PROTOŽE STRAŠNĚ RÁDA VYPISUJI, TAK MUSÍM POKRAČOVAT UŽ V DALŠÍM PŘÍSPĚVKU 😀

  A jak bylo zmíněno v předešlém příspěvku. Datluju strašně moc a proto se mi to už nevešlo do jedné aktuality 😀

V podzimních dnech je vidět, když přejíždíte z Banffu do Jasperu. Dýchne na Vás už ta zima. U Jasperu je více sněhu, ledovce a prostě ta příroda mi přijde trošku jiná. Samozřejmě, že náherná je, jenom prostě je to jiné. To poznáte 🙂

Cestou jsme zastavili u Glacier Discovery Centre, což je místo ze kterého se můžete vydat autobusem na Athabasca Glacier. Tedy kousek k němu. Dál Vás až k ledovci doveze druhý autobus. Cenově to ale přijde na velkou sumu, tudíž jsme se nejeli podívat až k němu. Vůbec mi to ale nevadilo. Sedli jsme si na terasu a vyhřívali se na sluníčku. Za chvilku jsme pak pokračovali dál, protože čas se posouval kupředu. Taky jsme cestou potkali Glacier Skywalk, což je vyhlídka za velké peníze. Podle mě je lepší zastavit si o kousek vedle a odfotit to odtamtud. Sice nemáte takový dobrý úhel jako na vyhlídce, ale zase je to zadarmo. Ovšem každý dle svého gusta 🙂 
Glacier Skywalk a Glacier Adventure (což je ten ledovec, ke kterému Vás doveze autobus) jsou přes zimní období uzavřené. Aspoň to tak píšou v prospektech 🙂

K večeru přijíždíme do Jasperu a jdeme ještě zjistit, kde mají informační centrum, kde nabereme nějaké mapy. Mrkneme i po zdejších obchodech. V autě pak vybíráme, kde ten den přespíme. Rozhodli jsme se pro kemp Snaring, kde zaplatíte za kemp jenom něco přes $15 bez ohniště. Toto byl třeba kemp, kde nebyla budka a v ní někdo, komu byste zaplatili. Byl to kemp, kde jste přijeli, vybrali si místo (pokud tam nějaké bylo) a došli jste na začátek kempu ke stříšce, kde jste si vzali potřebnou obálku, na kterou jste vyplnili: svoje inicály, jak dlouho tam hodláte spát, jakou částku vhazujete do obálky a tak dále. Na obálce byla i část, kterou jste si odtrhli, napsali jste na ní to samé, co na obálku a ten útržek pak přicvakli u sebe na kempovacím místě. Obálku s částkou jste pak hodili do zapečetěné přihrádky, co byla u stříšky.

17.9. – Přes noc bylo -6°C, ale mně to nevadilo. Do Kanady jsem byla vybavena perfektně. Teplé oblečení muselo být. Ráno jsme pak vstali velice brzo, protože hlásili dobré počasí. Takže jsme toho chtěli stihnout hodně. Ráno jsme se jeli projet k jezeru Jasper Lake a Talbot Lake. Cestou jsme potkávali místní zvířata. I jednoho vlka, ale toho bohužel na fotce nemám.

Častokrát jsme potkávali horské ovce na silnicích, jak lížou sůl ze silnice. Prostě se nebojí. Když je potáte na silnicích, tak je v klidu objedete. Přesně tak, jak to dělají všichni ostatní 🙂 Upřímně mě fascinuje ta doprava v Kanadě. Já za celých 25 dní jsem asi pouze 1x uslyšela, že se někdo vytroubil. Jinak nic. Všichni se tam respektují, nikdo se nikam nežene. Například byla křižovatka, kde na všech 4 stranách byla STOPKA. Řeknete si, že asi bude platit přednost zprava. Nikoliv. Tam to fungovalo tak, že se prostě nějak navzájem pustili. Mávli na sebe rukama a jelo se. Nikdo se nevytruboval, aby mu naznačil: „Hele dělej, už si pustil 2 auta, musíme jet taky my.“ To vůbec ne. Prostě vše v pořádku. Nepředstavitelné že 🙂

Další zastávkou toho dne bylo jezero Maligne Lake. To jsme si kousek prošli a pak jsme pokračovali dál na Bald Hills. Odtamtud byly krásné výhledy na Maligne Lake a okolí. U všech jezer (Moraine Lake, Lake Louise, Lake Minnewanka a i tady) je možnost vyplout si na loďce po jezeru. Ceny se pohybují okolo $100 😉 Ten den bylo vážně nádherně. Po několika dnech jsme šli túru jenom v tričku, byla to krása 🙂 

Vzhledem k tomu, že jsme vyšli brzo ráno, tak jsme byli po odpoledni z výletu zpět a přemýšleli jsme, co dál. Vyrazili jsme tedy k vodopádu Athabasca Falls. Tento vodopád je hned u cesty a je neskutečně profláklý. Pokud tam jedete okolo odpoledne a kór když je hezky, tak těžko se prorvete mezi tím davem pro dobrou fotku 😀 Opravdu je tam narváno. 

Ten den jsme kempovali v kempu Wapiti. A ještě před tím, než jsme šli spát, jsme si zašli na menší túru okolo Pyramid Lake. Z něj fotky ovšem nemám 🙂 

18.9. – Počasí se pěkně kazí na několik dní, tak si říkáme, jak s tím naložíme. Ovšem s plným žaludkem se nejlépe přemýšlí. Proto vyrážíme na snídani, kde zjistíme, že skoro celá restaurace je plná čechů. Jak už českých turistů nebo čechů, co tam pracují 🙂 Servírka, co nás obsluhuje nám vypráví, že tam už žije 3 rokem a že se má skvěle a o návratu domů rozhodně nepřemýšlí. My se nakonec rozhodujeme, že se vydáme skoro 700 km daleko, a to k Watertoon Parku, protože tam hlásí krásné počasí. Všude v okolí má být škaredě. Watertoon Park je na hranici s USA, kousek od Montany. Takže den máme opět cestovatelský, skoro celý den jedeme. 
Ten den jsme nedojeli do Watertoon Parku a přespali na parkovišti v autě. To byla asi zásadní chyba. Zjistila jsem, že mi nedělá spaní v autě prostě dobře. 

19.9. – Když jsme se tento den probudili, ještě jsem se cítila v pohodě. Dojeli jsme k jednomu kostelu, jehož jméno se neříká (opět si ho nepamatuji) a jeli směr Watertoon Park. Tam to začalo. Opět mě neskutečně chytla bolest zad a hrudníku. Už jsem si říkala, že mám snad infarkt 😀 Jenže to bolelo tak, že jsem nebyla schopna pohybu. Dojeli jsme do informačního centra, tam se poptali, co fajn můžeme ve Watertoorn Parku jít za túru. Ovšem žádná túra se nekonala, protože to s tou bolestí fakt nešlo. Tudíž toto byla asi největší krize našeho výletu 🙂 Takže jsme se ještě ten den vraceli zpět, do Calgary 😀 Tam jsme přespali u mého kamaráda.

20.9. – Ten den bylo hodně ošklivo. Ve městě jsem ale zůstat nechtěla, chtěla jsem do přírody, protože jsem byla skoro 3 dny bez pořádného pohybu a moc mi to chybělo. Takže jsem řekla, že půjdeme prostě ven ať je počasí jaké chce. Nebylo to nejhorší, nepršelo. Zataženo sice bylo, ale to mi nevadí. Dojeli jsme do Canmore a odtamtud jsme pokračovali k jednomu jezeru, které opravdu nevím, jak se teď jmenovalo. Někde jsem ztratila mapu Canmoru a na mapách na internetu se prostě nechytám 🙂 A kdo to bude vědět, může mi to napsat a doplním to ráda 🙂 Jezero mělo něco okolo 16 km, takže jsme tím krásně zaplácli den. Ke konci se nám pak rozpršelo. Ten den jsme se vydali ještě do Banffu a skončili v kempu Two Jack Main.

21.9. – To jsme se vydali na Gondolu. Ovšem nevyjeli jsme si ji, ale šlapali jsme to nahoru i dolů pěšky. Cesta nahoru je podobná cestě na Sněžku přes Obří důl. Až na to, že ten krpál vede už od začátku. Trasa je dlouhá 6,5 km nahoru. Nahoře je boží dopuštění, protože to mnoho lidí vyjede. Takové info: Doslechli jsme se, že pokud si tu Gondolu vyšlápnete ráno do 10 hodin, tak dolů ji máte zdarma 🙂 Počasí se nám lepšilo, celou cestu bylo nádherně a nahoře se akorát střídalo zataženo se sluníčkem. Úplně ideál.

Když jsme došli dolů, tak jsme si ještě trošku prošli město. Zašli si na jídlo, protože to my jsme u nich jedli moc rádi 😀 A protože bylo hezky a my měli mnoho věcí špinavých, zajeli jsme si pak ještě k Johnston Lake a tam jsme si oblečení ve vodě přemáchli a sušili u auta. Společně i se stanem 🙂 

Když jsme víceméně dosušili, tak jsme si šli ještě Johnston Lake obejít. Je to krásná procházka. Doporučuju. Není to vůbec do kopce, prostě jenom na vyčištění hlavy 🙂 

A přesně tady, tady mě opouští moje síla 🙂 Třeba to jednoho dne dopíšu, ale spisovatelka ze mě asi nebude. Nedotáhnu to psaní do konce. Vlastně si říkám, zda se někdo pročetl poctivě až do tohoto konce. Třeba to nemělo ani cenu psát 😀 Aneb těch posledních pár dnů jsme navštívili ještě jezera Taylor Lake, Boom Lake, projeli jsme se loďkou na Lake Minnewanka, byli jsme u východu slunce na Moraine Lake (tady chci říct, že pokud chcete jít ráno na východ slunce k tomuto jezeru, buďte tam už okolo 6 ráno ať si zaberete super flek. My tam byli před 7 ráno a bylo tam narváno, skoro jsme nechytli už místo na zaparkování a najít místo na focení bylo ještě těžší, protože stál turista, vedle turisty stál stativ s foťákem a takto vedly řady).

CO JSME SEBOU MĚLI PROTI MEDVĚDŮM? 🙂

CO ZA OBLEČENÍ JSEM MĚLA SEBOU? MOŽNÁ TOHO BYLO MNOHO, ALE PROČ TO NEVZÍT, KDYŽ TO AUTO UVEZE 🙂

2x dlouhé triko z Merino vlny: https://www.hanibal.cz/kari-traa-pradlo-akle-ls-dr-id20864 x https://www.hanibal.cz/devold-expedition-rolak-se-zipem-damsky-id1272
1x triko s krátkým z Merino vlny: https://www.hanibal.cz/ortovox-pradlo-150-cool-logo-t-shirt-kr-women-id20565
4x kalhoty: Pro ty odkaz nedávám. Měla jsem nějaké obyč z Decathlonu, jedny jsou od Direct Alpine (super věc!). Jedny mírně zateplený. 
5x ponožky – vše z Merino vlny
Nejlepší kulich!! – https://www.hanibal.cz/kama-cepice-a107-id19629 – samozřejmě ten tyrkysový 😀 
BOTY: https://www.hanibal.cz/asolo-fandango-gv-ml-id17037  
BUNDY: Měla jsem péřovku z Decathlonu a jednu takovou obyčejnou a trochu víc zateplenou. Ale už brzo ke mně zavítá bunda od Tilaku. Protože pořádná nepromokavka se prostě hodí! 🙂 

Tohle je takový hlavní základ. Možná si říkáte, proč takových drahých věcí. Víte já často chodím po horách, tudíž to využiju. A řekla bych, že je lepší mít 2 trika, která mi vydrží přes 5 dní nošená a nesmrdí, nezaberou tolik místa než mít sebou na každý den jedno triko, které smrdí už při první lehké túře 🙂 Sice za ty trika dám přes 2 tisíce, ale plní to svůj účel :)Rukavice, spodky, nákrčák jsou samozřejmostí 🙂

Pokud by Vás zajímalo něco víc, co jsem zde nenapsala, napište mi zprávu. Buď na FB: Hana Jampílková nebo na e-mail: hanajampilkova@seznam.cz Ono jsem Vám toho tady ještě plno nenapsala. Bylo by to na další nové dva odkazy 😀 

V neposlední řadě bych moc chtěla poděkovat Danovi, který to se mnou těch 25 dní vydržel. Musím říct, že to někdy bylo se mnou hodně náročné 😀

A v poslední řadě Vám chci říct, abyste si opravdu začali plni své sny. Já Kanadu viděla jako sen, který se nedá jen tak splnit. Hodně jsem se toho bála. Vážně jsem byla před odjezdem tak vystresovaná. Každému, kdo se mě zeptal na Kanadu jsem odpovídala, že to prostě nedám, že mám problémy s tím a tím a že to nemůže dopadnout dobře.

A já se vrátila s tím nejlepším pocitem, nejlepším zážitkem, co jsem kdy mohla! 🙂 Je to úplně jiný svět. Lidi tam jsou na sebe vážně hodní. Já se tam v roce 2020 chci vrátit za prací, tak doufám, že mi to vyjde.

V roce 2019 je v plánu Skotsko a dál? Chtěla bych ještě Dolomity a Norsko. Kdo mě ale zná, tak ví, že občas měním plány ze dne na den. Možná se podívám někam úplně jinam 🙂 Nevada a Kostarika by se mi třeba taky moc líbila 😀