OKOLO KRKONOŠ 10.11.2018

34 KM V NOHÁCH (BEZ LANOVKY) 😀

Na facebooku existuje jedna skupina: Cestování, spolucestování, cestovatelská seznamka. Na této seznamce jsem našla už mnoho lidí, se kterýma jsem vyjela někam na hory. Našla jsem tam i Štěpána s Airou. Štěpán na tuto skupinu asi před měsícem dával fotografie, že byl na východu slunce na Sněžce. Tak jsme kecali, já mu radila, kam se u nás dá ještě jít apod. Kecáme, kecáme a dokecali jsme se až k tomu, že tuto sobotu přijede k nám a já ho protáhnu. Plán zněl jasně: východ slunce někde v Krkonoších a okruh 31 km. Nakonec z toho bylo 34 km.

Upřímně jsem Štěpána litovala, když mi psal, že v 1 ráno bude muset vyjet z Jihlavy a pak taková štreka 😀 Kolikrát jsem mu psala, že jezdit nemusí, že to chápu, že vymyslíme něco jiného nebo nepůjdeme tolik. Ne, nechtěl. Prostě chtěl jet a chtěl si dát těch 34 km 🙂 

Tak joo. V půl 4 jsme se setkali v Jičíně a jeli to směr do Špindlerova mlýna. Tady jsme nechali auto a vyrzaili směr Luční bouda. Cesta nám opravdu velice rychle utíkala. Na Kozích hřbetech jsme byli téměř za 1h 15min. Už při cestě na Kozí hřbety jsme viděli, jak se inverze drží dole a my budeme mít skvělé výhledy! 🙂 Štěpán z toho byl úplně paf, protože tohle nečekal. A já se poklepávala na ramínku, že jsem to dobře objednala 😀 😀

Řekli jsme si, že dojdeme na Luční boudu a východ nafotíme někde nad Malým Stawem. Tak jsme udělali. Kolikrát jsem teda za to ráno řekla, že jsme měli jít na Sněžku, protože ta inverze byla prostě tak velká a tak úžasná! Ze Sněžky by to byly prostě bezva fotky. Ovšem já jsem byla ráda i za to, co jsme viděli.

Vůbec se nás nedržela únava, jen jsme byli trošku zmrzlí. Ovšem, jak vysvitlo slunce, bylo velké teplo. Mířili jsme si to ke Sloneczniku (Polední kameny) a tam jsme cvakli pár fotek. Aira je děsně fotogenická, jen hrozně zbrklá, takže cvaknout ji nějakou fotku, je těžké! 😀 Pamlsky ale pomohly 🙂

Cesta utíkala krásně rychle. Štěpán je neskutečně ukecanej a vtipnej člověk, takže jsme se celou cestu skoro pořád smáli 😀 Líbí se mi hlavně to, že oba vedeme ten stejný zvyk: Jakmile přijedeme na hory, mobily odkládáme hluboko do batohů 🙂 Tudíž se kecá takhle s člověkem ještě líp. Fakt se mi tento výlet líbil! Opravdu, opravdu strašně moc.

Velké zásluhy má i Aira, která přispívala k tomu, že se nám tak krásně šlo. Díky ní se mi šlo opravdu skvěle, protože jsem tento rok přišla o oba psí parťáky a tak mě najednou nakopla ta vycházka, při které jsem šla s touhle střelou na výlet 😀 Už se těším až budu mít nového parťáka. Upřímně, bez psa to prostě není ono. 

Za chvilku jsme byli před Špindlerovou boudou, která byla schovaná v mlze. Fakt bylo skvělý, když jsme celou dobu šli za úplného azura a najednou jsme vstoupili do husté mlhy. Jelikož jsem na výlet brala Štěpána, který byl tak o 2 hlavy větší a roční Airu, která měla plno energie, tak jsme byli z té mlhy za chvilku zase venku, protože tempo bylo vcleku svižné 🙂 I tak jsem si udělala čas na své focení 😀 

Den se neskutečně vyvedl. Přecházeli jsme pořád z azura do mlhy, a to bylo to nejlepší! 🙂 Ta inverze byla neskutečná. Strašně rychle se hýbala a byla všude, všude okolo nás a byla tak hustá. Chvilku jsme vždy stáli s pusama dokořán a koukali, jak teče přes všechny ty kopce a lesy. Byly to nádherné chvíle. Samozřejmě bych byla radši, kdybych mohla při této inverzi už lítat spíš ve sněhu, protože minulý rok tu už dávno v tuto dobu byl 🙁 Dnes jsme si se Štěpánem i řekli, že kdo by to tušil, že 10.11. bude v Krkonoších chodit skoro v tílku.

Nechávali jsme za sebou Špindlerovu boudu, Dívčí kameny, Mužské kameny a už jsme měli krásný výhled na Sněžné jámy. Často jsme se otáčeli a připomínali si, že před chvíli jsme byli až támhle vzadu a odtamtud jsme šli. Už v tuto chvíli se nám to zdálo jako nemožné, že jsme tolik ušli. Cesta ubíhala opravdu rychle. Z 11 hodin jsme čas stáhli na 9 hodin, a to jsme šli o 3km víc, než jsme plánovali. 

Začali se probouzet lidé a my už nešli úplně sami. Najednou začal být na horách nával, ale nebylo to tak hrozné 🙂 Vždy jsme si řekli, že nás ty lidi prostě nedoženou, že pohneme zadkem 😀 Chvilkama to už nešlo. Štěpán si ze mě pak dělal legraci, jak vyprávím své příběhy, když jdu do kopce: „Nooo………..víííš……..ten chlap…..jak šel… (ty tečky znamenají mezery mezi slovama, kdy jsem chytala dech a funěla 😀 😀 ) 

Na Sněžných jámách jsme pak dali naši první pauzu. Nějaké housky byly k jídlu a hlavně sladké 😀 Vyhřívali jsme se chvíli na sluníčku a za 15 jsme zaveleli, že bysme měli jít dál. 

Cestu na Labskou boudu jsme zvládli vcelku rychle. Vzali jsme to okolo Pančavského vodopádu, kde jsme šli v mírné inverzi, ale ovšem bodlo to! 🙂 Sluníčko začalo opravdu velice hřát a nám bylo takové teplo, že jsme byli rádi, když nás ta inverze trochu schladila 🙂 Když jsme došli na Zlaté návrší, tak jsme nemohli uvěřit svým očím. Zaprvé z té nádhery, co byla všude okolo a za další z té dálky, co jsme ušli. Už nás čekalo asi jen cca 7-8 km. 

Měli jsme za sebou už 31 km (to je dle mého vzdálenost, která se dá v Krkonoších v pohodě ujít 🙂 Zbývaly nám poslední 3km, a to byly asi nejtěžší km za celý den 😀 Já už šla jenom, že jsem šla. Už jsem nohama pletla z kopce dolů. Dolů to už pak hrozně bolelo. Šlachy, kolena atd. 😀 Dostavila se i ta únava, kdy jsem vstávala o půl 3 ráno. No a když jsme došli do Špindlerova mlýna na náměstí a zbývalo nám 1,7 km k autu, tak to jsem myslela, že nedojdu 😀 Štěpán mi furt říkal ať počkám, že pro mě dojede. NIKDY! 😀 To si prostě musím vyšlápnout! Pro Štěpána to bylo taky velice těžké, jak pak přiznal. Celých těch 1,7 km se vždy otočil na mě (protože já šla vzadu) a pak z toho měl celý den srandu: „Jak si koukala, ten výraz, takový to: Jdi si, mně je už všechno jedno.“ 😀 😀 Kdepak, já se smála náhodou, ale je fakt, že ten úsměv už pak fakt připomínal takovou tu bezmoc 😀

Když jsme konečně dorazili k autu, s velkou radostí jsme přezuli pohorky za tenisky a usedli do auta. Vyrazili jsme k domovu s bolavýma nohama, ale co, fakt ten den STÁL ZA TO! 🙂 Neskutečně se mi to líbilo (já vím, že se opakuju, jenže ten del byl za poslední cesty do hor, zas ten z těch nejlepších! )
Už se zase těším na to až s touto dvojkou zase někam vyrazím! Je sranda s nima cestovat. A v návrhu je, že si příště dáme prý 50 km 😀 Tak teda jo! 😀 Jdu do toho 😀 

A vy se mějte krásně 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *