Vysoké Tatry 2.3.2019

Aneb o tom, jak se 2 prdlé holky vydají na otočku do Vysokých Tater 🙂

Tak toto je Barča 🙂 Je to moje dlouholetá kamarádka, která je pro každou špatnost. Již po tři roky jsme měly spolu tradici a každý rok jsme jezdily do Tater. Rok 2018 jsme bohužel vynechaly.

V pátek ve 11 dopoledne píšu Barče, jakou má o víkendu směnu. Ta mi odepisuje, že jde až v neděli na noční. „Baru, tak nechceš jet na otočku do Tater dnes??“ 😀 😀 V tom mi volá Barča, že ji neskutečně štvu, protože koupila lístky do kina a nemůž to zrušit. A že by tak strašně ráda jela, kór, když tam bude hezky. Nevadí řekla jsem, pojedeme jindy. Samotné se mi moc nechtělo a hlavně jsem neměla už ten den, kde sehnat mačky 🙂

V tom mi Barča ve 2 hodiny píše: „Prdím na kino, jedu!“ Jooooo!!! 😀 Úžasná zpráva! Jelikož je Barča z Prahy, tak obstarala mačky a já jízdenky. Toto byl snad ten nejvíc neplánovaný výlet 😀
No a tohle jsem já 😀
Zpět k výletu. Barče dávám instrukce, že jí vlak jede z Prahy ve 22:15. Barča v Praze poslušně nastoupila a já přistupovala v Kolíně. Cílová stanice Poprad-Tatry 🙂
Booože, jak mně to chybělo. V 7 ráno otevřít oči, utřít slinu na skle vlaku a vidět ten nádherný východ slunce, jak se opírá o vrcholky Tater 🙂 Tak moc jsme se těšily 🙂
V Popradu kupujeme jízdenku na TEŽku – 4eura a už si to pádíme dělat naše obvyklé první fotky z nástupiště TEŽ 😀
Den postupoval tak, že jsme dojely do Starého Smokovce a odtud jsme přestoupily na TEŽku na Štrbské pleso. Tam jsme povinně daly jedno kafe, koupily každá pohled (protože to je tradice posílát blízkým pohledy. Mimojiné jsem ráda, jak to vždy potěší 🙂 a už si to štrádujeme směr Popradské pleso. Cesta nám utíká, bavíme se, vtipkujeme. A vlastně to ani moc neklouzalo, což bylo výborný! 🙂 Docházíme na Popradské pleso a modré nebe se zmizelo. Tak jsme s Barčou nafotily pár fotek toho, jak si Barča užívá sníh! 😀 A že do něj skákala dobrovolně 😀
Na Majláthově chatě dáváme tu slovenskou klasiku (aneb smažák s hranolkama :D) Potom bereme každá pohledy do ruky a píšeme pozdravy z cest k nám domů 🙂 Počasí se začalo trochu vybírat, byla půl 1 odpoledne a tak jsme si řekly, jdeme na to 🙂 Náš cíl byl vrchol Ostrva, na který bylo nutno vzít mačky, pěkně to klouzalo.
Když jsme se vydaly na Ostrvu, tak se nám začal otvírat ten svěd pod námi. Byla to nádhera, protože se ukázala i modrá obloha a my si to opravdu užívaly. Nikde nikdo. Jenom my, slunce, čistý vzduch, sníh a hory všude okolo nás. Na Ostrvu jsme nedošly z toho důvodu, že Barču v polovině kopce vypovědělo koleno. Nedá se nic dělat 🙂 My si to totiž dáme ještě jednou na jaře! 🙂 Zdraví je zdraví 🙂 Každopádně doporučuji i hůlky sebou, protože je to docela svah a je dobré mít hodně opěrných bodů 🙂
Náš kopec. Ono se to nezdá, ale je to fakt prďák. A nebo jsem jenom citlivka já a vidím to jako prďák 😀 Ale prostě je to prďák 😀
Času jsme měly po slezení ještě dost, takže jsme se tak na půl hoďky vyslunily na chatě u Popradského plesa. Byla to nádhera. Já naprosto miluju ty turisty na Slovensku. Protože prostě – to máte úsměv od ucha k uchu, dají se s vámi hned do řeči, přejí krásný den, hezkou cestu, řeknou Vám něco ze svého života, prostě hodní lidé 🙂 A ještě Vám vynadají, když je zdravíte „dobrý den“ a ne „ahoj“ 😀
Když jsme se vraceli zpátky ke Štrbskému plesu, tak se nám obloha už začalo zatahovat. Ono taky hlásili slunečnou předpověď pouze na sobotu a neděle už měla být zase zatažená. Takže už se ten den připravoval na neděli 🙂 Medvěda jsme žádného nepotkaly. A to za tedn den jedna holčina v Tatrách medvědy už potkala. Už vylízají z brlohů 🙂
Jako naši další tradici jsme si ještě obešly Štrbské pleso, kde se oblačnost už začala mezi horma držet 🙂 Inu spokojené a vysmáté jsme sedly do zdejší hospůdky, daly růžového beefeatra s jahodami a až teprve potom jsme byly krásně vysmáté 😀 Člověk si to musí udělat hezký. A to koleno potřebovalo trochu promazat 😀

Jediné, co bylo takové naprd bylo to, že vzhledem k tomu, že jsem jízdenky kupovala až ve 2 odpoledne v pátek, nebylo už moc volných vlaků. Vlak nám jel až ve 23:25 😀 Co teď…nooo, povozily jsme se TEŽkou sem tam 😀 Skončily jsme pak ještě ve zdejší restauraci, kde dělají výýbornou pizzu a těstoviny! 🙂
Takže asi takto. Asi takhle krátce o krátkém, ale velice skvělém výletu s tou mojí super parťačkou 🙂 Doufám Baru, že koleno bude brzo v pohodě a vyrazíme ten malý kopeček pokořit 😀
A CO JSEM VEZLA DO TATER? 🙂
• Turistické mačky Singing Rock – RockPoint, Praha Poříčí
• Péřovou a Gore-Tex bundu (tu jsem nakonec ani nevytáhla)
• Rukavice, kulich, nákrčák
• Teplé kalhoty, termo prďáky nebyly potřeba 😀
• Termo triko s dlouhým rukávem a tílko
• Čokolády, sušenky, mimo to i jídlo a vodu 😀
• 20 euro – z čehož mi zbylo asi 8 (kdybych nechtěla utrácet za oběd a dobroty u Štrbského plesa, tak platím pouze 4 eura za TEŽku)
• FOŤÁK!!! 😀 😀

Tak brzy těpic při dalším výletu 🙂 A pokud byste měli zájem se na cokoliv zeptat, tak můžete na FB stránkách: Hana Jampílková photography a též mě můžete sledovat či kontaktovat na instagramu: hanajampilkova

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *