety a vtipné bylo, že v nadmořské výšce, ve které jsem končila normálně v Tatrách začínám šlapat nahoru 😀

Kdo se mnou pojede na východ slunce na Luční boudu? Ptala jsem se na facebooku 🙂 Tak prej Marťa s Petrem! Super! 🙂 Oká, takže výlet č. 13 mohl začít. A začal 7.8. výstupem ze Špindlu směr na Luční 🙂 S Marťou a s Petrem jo a taky s jejich dvěma fenkama Loki a Chicou se mi moc hezky šlo! 🙂 Klidně bych s nima výlet zase zopakovala! 🙂 Byla nám to ráno strašná zima! 😀 A já jim pak málem usla na Luční boudě. Páč jsme se tam stavovali, že dáme snídani. No a tam, že snídaně dávají až od 9:00. Takže jsme tam chvíli seděli a se mnou to začalo cukat 😀 Jo a ta fotka k tomuhle výletu. To je zrovna, když jsme fotili ve vřesu Martinčiny a Petrovi fenky a lidem okolo se to hodně líbilo! 🙂 Super výlet! Ráda na něj vzpomínám 🙂

DOVOLENÁ!! 🙂 Takže započala mi dovolená a já vyrazila s velkou partou skvělejch lidí na dovolenou na Slovensko 🙂 Koupání v Liptovské Maře, výšlap k Hincovu plesu, okouknutí jeskyní, dobrý jídlo, dobrá zábava! Jéééé 😀 Joo byl to prostě super výlet. Byl to výlet č. 14 🙂 A jelo nás fakt hodně.. 😀 Ehmm 11 a 2 hafani 😀 A nejlepší je, když si vezmeš na dovolenou navigaci, která ti umožní, že se budeš kochat na takových trasách, po kterých vůbec nechceš jet a nebo kde nemáš vůbec jet, páč sis zajel 😀 A tohle je naše banda! 😀 Jo a jinak. Kubu s Pájou jsem jednoho dne vytáhla, že půjdem na Koprovský štít. Došli jsme jen k Hincovu plesu, takže pro mě další výzva jít na ten Koprovský štít! 😀 Ale co chci naspat, je, že velkej respekt! Oni to se mnou fakt za dobrej čas vyšlápli! Jsou dobrý! 🙂

A je 18.8. a mně se podařilo vytáhnout do hor i mojí maminu se ségrou! 😀 Výlčet č. 15 mohl začít. A na to jak ty dvě holky vůbec nechoděj na hory, tak klobouk dolů před maminou, která měla snad v prdeli vrtulku, že šla vcelku rychle! 😀 A skoro nepotřebovala pauzu. Je prostě dobrá! 🙂 A sestru obdivuju, že odsedla od počítače a šla s náma taky! Huráá! 😀

Noo a je to tady hurá!! 😀 25.8. – výlet č. 16. Já neměla zrovna focení, měla jsem volný víkend a tak jsem si řekla, že pojedu do Tater. Opět jsem se rozhodla ze dne na den. Takže šup koupit jízdenku, zabalit bágl a jedu! A jedu si vyšlápnout konečně ten Koprovský štít! 😀 Koprovský štít má něco přes 2300m.n.m. a poprvé jsem šla do takové výšky sama. V jedný části jsem měla fakt staženou prdel. Říkala jsem si, že to otočím. Ale pak mě popohnala nahoru skupinka kluků, která šla za mnou a já si řekla: „tak to teda ne, jim ukážu, že na to taky mám“ 😀 😀 Joo vylezla jsem to a kochala se tím pohledem a opět jsem se spálila 😀 A děkuju za fotku místnímu „kamzíkovi“ že mi udělal fotku! 🙂 A tedy až napočtvrté se mi podařilo na ten Koprovský štít vylízt! 😀 Nevyšlo to v roce 2014 – to kvůli mě! 😀 A 2x se nám (s tím s kým jsem šla) prostě nechtělo.

Půjdem dát macešky na balkón! 😀 Aneb na tomhle výletu to vzniklo. Vzniklo to díky Báře a vzniklo to při našem výletu č. 17na Velkou Svišťovku v Tatrách dne 10.9. Jo a šel s náma i Michal, ale ten byl z našeho nápadu trochu vedle 😀 Takže jela jsem opět do Tater a nejela jsem sama. Jak jste četli jela Barča s Michalem! 🙂 Respekt před touto dvojkou! Jak taky nechoděj skoro vůbec na hory, tak vyšlápli velkej kus a dlouhej kus! No ale zpět k těm maceškám 😀 Macešky se nám na balkón s Barčou dát nepodařily, ale mi je tam jednou dáme. A ptáte se, co to je za bejkárnu, kterou jsme vymyslely? 😀 Kdo ty Tatry tak z 50% zná, tak by mohl vědět, kde na nějaké hoře je „balkón“ 😀 a na balkón se dávají přece macešky. No a s Barčou jsme si řekli, že prostě na ten balkón jednou dorazíme aspoň s jednou maceškou a necháme ji tam 😀 A jinak jsem je na tom výletu řádně ztahala 🙁 😀 Tak pardón, ale jste skvělý! 🙂

Klasický výlet na Labskou boudu. To byl výlet č. 18 opět s moji maminou. Je dobrá co? 🙂 A ťapaly jsme to nahoru 25.9. Trochu foukalo, mraky se honily, ale bylo super! 🙂 A doufám, že si to mamča užila! 🙂

A 1.10. si to razím směr do Šumperka za Barčou. Tenhle výlet do Jeseníků byl vlastně nejlepší v tom, že se mi tentokrát snad více zachtělo jíst než šlapat nahoru. Barča mi ukázala místo, kde dělají pravé hamburgery. Fakt pravý! Kvalitní maso, kvalitní dresingy, kvalitní hranolky! Upřímně se mi teď chce do Šumperka jen proto, že tam maj ty hamburgery a né proto, že jsou kousek odtamtud Jeseníky 😀 Ale Jeseníky jinak taky dobrý!! 😀 A jinak dala jsem jednu fotku na facebook z Jeseníků a Barča se mě ptala, jestli mám ještě další. Tak jo Baru, mám..tuhle! 😀

28. – 29.10. Romane DĚKUJU!! 🙂 Vždycky jsem si přála jet do Rakouska, jenže samotné se mi tam opravdu nechtělo. Romana jsem poznala přes internet. Oba cestujem a tak nějak se Roman zmínil, že chce jet o prodlouženým víkendu do Rakouska. Vezmi mě s sebou!! 😀 Lidi to je prostě jiná příroda, jsou to jiný hory, je to nádhera! 🙂 Tohle byl můj nejlepší výlet za tenhle rok 🙂 Nebudu se tady rozepisovat, byl to prostě úžasný výlet. A v čem byl hlavně prďáckej? 😀 Jeden den v Alpách, druhý den přejezd do Tater. Jsme blázni! 😀 áále vcelku mě to dost unavilo, ale mám na co vzpomínat! Takže děkuju! 🙂

Ihned po Rakousku vyrážíme s Pavlem na Sněžné Jámy. 8.10. 😀 😀 PAVLE!! A můžeš mi říct, kde v týhle mlze jako mám vidět Labskou?! 😀 😀 Ta paní nás ale úplně rozsekala 😀 Co dodat, prostě to byl náš první den, co jsme vyrazili na hory a už tam byl sníh, jenže viditlenost byla fakt nulová 😀 No a jedna paní tam nahoru vyrazila a asi čekala, že tam bude azuro. 😀 No a trochu se to nepodařilo a byla z toho celá nervózní 😀 A trochu víc nahlas říkala manželovi, kde má jako ze dveří Vrbatovy boudy vidět Labskou. No byla naprdnutá ! 😀 Jenže ono i při azuru z té Vrbatovy boudy tu Labskou neuvidíte 😀 Já se prostě omlouvám, ale vždy, když si na to vzpomenu, tak mě to prostě baví 😀 Ale my s Pavlem jsme si to užili!! 😀 Jak je na fotce vidět! Prostě SNÍH!!! 😀

Další výlet a tentokrát v noci! 😀 25.11. No já se bála. Jako každej mi říká, čeho jsem se jako měla bát. Já se bála třeba i tekoucího potoka 😀 😀 Řekla jsem si, že se půjdu v noci bát na Vrbatovu boudu. No šla jsem na východ slunce 🙂 Já jsem nikdy neměla ráda stezku odvahy a tohle pro mě taková stezka byla 🙂 Ale dobrý! 😀 Vyšla jsem tam nahoru a to je hlavní! 😀 Nafotila trochu hvězdičky (mám co dohánět ohledně tohoto focení). No a dál radši nebudu vypravovat. Celou dobu při východu nebylo vidět ani na krok. Východ začal, nádhernej východ začal až když jsem přišla dolů na parkoviště :/ To je na zvýšenou dávku léků nebo komplet změnit celýho psychiatra potom! 😀

Aha, tak já přeskakuju! 😀 Ale mně se to už nechce předělávat 😀 Takže ještě byl výlet 13.11. To byl ten úžasnej výlet plný slunce a sněhu! Týý jo lidi! Jsem si konečně užila hory fakt pořádně 🙂 To jsem měla ten den focení a na horách bylo prostě úžasně, azuro a já tam musela! Aspoň na tu hoďku! 🙂 No vyjela jsem a podívej na to!! 🙂 To máš hned Vánoce 😀

Teď jsem pár výletů předběhla. Ale skončila jsem u mého nejspíše posledního v tomto roce 🙂 17.12. To se mnou vyjel Péťa a Péťa a Adri na Labskou boudu! 🙂 Počasí nám přálo, slunce svítilo! A nejlepší je vidět jednoho Péťu, jak po dlouhý době vidí sníh a jak si to užívá 😀 Cestou jsme prohodili hodně historek z Tater, nafotili fotky a já myslím, že oni si ten den užili! 😀 Jako to já taky, ale člověk má radost, když vidí na dalších lidech radost.. 😀

On už můj počítač za ty 3 hodiny, co to tady sepisuju docela funí! Takže sice mi chybí ještě tak 5 výletů do konce, ale prozatím 🙂 DĚKUJU všem, co se mnou vyrazili cestovat! Fakt díky! Tenhle rok 2016 byl prostě mazec. Fakt byl skvělej 🙂 A těm co se mnou nevycestovali a chtěj, tak v roce 2017 nebojte! To procestujem všechno!! 😀 Néé super! Já jsem strašně ráda, že nejsem člověk, co sedí neustále doma a přemýšlí, co dělat. Teda, neříkám, že to někdy nepřijde 😀 Ale jsem ráda, že mě to cestování tak baví! 🙂 Dyť víte vy, co mě sledujete, že jstem v tom až po uši 😀 

A v tom roce 2017..já nevím! 😀 Prostě ať je lepší než byl tenhle, což u mě bude!! 😀 Už vím proč, ale ještě to neřeknu 😀 Mějte se všichni rádi, buďte hlavně s tím, koho máte rádi! 🙂 Prostě pořád spolu, pořád veselý, pořád aktivní, pořád prdlý jako já, vždyť víte 😀