OKOLO ZLATÉHO NÁVRŠÍ – 21. – 22.1.

Mám kamarádku, BÁRU, která žije v Šumperku. Už jsem s ní byla v Tatrách, u nich doma v Jeseníkách a tak musela ona přijet za mnou do Krkonoš. Přijela! 🙂 V pátek 20. ledna dorazila mašinou až ke mně. Nevím proč tenhle legendární a strašně vtipnej článek z toho víkendu sepisuju až dnes, 19.2. Fakt je, že byl opravdu legendární 😀

Trasa byla jasná. Vezmu Barču u nás na tu nejlehčí cestu. Dáme si lážo plážo výlet. Tudíž přes Vrbatovku na Labskou. Ráno asi okolo 8 budík a my se vyhrabaly z domu až okolo půl 10 asi 😀 Cestou se stavujeme na benzince, kde se shodou okolností s náma stavili další 4 autobusy plné dětí … -_- 😀 Takže narvááno. Všichni jeli najednou kupovat kafe nebo sušenku na benzinku 😀 😀 Těsně před parkovištěm, tak cca 3 km jedeme v hustý mlze. A já se Báře omlouvám, říkám: „Baru, ale ono mělo být hezky, na radaru ukazovali sluníčko, Baru to není možný, určitě se to protrhá!“ Tak 1km před parkovištěm se to protrhalo…UF! 😀 Takže parkujeme na Horních Mísečkách, slunce okolo nás, inverze JAK SVIŇA pod náma. Takže hurá nahoru 🙂

Já tuhle cestu znám pomalu nazpaměť a i když je strašně lehká, tak jsem ráda, jak se každému líbí, jak se každej cestou kochá. I Barča se kochala 😀 Hele přišli jsme nahoru a tam fakt vedro! Svlíkly jsme se do trika a už jsme se pekly 😀 Krásný den to byl. Nechyběla kofola a ani Redbull a tenhle parádní výhled byl k nezaplacení 🙂 Tedy nemyslím tím výhled na Báru, ale na tu fotku nad 😀 😀 😀 😀

Asi tak hoďku jsme nahoře leželi na lehátkách a bylo fakt těžký se zvednout a jít dál. Strašně těžký. Tak říkám Báře, že ještě něco pojíme a pak tedy půjdeme. „Hele Baru beru věci, jdu dovnitř obsadit místo.“ A Barča na to: „Jo, jdu hned za tebou.“ Tak přijdu do boudy, sedám k volnému místu a čekám…..čekám….stále čekám „kde ta Bára je?“ Po 5min. Barča přijde za mnou a říkám: „kde jsi byla?“ A Barča spustí: „čoveče, tak jdu dovnitř okolo těch „tisíce“ běžek, co tam jsou postavené … 😀 😀 😀 a naproti mně jde pani..a tak se ji vyhýbám a ta paní se tam tak blbě propletla, že jsem ty jedny běžky srazila a dalších těch „999“ běžek za nima spadlo jako domino 😀 😀 😀

ONO MÍSTO! 😀

Dali jsme v boudě rychle česnečku a vývar a mazaly odtamtud 😀 Cestou jsme fotily „reklamu na RedBull“ fotily jsme proti slunci, neustále se zastavovaly kvůli focení, smály jsme se dost, protože Helmut a to vím jenom já a Bára.. 😀 😀 a jako dobrý.. 😀 mně stačil s Bárou 1km cesty a brečela jsem smíchy a bránice mě hodně bolela 😀 …jo a taky, taky jsme chytaly signál neustále.. 😀 A věřím, že většina z Vás jistě neví o čem to zrovna píšu, tak proto musíte vyjít se mnou na hory a nebo stačí, když na ty hory budete chodit jen vy a poznáte.. 😀

Takže zasmály jsme se a pokračujeme dál. Na rozcestí směrem na Pramen Labe či na Labskou boudu jsme se vydaly směrem na Labskou. A tam to začalo podruhé. Barča vytáhla mobil a začala pouštět písničku: Mr. Bombastik…jsme dospělé, ale když nás to chytne, tak není konce. Takže jsme kus cesty protancovaly na tuhle písničku 😀 Ale to nebylo jen takové to náznakové tancování, my to tam na tuhle písničku rozjely..teda Barča, ale video sem bohužel nedám 😀 😀 autorská práva Barči 😀 😀 (i teď se musím Baruš smát, když při psání tohohle výletu tu písničku poslouchám 😀 😀 )

Tak jsme došly za tance Mr. Bombastik až na Labskou 😀 Tam jsme dali čaj o třetí a pokračovali jsme zpátky. Chtěly jsme to stihnout ještě na Sněžné Jámy, ale jelikož jsme cestou spíš hodně polehávaly po sněhu, smály se a tancovaly, tak to nešlo stihnout 🙂

Vracíme se tedy zpět a najednou nás napadl nápad, že na Vrbatovku vede přece parádní cesta, kopec dolů, bez nějakých hrbolů, kamenů apod. Tudíž bysme to mohly zítra sjet na saních dolů, protože jsme neměly ještě na další den žádný plán. Noo, to zní jako dobrej nápad, ale jen zda mám ještě já doma sáňky či boby. Tak oká, nápad máme. Docházíme zpět na Vrbatovku právě při krásným západu slunce.

Cestou dolů klábosíme o všem možným. Smějem se, jdem vlastně už skoro za tmy, ale parádní výlet to byl! 🙂 Hned doma řešíme, co teda doma mám. Sáně jsou už kolik let starý, blbly jsme na nich už jako 4letý děti 😀 Takže kdo ví. Ale díky šikovnýmu taťkovi, kterej je dá ještě dohromady máme první sáně, ale to je vše. Naštěstí není nad prima sousedy, kteří doma jedny malé sáně a velké boby mají. Tudíž druhý den ráno se stavujeme ještě u nich a bereme to všechno! 😀 Když dorážíme na Horní Mísečky druhý den, tak přemýšlíme co tedy vezmeme sebou. Jasně, že bereme ty velké sáně, ale to druhé budou malé sáně či boby. Bereme ty malé sáně a boby necháváme v autě. Cestou nahoru se střídáme s Barčou v tahání saní, docela to malá makačka je 😀

Nakonec dorážíme opět na Vrbatovku, kde dost dlouhou chvíli posedíme. Chceme jet pak hned dolů, takže na to být na horách máme celý den, protože si já hlavně říkám, dolů to bude přece rychlý!! to je jasný! 😀 Inverze JAK SVIŇA už moc nebyla 😀 Signál se už taky nedal pořádně chytat a běžek naštěstí nebylo okolo boudy tolik 😀

Na Vrabotovce jsme poseděli a teď cesta dolů. Nepočítali jsme ale s něčím, a to s tím, že ty malé sáně nepojedou, že jsme z mládí zapomněly, jak se sáňky řídí a že proti nám pojede velké množství běžkařů…teď si asi řeknete, co s tím 😀 Barča jako známej Dj zapla mobil, pustila U Can’t Touch This. Malé sáně se přivázali zezadu k těm velkým, já sedla na velké za Báru a jelo se. No jako jelo se.. 😀 Ono to moc nejelo. My si říkali, jak to dolů z toho 4km kopce pofrčí a ono houby hele 😀 Ještě k tomu jsme to na sáních neuměly, tedy pak na to Barča přišla, takže jsme nejezdily neustále do „svodidel“ a do kupy sněhu, ale jely jsme krásně rovně 😀  Takže s písničkou U Can’t Touch This jsme to frčely dolů s pohupováním hlavy do rytmu písničky .. 😀 😀 Pak se nám v polovině cesty ty zadní sáně utrhli a jeli na běžkaře, co šel proti nám.. MY SE OMLOUVÁME!! 😀 Naštěstí z nás měl běžkař srandu. Nic se mu nestalo. Dojely jsme dolů a řekly jsme si, že to příště sjedeme z Pradědu dolů, že to jistě pojede líp 😀

Na závěr bych napsala něco jako, že jsem vysmátější výlet do hor zatím neměla. Že se těším na další výlet s tímhle číslem někam do hor 😀 A že hory, příroda a fajn lidi jsou prostě super! 🙂 Protože, co výlet, to nádherné vzpomínky! 🙂 Jo a taky kdo budete chtít, můžete se s náma vydat na jaře či v létě na macešky. To je takovej balkon v horách.. 😀 😀 Ale pozná jen ten, kdo vytáhne paty z domu…čáu! 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *