JESENÍKY – 1/2021

Posted on

JESENÍKY

4 dny | leden 2021 | 2 drndy | 53 km
______________________________________________

Cinkilinky konvalinky – aneb zazvonil telefon od Barči, zda s ní chci vyrazit do Šumperka (Jeseníků) na necelé 4 dny. Chodit po horách – po tomto výletu spíš říkáme, že já tam přijel za gastrem, ale co 😀  Jídlo mám opravdu ráda! 🙂

Řekla jsem že platí, protože do Jeseníků se dostanu tak 2x za rok. Dohodnuto a jedeme.


1. DEN

V sobotu jsem přijela vlakem o 2 hodině do Šumperka, hodila jsem si batoh k Barče domů a vyrazily jsme na výlet do Velkých Losin. 

Tam jsme si dojely vlakem a šly jsme si dát něco k jídlu. Něco ♥ Zašly jsme na „Nejen Párek“ – tam jsem si dala hranolky v americké omáčce na burgery, slaninou a jalapenos papričkami ♥♥ Pardon, ale bylo to porno! 

Po této žranici se pak má dát něco sladkého, takže jsme zašly do pralinkárny. Chuťové buňky měly vážně party ♥

Ale konečně jsme po všem tom jídle dorazily na zámek Velké Losiny, který jsme si prošly a pěšky jsem poté pokračovaly dál do Šumperka 🙂

Cca nám to zabralo 15,3 km. Krásná procházka


2. DEN

Budíček v 5:00. Prostě je víkend a budík je nastaven na 5:00. Tomu se říká prostě láska k horám. Proto mi možná plno lidí říká, že jsem blázen, ale já to beru jako lichotku 🙂

Zase víš co, uvidíš něco, co ty lidi ne. Protáhneš se, prodýcháš se do kopce a užiješ si smysluplně den 🙂 

Ale jo, brblaly jsme v 5 ráno s Barčou, že to byl blbej nápad, nikam nejedeme, zůstaneme ve vyhřátém pelechu a bude 😀 
V 5:30 jsme už byly nastoupené s batohama na zádech a frčely jsme vlakem směr Kouty nad Desnou. 

Tam jsme dorazily v 7 ráno, a po červené jsme se to vydaly nahoru na rozhlednu u Tetřeví chaty. 
Proč chodíme na ty hory? Za těmi výhledy přece? Takže mlha jako blázen, nikam z rozhledny nebylo vidět 😀 Ale to nevadí. Daly jsme svačinu v podobě toustu, zahřály jsme se čajem a upalovaly jsme dál na Dlouhé Stráně. 

Na Dlouhé Stráně jsme šly po cyklotrase. Šlo s námi jenom pár lidí. Cesta byla fajn. Dolů jsme pak šly po červené trase a od rozhledny jsme to sjely na pytlech. Ohromná sranda, fakt ohromná 😀 Jestli to taky zkusíte, tak berte brýle na lyže, protože se opravdu oplatí! 

3. DEN

Budík v 5:00. Hej tak toto je už ale sranda ne? 😀 

Jak já jsem ráda, že nás napadlo vstát tak brzo. Ten den byl úplně boží! Jely jsme busem ze Šumperka na Skřítek, kam jsme dorazily cca o půl 7. 

Že stihneme východ na Ztracených kamenech jsem úplně nečekala, ale stihly bychom ho, kdybychom se netáhly jako smradi, ale pardon….jít lesem, kterým začaly svítit první paprsky slunce!! ♥ 
To jestli nezažiješ, tak nepochopíš, proč nám trvalo ujít hodinu 1 km.

Po Ztracených kamenech jsme šly dál přes hřebenovku na Jelení studánku. Zima byla, ale vzít péřovku pod bundu nebylo potřeba 🙂 

Lidi žádní – bylo pondělí, heč heč! 😀 Z té Jelení studánky na Ovčárnu to šlo trošku hůř. Trasa nebyla moc vyšlapaná a dalo to lehce zabrat. 

Jo a táhly jsme s sebou boby, protože jsme si chtěly sjet Praděd na bobech. A že to teda svištělo 🙂 
Na Pradědu to bylo dokonce na opalovačku. Bundy šly dolů a už se to peklo 🙂 
Z Pradědu jsme pokračovaly na Švýcárnu, Kamzík a dolů do Kout nad Desnou.

Suma sumárum jsme za ten den ušly 26 km a 2 km jsme sjely na bobech 🙂 

 

NĚJAKÉ TY FOTKY Z CEST

HANČINO DESATERO NA TÚRU V ZIMĚ



1. zjisti si počasí

2. zjisti si trasu (náročnost, počet km apod.)

3. lavinovou situaci nepodcenit

4. termoska s čajem je dobrá věc + dostatek jídla a sladkého 

5. za pořádné kalhoty do zimy se nemyslí rifle s dírama, ale zateplené kalhoty 

6. termo triko, svetr a pořádnou bundu!

7. kulich, rukavice, teplé ponožky + ponožky v batohu navíc 

8. znát své fyzické zdatnosti

9. chodit pouze po vyznačených cestách 

10. UŽÍT SI TEN DEN A NE PŘEŽÍT!! 

A CO JSEM MĚLA ZA VÝBAVU? 



Pokud chcete vědět, co za vybavení do těch hor nosím, tak v článku ROK 2020 najdete téměř komplet celou mou výbavu! 🙂 

ODKAZ:
Výbava

HoppyGo

Posted on

KDO JE HoppyGo?

HoppyGo je peer-to-peer car sharingová služba, která propojuje majitele aut (kteří svoje káry na 100% nevyužívají) a lidi, co auto nemají a zrovna na nějakou akci auto potřebují.

Najdete zde všechny typy aut: dodávky na stěhování nábytku či jako domeček na spaní pro dny na cestách, SUV do hor, žihadlo v podobě mustanga na trhání asfaltu, sedana na služebku apod.

JAK TO VLASTNĚ FUNGUJE?
1 – založíte si účet v aplikaci Hoppygo.com
(naskenujete tam občanku a řidičák)
2 – vyberete si auto
3 – zaplatíte cenu za zapůjčení + zálohu, která je max. 5000 Kč
4 – převezmete si auto 

Je to rychlé, efektivní a bez papírování – dohromady mi převzetí trvalo tak 10 min. 

JÁ A HoppyGo

Cinkla mi od HoppyGo zpráva, zda si nechci na pár dní v rámci spolupráce zapůjčit nějaké auto z jejich flotily. Koukala jsem jako péro z gauče, protože jsem v rámci spolupráce nikdy auto zapůjčené neměla.

Takže jsem na to samozřejmě kejvla, vyslechla jsem si podmínky, postup naší spolupráce a stačilo už jenom vybrat auto.
Měla jsem na výběr několik aut z jejich flotily, a tak jsem ukázala na Škodu Kodiaq – jelikož miluju velká auta a Kodiaq je prostě sám o sobě jedna velká krásná kára! 🙂

Domluvili jsme se na termínu, kdy budu mít auto zapůjčené. V Praze jsem si auto (no, říkala jsem mu Albert, tak tedy říkejme mu Albert). A tak jsem si jela v jednu středu vyzvednout Alberta do Prahy 🙂
Převzetí bylo jednoduché. Zavolala jsem majiteli Alberta, že jsem na místě. Auto mi bylo na dálku odemčeno. Alberta jsem přes aplikaci odfotila, zaznamenala jsem stav nádrže a počet najetých km. 
Majiteli auta jsem poté zavolala, že je vše zaznamenáno, nadiktovala jsem mu poslední 4 čísla z mé občanky a mohlo se vyrazit! 🙂 

NAŠE CÍLE?
Vysočina | České Švýcarsko | České Středohoří | Krkonoše 

VYSOČINA

Ihned v den vyzvednutí Alberta jsme s přítelem vyrazili směr Vysočina – Vodní nádrž Vír | Chudobínská borovice

Tato místa jsem měla chvíli vyhlédnutá a byla jsem mile překvapena! 🙂 Alberta jsme nechali zaparkovaného v obci Dalečín, odkud jsme vyrazili k přehradní hrázi. Trasa je to dlouhá 8 km – jedna cesta. Je to vhodné i pro kočárky.
Na trase je několik vyhlídkových míst, která stojí opravdu za zastavení a dlouhé kochání.

Fajn bylo vyrazit v týdnu, protože cestou jsme nepotkali mnoho lidí. A hlavně to byl dobrý nápad vyrazit na podzim, protože okolí bylo zbarvené do různých podzimních barev ♥

A když jsme se z naší 16 km procházky vrátili, tak jsme si autem zajeli ještě pod vyhlídku Hraběcí stolek, na kterou jsme si vyšli. Zaparkovali jsme v obci Vír.
Dohromady trasa měřila 6,6 km. Pokud máte mapy, tak vyhlídku najdete ihned 🙂 Pokud však jdete bez map, je možné, že budete chvíli tápat 🙂

ČESKÉ ŠVÝCARSKO

Další den, a to ve čtvrtek jsem vyrazila už sama do Českého Švýcarska, které mám moc ráda 🙂 Počasí hlásilo na odpoledne sluníčko. Zrovna v celé ČR pršelo a počasí bylo zakaboněné. Já jsem si řekla, že za tím sluníčkem vyrazím.

Po příjezdu mi vcelku mrholilo, a poté mě stihl ještě lehčí slejvák 😀 Ovšem za nějaký 3 hodiny se začalo nebe protrhávat a sluníčko už na mě začalo vykukovat 🙂

Zaparkovala jsem v obci Růžová, odkud jsem započala výlet přes rozhlednu Růženka. Moje cesta dále vedla po naučné stezce Růžová, kterou můžu doporučit! Byla jsem z ní mile překvapená. Nádherná naučná stezka, která vede loukami, a pak Vás zavede do lesa ♥

Brouzdala jsem v okolí řeky Kamenice, mrkla jsem na Dolský mlýn nebo starý železobetonový most na Ferdinandově soutěsce.

Dohromady jsem ten den ušla 21 km. 

ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ

PÁTEK – Kam dál? Sluníčko, kde budeš? Předpověď ukazovala, že se mi slunce možná ukáže v Českém Středohoří. Tam jsem byla na výletě jednou v životě a řekla jsem si, že je to skvělý nápad zopakovat to 🙂

Vyrazila jsem s Albertem do obce Raná, kde jsem zaparkovala. Vzala jsem batoh a štrádovala jsem si to na tři kopce (Oblík, Srdov, Brník).

Vyjít na Oblík bylo lážo plážo, ale sejít z něj už sranda nebyla. Pěkně to po bahnu klouzalo a já si říkala, do čeho jsem to zase vlezla 😀
Na posledním kopci, a to Brníku jsem narazila na vrcholu na zdejší kozenky 😀 To jsem viděla prvně v životě, aby někde mimo hory byly na vrcholech takových kopců kozy 🙂 

Trasu jsem si tentokrát naplánovala opravdu krátkou. Celkově jsem ušla jenom 10 km.
Při cestě zpět jsem se poté stavila ještě v Panenském Týnci, mrknout na nedokončený kostel Panny Marie.

KRKONOŠE

Sobotu jsme si dali volnou, protože počasí bylo vážně deštivé – takže jsme jeli navštívit naši rodinu.

V neděli už se počasí trochu umoudřilo, a tak jsme s přítelem vyrazili směr Krkonoše – Rýchory. Dvorský les | Rýchorský prales miluji právě pro ty různé ohnuté kmeny a větve stromů.

Toto místo je neuvěřitelné zejména na podzim, kdy mlha a zbarvené listy dávají tomuto místu ještě větší atmosféru – takovou tu tajemnou ♥ 

Takovou tu, že jako: „Děti z prvních ročníků mají vstup do tajemného lesa zakázán.“ 😀 

Cestu jsme započali na parkovišti Zlatá cesta u bývalé obce Sklenářovice. Šli jsme až na Rýchorskou boudu a cestou zpět jsme si udělali okruh přes Dvorský les a cyklotrasu. 

TAKŽE PODTRŽENO, SEČTENO

Albert | Škoda Kodiaq byl skvělý! Dobře mi 5 dní sloužil – taky aby ne 😀 

Do Prahy jsem ho vrátila ve stanoveném čase, který byl domluven. Opět jsem Alberta odfotila, zaznamenala jsem stav nádrže a počet najetých km (když si auto půjčujete s plnou nádrží, tak ho také vracíte s plnou). 

Po nafocení jsem klíčky od auta vrátila zpět do kaslíku, odkud jsem si je při převzetí vzala. Zavolala jsem majiteli, že auto je odfoceno, klíčky vráceny. Majitel si na dálku auto zamkl a toť vše 🙂 

Záloha mi pak byla připsána zpět na účet do 3 dnů 🙂 

Více podrobných informací o HoppyGo zde:
HoppyGo

ROK 2020

Posted on

ROK 2020
________________________________________

Tento rok jsem na Vás vyplázla jazyk několikrát, mnohokrát se zaxichtila a téměř pořád jsem měla úsměv od ucha k uchu.
Ani jsem se nenadála a hups, začíná nová etapa dalších dobrodružství. 

Ale nejdřív….. 🙂 

MŮJ ROK 2020 V ČÍSLECH:
• 1077 km našlapaných v horách
 • 1 milující přítel
• 3x v luftě
• nespočet posbíraných kapesníčků a bordelu v horách
• velká banda přátel okolo mě
• a tak no
😀

 

„Užívejte života, mrtví budete dlouho, tak ať si neužívají jenom červi.“

No a nyní pár mých největších výletů v roce 2020 (vypisovat sem všechny, tak jsme tu do dalších Vánoc). 

HANA JAMPÍLKOVÁ


Hana Jampílková
26 let, pracující
a na rozdíl od někoho hezká a chytrá…..a voní, když si vezme do hor merino triko nebo se meje každý den 😀

A jinak – do práce chodím normálně, jako každý člověk. Focení a ani chození po horách mě neživí na full time.

Už rok jsem si nebyla vyčistit svůj foťák, takže si nedovedete představit, kolik teček musím na fotkách retušovat 😀 blbá no.. 😀

Už 5,5 let chodím s batohem po horách. Snažím se lidi inspirovat ke zvednutí zadku z gauče a nějakému pohybu 🙂



POJĎME SE PŘESUNOUT DO TATER

Letošní rok mi umožnil navštívit Vysoké Tatry 2x. Poprvé jsem tam vyrazila se svými přáteli na 4 dny a podruhé se mnou jel můj přítel, kterému jsem chtěla ukázat dobrodružství – jet do Tater vlakem na otočku.

ČERVENEC
– práskly dveře od RegioJetu a já vyrazila vstříc Tatrám s Ondrou, Pavlem a Mončou. Co se mi na našem ubytování v Tatranské Lomnici líbilo, byla ranní káva na balkoně s výhledem na Lomnický štít. Zabalená v dece jsem seděla na dřevěném lehátku, rukama jsem svírala horký hrnek s kávou a dívala se, jak prví paprsky slunce dávají dobré ráno právě Lomničáku.

Celkově jsme za 4 dny nachodili 75 km – došli jsme na Kriváň, na Chatu pri Zelenom plese a přes Skalnaté pleso jsme šli na Hrebienok a pěšky dolů.

SRPEN
– to jsem Márovi slibovala, že má být absolutně, famózně, ale úplně nejvíc libový počasí v těch 2000 m.n.m. jakmile tam dorazíme. Takže bylo zataženo a mlha.
Mára nikdy nejel do Tater vlakem na otočku – tudíž jasná věc, že mu to musím ukázat. Náš cíl byla Východná Vysoká, kde jsem už jednou byla. Počasí slibovalo slunce, ale za to jsme nahoru šli v pěkné mlze a fukanci. Nahoře na hoře jsem si vyfotila mlhu a metelili jsme zase dolů. Samozřejmě, že jakmile jsme došli do doliny, tak se mraky roztrhaly a byl sajnšajn 😀

5 DNÍ S ALBERTEM

To bylo září – sedím v práci, strašně moc vytížená prací (luštím křížovky, hledám na mapách, jaký výlet spácháme) a najednou cinknul instagram, a tam zpráva od Hoppygo.com, že jestli chci půjčit na pár dní nějaký z auťáků jejich flotily v rámci spolupráce.
Auto? V rámci spolupráce? JO JASNĚ!! Hej to si jako plácnem 😀

Žhavím drát, volám to Márovi, že budu mít poprvé půjčené auto.

Boože to je kára, to je kára, já bych jezdila, já bych bourala, já bych troubila 😀 😀
Třeba jste někdy někdo kouknul na krtečka.
https://youtu.be/Is6zY85bGPY?t=60

První variantou bylo, že mi zapůjčí Škodovku v combi, která je upravená na spaní. Možná, že bych měla držet pusu a krok a být ráda, že se mi nabízí nějaké auto, ale já ne. „Prostě ne, já miluju velký auta a prosila bych něco pořádnýho. 😀 Kodiaq vyhovuje? Joo vyhovuje.“

Takže jsem si ve středu jela do Prahy pro Kóďu | Albího | Alberta

Jo, povození to bylo vážně slušné. Zalítli jsme do Českého Švýcarska, Žďárských vrchů, Českého Středohoří a do Krkonoš.

B7

Au….

B7 je přechod 7 beskydských vrcholů – převýšení něco okolo 5300 m.n.m. | 30 hodin | 101 km.

Už dlouhou dobu můžete vědět, že jsem šlapka a ne běhna, ale když přítel přišel minulý rok s tímto nápadem, že s ním chci jít v roce 2020 B7, tak jsem řekla, že do toho jdu s ním a dojdeme si pro medaili.
Tomuto závodu předcházelo pár nákupů věcí, které pro start potřebujete (powerbanku, tyčinky, čelovku, camelback atd.) několik tréninků v horách a několik výběhů doma po rovinkách.

Musím fakt smeknout před všema, co to ušli | uběhli. Vážně jo! Jsou to kabrňáci. 
My to nedali. Skončili jsme na 50 km – já s šílenou bolestí kolene, totální vyčerpaností a únavou.

Měli jsme v plánu jít to pěšky a běžet vždy jen z kopců dolů a nějakou rovinu, co byla. To jsme taky udělali. Cestou na Lysou horu jsme promokli a promrzli a já od té chvíle věděla, že je něco špatně 😀 
Jak mi říkalo hodně lidí, je to dost o hlavě, a to je pravda 🙂 

Ale zkušenost velká. Já třeba vím, že tyto závody pro mě nejsou a určitě už to víckrát neabsolvuju 🙂 

V LUFTĚ

Mám kámoše, Peťana, který je pilot, a to se vyplatí! 😀 Takže nejenom, že jsem si letos povozila zadek v káře jako byl Albert, ale mrkla jsem na Krkonoše z ptačí perspektivy ♥ Děkuji za příležitosti 🙂

Možná by stálo za zmínku, že se strašně bojím výšek, tudíž první zkušební let jsem si úplně neužila 😀 Lehce se mi zapotily půlky a orosilo čelo, ale igelitka zůstala prázdná. 
Podruhé, když jsme letěli nad Krkonoše už jsem byla jako profík, ale udělat Peťan stav bez tíže, tak mu profesionálně pokřtím letadlo 😀 

NA SKOK DO JESENÍKŮ

Každý rok se ke mně dostane plno zpráv ať se podívám do Beskyd, do Brd, do Krušných hor atd. Protože já každý rok nejvíc dovolené vycrcám za výlety do zahraničí, tak mi pak nezbývá tolik času na naše hory kromě Krkonoš – na ty si čas udělám vždy 🙂

Letos jsem to taky vcelku prokaučovala. Měli jsme jet do Beskyd a do Krušných hor, ale kvůli bubískovi to prostě neklaplo 😉 Tak třebas ten další rok 🙂

Ovšem stihla jsem vyrazit na otočku do Jeseníků za mou skvělou kamarádkou Barčou, se kterou první den, kdy dorazím zajdeme v Šumperku  vždy na absolutně, bezkonkurenční hambáč – Cakirs burger, to se vždycky roztejkám blahem nad tou parádou ♥ No a druhý den vyrazíme někam do hor. Tentokrát mě Barča vzala společně s kámoškou Lůcou na Praděd, kde jsem ještě nebyla. Pěkně nám foukalo, ale i přes to jsme ušly nějakých 30 km 🙂 

POCHOĎÁKY

Mára je dálkáč – aneb výlety pod 30 km jsou pro něj tabu 😀 Takže jsme letos buď sami nebo s partou přátel vyrazili na pár takových pochoďáků:
z Jičína na Trosky a zpět 30 km
letos jsme si na takovou procházku zašli 2x 🙂 

z Liberce do Jičína61 km
tady jsem se s Márou málem rozešla (ne sranda 😀 ale nesedlo mi to, takže jsem ke konci výletu byla příjemná jak vosina v zadku – možná jak dvě vosiny v zadku) 😀

z Mnichova Hradiště do Jičína54 km
(tento výlet mi zase sedl tak skvěle, že jsem poslední 3 km dobíhala a chtěla jsem ještě pokračovat)

z Poděbrad do Mlýnce52,8 km
(to jsem se ale donutila jít sama za rodinou – a nerozešla jsem se se sebou 😀 všechno v pořádku 😀 ) 

BEROUNKA

Já svýho chlapa drtím v zimě na horských výletech, které mu tolik nesedí a on drtí mě přes léto na dálkových pochoďákách, které až zas tak nevyhovují mně 😀 
Oba ale vždy rádi kejvneme na nápad toho druhého.

V létě jsme si s Márou plánovali 2 týdny dovolené (jeden týden dovča podle mě a druhý týden podle Máry). Mára přišel s tím, že bychom si mohli projít Berounku pěšky – cca 120 km.
A tak jsme vyrazili… 🙂

Mára jednoho dne přiběhl domů s tím, jak nechal celou výplatu v RockPointu za oblečení a výbavu na naši stodvácu 😀 

Koupil si i nový boty, který si ihned na ten výlet vzal. Ihned si je vzal no 😀 Takže jsme posledních 20 km na našem výletu jeli autobusem 😀 Ovšem zkušenost do života! 🙂 To se prostě stává. I já jednou na výletu zkapala. 

Moc fotek jsem za ten výlet neudělala. 

Ale teda shrnutí: padlo plno píva v kempech, plno smažáků, plno klíšťat, vyhrála jsem několikrát v žolíkách, propotila jsem trička, jaké bylo vedro a nadávali jsme neustále na asfalt – ale, páni vzpomínám na to moc ráda! 🙂 

TOP 8 MÍST ZA ROK 2020

Moje osmička, která mě za rok 2020 natolik uchvátila, že jsem se tam ještě párkrát vrátila nebo příští rok opět vrátím 🙂
Třeba Vás to bude inspirovat k výletům 🙂 

1. VYSOČINAVodní nádrž Vír
• 2. KUTNÁ HORA NS Stříbrná stezka 
• 3. KRKONOŠEKlínovka
4. LIBERECKOKryštofovo Údolí
• 5. ČESKÉ STŘEDOHOŘÍSrdov, Brník, Oblík
6. ČESKÉ STŘEDOHOŘÍPanenský Týnec
• 7. ČESKÉ ŠVÝCARSKOFerdinandova soutěska 
• 8. KOKOŘÍNSKOskalní reliéfy 

TROJKA MÝCH NEJ VÝCHODOVEK

….aneb 3 místa, která mám nejradši pro focení východu slunce u nás v Krkonoších:

1. Rozhledna Eliška
2. Mohyla Hanče a Vrbaty
3. Luční bouda

NĚJAKÁ TA RADA PRO VÁS

Já, když to napíšu, tak Vám to bude stejně jedno, ale….

Neberte si věci osobně.
Tohle řekl Dušek a já ty jeho dohody miluju.
https://youtu.be/22QHkH1Npp0?t=10

Víte, můj přítel mi fakt často říká: „Já tě žeru, ty seš furt vysmátá, pořád seš v pohodě.“
Houbeles. Občas tu vosinu v zadku mám taky že jo 😀 Ale spíš se fakt víc směju a mám věci u prdele.

Pardon za ten slovník, ale je to tak. Za tento rok jsem toho slyšela tolik a vážně jsem si kolikrát řekla: „Bože, proč tohle řeší? Proč se nad tím vůbec pozastavují.“ – jak vidíte i já ztrácela nad tímto svůj drahocenný čas 😉

Jo já vím, jsem teď děsně chytrá bla bla bla, ale mně pomáhá se pořád smát a NEŘEŠIT PRKOTINY. Možná bych řekla bohužel, ale bohudík jsem takhle ztratila lidi, kteří chtěli, abych pořád něco řešila a vadilo jim, že jsem neustále v pohodě.

Prostě si užívej život a neničte se 🙂 Toť celá věda pro medvěda.

To jsem Vám zas prd poradila, co? 😀
A protože si plno lidí vytvoří svůj vlastní tón hlasu, kterým si myslí, že to daný člověk píše (a téměř pokaždé to tak není) 😀 Tak si mě představte, že to říkám klidným hlasem, doprovázený smíchem. Nic jsem vůči Vám nemyslela špatně 🙂
———————————————————————————–

Možná bych Vám mohla dát ještě tahák na to, jak se píše slovo VÝJIMEČNÝ – aneb je to jako život s chlapem. Na začátku to je dlouhý a tvrdý a pak krátký a měkký. Není zač 😀
———————————————————————————-
Choďte ven, prostě se hejbejte! 🙂 Já od doby, co jsem začala aktivně chodit po horách a ven, což je květen 2015 jsem nebyla nemocná. Myslím tím, žádná chřipka, žádný týdenní ležení doma 🙂 To, že jsem měla dva dny lehčí rýmu nebo mě bolela den či dva hlava, nepočítám. Šla jsem to na hory vychodit a bylo po problémech 🙂

PO A PŘED

Chtěli jste po mně často, abych ukázala, jak upravuji své fotografie, ale já s tím ne a ne vyjít ven 🙂 Tak tady máte pár ukázek z letošního roku 😉

CO DOPORUČUJÍ 3 HANČI Z JEDNÉ 

Často dostávám zprávy, jaké vybavení do hor beru a s čím jsem spokojená. Tak zde máte pár kousků toho, co mi letos zahřívalo srdce, prdel, dobře se mi v tom lezlo po horách a chodilo po skalách 🙂 

Kulich Kama. Tento kulich mám už asi 4 roky – v zimě se ti v něm hlava nezpotí, když ti na něj nasněží, tak mokrý sníh neproteče skrz kulich.

Je prostě nejlepší!! Úžasnej!! Od tý doby nenosím žádný jiný!!



Já  jako detailnější fotky rukavic nemám, tak aspoň takto 🙂

Takže rukavice! Nosím do hor dvoje. Jedny nahoru a druhé poté nahoře přendám za ty druhé 😉

Vlevo:
Black Diamond Mont Blanc

Vpravo:
Warmpeace Powerstretch


Na zimu jsem před 4 lety objevila absolutně nejlepší, famózní, libově teplý kalhoty!!

Vlevo:
Nordblanc Leoni
– neprofouknou, krásně hřejí. A když jsou fakt velký mrazy, tak pod ně hodím jenom nějaký spodky a je to 🙂

Vpravo:
The North Face Impendor
Ty zateplé nejsou, ale neprofouknou. Takže pokud si pod ně v zimě dáte nějaké spodky, bude to ok.


Letní gaťky řeším obchody jako je Decathlon, odkud mám tyto dvoje legíny Domyos nebo Sportisimo, odkud mám zase kraťasy.

Legíny Domyos

POUZE NA ZIMU používám kotníkové boty, a to:
Asolo Fandangoty vpravo

A mimo zimu jsem už několik let spokojená se Salomony-vlevo, které už nejsou na trhu, takže Vám sem ani odkaz nebudu dávat.

Ale jsou to goretexky, které mají super vystuženou špičku, takže při nárazu na skálu či o šutr jsem v pohodě 🙂


Co se týká triček, tílek a celkově toho spodního oblečení, tak používám nejvíce oblečení od značky Drexiss, Hannah, Ortovox a pak dále Decathlon či Sportisimo.

A tady už hlavně rozhoduje sladěnost 😀 Oblečení si vybírám podle toho, jak se mi líbí a jak se mi hodí k ostatnímu oblečení 😀

Ale samozřejmě musí být trochu funkční 😉

Jinak značka Drexiss má celkově úžasný oblečení, jak do hor, tak do města či práce – opravdu stojí za to k nim mrknout 🙂


Krátký kraťasy a 3/4 kraťasy. Jak jsem napsala o kus výš, tak mám jedny krátký kraťasy ze Sportisima, na gumu a jsem spoko.

A pak mám 3/4 kraťasy:
VpravoHannah Linn
– upřímně nevím, co vše psát. Ty věci Vám musí sedět, být trochu funkční 🙂 A mně musí ladit 😀

Vlevo
Husky Kimbi

Jak začne pršet, tak oboje kraťasy protečou 😉 Nejsou nepromokavé.

 

Mikiny, svetry – toho mám fakt mraky a upřímně se mi nechce to hledat po internetu a házet Vám sem odkazy 😀 😀

Je půl 9 večer a už jsem líná 😀 😛

No ale tak, přemůžu se 😀 Tak co tedy nosím:
Zajo Elsa Merino
Zajo Nora Merino
Columbia Delta Ridge Hybrid Fleece
Hannah Diery
Pak mám ještě jeden merino svetr od značky Devold s rolákem a Kari Tru

Všechno oblečení, co jsem tu vypsala po několika denním výletu nesmrdí.

Trekové hole – Pinguin Bamboo FL Foam

Ty mám už 2,5 roku. Brala jsem je na GR20 a spokojenost.

Jo, joo, máte pravdu, kupovala jsem je jenom kvůli tomu, že nejsou tolik okoukaný. Už hodně lidí mě zastavilo, že cože to mám 🙂

Když jsem byla kupovat hole, tak jsem nevěděla, na co se ptát. Důležitý je, že když se do nich opřete, nesmí se zlomit. Musí unést velkou váhu.
Rukojeť bych doporučovala z materiálu, který nenasákne vodu a nesmeká se, což ony splňují 🙂



Batoh Ferino Finisterre

Ten mám už necelý rok a také spokojenost. Má boční kapsu, jednu hlavní komoru, otvor na camelback, Hele……mrkněte na něj na internetu. 😀 Nebudu opisovat to, co si můžete přečíst na stránkách 😀 Dííík

A něco málo z mé další výbavy:

Mačky Camp Stalker Universal
Nesmeky Yate Run Trail
Lyžařské brýleSmith Squad
Sluneční brýleJulbo Paddle
Boty Columbia Facet 15

Všechno, co zde zveřejňuji mám zkušené a jsem s tím spokojená. Nezveřejňuji oblečení, se kterým spokojená nejsem. A taky Vám zde neukazuji vše, protože… 😀 nechcete tu mít vypsaný celý šatník horský holky 😀

♥♥ DĚKUJU ♥♥

Tak to jsou oni! Moji pražáci! 😀 
Pokus o vtip, převzatý z jedné scénky 😀

To jsou oni! Ti, se kterými jsem si užila další báječný rok!  Musím je zde zmínit, protože člověk je šťastný a má všechno, kdy může říct, že našel lásku a přátele 🙂 
Prožila jsem s nimi další nádherný rok plný srandy, zážitků, slz, trapasů a všeho možného – a za to jim děkuju ♥ 

Tak tohle je on, můj Mára 🙂

Spolu to táhneme už nějaký ten pátek. Jsem ráda za to, že když přijde s nějakým nápadem na výlet, tak je to výlet za dobrodružstvím s batohem na zádech a ne za povalováním se ♥

A jak to v každým supr čupr vztahu bývá, tak se nehádáme, ale za to se pošťuchujeme, rejpeme do sebe, on mě nenechává moc často vyhrávat v žolíkách, ale třeba já luštím zase líp křížovky 😀 😀 A tak dál no…. 😀 
Chodíme po lajně, po horách, a tak…..máme se prostě pamparádně! 🙂 
A díky němu jsem měla rok 2020 skvělý!! 🙂 



Moje 2 komety, 2 grácie – prostě ty dvě ♥ se kterými si užívám život, který je doprovázen smíchem.

Letos jsme byly jednou v luftě, několikrát na horách, jednou jsme si vykřičely hlasivky na Chinaskách, vyjely jsme do Krkonoš na sáňky a pořád se chechtaly 😀

Jsem ráda, že jsem Vás před 3 roky poznala a dneska jsme jedna velká trojka, která pořádá šílený nápady 🙂 

Barča – to je velká kamarádka, kterou znám už asi 7….8 let? Teď jenom hádám 😀 No, známe se už opravdu nějaký ten pátek. 

Já na ni často prdím, protože každá žijeme lehce jinde…oká no já v Poděbradech ona v Praze, takže zas tak daleko to není, ale jo, prdím na ni 😀 

Ale zase, když se vidíme, stojí to za to! Máme za sebou z minulých let několik úžasných, spontánních výletů do Tater, společné Skotsko a plno dalšího.

Letos jsme spolu vyrazily do Jeseníků, na přespávačku do Jizerek a pár menších výletů! 🙂 

A já jsem moc ráda, že ji mám! ♥ 

Pokud smích prodlužuje život, tak já nikdy neumřu 😀 

Pavla – toho víc vlevo znám už téměř 11 let a Ondru…nooo hm 9 let?
😀

Pořádáme spolu plno výletů a akcí a vždy, ale vždy se děsně moc nasmějeme! Když nás potkáte na výletu, řekla bych, že víc vysmátou partu nepotkáte 😀 

Přeju  každému, aby měl někoho takového! 

Jo a jinak jsme letos byli v Tatrách a na lyžích v Krkonoších! 🙂 Něco se prostě stihlo 😀 

ROK 2021??

Jaké mám plány?

Upřímně….já plánuji hodně spontánně, takže se u mě plno věcí může měnit 🙂

Určitě si přeji zdravé srdíčko a nohy, a to samé i Vám 🙂
Mít okolo sebe rodinu a plno skvělých lidí, se kterými budu pořádat bláznivé výlety a akce.

A co se týče cestovatelských plánů, tak určitě:
TMB – Tour du Mont Blanc
– doufám, že to v roce 2021 vyjde – nechme se překvapit

Pak třeba Slovinsko, Norsko, Island, Jordánsko, Tatry, různé přespávačky – toho je 😀
Ale věřím, že to příští rok bude jinak, bude to velké překvapení! 🙂
Dyť říkám, že plánuju spontánně.

Já fakt nevím! 😀 Fakt si radši nic neplánuji, protože pak nejsem zklamaná, ale vždy mám plán B, C, D, E, F….. 🙂

Vy jste taky tak zvědaví 😀 A co je Vám potom, co budu dělat v roce 2021 😛 😛

Užijte si ho, neřešte kraviny, smějte se a….
„Dokud můžete, považujte svoje nohy za lanovku“

Těpic! 🙂

Jo a jinak se těším na svých 36 dní dovolené příští rok 😀

ROK 2019

Posted on

SOUHRN ROKU 2019:

1130 km v nohách, 32 výletů v horách, X propocených triček a gatí, odřená kolena a skvělé vzpomínky 🙂

Byl to skvělý rok, kdy jsem si splnila další sen, a to GR20 (nejtěžší trek Evropy), a tak jsem zase o něco více vystoupila ze své komfortní zóny. Poznala jsem opět plno přátel, zažila mnoho legrace a prostě, bylo to FAJN! 🙂 
DĚKUJU VŠEM, KTEŘÍ SE TOHO ZÚČASTNILI SE MNOU ♥ 

1. VÝLET | 6.1.2019 | DÍVČÍ KAMENY

14,8 km v nohách – plno sněhu – mlha – zmrzlé nudle u nosu = prostě fajn začátek nového roku 🙂 

Miluju toto počasí. Ono, když opravdu tu přírodu máte rádi, tak je Vám jedno jestli je slunce, mlha, zima či teplo. Pokud máte v hlavě aspoň trochu toho světýlka, tak víte, jak se do tohoto počasí a do hor připravit, a pak si to užijete, jak se patří 🙂 

Čímž myslím: vzít dvoje rukavice, dvoje ponožky, termosku s horkým čajem, zjistit si předpověď počasí, znát trasu apod. 

Prostě umět se v horách chovat! 🙂 

První výlet v roce 2019 jsem podnikla se Štěpánem, a jak jsem psala, tak jsme si to hodně užili! 🙂 Hory bez lidí, všude krásné obalené stromy a zmrzlý sníh ♥ 

   MAPA: https://mapy.cz/s/kapugujoma

2. VÝLET | 11. – 12.1.2019 | DOLOMITY

dohromady 24 km | zmrzlá prdel | propálená rukavice | velehory a slunce = pohádka 

Každé ráno, když přijdu do práce, tak zapínám hned webkamery z hor a předpověď počasí. A jen tiše závidím lidem, co jsou zrovna nahoře a já sedím dole u počítače 😀 To jsem takhle jedno pondělí zapnula předpověď počasí a koukám tak na Dolomity, že tam má být ke konci týdne úplný sajnšajn. Tak to se smutným srdcem píšu Štěpánovi…no a najednou se balíme a ve čtvrtek večer vyrážíme do Itálie 🙂 😀 Žeru tyhle spontánní výlety 😀

Ty dva dny tam byly dokonalé. Spali jsme v autě, a tedy musím uznat, že když jsem si chtěla dojít večer na malou, tak jsem si říkala: „vydrž to, vydrž to a nechoď tam.“ Nohy jsem měla několikrát omotané okolo sebe, jak se mi chtělo, ale „ne, nikam ani krok.“ 
Ale nedalo se to vydržet, nedalo 😀 V tomhle to mají fakt chlapi jednodušší. Vytáhnou ho ven a je to, ale já musela v těch -20°C ukazovat celou prdel. 

Dolomity mi v zimě připomínaly hodně Kanadu. Byla to nádhera. Člověk to ale musí zažít na vlastní oči. Byli jsme na klasice Tre Cime a u vodopádů Cascate di Fanes. Mačky se opravdu hodily! 🙂 V roce 2020 bych tam ráda vyrazila za krásného podzimu. 

MAPA 1. DENhttps://mapy.cz/s/hacokaraho
+ stejná trasa zpět

MAPA 2. DEN: https://mapy.cz/s/jufeboraho 
+ stejná trasa zpět

3. VÝLET | 20.1.2019 | OKRUH DÍVČÍ KAMENY 

29,2 km | hyperaktivní Nikča | né do toho kopce nejdeme | první setkání s mým budoucím chlapákem ♥ 

Na tomto výletu bylo 5 účastníků a mezi nima i můj chlap, se kterým jsem se tehdy prvně seznámila. Dnes mi říká, že tehdy neměl ještě pořádné vybavení na hory a šel v riflích, ale kvůli mě se mnou válel sudy, aby udělal dojem a týden pak ležel doma v horečkách 😀 :-* 

Káťa se mnou začínala po horách teprve chodit. Dnes už ví, že jí neříkám pravdu, když řeknu: „Ten výlet nebude tolik do kopce, tam nahoru se vážně nejde, už to bude za zatáčkou, už jen zvýšená rovinka.“

Vyšli jsme k Medvědím boudám – a pokud nejste moc zvyklí chodit, tak z Medvědína nahoru na Medvědí boudy to je vlastně pořád dost do kopce. A ve sněhu je to 3x výživnější. 
Káťa měla možná trochu pomyšlení, že to vzdá, ale já bych ji nenechala, věřila jsem jí. Každopádně viděla ten kopec dál před námi a ptá se: „To jako tam jo?“ 
Má odpověď: ………. nééééé……prosím tě, tam vůbec nekoukej 😀 

A kromě Tomáše a Máry s námi šla ještě Nikča, což je velmi hyperaktivní holčina 😀 Ona totiž nemá ráda, když nejde první, a tak pokaždé, když slyšela, že ji dobíháme, tak zrychlila. Jenže ona měla té energie pořád spoustu!! A to i do kopce. Prostě holka plná energie 🙂 

MAPA:
https://mapy.cz/s/buzorosabo

4. VÝLET | 21.1.2019 | K LABSKÉ BOUDĚ

12,2 km | nesnáším v zimě chodit na malou mimo chaty -_-

V odpoledních hodinách jsme si s Káťou vyrazili na krátký výlet do Krkonoš, a to z Horních Míseček na Labskou boudu.
Pokud nemáte moc času a chcete toho vidět dost, tak z H. Míseček na Vrbatovu boudu je to necelou hodinu.

Vsuvka:
Když vás v zimě na horách mimo chatu přepadne pocit jít na malou, tak jak to uděláte? Chlapů se neptám, ty to mají prostě vyřešený. A my ženský? Tak teď přímo na cestě se vyčůrat nechceš, protože chodí lidi. Tak hledáš místo, za jaký strom vlezeš. Jenže všude zasněžené stromy, takže když vystrčíš zadek, tak je to všude vidět a hlavně zajedeš až po prdel do toho sněhu, jak je ho tam hodně. Takže mokro prostě všude no… 😀  Do toho ti pak začne téct ještě nudle z nosu, no prima prostě! 😀


Kapesník jsem si po sobě samozřejmě odnesla 🙂 

Na Kátě se mi líbí, jak den předtím podala velký výkon na horách a druhý den chtěla hned znovu! 🙂 Vážně z ní mám radost, jak je plná energie 🙂 

TRASA: 
https://mapy.cz/s/jupudelome
+ stejná cesta zpět

5. VÝLET | 22.1.2019 | WAVEL

17,7 km
„To bylo málo.“
„Tak málo říkáš.“ 
„A komu tím prospěješ, co?!“

Nemohla jsem si pomoct, ale vzpomněla jsem si na tuto krásnou scénku z Pelíšků 😀 3 dny za sebou v Krkonoších. No je to málo, ale co si budeme povídat. Miluji být venku. A když je takhle hezky a Krkonoše jsou za zatáčkou, tak by byl hřích sedět doma. 

Ten den jsem se vydala s Lukášem na Sněžné Jámy. Proč Wavel? Tak se nazývá vysílač u Sněžných Jam. Ten, co je na obrázku 3x. 

TRASA: 
https://mapy.cz/s/lavecomoja

6. VÝLET | 17.2.2019 | VRBATOVA BOUDA

Snad nejpočetnější skupina, se kterou jsem šla za tento rok do hor. Bylo nás 7 🙂 7 prdelí vylezlo v sobotu z postele a vyrazilo na východ slunce k Vrbatově boudě. 
Krásně na to ráno umrzlo a pěkně to klouzalo, a tak se kluci vrátili v ten den do dětských let a sjížděli po prdeli od Mohyly Hanča a Vrbaty k Vrbatovce 😀 

MAPA: 
https://mapy.cz/s/pazuzoduru 
+ stejná cesta zpět

7. VÝLET | 18.2.2019 | MUMLAVSKÝ VODOPÁD

13,4 km | holky na podpatcích v zimě na horách 

Druhý den po východu slunce jsme s Káťou vyrazily na Mumlavský vodopád. Šly jsme z Rokytnice nad Jizerou. A můžu řícit, že tato cesta mě úplně neoslovila. Den to byl krásný, ale prostě…nevím, prostě ne 😀 Mumlavský vodopád byl zahlcený lidmi (ale tak, že se divím). Možná tak z rána by to stálo za návštěvu, ale jináč nic moc za mě 🙂 

Vsuvka:
Mumlavský vodopád (jeho okolí) bylo úplně pod ledem, prostě na mačky. Ovšem každý se tam chce vyfotit – na té ploše, co byla zmrzlá. A teď tam dorazí ta skupina (podpatky, mokasíny, kabátky s kožíškem apod.) A co je nejlepší? Koukat na ty stažený prdele a na to, jak se každé slečně rozjížděly nohy 😀 

MAPA
https://mapy.cz/s/gagunosako

8. VÝLET | 2.3.2019 | POPRADSKÉ PLESO

 

 Výlet v sobotu do Tater byl ten absolutně nejvíc spontánní výlet, co jsem kdy podnikla. V pátek ráno jsem v práci koukala na webkamery a předpověď počasí a koukám, že má být ten víkend v Tatrách fakt nádherně. Měla jsem původní plán jet se Štěpánem (toho už také znáte) na Malou Fatru. Počasí tam ale nevypadalo slibně, nechtělo se mi úplně do mlhy, tak jsem odmítla jet 🙂

Ale tak koukám, koukám a říkám si: „Hmmm, že bych vyjela sama, to se mi ale nechce.“ No volám Barče okolo 10 dopoledne a ptám se, zda by se mnou ten den nechtěla vyrazit večer vlakem do Tater 😀 Ona, že bohužel ne, že koupila kamarádce lístky do kina a půjde s ní, že to dala kamarádce jako dárek. (Pochopí někdo z vás, jak může dát někdo přednost kinu před horama???!! 😀 :D). Tak si říkám nevadí, pojedu sama. Za půl hodiny jsem si řekla sama sobě, že sama nejedu, že půjdu třeba do Krkonoš. Asi za hodinu volá Barča a říká: „Kašlu na kino, nemůžu tě nechat odjet do toho krásného počasí samotnou. Jedem.“ 😀 😀 

Tak píšu, že ok, ale že potřebujeme mačky a už je nemám dnes, kde sehnat. Barča to zařídila, dopoledne ještě slítla půjčit mačky a večer jsme se potkaly na nádraží a jely do Tater 😀 No blázni, ale ten výlet opravdu krásně vyšel a užily jsme si ho. Plán byl dojít až na Ostrvu. Tam jsme ale nedošly kvůli zdravotním komplikacím 🙂 Ale letos ji dáme!! 🙂 Došly jsme tak do půlky kopce pod Ostrvu 🙂 

Bylo slunce, byl sníh, my byly šťastné, že jsme venku v horách 🙂 Prostě tak to má být 🙂

MAPA: https://mapy.cz/s/rahekosuku
+ stejná trasa zpět

9. výlet | 23.3. – 24.3.2019 | Neznámé Krkonoše

 

Ten víkend jsem byla pozvána od Krkonoš na celý víkend, abych jim nafotila Krkonoše, jak je třeba většina lidí nezná. Protože, co si budeme, Krkonoše nejsou jenom Sněžka, Pramen Labe apod.

 

Ten víkend jsem se poznala s dalšími 3 fotografy 🙂 Moc parádní lidé, kteří milují hory stejně jako já 🙂 Společně s Radkem Drahným, který nás doprovázel celý víkend jsme navštívili místa jako Rozhledna Eliška, Lesní bouda v okolí Černé hory (což je ekofarma s velmi dobrou kuchyní), bývalou obec Sklenářovice a mnoho dalšího. Spali jsme v pohádkové chatě Hádek a na nejlepší knedlíky jsme zašli do restaurace „Na Kopečku“ v Horním Maršově, kterou naprosto zbožňuji a jezdím tam už od dětství 🙂

10. výlet | 30.3.2019 | Maly Staw

 

Slovensko se přijelo podívat na Krkonoše 😀 Aneb můj kamarád ze Slovenska Kristián ještě nikdy nebyl v Krkonoších, a tak jsem mu kolikrát nabízela ať se na víkend staví a zajdeme 🙂 Tak se stavil a já ho vzala na moje oblíbené Kozí hřbety a Maly Staw v Polsku. Joo já vím, Tatry to nebyly 😀 😀 ale i tak Kristian jistě čučel jak péro z gauče, jak krásné hory máme 😀 A doufám, že si najdu čas i já a on mi ukáže neznámá místa v Tatrách, kde není plno lidí a člověk si tam může užívat ten klid 🙂
MAPA: https://mapy.cz/s/nusubeceko
+ stejná cesta zpět

11. výlet | 19. – 22.4.2019 | Slovinsko

 

Začalo to tak, že voláme se Štěpánem a říkáme si, že bychom zase někam rádi vyjeli, ale nevíme kam, nechceme brát moc dovolený apod. Tak mě po chvíli napadá: „Hele, však budou Velikonoce a tam 2 dny volna u víkendu. Tak nespojíme to s něčím?“ Jasně! Spojíme! Slovinsko 🙂 Na Slovinsku jsem byla už minulý rok v tuto dobu a moc se mi tam líbilo, tak jsem si říkala, proč neudržet tradici 🙂
Musím říct, že teda cesta byla sranda 😀 Přijela jsem večer po práci ke Štěpánovi domů a v noci jsme vyjížděli. Do Slovinska jsem přijeli až další den brzo ráno. Jak jsem den předtím vstávala do práce a přes noc toho moc nenapsala, tak jsem v ten den, co jsme tam dorazili, byla úplně mimo 😀 V plánu bylo, že ten den první už třeba něco projdeme, ale místo toho jsme den spíš prochrápali 😀 První den jsme byli u jezera Zelenči, pak v okolí Bledu a k večeru jsme se přemístili k Bohinjskému jezeru, kde jsme měli po dva dny kemp 🙂 Večer jsme ještě dojeli ke kostelu Jamnik, který je hodně známý. Druhý den jsme prošli dolinou 7 triglavských jezer a třetí den jsme se byli podívat na východ slunce u jezera Bled.

 

VÍCE INFORMACÍ O CESTĚ PO SLOVINSKU NAJDETE U MĚ V ČLÁNKU:
http://hanajampilkova.cz/slovinsko-myma-ocima/

12. výlet | 10. – 20.5.2019 | Skotsko

 

S mou skvělou kamarádkou Barčou se známe už od doby, co jsme obě chodily na střední 🙂 Od té doby jsme spolu jezdily do Tater a maximálně na dva dny 🙂
Taky mi od té doby Barča majzla s foťákem a novým objektivem v TATRÁCH. Viď Baru.. 😀 😀 😀 To naše přátelství málem skončilo.. 😀 😀 A já jí za to jela fotit její důležité sportovní závody. Vzala jsem foťák, ale už omylem ne kartu 😀 😀

 

No a tedy řekly jsme si, že to chce něco většího než dva dny v Tatrách 🙂 SKOTSKO 🙂 Naše vtipné a silné duo tedy vyrazilo vstříc Skotsku na 10 dní 😀 Zažily jsme tam plno srandy, kterou nikdo nepochopí. Ožíraly nás mušky a my při tom tancovaly na písničky Michala Davida 😀 Zpozdil se Bradavický Express, ale my si to užily úplně nejvíc! ♥ Barča je skvělý člověk, co nezkazí žádnou srandu a bylo skvělé s ní přednášet o našem výletu po Skotsku 🙂

Navštívily jsme toho hodně 🙂 The Kelpies, Fort William, Isle of Skye, Portree, Neist Point, Glenfinnan Viaduct a mnoho dalšího 🙂
VÍCE O NAŠÍ CESTĚ PO SKOTSKU U MĚ V ČLÁNKU:
http://hanajampilkova.cz/skotsko-myma-ocima/

13. výlet | 2.6.2019 | Krkonoše okruh

 

Toto byl okruh, který byl velký 38 km 🙂 V červenci jsem měla odjíždět na přechod Korsiky, a tak jsem chtěla potrénovat 🙂 Ten den byl úžasný. Vyrazila jsem opravdu brzo ráno s prvními paprsky slunce. Miluju, když vyjdu brzo ráno 🙂 Nikde nikdo, vy si tu atmosféru užíváte sami. Do toho prozpěvují ptáci, první paprsky slunce osvětlují krajinu a lehký červnový větřík Vás doprovází. Nádhera. Na tohle ráno hodně vzpomínám 🙂 Jen já a hory 🙂 Jako musím říct, že poslední 3 km už jsem se těšila k autu, ale splnila jsem si, co jsem chtěla a jsem spokojená 🙂
Měla jsem s sebou trekové hole 😀 Protože, co si budeme povídat. S těžkým báglem a trasou 38 km jsou hole potřeba 🙂 Dřív jsem je hanila, teď jsem za ně děsně ráda 🙂 Potkala jsem i postarší páreček, míjela jsem je a pán dodal: Tak mladá a už hole! Nemusela jsem nic říkat, protože se do něj stačila pustit jeho paní: „Mlč! Vůbec tomu nerozumíš! Víš, jak to usnadní chůzi, máš lepší stabilitu těla a tak?“ Víc jsem neslyšela 😀 😀

 

Mnoho lidí se pozastavuje i nad tím, že si absolutně nemohu užívat hory, že musím být rozlámaná, když jdu tolik km apod. Jsem v horách skoro každý víkend a mé tělo je zvyklé. Umím si to užívat dle svého. Jsou lidi, co nechodí moc do hor a po 24 km vypouští duši. Nemám proti tomu nic. Každý nechce chodit každý víkend do hor a stačí mu to 1x za 3 měsíce třeba 🙂 Proto jsou pak i po 24 km hotoví. Já si jdu tak, abych neumřela, abych si to užila, a to si splňuji 🙂 PROSTĚ JE TO KAŽDÉHO VĚC 🙂 TAKŽE UŽÍVÁM SI TY HORY ♥♥
MAPA: https://mapy.cz/s/cajalukuve

14. výlet | 9.6.2019 | VT – Ostrva

 

Tenhle výlet jsem si děsně užila, páč se mnou jeli 3 chlapi na výlet no a já jako ženská jsem si to túúze užívala 😀
Mára, Tom a Tom + hromada pavouků, co šla s námi 😀
A teď si pojďme položit otázku. Povedlo se někomu v pohorách zvrtnout si nohu? Ne? Tak jsem první blbá! 😀 Nevím, jak se mi to povedlo. Nejdřív mi tam křuplo, ale šla jsem dál, pak se mi to stalo ještě jednou a to jsem to k autu už došla v bolestech trochu 😀 Každopádně jsem to doma zaledovala a nožka měla klid. Do doby než jsem si ji v Krkonoších zvrtla znova (ale o tom až někde dole) 😀
Víte, co fakt mám ráda? Když vezmu do Vysokých Tater člověka, co tam je poprvé. Strašně ráda pozoruji, jak se mu to moc líbí, jak je spokojený apod. 🙂
Jak jsem zvyklá jezdit do Tater nočním vlakem, tak tentokrát jsme jeli přes noc, ale autem 🙂 Mimo jiné při tomto výletu mě Mára naučil jednu větu: „neznám bolest.“ 😀 Ti pitomci si dali na začátku června nohy do plesa v 1884 m.n.m. a soutěžili, kdo tam ty nohy nechá nejdýl 😀 😀 Mára pak tu bolest už opravdu necítil 😀 Nebo spíš Tomáš 😀
Jo a ti pavouci! Jdete po těch balvanech a pod vámi se ukazují ty velké černé koule, které lezou po těch šutrech 😀 Fuj! 😀
MAPA: https://mapy.cz/s/fotozahore

15. výlet | 23.6.2019 | okruh Maly Staw

 

DEN, který si zapíšu do kalendáře! Aneb uhnala jsem Nikču po horách 😀 Pamatujete na Nikču? Na toho blázna z 3. výletu? Na tu, která nemá ráda, když ji někdo předběhne? 😀 Tak já ji v ten den předběhla. Jak mě hřálo u srdíčka, že konečně nemůže a můžu jít první 😀 😀
Néé Niki! Víš, že je to sranda 😀
Společně s Káťou (kterou už moc dobře znáte) a Nikčou jsme se ten den vydaly přes Luční boudu k Malému Stawu v Polsku a odtamtud zpět do Špindlu 🙂 Ze začátku tedy pěkně foukalo a bylo zataženo, ale postupem dne jsme se opékaly na sluníčku 🙂 Nádherný den! Možná bych ho zařadila v Krkonoších mezi ty těžší, protože při této trase jdete pár strmějších kopců nahoru a dolu 🙂
MAPA: https://mapy.cz/s/cusanumumu

16. výlet | 4. – 7.7.2019 | Vysoké Tatry

 

Jedno Vám v životě moc přeji, a to, abyste měli tak skvělé přátele, jako mám já. Pavel je můj největší kamarád, kterého už beru jako svého bráchu. Neustále se smějeme, když výletujeme (a nejen když výletujeme) můžeme si všechno říct apod. Ondra je skvělý parťák do hor, díky kterému prožiju dlouhý život, protože se neustále směju i s ním 😀 A co může být lepší než si naplánovat prodloužený víkend s těmahle dvěma 😀 V pátek byl svátek a my si vzali ještě ve čtvrtek volno a vyjeli do Tater 🙂 Chtěla jsem o tomto výletu napsat článek, protože je toho tolik, co bych o těch skvělých čtyřech dnech mohla napsat.

 

Na výborné večeře jsme chodili do Koliby ve Starém Smokovci! Velmi výborná záležitost ta svíčková a ty halušky tam ♥
Ubytováni jsme byli v penzionu V Nové Lesné (Pro mě nezvyk toto spaní. Protože většinou spím pod stanem 😀 )

A teď jeden příběh z našeho jednoho dne 😀 😀 😀
Jeden z našich cílů byl Slavkovský štít. Kluci, že na Hrebienok pojedou lanovkou a odtud se vydáme pěšky. Já teda, že v žádném případě lanovkou nepojedu!! A že tedy vyjedu z ubytka dřív, nakoupím si svačinu, dojdu na Hrebienok a počkám na ně. Kluci tedy vyjeli dýl (nechtělo se jim taky vstávat 😀 ) abych měla náskok. Nakoupila jsem si svačinu, dojdu na Hrebienok okolo půl 9 a čekám na kluky. Je něco před 10 hodinou dopoledne a kluci nikde (mimo jiné cesta na Slavkovský štít zabere i 4 hodiny, takže byl nejvyšší čas vyjít). Volám a kluci, že je problém s lanovkou, že jim neberou Gopassy a že ať jdu sama. Tak jsme dovolali a já s rudýma vočima a s chutí oba dva fláknout po palici jsem vyrazila sama nahoru 😀 😀 „Co si myslí? Že jako půjdu sama? To jim je jedno, kdyby se mi cestou něco stalo? Ale co! Jsem statná holka. Jáá se na ně můžu vyprdnout, to zvládnu.“ Cestou jsem vychladla, dorazila jsem až na vrchol a klukům posílám sms, že už jsem nahoře. A oni, že už jsou skoro v půlce 😀 Tak píšu: „Cožeee?? Vy jste nakonec šli?“
Jo vyrazili! Setkali jsme se pak pod vrcholem, kde jsem jim pohlídala batohy a kluci si to vyběhli nahoru bez báglů. Cesta dolů byla teda příšerná! Ten Slavkovský štít jej fakt humus. Uťapaný jsme došli na Hrebienok, dali jsme kofolu a já jsem pronesla: „Tak já jdu dolů kluci už teď. Ať na mě nemusíte čekat.“ A Ondra na to: „Cožee?? Ty nepojedeš lanovkou? To seš blázen.“
JÁ PROSTĚ LANOVKAMA NEJEZDÍM!! 😀 😀
Vyrazila jsem teda opět dolů sama a plán byl, že se teda sejdeme dole u lanovky. Akorát docházím dolů k lanovce a v tom telefon od Pavla: „Noo Pavle copak? Já už jsem akorát došla.“
Pavel: „Víš Hani, ta lanovka nejede, technické problémy. Jdeme pěšky.“
😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀 😀
Musela jsem je fakt vysmát!! 😀 Ten den byl boží! 😀 Kluci si to pěkně vyžrali a strašně jsme se tomu pak zasmáli 😀

Už se těším na další výlet s nimi! 🙂
MAPA: https://mapy.cz/s/dotenaboce
+ stejná cesta zpět
MAPA: https://mapy.cz/s/jeraluvovo
+ stejná cesta zpět

17. výlet | 19.7.2019 | Krkonoše

 

Tentokrát jsem vyrazila spíše za odpadky. Víc jsem sbírala než bych fotila 🙂 Ono mě totiž fakt nebaví koukat na ten bílej sajrajt, co tam po příkopech a pěšinách leží.
Je to úplně normální si vzít na cestu takový pytlík a zabalit si pak do něj použité kapesníčky, když to na vás náhodou přijde i mimo chatu. Dělám to běžné a světe div se fakt nesmrdím apod. 🙂
Plno lidem to přijde fakt nechutný, oka, ale co po Vás zbude? 🙂 Skládka.
MAPA: https://mapy.cz/s/hopojolulu

18. výlet | 28.7. – 11.8.2019 | GR20

 

GR20
Calenzana – Conca | 180 km napříč Korsikou

O tomto přechod Korsiky se dočtete v mém článku. Zde na těchto webových stránkách v rubrice „Na cestě“ a s názvem článku „GR20 mýma očima“
Nemá cenu zde znovu vypisovat, jaké to bylo. Bylo to velmi náročné. Občas mi ujela i nějaká slza. Kolena mě po tomto treku bolely ještě 2 týdny. Je tam plno horolezeckého lezení.
Tento trek není pro člověka, který nechodí aktivně po horách. Pokud si třeba říkáte, že to je podobné jako Tatry. Absolutně ne! Je to daleko těžší. V Tatrách máte aspoň cesty. Tady žádné cesty nejsou. (Tedy zejména na severní straně)

 

Petr byl můj parťák, který se mnou strávil celou tu dobu na GR20! 🙂 Věřím, že mě měl třeba i plné zuby 😀 Každopádně to se mnou a s mými nervy vydržel a opravdu je to skvělý parťák na cestování! 🙂 Já si vždy v duchu nadávala, když si cestou do kopce prozpěvoval a já fakt nemohla 😀 „To není možný!! Já už tu nezvládám ani dýchat a on si ještě prozpěvuje.“ 😀 😀
Nesmrtelný člověk 😀

RADA Z GR20: Pokud si chcete dát na celou čokoládu, kterou sníte, uvařený vajíčka, tak to nedělejte. Poserete se! 😀
Předposlední den na GR20 jsme si chtěli uvařit vajíčka s čočkou. A než se to udělalo, tak jsem měla už takový hlad, že jsem na posezení snědla celou čokoládu. (Petr říkal ať to nedělám, že mi nebude dobře. Odpověděla jsem mu, že za těch 10 dní jsem si zvykla na vše). No, byla jsem ráda, že ta cesta dál pak nepokračovala do kopce! 😀

VÍCE O PŘECHODU GR20 U MĚ V ČLÁNKU:
http://hanajampilkova.cz/gr20-korsika/

19. výlet | 25.8.2019 | Śnieżne Stawki

 

Časem se mnou už nikdo nebude chodit na hory 😀 Protože každý bude vědět, že když řeknu: „Bude to jen zvýšená rovinka“ tak bude vědět, že kecám 😀
Káťa! Moje super parťačka, která to se mnou snad nikdy nevzdá, i když moc dobře ví, že ji těmi větami (za zatáčkou tam budeme, jen zvýšená rovinka, tam nejdeme) věším bulíky na nos 😀
Janča….alá liliputík 😀 Ona je prostě jenom o trošku víc malinkatější než ostatní 😀 Na té bylo po těch výživných 25 km znát, že jsem jí dala vcelku zabrat. Janča není zvyklá chodit po horách. Vyrazí se mnou tak 1x za rok. Ovšem! Když to porovnám se sebou a se začátky, kdy jsem začínala a jak mi to nešlo, tak to Janča ty kopce oproti mně a mým začátkům vyběhává.
Ten den jsme utekly i menší bouřce a já posbírala i zdejší odpadky, které ty prasata za sebou nechávají. Až si příště někteří budete dávat fotky na instagram či fb, jak super bylo na horách, můžete pak dát fotku i toho, jakou skládku jste za sebou nechali 🙂 Ale na to už nemáte odvahu 😀 😀 😀 😀
MAPA: https://mapy.cz/s/conovagozo  

20. výlet | 1.9.2019 | Maly Staw

 

Byly neskutečně parné dny tam dole, a tak jsme si řekli, že vyrazíme k nám nahoru a trošku si oddychneme od toho vedra. Tak jsem se opálila víc, než jsem se opálila u nás dole a tekl ze mě pot víc, jak dole 😀 Každopádně výlet byl pamparádní. Dali jsme si takovou menší procházku po Krkonoších. Asi se nikdy nepřestanu divit tomu, kolik lidí v keckách, s kabelkami a ve svetříkách apod. vyrazí do hor 😀 Jooo hele teď tam před vámi zakopávají, smrděj těmi různými parfémy, v kabelce psa. To by jeden buď brečel, kam to spějeme nebo se smál, že tohle fakt už není možný 😀
A jako vždy jsem si na Luční boudě dala výborný oběd, byli jsme maximálně spokojeni a mohli jsme vyrazit k domovu 🙂
MAPA: https://mapy.cz/s/godesenuva

21. výlet | 9. – 12.9.2019 | Přechod Šumavy

 

Škemrala jsem až jsem ho uškemrala.
Zbýval mi týden dovolené a já přemýšlela, co s ním. Tak jsem Máru tak ukecala a uškemrala až se mnou vyrazil na Šumavu a rovnou na přechod Šumavy 🙂 V plánu jsme měli nejdříve něco okolo 120 km, ale ušli jsme 103 km. Časově jsme to nestíhali a hlavně jsme na začátku měli problém s mašinou 😀
Každopádně výlet byl naprostá bomba! První den jsme teda zmokli jako slepice 😀 Do batohu se mi prokousaly myši a pak se pustily i do stanu, ale to se jim díky bohu moc nepovedlo 😀 A sežraly mi asi 2 proteinové tyčinky za 40 Kč! Potvory! 😀 Aneb za nájem se platí.
A Mára mě neuhnal, a tak mě má pořád na krku. Ale chybělo málo. Ty jeho dlouhý nohy jsou fakt dlouhý 😀 Ale mrskala jsem nožičkami, abych ho nenechala všude dobíhat prvního 😀

 

VÍCE INFORMACÍ O PŘECHODU ŠUMAVY V MÉM ČLÁNKU:
http://hanajampilkova.cz/prechod-sumavy-9-2019/

22. výlet | 21.9.2019 | Jizerky – Smrk

 

Další víkend a další možnost vyrazit za výlety plných dobrodružství. Márovi nebylo moc dobře, takže výborná příležitost vzít ho na hory odrovnat ještě víc než byl doteď 😀 Moc dobře vím, že Mára je nesmrtelný, jak říká a všechno dá „jak nic“ i když mu je blbě 😀 Takže prostě musel jít, i když jsem věděla, že mu není dobře 😀

 

Dorazili jsme na Smědavu a odtud začala naše krásná procházka po Jizerkách 🙂 Jakmile se po půlce cesty začal terén zvyšovat a šlo to trochu do kopce, tak já ztrácela Máru a po chvíli za mnou už vůbec nešel 😀
Ale dávala jsem na něj pozor a vždy si hlídala, že fakt za mnou jde. To máte tak, když prostě chlap nepřizná, že mu je blbě a jde přes všechnu bolest 😀 Vždy mě pak celej bílej došel a pronesl větu: „Je mi dobře.“ 😀 A pak už nepronášel nic 😀 😀
Ale zvládl to! Nemusela jsem ho poponášet k autu. Je to kabrňák! 😀 🙂

Mára mě zabije až si toto bude číst 😀 😀 Promiň 😀
MAPA: https://mapy.cz/s/foberukado

23. výlet | 22.9.2019 | Krkonoše – Ptačí kameny

 

S Káťou po měsíci opět na výletě. Vyrážely jsme brzo ráno, protože jsem měla ještě nějaké zařizování v Krkonoších a pak jsme se vydaly na krátkou odpolední procházku. Tentokrát jsem šla jednu cestu poprvé, která se mi moc zalíbila. Je to cesta okolo Ptačích kamenů. Nádherné výhledy na Krkonoše – krásná lehká trasa (můžu všem doporučit). A také doporučuji to, že co si do hor přinesete, to si taky odnesete. JAKOŽE I TY PAPÍROVÝ A VLHČENÝ KAPESNÍČKY 🙂

 

Ten den jsme se s Káťou strašně zbarvily borůvkami 😀 Byla to sranda. Lidi, co nás potkávali, tak se smáli a jeden kluk říkal: „Jéé hele mami, indiánky.“ 😀 Chtěly jsme ho taky zmalovat, ale to se nám bohužel nepodařilo 😀

Opravdu to byla jenom procházka 🙂
MAPA: https://mapy.cz/s/cogufobabu

24. výlet | 29.9.2019 | Dvoračky

 

„Pršíííí!!! Takže zůstaneme doma Hančo?“
„Ještě jednou se opovaž říct přede mnou tuto sprostou větu.“ 😀 😀

 

Já chápu, že většina lidí zůstane v tomto počasí doma pod dekou, s kakaem v ruce a kouká na televizi nebo čte knížku. Ono to k tomu svádí. Občas to taky udělám, ale spíše vyrazím do hor! 🙂 A to kór, když je podzim. Proč? Protože to má ale kurňa úžasnou atmosféru. Ta mlha, ty barvy, to nebe! ♥ To jsem z toho vždy úplně poprděná.
Tentokrát jsme vyrazili do Rokytnice nad Jizerou a pokračovali odtud směrem na Dvoračky přes Studenov. Trasa opravdu velmi lehká pro každého 🙂 Vede to hlavně po asfaltce, takže můžete i s kočárkem.

Ovšem! Z Dvoraček po žluté k rozcestníku „Nad Světlankou.“ 😀 😀 To si zkuste! To je takovej sešup dolů po té asfaltce, že jsem se bála, že mi to ujede i tam, jak to bylo kolmo dolů 😀
MAPA: https://mapy.cz/s/fupavacuko

25. výlet | 6.10.2019 | Krkonoše – první sníh

 

A další víkend, a tak další výlet do hor ♥
Miluju zimu nejvíce ze všech ročních období! Mám ráda ten studený vítr, křupání sněhu pod nohami, paprsky, které se třpytí ve sněhu apod. Vy, co to taky milujete, tak víte, o čem mluvím. No a tak přišel první sníh do Krkonoš (samozřejmě druhý den skoro zmizel :D). Já si ho ale chtěla jet užít! :)A Káťa, že pojede se mnou! Tak jedem! 🙂

 

Mimo jiné Káťa vyjela za houbama, a ty byly lehce zmrzlé 😀 Oká! Visely na nich ještě rampouchy 😀 😀 Takže smůla. Ale upřímně to štvalo i mě, protože tam bylo takových hub, ale takových! 😀 No prostě k naštvání 😀
Výlet to byl senzační! Prostě neuvěřitelné. Kousek dole barevný podzim a nahoře sníh a zima. Úžasné, co ta příroda dovede.

A pokud neradi chodíte moc po horách a menší procházka Vám stačí, tak tohle je ideální pro vás 🙂
MAPA: https://mapy.cz/s/gevetudura

26. výlet | 13.10.2019 | východ slunce – Vrbatova bouda

 

Psala mi kamarádka Lucka, že s další kamarádkou Luckou jedou na východ slunce, tak zda se nechci přidat 🙂

 

Řekla jsem ano nebo ne? 😀 😀
Tak JASNĚ ŽE JO! 😀  Přidal se k nám ještě Mára a vyrazili jsme brzo ráno 🙂 Celou cestu jsme prokecali nad čím jiným než kdo má jaké plány na příští rok, s jakou výbavou na hory jsme spokojeni a tak dále. Prostě horáci na horách 😀

Východ bylo eňo ňůňo! Ale co zjišťuju, tak příště musím jít na východ kousek k Pančavskému vodopádu, protože tam to je úplně žůžo labůžo 😀
Šli jsme společně všichni až k Labské boudě, kde jsme se od sebe trhli (ono dávali Velkou pardubickou a holky jsou nejen horalky, ale i holky od koní, takže nemohly chybět u televize 😀 což chápu). Já s Márou pokračovala dál 🙂
Vyrazili jsme vstříc podzimním Krkonoším a den si užili 🙂
MAPA: https://mapy.cz/s/bugusojubu

27. výlet |19. – 20.10.2019 | Šumava

 

Po měsíci zpět na Šumavu. Inu tehdá se mi tam moc líbilo, když jsme šli přechod Šumavy 🙂 Káťa, moje skvělá kamarádka měla narozeniny, a tak jsem jí nadělila výlet na Šumavu 🙂 Ubytování jsme měly ve Volarech a v sobotu jsme první den odtamtud jely na Modravu, kde začal náš pohodový výlet směrem na Poledník a zpět 🙂
Ta cesta je tam neuvěřitelně pohodová, takže pokud nejste moc zvyklí chodit, tak bych řekla, že těch necelých 25 km pro Vás bude pohoda 🙂
Druhý den (odjezdový) jsme se potom jely podívat na Chalupskou slať (místo, které je na Šumavě hodně známé). Je opravdu nádherné. Moc se mi tam líbilo. Navíc jsme chytli úžasný podzim na Šumavě 🙂
Možná by někdo tvrdil a bude tvrdit, že na víkend na Šumavu je hovadina, ale prostě milujeme spontánní výlety a neřešíme vzdálenosti 😀
My jsme schopné jet i 170 km na konzert (na otočku) 😀
MAPA: https://mapy.cz/s/nopavemego

28. výlet | 26.10 – 27.10.2019 | Neznámé Krkonoše

 

Už podruhé v letošním roce jsem mohla strávit víkend s Krkonošema 🙂 Jako bych tak jiné víkendy netrávila, říkáte si 😀 Ovšem tento víkend má lidem přiblížit Krkonoše trochu jinak než je znají.

 

Oká! Mumlavský vodopád zná asi každý! 😀 Ale Rozhlednu U borovice, Klokotivý vodopád, Bílou skálu a dál? Kolik z Vás zná tato místa? 🙂
Poznala jsem super lidi ten víkend a plno nových míst 🙂 A hlavně krásných míst, kde není živáčka 🙂

29. výlet | 23.11. – 25.11.2019 | Neznámé Krkonoše

 

30 NE! Fakt jsem se ten měsíc neválela doma, ale chodila jsem různě po skalách, zkoušela ferratu, zkusila si i 100 km / 24 hodin, což jsem nedala, protože počasí bylo hnus. A prostě jsem na těchto akcích neměla foťák, takže jsem skočila až k akci po měsíci, a to NEZNÁMÉ KRKONOŠE 🙂

 

Opět jsem se setkala s Radkem Drahným z KRNAPU a objevovala tak neznámá místa v Krkonoších. Počasí nám přálo! Ač by tedy více lidí do tohoto počasí nevlezlo, tak já ho miluji. Mlha, vítr, bukové lesy apod. Nádhera 🙂 Doporučuji navštívit na podzim Rýchorský prales, což je les, kde chodíte v bukových lesích a najednou, jako mávnutím proutku jste v jehličnatém lese. A ta mlha do toho. Opravdu jako v pohádce 🙂
Jeden den jsme vyrazili i na Luční boudu (kterou plno z vás jistě zná). Mlha taková, že Luční bouda byla vidět fakt jenom na pár metrů, co jsme od ní stáli 🙂 Cestou dolů jsme pak šli Údolím Bílého Labe 🙂

A vážení. Jestli milujete jídlo jako já, tak je snad i povinností stavit se na Erlebachově boudě a dát si tam jejich úžasnou kuchyni! Opravdu jsem snad nic lepšího v životě nejedla! ♥ Luxusní kulinářský zážitek.

30. výlet | 30.11.2019 | Na Luční boudu

 

Vy víte, že když je mýmu chlapovi špatně, tak ho beru na hory moc ráda 😀 Takže ani tentokrát tomu nebylo jinak. Škrábalo ho v krku, takže nejlepší příležitost udělat zázvorový čaj do termosky a vyrazit vzhůru ♥ Protože čerstvý vzduch na horách pomáhá na nemoc úplně skvěle!

 

V půl 7 ráno říkám „JDEME! Čeká nás krásný den.“
A nádherný den to opravdu byl. Napadl čerstvý sníh a lidí bylo opravdu málo. Řekla bych, že toto je to nejlepší období, kdy nepotkáte tolik lidí na horách. Není tolik sněhu, aby běžkaři a skialpnisti vyrazili a lidem se už moc nechce pěšky do té zimy. Takže IDEÁL! 🙂

Přes Kozí hřbety jsme to vzali rychlostí blesku…no teda, co si budem. Kevin McCallister měl noční šichtu a z cest udělal jednu velku kluzárnu a já si připadala jako: „Harry, už jsem až nahoře.“ 😀 😀 A ono prd, zasejc dole 😀 Doklouzali jsme to nahoru na hřeben a vyrazili k Luční boudě. Tam jsme si dali zelňačku, kterou zbožňuju, kofolu a ovocný čaj. Slunce nádherně hřálo přes okna do zad, byla to paráda 🙂
Jelikož dělám vše na poslední chvíli, tudíž i vánoční výzdobu, tak jsem odpoledne potřebovala zajet ještě nakoupit něco na adventní chvíle atd. Takže jsme dali jenom krátký výlet a mazali pak z Luční boudy zase dolů 🙂

MAPA: https://mapy.cz/s/kuvonafefo
+ stejná cesta zpět

31. výlet | 14.12.2019 | Labská bouda

 

V pátek večer jsem zalehla fakt dlouho do postele a nedokázala jsem si představit, že se v sobotu budu brodit ve sněhu a v chumelenici na horách, ale stalo se! 😀
Vytáhla jsem sebou ještě Máru a Toma. Když jsme přijížděli do Horních Míseček, tak jsem se cítila jako malý prcek o Vánocích. Ty zasněžené lesy, ten sníh všude, byla jsem nadšená a srdíčko se mohlo rozskočit radostí 🙂 JÁ JSEM NA HORÁCH A SNĚŽÍÍ!! ♥

 

Přezuli jsme se do pohorek a vyrazili nahoru k Harrachovým kamenům. Já se neskutečně courala, protože jsem si to musela tak užívat. Na každý strom jsem čučela, vše si fotila, vytvářela kuličky ze sněhu ♥
Potkali jsme cestou plno fajn lidí! 🙂 Když jste dobře oblečení, tak se máte skvěle i v tomto počasí 🙂
MAPA:
https://mapy.cz/s/jejotahane

32. výlet | 22.12.2019 | Vrbatova bouda

 

Je to tradice 🙂 KÁŤU znáte že jo! 🙂 To je moje super kamarádka, která se mnou během roku podnikla plno výletů 🙂 Poznaly jsme se na podzim minulého roku a náš první výlet byl v prosinci 23.12.2018, a tak jsme si řekly, že to dáme jako tradici a pojedeme letos taky 🙂 Jely jsme o den dřív, protože v pondělí už máme jiné plány.

 

Počasí naprosto úžasné! Dole krásná mlha a nahoře neuvěřitelné sluníčko 🙂 Bylo to i na mikinu 🙂 Užily jsme si to! 🙂 A doufám, že příští rok se mnou podnikne taky plno nových dobrodružství 😀 A snad se přidá i Janča! 🙂
Jo a jinak, jak vždy píšu. Cesta na Vrbatovku z Horních Míseček je snad úplně to nejlehčí, co může v Krkonoších být 🙂 Jdete tak hodinku nahoru a máte nádherné výhledy 🙂

MAPA: https://mapy.cz/s/madevarofe
+ stejnou cestou zpět

 

PŘÍŠTÍ ROK?
Z minulého roku si možná pamatujete, že můj plán byl Nepál, který tento rok nevyšel. Já totiž plánuji vždy pár měsíců předem a hodně to měním 😀 Proto byl místo Nepálu přechod GR20 🙂

 

V roce 2020, když bych měla napsat, co chci procestovat – přechod Tour du Mont Blanc, Jordánsko, podzimní Dolomity, zimní Island, Rumunsko
???  

Třeba mi cvrnkne něco dalšího do nosu a nebo půjdu něco úplně jiného 🙂

Každopádně DĚKUJU! Za výlety, co jste se mnou absolvovali, za srandu, která nás cestami provázela, moje neustavičné brebentění, brblavost atd. 🙂 BYL TO SKVĚLÝ ROK! Užila jsem si ho! MOC. Nedá se to popsat! Za posledních pár let se těším, co nového ten další rok přinese 🙂

Dávejte na sebe pozor v horách, buďte opatrní a DOKUD MŮŽETE, TAK POVAŽUJTE SVOJE NOHY ZA LANOVKU 

LABSKÁ BOUDA

Posted on
S těmito dvěma chlapáky (Márou a Tomem) jsem vyrazila v sobotu do Krkonoš, protože předpověď zněla, že bude sněžit a bude krásně.

No, tak vím, že každý si pod slovem „krásný“ představí něco jiného. Pro mě je i toto počasí úžasné! Tudíž jsme v sobotu ráno vyrazili směr Horní Mísečky, kde jsme nechali zaparkovaný náš kočár, já si několikrát zajuchala, jak jsem byla šťastná z toho počasí a vyšlo se za mého juchání nahoru 😀 Oki, juchala jsem celou dobu, musela jsem si fotit každý strom a courala jsem se daleko za klukama, protože jsem si to fakt užívala.

Čím víc jsme směřovali nahoru, tím víc byla tma, foukalo a sněžilo, takže ideálka! 🙂 Nechci tím nikoho nabádat k tomu, aby vyrazil i za tohoto počasí na hory. Vyražte, ale pouze v případě, že si zjistíte počasí na horách, pořádně se oblečete a vezmete všechno 2x 🙂 Myslím rukavice, ponožky a svetr navíc 🙂 NEPODCEŇUJTE HORY V ZIMĚ!
TERMOSKA S ČAJEM! To je ale kurňa dobrá věc. A jak se při takové túře na horách v zimě hodí 🙂 ÁJA – Alenka! To je holčina, kterou jsme cestou potkali. No spíše ona byla ráda, že potkala nás 😀 Nečekala, že bude takové počasí a čaj, který jsme sebou měli jí bodnul 🙂 Šla kousek s námi, tak jsme pokecali a u jednoho rozcestí jsme si popřáli hodně štěstí a naše cesty se rozešly 🙂 Tak doufám, že dorazila v pořádku domů 🙂
Tak a teď jedno mé doporučení. Vidíte ten úžasný modrý kulich? Já tuhle značku miluju! Před dvěma lety se mě mamča…..Ježíšek ptal, co chci k Vánocům, tak jsem si napsala o tento kulich (i jsem napsala celý postup, jak ho z internetu objednat 😀 😀 ) a pod stromečkem prostě nebyl. Asi mi tehdy ukápla i slza, no tak jsem si ho koupila sama.

Lidi! Lepší kulich jsem neměla. Já jsem magor na kulichy, mám jich doma asi 12, ale od té doby jsem žádný nekoupila. Je to značka KAMA. Je to kulich z Merino vlny, který udrží krásný teplo na hlavě 🙂 Měla jsem ten den neskutečnou sněhovou krustu na tom kulichu a vlasy úplně suchý 🙂 Fakt doporučuji jako dárek, jak pro chlapa či ženskou, je univerzální 🙂
HÁZÍM ODKAZ: https://www.hanibal.cz/kama-cepice-a107-id19629

My jsme ten den opravdu dorazili k Labské boudě. Sníh nám padal do očí, všude plno sněhu. Nejsou vůbec k zahození návleky na nohavice a nebo už dokonce si sněžnice 🙂 Všechno se už hodí 🙂

Hele ty dvoje rukavice jsou fakt super v tom, že cestou nahoru, když pořád fotím, tak mi navlhnou, jsou mokrý a nahoře na hřebeni Vám to pak pěkně tou zimou omrzne, tudíž vytahuji druhé rukavice a jsem v suchu 🙂 Možná by tu zaznělo, proč si nevezmu nějaké pořádné silné. Je to z toho důvodu, že fotím, takže proto neberu tak silné.

A tohle jsou ti dva beze jména 😀 Mára a Tom, tak ty znáte, ale ti dva za námi, tak ty neznáme ani jeden z nás 😀 No prostě jsme chtěli udělat společnou fotku a já čekala než projdou. Když procházeli, tak řekli: „Jéé škoda, jsme taky mohli být na fotce :D“ Tak jim hned říkám: „No tak pojďte!!“ A oni, že teda jako jasný 😀

Takže takto vznikla fotka se dvěma neznámými a fajn lidmi 🙂 Jelikož jsme se potkali u rozcestníku, tak jsme akorát pokecali o tom, kam jdeme, popřáli si hodně štěstí, hezký den a každý si šel svou cestou 🙂

Tohle na těch horách miluju! Když potkáte ty v pohodě lidi, kteří mají úsměv od ucha k uchu a radují se ze stejného počasí jako vy 🙂

A ne ty bručouny, kteří se dívají do země, ani nezabučí a jdou na hory jen pro fotku a udělat tam bordel.

Večer ve tmě, že by se dala krájet, jsme dorazili k našemu autu, které nebylo pod tím sněhem, co napadl vůbec vidět. Ometli jsme ho a vyrazili k domovu 🙂 Jo a bacha, teď to už cestou na Horní Mísečky pěkně klouže! Upřímně nechápu auta, jako Audi, který jsme potkali a která zůstala viset, že to nevyjela 😀
Mládeži! 😀 Pokud vyrazíte v zimě nahoru na hory, tak buďte tak hodní a dávejte na sebe pozor 🙂 Koukejte na webkamery, předpovědi počasí, lavinové situace. A věřte, že ty rukavice, ponožky a svetr navíc se nepronesou. Já příště už vezmu asi i lyžarský brýle proti tomu sněhu. Ať vypadám jako opravdový zakuklenec 😀

Tak těpic při dalších výletech 🙂
MAPA: https://mapy.cz/s/jejotahane

PŘECHOD ŠUMAVY

Posted on

PŘECHOD ŠUMAVY

103 km, 4 dny | Železná Ruda – Nová Pec | září 2019
________________________________________________________

Delší dobu jsem chtěla více poznat Šumavu, a tak mě napadlo, že bychom mohli s přítelem vyrazit rovnou na přechod Šumavy. 

Termín padl na září. Zabalili jsme batohy a už jsme si to v pondělí seděli ve vlaku směr Železná Ruda. 

DOPRAVA

Cestu na Šumavu – jsme začínali od Rumcajsova (z Jičína). 
V pondělí 9.9.2019 okolo 5 hodiny ráno jsme se vydali na autobus z Jičína do Prahy-Černý Most.
Z Prahy jsme pak vyrazili vlakem až do stanice Železná Ruda-Alžbětín. 

Cesta ze Šumavy – z Nové Pece jsme jeli vlakem do Českých Budějovic, kde jsme si zastavili autobus (FlixBus), se kterým jsme jeli až do Prahy, a poté směr Jičín.

NOCOVÁNÍ

Na Šumavě je 7 nouzových nocovišť – Bučina, Hůrka u Prášil, Modrava, Nové Údolí, Pod Plešným jezerem, Poledník, Strážný 

Na těchto nocovištích najdete wc a pár stolů. Nocoviště poznáte podle toho, že uvidíte část plochy, která je takto ohraničená (viz foto).

My využili 3 nocoviště, a to: Hůrka u Prášil, Bučina a Nové Údolí.
Nocoviště si nelze rezervovat. Prostě, kdo dřív přijde, ten dřív chrní 😀 

ZA NÁJEM SE PLATÍ: 

Navazuji na nocování na Šumavě.

Aneb za nájem se platí. Při každém nocování jsme byli poctěni návštěvou smečkou myší, kteří debužírovaly na našich dobrotách.

První noc jsem nechala batoh v předsíni ve stanu a ráno jsem našla snědenou celou tyčinku a prokousanou díru do batohu (viz fotka).

Druhou noc jsem už batoh zavřela do stanu a myši se zkoušely prokousat i stanem, což se jim úplně nepovedlo, ale 3 malé dírky v něm mám 😀 


DEN PRVNÍ

Okolo 3 hodiny odpoledne vystupujeme na zastávce Železná Ruda-Alžbětín. 
S přítelem jsme si řekli, že si dnes dáme jenom krátký výlet a nebudeme to hnát. Tudíž jsme si na tento den naplánovali jenom 12,8 km. 

V to pondělí nás doprovázelo sychravé počasí a čím více jsme se přibližovali vrcholům, tím více pršelo 😀 

Od Železné Rudy jsme vyrazili k jezeru Laka, kde jsme si dali výbornou baštu, kterou vymyslel přítel, a to hořkou čokoládu s avokádem. Fakt jsem si chrochtala ♥ 

V 5 hodin jsme dorazili na nouzové nocoviště Hůrka u Prášil, kde jsme v mokru stavěli stan, rychle jsme tam zalezli a k večeři si dali výborné domácí bramboráky, které nám přítel udělal 🙂 


Na nocovišti jsme byli jenom s jednou partou lidí 🙂

 

MAPA PRVNÍHO DNE:
https://mapy.cz/s/hohezunezo

DEN DRUHÝ

Okolo 6 hodiny ráno nám zazvonil budík, tak jsme si uvařili ovesnou kaši a v 7 hodin už jsme měli batohy na zádech a pokračovali za novým dobrodružství 🙂

Tento den nám svítilo sluníčko. Už od rána to byla paráda, když se ranní slunce proplétalo mezi stromy a pavučinky se třpytily v kapkách rosy 🙂 
Takže jsem se táhla jako smrad, protože jsem se musela kochat 😀

 

Odpoledne slunce více připalovalo, takže jsme se cestou na Poledník trochu zapotili 😀

 

Na Poledníku jsme si dali svačinu, poseděli jsme, podívali jsme se nahoru na rozhlednu a pokračovali dál na Modravu.

Co mě zatím na tomto přechodu štvalo, bylo to, že více jak polovina cesty byla po asfaltu. Pro nohy žádné žůžo labůžo. 

Okolo 8 hodiny večer jsme po necelých 40 km dorazili na nouzové nocoviště Bučina, a tam jsme složili hlavu s dalšími nocležnicemi 🙂 

 

MAPA DRUHÉHO DNE:
https://mapy.cz/s/gadacamelo

 

DEN TŘETÍ

Původně jsme měli v plánu ujít tu Šumavu za 2 dny + ty dvě hodiny ze dne příjezdového. Takže pořád to beru jako dva dny a ne jako 3 😀 

Ale nebylo tomu tak. Byli jsme trochu uťaprťaný z předešlého dne, a tak jsme si řekli, že ten další si dáme na pohodu 🙂 

Ráno na Bučině bylo opravdu nádherné. Já jsem před půl 7 vykoukla ze stanu a vidím na obloze to rudé divadlo. Okamžitě jsem vzala foťák,vylítla v trenkách na louku, klepala se zimou, ale hlavní je, že jsem viděla tu parádu 🙂
Mára chrápal…on absolutně nemá cit pro tyhle chvíle 😀 😀 

 

Okolo 8 hodiny jsme se po snídani vydali vstříc další cestě. Nebylo už takové slunečno jako den předešlý, ale aspoň jsme se tak nepařili. 
Tento den jsme ani moc nefotila, nechtělo se mi. Spíš jsem si to chtěla užít na vlastní oči. 

Došli jsme do Nového Údolí, kde je u vlakové stanice vagón, a kde najdete různé dobroty. Já neodolala utopencům, ruské zmrzlině a pivu – ne, neposrala jsem se, zvládla jsem to! 😀 

Tady jsme tento den i zakempovali se stanem na nocovišti. 

MAPA TŘETÍHO DNE:
https://mapy.cz/s/japujafeva

DEN ČTVRTÝ

Čtvrtý a poslední den. 
Vstávali jsme opravdu brzo, protože ve 2 odpoledne nám jel vlak z Nové Pece a nás čekalo ještě 22 km a nechtěli jsme úplně letět.

V 6 hodin ráno jsme vycházeli od nocoviště a rovnou nás čekal kopec na Třístoličník.
(Bylo nám řečeno, že cesta na Třístoličník je fakt zabijácká, že ten krpál nahoru je fakt velký. Ono asi záleží, kdo to říká. Já třeba chodím po horách opravdu často, tak mi to tolik nepřišlo).

 

Cestou na Třístoličník jsme natrhali borůvky a měli tak výbornou svačinu. Na Třístoličníku byla pěkná zima a mlha, takže jsme si dali čtvereček čokolády a pokračovali směr na Plechý.

Nad Plechým jsme dali malou svačinu a pokračovali dál na Plešné jezero, kde jsme si dali oběd. 

Z Plešného jezera jsme vyrazili rovnou do Pece, kde jsme dali jedno pívo a šli na vlak 🙂 

 

MAPA ČTVRTÉHO DNE:
https://mapy.cz/s/naduhedure

 

PŘECHOD ŠUMAVY

CO BYLO V BATOHU? 

STAN: Hannah SERAK 2
KARIMATKA: Therm-A-Rest Prolite
SPACÁK: Warmpeace Viking 600

EŠUS, LÉKÁRNIČKA, POWERBANKA, NABÍJEČKA, KALHOTKY, PONOŽKY, KRAŤASY, LEGÍNY, TÍLKO A TRIKO, MERINO SVETR, NEPROMOKAVKA TILAK STINGER PRO LADY, CAMELBACK, JÍDLO + VODA, BRÝLE, OPALOVACÍ KRÉM, HYGIENICKÉ POTŘEBY, FOŤÁK

 INFO K VÝLETU:
 VODA: Vodu jsme nabírali ze dvou studánek. Jedna byla před Poledníkem za Frantovým mostem a druhá byla před stoupáním na Třístoličník.

GR20 | 2019

Posted on

Z Calenzany do Concy – aneb GR20 (180 km nejtěžším trekem Evropy)

PROČ GR20? POCITY PŘED STARTEM

Už nějaký ten pátek chodím po horách vysokohorskou turistiku a řekla jsem si, že by to chtělo něco delšího, možná o něco víc náročnějšího.

Dívala jsem se na různé přechody a nejlepší se mi zdála právě GR20. Počet km = 180 km, úplný ideál.
Četla jsem, že je to velice těžké. Tak jsem si říkala, že i tak je to v pohodě, protože v Tatrách ujdu za den 25 km a v Krkonoších 36 km a druhý den jsem čilá a v pohodě, takže to pro mě zas taková dřina nebude.

V neděli 28.7.2019 tedy vyrážím s kamarádem Petrem směr Bastia.

LETENKY

Do města Bastia jsme odlétali z Vídně, kam jsme se z Čech dopravili pomoc BlaBlaCaru (z Vídně zpět do Čech jsme pak jeli Flixbusem).

Letenky nás stály 4000 Kč se vším všudy. Společnost, kterou jsme letěli se jmenovala Eurowings.

DOPRAVA PO KORSICE

Když jsme přistáli v Bastii, potřebovali jsme se dostat na náš start GR20, což bylo město Calenzana.

Z letiště Bastia odjíždí autobus, který Vás doveze za 9 euro do centra Bastie a odtud Vás odveze autobus (který parkuje ihned u vlakového nádraží) za 25 euro do Calenzany k výchozímu kempu GR20.

Tento autobus jezdí 2x za den.

Po Korsice se dá také velice dobře stopovat. Proto pokud se Vám nechce utrácet za autobus, můžete se zkusit dopravit stopem přímo do Calenzany.
Poznámka: My stopovali nejdéle asi 3 min.



STANOVÁNÍ NA GR20

Na trase GR20 je 15 chat – Refugie (plno lidí chodí GR20 právě 15 dní – každý den od chaty k chatě).

Na těchto chatách se dá přespat. Dá se buď uvnitř chaty nebo venku v stanu, který Vám na chatě půjčí (pokud nemáte svůj).
Cena za půjčení stanu vychází 7 euro na osobu za noc.

POZNÁMKA:
Na GR20 je zakázané spát mimo chaty. Je to pokutováno.

Pokud ovšem chcete spát mimo, doporučuji jít daleko za chatu a spát mimo cesty. My běžně spali tak 2 hodiny od chat a vždy někde v lesích či v 2000 m.n.m. Nikdy nebyl žádný problém.

U chat jsme spali pouze 2x, a to první noc ve výchozím kempu za 9 euro na osobu a poté v půlce treku. 

STRAVOVÁNÍ A PITÍ NA KORSICE

JÍDLO:

Pokud nechcete tahat jídlo sebou a chcete jít více nalehko, tak na Refugiích se dají pořídit základní potraviny: 
těstoviny, sýr, salámy, pečivo, tuňák, sardinky, sladké tyčinky, čokolády, ovoce, brambůrky apod.

Přibližné ceny:
Tyčinky (mars, kitkat, snickers) – 4 eura
Plechovka coca-cola – 3,50 euro
Tuňák – 4 eura

My jsme si brali hodně jídla z Čech: tuňáky, travel lunch, adventure menu, rýži, čočku, těstoviny, ovesnou kaši, proteinové tyčinky, sušené maso, sušené ovoce.

DOPORUČENÍ:
Z těch instantních jídel (travel lunch a adventure menu) doporučuji brát spíše travel lunch. Je to o dost lehčí a člověk se z toho více nají.
——————————————————————————– 

 VODA:

Doporučuji nosit tak 3 litry vody na den. Voda se dá doplnit v chatách nebo po cestě, kde jsme potkávali mnoho řek a potoků. Voda nám chutnala a prdelační problémy jsme neměly 😀 

MÝCH 11 DNÍ NA GR20

GR20 se značí červenobílým pruhem. Asi 2x se nám stalo, že bylo značení špatně vidět a lehce jsme si zašli.

Jak už je napsáno v nadpisu, šla jsem tento trek 11 dní.

Na GR20 jsme vyráželi v pondělí 29.8. v 10 hodin dopoledne z Calenzany a dokončili jsme ji ve čtvrtek 8.8. v 15:00 hodin ve městě Conca.

Na zádech jsem si nesla kámoše, který vážil okolo 15 kg. 



ZKUŠENOST, KTERÁ MI DALA NA PRDEL

Do GR20 jsem šla s tím, že to těžké bude, ale že to v pohodě zvládnu, protože jak jsem věděla, tak v Tatrách dám za den 25 km jako prd.

Zvládla jsem to přejít dřív než jsem plánovala, ale sranda to nebyla.

Pokud Vám někdo řekne (jako třeba já), že terén GR20 není vůbec podobný Tatrám, páč v Tatrách jsou cesty, tak nám věřte.
Tady ty cesty (a zejména na severní části) spíše nemáte. Vybíráte si kudy půjdete a hlavně Vás dolů táhne Váš těžký bágl.

Některé úseky jsou lehce ferratové a některé i bez jištění. 

Celý sever GR20 jdete jenom nahoru a dolů, nahoru a zase dolů. 

2 týdny po treku mě ještě bolela kolena. 

 


VELKÁ DŘINA, VELKÁ BOLEST KAŽDÝ DEN.

Každý den jsem dokončovala s nějakou novou modřinou, spáleným kusem těla a s myšlenkou v hlavě, že další den končím. 

Bylo to pro mě opravdu těžké. Bojím se výšek, a to výšek, kde jsou lezecké pasáže nebo úseky s řetězy apod. A o těchto pasážích byl skoro celý severní úsek GR20. 

Lezecké úseky, řetězy, balancování na hřebenech. Když to nebyl masakr, tak to byl zrovna extrémní den 😀 
Občas jsem i utřela nudli do kapesníku a otřela slzu z očí 😀 

 

PRO PŘEDSTAVU TEDY:
V Tatrách ujdu za den 25-30 km. Tady jsme ušli za den 12-15 km. 

 

ALE JSEM NESMRTELNÁ, TAKŽE JSEM TO ZVLÁDLA!! 😀 




CHVÍLE ZALITÉ SLUNCEM

Tak to byly zejména chvíle, kdy jsem seděla u snídaně a večeře nebo si v půlce treku běžela pro studenou colu a k tomu ujídala čokoládu 😀 

Každopádně večer a ráno se nám ukazovaly nádherné scenérie. Vzhledem k tomu, že denně jsme měli úplně vymetené počasí a 40°C, tak jsme vycházeli brzo ráno a snažili jsme se ujít, co nejvíce km v příjemném počasí. Proto jsme hodně často šli s východem slunce, a to byla opravdu paráda.


TI, CO PUTOVALI S NÁMI

Kromě ostatních hikerů, co šli s námi to byli ještě zdejší krávy, koně, prasata, mravenci, komáři, pavouci apod. 😀 

Jednou jsme měli ve stanu velkýho černýho pavouka, a to je pak na mě Usain Bolt krátkej 😀 

Často jsme ty krávy potkali v takových pasážích, že jsem si říkala, že není možné, co vše vylezou. 


JIH JE PRÝ LEHČÍ

Když jsem začínala sbírat informace o GR20, tak mi plno lidí říkalo ať nejdu jako ovce ze severu na jih, ale jdu to opačně.

Mělo to prý několik důvodu – slunce Vám celou dobu bude pálit do zad a ne do obličeje. 
Jih je lehčí, takže si celý jih našlápnete, budete mít větší sílu a sever už jen přeběhnete + budete mít už lehčí batoh o snědené jídlo.

Noooooo, já se nakonec rozhodla pro trasu ze severu na jih a lidi, co šli z jihu měli pěkně spálené xichty 😀
A když jsem tu GR20 přešla, tak v představě, že bych po jihu měla jít ten masakr…néé děkuju pěkně 😀

Víte jako jo, jih je lehčí, ale zas taková procházka to taky není 🙂 

 

Z Vizzavony, což je půlka treku už to tedy lehčí je (zde končí i plno hikerů). Většina si chtěla projít jen to těžké a tím končit. 



VŽDY JE NA CO VZPOMÍNAT

Byť byla za tu cestu občasná slza, padaly nadávky, byly chvíle, kdy jsem to chtěla zabalit nebo jsem smrděla na km daleko, tak tu teď sedím u počítače a říkám si, že bych to dala znova 🙂

No blázen že jo 😀

 

Je to pro mě neskutečně velká zkušenost. 

NEDOPORUČUJI to někomu, kdo zajde na hory 1x za měsíc na lehkou 20 km procházku po Krkonoších a říká si horal či horalka 😀 

DOPORUČUJI vzít s sebou nějakého parťáka jako já měla Petra, který mi v hodně situacích pomohl, když jsem měla už skoro naděláno v kalhotech. 

ODMĚNA JMÉNEM PALOMBAGGIA BEACH

Když dorazíte do Concy, tak dojdete k restauraci GR20 odkud odjíždí autobus, který Vás doveze do takových těch hlavních měst, odkud odjíždí autobusy do Bastie na letiště.

My měli ještě 2 dny k dobru, takže jsme jako první navštívili město Sainte Lucia (kam nás dovezl právě autobus od té restaurace). Zde jsme zakempovali a pořádně se vysprchovali, najedli a zarelaxovali u bazénu.

Druhý den jsme pak odjeli autobusem do města Porto-Vecchio, odkud odjížděl autobus na pláž Palombaggia. Pokud byste se nevyznali v jízdních řádech u nich, tak já vše hledala přes: www.rome2rio.com

BEZ SPOLEČNÉHO FOTA SE NEMOHLO PŘECE ODJET

Tak tedy celou tu dobu jsem smrděla, otravovala a stěžovala si Petrovi 😀 Věřím, že na to teď jistě rád vzpomíná. Moc děkuji za ty nervy se mnou. Děkuji za radu, že sušené švestky jsou nejlepší s nějakou  80% čokoládou (je to fakt lahoda). Doporučuje to opravdu jedna Hanča z  jedné 😀  A petr, který tuhle dobrotu vymyslel 🙂 

GR20

CO BYLO V BATOHU?

STAN: Hannah SERAK 2
KARIMATKA: Therm-A-Rest Prolite
SPACÁK: Warmpeace Viking 600

EŠUS, LÉKÁRNIČKA, POWERBANKA, NABÍJEČKA, 3x KALHOTKY, 2x PONOŽKY, KRAŤASY, LEGÍNY, 2 TÍLKA, MERINO SVETR, NEPROMOKAVKA TILAK STINGER PRO LADY, CAMELBACK, JÍDLO + VODA, BRÝLE, OPALOVACÍ KRÉM, HYGIENICKÉ POTŘEBY, FOŤÁK

TATRY / ČERVEN

Posted on

3 CHLAPI A JEDNA DRNDA

20,2 km | Štrbské pleso – Tatranská Polianka | červen 2019
_______________________________________________________

Napsala jsem kámošovi, zda se mnou pojede na otočku do Tater – ten napsal dalšímu, a ten dalšímu, a tak jsme v pátek večer odjeli do Tater 🙂 

Na Štrbské pleso jsme dorazili autem 9.6. v půl 6 ráno. Já, Mára, Tomáš a Tomáš jsme vyrazili ze Štrbského plesa vstříc slovenskému dobrodružství 🙂 


K POPRADSKÉMU PLESU 

K Popradskému plesu jsme vyrazili po červené trase. 

Já jsem klukům slibovala nádherné počasí. Takže jsme šli v mlze že jo 😀
Pořád jsem jim ale říkala, že se to změní, že se to určitě protrhá.
Ufff jasně, že jsem to netušila, ale povedlo se a mlha se protrhala 😀 

 

Moc se mi na těch lidech, co nebyli v Tatrách líbí jejich nadšení pro to, co vidí. Velké hory, jinou přírodu, a tak podobně.

 

Vykračujeme si to pěkně po červené a najednou spadnul velký balvan o dvou rukách a dvou nohách = já. 
Jestliže jste doteď neznali člověka, který chodí často po horách, ale neumí si zavázat tkaničky u bot správně, tak jsem to já 😀 
Nevím, jak se mi to povedlo, ale v pohorkách jsme si lehce zvrtla kotník – to bylo hups křup a už to bylo 😀 

 

U plesa jsme udělali několik důležitých fotek, bez kterých se nemohlo odejít, hodinu jsme tam poseděli a pokračovali dále. 


Aneb když vytáhnete do hor dvě modelíny 😀 Každopádně byla radost a zábava je fotit 😀

Popradské pleso je místo, které jsem navštívila myslím už téměř 9x. Vede k němu lehká cesta od zastávky TEŽ buď ze Štrbského plesa nebo od zastávky Popradské pleso. Najdete zde dvě chaty na občerstvení a ty výhledy fakt stojí za to 🙂

Takže pokud zvažujete nějaký menší výlet s Vašema prďáckýma dětma, tak je můžete vzít určitě sem 🙂

Po dlouhém focení těch mých modelín jsme se konečně odebrali k nějakýmu výšlapu 🙂 Ty výhledy byly neskutečné. Pod náma se různě proplétala oblačnost a nad námi se ukazovaly krásné vršky hor 🙂

Fajn bylo, že jsme vyšli brzo ráno. Lidé skoro žádní a tak jsme měli trasu téměř pro sebe 🙂 Stále se šlo po červené a tělo už konečně dostávala to, co chtělo. Aneb konečně nějaké to stoupání do kopce! 🙂

Máte rádi pavouky? Takové ty černé, velké a všude běhající. Zejména běhající, když po Tatrách běhám já? A zejména běhající v místech, kde jdu já? 😀 Vyražte do Tater! 😀 Já ten konec Ostrvy měla vyběhnutý pak takřka za chvilku 😀 Jenže ono ty mrchy černý, veliký, osminohý porkačovaly cestou se mnou 😀

Když se došlo na Ostrvu, udělali jsme několik fotek našich pozadí a krásných výhledů 😀 Něco jsme zdlábli, pokecali jsme, všichni jsme byli s tím dnem naprosto spokojeni a čekali jsme, co nás bude čekat dál 🙂 Pavouci………pak taky krásný kopce a krajina 😀

O tom joudovi, co si jednou v horách zvrknul kotník, protože měl špatně uvázanou botu a pokračoval v horách dál, ale opět se špatně zavázanou botou, a povedlo se mu ten kotník zvrknout ještě 2x, o tom jste slyšeli? Ne?

Dobrý den, těší mě, Hanča Jampílková, věk cca 15 let (odhaduju dle myšlenkových pochodů), zkušená horalka, co chodí po horách…. 😀 😀 😀

Tak co si budeme, chytám se za hlavu ještě teď 😀 No musím uznat, že když jsem došlápla potřetí špatně a kotník udělal křup, tak už jsem si řekla au, tohle nerozchodím 😀 Konec túry jsem prostě došla, takřka bez problému. Jen jsem to pak doma chvilku ledovala a byl klid 🙂

Cestou po červené jsme navštívili ještě Batizovské pleso (fotka vpravo) a Velické pleso (fotka vlevo). Všude bylo nádherně.

U Batizovského plesa jsme ponořili nohy do vody a zkoušeli, kdo vydrží nejdýl 😀 Možná, že při myšlence na tu vodu, Tomáše zebou nohy ještě teď 😀 A u Velického plesa, aby nám nebyla taková zima jsme se zase řádně spálili. Prostě hory 😀 Doběhnout…….ne, dobelhat se do Tatranské Polianky cestou od Sliezskeho domu po zelené nebyl téměř žádný problém 🙂 Nasedli jsme tam na TEŽku, za kterou jsme zaplatili každý 1,50 euro a jelo se do Štrbského plesa pro auto 🙂

Všechno? 🙂 Ale ano. Vše se nedá popsat slovy. Ten den jsme si prostě užili 🙂 Sice jsme domů přijeli úplně hotoví a těšili jsme se na postel, ale zážitků jsme v sobě měli více než dost. Druhý den v práci jsem teda byla ráda, že udržím hlavu v rovině a neusnu na klávesnici 😀

Choďte a cestujte dokud můžete 🙂 Člověk si tam nahoře opravdu odfrkne od problémů a nabere energii, kterou mu třeba lidé a různé záležitosti tam dole sebrali 🙂

TRASA:
https://mapy.cz/s/3u0s6

CO JSEM MĚLA SEBOU:
• 3 prďácké chlapy, co nezkazí žádnou srandu 🙂
• kotníkové pohorky (doporučuji je mít zavázané 😀 )
• pořádnou sváču (nějaké obložené housky, zeleninu, ovoce, čokoládu)
• pití (z ples dyžtak chutná voda moc dobře 🙂 kdyby náhodou došla
• nepromokavou bundu
• termo triko s dlouhým rukávem (pro jistotu)
• tílko + kraťasy + náhradní ponožky
• cca 20 eur (plno jsem toho přivezla domů) – potřebujete akorát 5,50 euro za parkování + 1,50 eur za TEŽku
• trekové hole
• brýle + opalovací krém

SKOTSKO

Posted on

SKOTSKO

10 dní | květen 2019 | 2 drndy
_________________________________________________

S mou kamarádkou Barčou se znám už mnoho let. Byly jsme spolu několikrát v Tatrách, v Krkonoších apod. Ovšem ne nikdy na delším výletu v zahraničí, a tak jsme si řekly, že si to musíme splnit 🙂

Barče jsem řekla ať si vybere, kam by se ráda podívala. SKOTSKO. Ok, tak jedeme 🙂 

LETENKY

                 Letenky nás vyšly na 1300 Kč i se zpáteční cestou.

Cesta do Edinburghu – Praha – Edinburgh
Cesta z Edinburghu – Edinburgh – Berlín (a z Berlína do Prahy ReigoJetem na Florenc)

                                                      POZNÁMKA:
1. Do ceny jsou započítány už i jízdenky za autobus. Letěly jsme se společností Ryanair a letenky jsme hledaly na portálech Skyscanner a Ryanair. 

2. Když přiletíte pozdě v noci do Edinburgu, tak zajděte do druhého patra letiště, kde najdete restaurace, které jsou přes noc zavřené a všichni tam chrní na sedačkách (nikdo Vás nevyhodí). 

PŮJČENÍ AUTA

WILBUR – Náš Renault Kadjar, kterého jsme na ta dobrodružství po Skotsku měly a teda…od té doby žádné jiné auto už nechci 😀 
______________________________________________________

Auto jsme objednávaly na stránkách rentalcars.com a půjčovaly jsme ho přes půjčovnu GreenMotion. 

Pro zapůjčení potřebujete kreditní kartu na jméno řidiče, věk 25+, řidičák, občanku.

POJIŠTĚNÍ
: My jsme se nechaly ukecat do plného pojištění. Budou Vás hodně ukecávat, abyste si to plné pojištění dali, protože nejste zvyklí na jízdu po levé straně. Ovšem je to děsně jednoduché. Za den jsem řídila úplně na pohodu. 

NEOMEZENÝ POČET KM: A dále pak není potřeba si připlácet za neomezený počet km, což je dražší. My v tu chvíli nevěděly, zda nám bude stačit omezený počet km, což bylo 95 mil na den, tak jsme si raději připlatily za neomezený počet – a zbytečně.

Auto nás na osobu stálo 10 tisíc (ale zbytečně nám to nalítlo neomezeným počtem km a plným pojištěním) 
Zálohu jsme platily 28 tisíc Kč. 

 

DOPRAVA PO SKOTSKU 

Já byla po celou dobu řidič a musím uznat, že před odletem do Skotska jsem z toho měla staženou prdel. Levá strana a vše jinak, takže jsem se dost bála. A opravdu zbytečně 🙂

KRUHOVÉ OBJEZDY:
Ve Skotsku se oproti nám jezdí na kruháčích opačně – tedy ve směru hodinových ručiček. Pokud máte jednoproudový kruháč a chcete vyjet prvním výjezdem, dáte klasicky blinkr vlevo. Pokud chcete vyjet (teď si představce hodiny) na 12, tak blinkr nedáváte. Pokud ale pokračujete výjezdem až za 12, tak při vjezdu na kruháč blikáte vpravo a až při výjezdu hodíte blinkr vlevo. 
To samé u víceprouďáků 😉 Nemusíte se bát, že by Vás na víceprouďákách omezovali – krásně tam funguje zipový efekt. 

Poznámka: Pokud chcete ve víceprouďáku odbočit prvním výjezdem, tak jedete jenom ve vnějším pruhu! 

 

PRAVIDLO LEVÉ, PRAVÉ RUKY:
Slyšela jsem, že pravidlo levé ruky ve Skotsku není. Pokud se dostanete do situace, že nevíte, zda dát třeba u sámošky přednost, tak máte ruce a ukážete si, kdo má jet první. Já se s tím nesetkala. Na křižovatkách to funguje jako u nás. Když přijedete na T křižovatku, tak počkáte až nic nepojede a jedete. 

DÁLNICE:
Ve Skotsku se na dálnicích jezdí tak, že když jste pomalejší auto, tak se držíte v levém pruhu – je to prostě opačně než u nás. 

SPANÍ VE SKOTSKU

Ve Skotsku se dá dobře kempovat na divoko, někde na odlehlých místech kus od silnice.

My využily kemp 2x, a to pouze jeden, kde jsme byly tedy dvě noci 🙂
Byl to kemp ve městě Staffin na ostrově Skye. Stál nás 270 Kč za osobu na noc a byl plně vybaven (sprchy, kuchyň, pračka, sušička).

Jako odstavné místo můžu doporučit – An Torr na cestě před městem Fort William 

POZNÁMKA:
Pozor! Nesmíte parkovat a stanovat na ohrazených místech. To jsou místa farmářů, kteří Vás mohou z míst vyhnat. Teprve po domluvě tam můžete zakempovat.

STRAVOVÁNÍ VE SKOTSKU

Když je auto, tak se vše uveze.

Tudíž jsme vždy nakoupily na pár dní několik jídla, které se nezkazí v autě, balík vod po 6 flaškách a obden jsme si kupovaly třeba ovoce, čokolády, sýry apod. 🙂 
Chodily jsme jen jednodenní túry, takže tohle bylo prostě na pohodu.

Ráno jsme si udělaly v klidu snídani (většinou ovesné kaše s jahodami, čokoládou apod.), ke svačině buď jídlo někde v restauraci nebo svačina z batohu a k večeři něco z konzervy. 


ZAJÍMAVOST – GLENFINNAN 

GLENFINNAN VIADUKT – aneb most, po kterém jezdí Bradavický Express. 

Pro nás dvě zajímavost, kterou jsme prostě chtěly vidět – asi jako většina návštěvníků. 

 

PARKOVÁNÍ – hned kousek pod mostem je parkoviště, za které zaplatíte cca 4 libry (už si nepamatuji přesně). To je ovšem hned plné, takže cca 5 min. chůze od parkoviště je v lese větší místo, kde parkují ostatní auta – a je to zadarmo. 

 

KDY JEZDÍv 10:45 směrem do Bradavic a v 15:15 směrem z Bradavic
Poznámka:

Kdo vlastníte průvodce po Skotsku od vydavatele Marco Polo, tak bych nevěřila informaci, kde se píše, že vlak jede před 3 hodinou. JE TO BLBOST! Ptali jsme se i na informacích a paní nám tuto informaci z průvodce vyvrátila 🙂 

 

FOTO: 
Fotka je focená, když jel express směrem z Bradavic. Odtamtud jsou taky krásné výhledy 🙂 

ZAJÍMAVOST – QUIRAING

Toto místo se nachází na ostrově Isle of Skye, kousek od města Staffin. Doporučuji si na toto místo přivstat a vyrazit brzo ráno. Zaprvé v pohodě zaparkujete a zadruhé si to užijete bez turistů.

Když jsme se vraceli z výletu z této oblasti, tak už chodilo plno turistů. 

Výlet jsme si naplánovaly dlouhý asi cca 20 km a byla to vážně paráda. Trasa není úplně těžká, vede přes plno vyhlídek a všude okolo je nádherná podívaná 🙂 

 



ZAJÍMAVOST – ÚTESY 

Hele já když jela do Skotska, tak jsem se tam úplně netěšila, protože jsem horská holka a v hlavě jsem měla, že Skotsko bude placka a nic mě neohromí.

Kurňa já byla tak hloupá! 

Útesy – to bylo něco úžasného. Dvě noci jsme kempovaly v kempu a kousek od nás bylo plno útesů, takže jsme si tam šly každé ráno a navečer vyběhnout a pokochat se. 

FOTO
Na fotce je vodopád Mealt z vyhlídkového místa Kilt Rock. S davem turistů nebylo úplně lehké se na tento vodopád podívat a hlavně jsem musela být hodně natažená přes zábradlí, abych tuto fotku nafotila.
_____________________________

Dále pak mě ohromil útes s majákem Neist Point, který se nachází na ostrově Isle of Skye, kam jsme dorazily na večer, kdy tam nebylo moc lidí a opravdu moc jsme si to užily a strávily tam v klidu tak 3 hodiny 🙂 




ZAJÍMAVOST – BEN NEVIS

Ben Nevis je nejvyšší hora ve Spojeném království, která leží u města Fort William a její nadmořská výška je 1344 m.n.m.

My s Barčou jsme vycházely z místa zvané Achintee, kde najdete bezplatné parkoviště.

Poté jsme už pokračovali po značené cestě spolu s ostatními. Přestože jsme šli v úterý, tak s námi šlo mraky lidí.

Cestou nenajdete žádnou chatu nebo přístřešek k občerstvení!

SLOVINSKO 2019

Posted on

 

VELIKONOČNÍ SLOVINSKO 

Psali jsme si s kamarádem Štěpánem, že by to chtělo nějaký další dobrodružství, když se blíží ty Velikonoce.

„Tak nepojedeme do Slovinska“? Proč ne, řekli jsme si a ve čtvrtek v noci jsme vyrazili z Jihlavy směr Slovinsko 


DEN PRVNÍ 
(Zelenci)

11.4. jsme odjeli v 22:00 hodin autem z Jihlavy směr Zelenci, kde jsme přistáli v 4:30 hodin ráno.

Zelenci je přírodní rezervace, kterou najdete kousek od rakouských hranic. Toto místo jsem si našla na internetu, když jsem projížděla tipy, jaká místa na Slovinsku navštívit. 
(My jsme zde byli dvakrát, a to první den ráno a poté při odjezdu – odpoledne).

 

První věta, která zazněla na Slovinsku, když jsme zaparkovali u jezera Zelenci bylo: „Nazdááár“ 😀 
Na parkovišti stáli 3 auta a dvě z nich byla česká. Více jsme na Slovinsku říkali „ahoj“ než „hi“ 😀 

Počkali jsme si tu na východ slunce s dalšími fotografy a pokračovali jsme dál vstříc dalším dobrodružstvím 🙂 

DEN PRVNÍ

(Bled)

Naše další zastávka vedla ke známému slovinskému jezeru Bled. Zde jsem byla už v roce 2018 a moc se mi u tohoto jezera líbilo, takže tento rok vedla cesta opět sem 🙂 

Na Bledu jsme zaparkovali za 3 eura na hodinu, ihned u jezera vedle kempu – Camping Bled.
V tomto kempu jsme byli minulý rok – nocovali jsme tu v autě. Kemp je velmi krásně udržovaný, čisté sprchy, skvělá komunikace – pouze by pro někoho mohl být o něco dražší. 

ODKAZ NA KEMP:
Camping Bled 

 

U jezera jsme zašli na molo, kde jsme si dali naši oblíbenou a první snídani, a to ovesnou kaši 😀 
Po kaši jsme si vyrazili na vyhlídková místa nad tímto jezerem – Ojstrica, Velika Osojnica a Mala Osojnica.

Na vyhlídku Mala Osojnica vedou super přímé strmé schody 😀 Užijete si! 😀 

DEN PRVNÍ 
(Bohinjske jezero)

A od Bledu na Bohinjske jezero. Toto je dle mého názoru krásnější jezero než Bled. Je tu méně lidí, méně rozruchu – prostě větší klid 🙂 

Strávili jsme tu 2 noci v tomto kempu, který mohu doporučit:
Kemp Bohinj Zlatorog

Do tohoto kempu smějí i psi, je velice čistý. Platili jsme 11 euro na noc za osobu.

Co si budeme – ve čtvrtek jsem celý den balila, pak jela hned za Štěpánem do Jihlavy, a poté jsme hned odjeli do Slovinska. Nespali jsme a bylo to znát. Celý den jsme pak prochrápali u jezera a nachodili jenom 9 km 😀 

DEN PRVNÍ 

(Jamnik)

Ne, náhodou jsme se ještě donutili 😀 Dojeli jsme ještě v pátek navečer k tomuto kostelu Jamnik.

Dělali jsme na tomto výletu velké přejezdy, takže úplně ne každému se bude zamlouvat frčet hodinu a půl jenom k tomuto kostelu a pak zase zpět 😀 

Ale já říkám, že cestování jsou nejlépe utracené peníze 🙂 

 

Kostel je opravdu úchvatný – už samotná cesta k němu.
Cestou kousek od kostela se Vám začne ukazovat nádherná krajina, která je doplněna několika serpentýnami. Vy když vystoupáte nad serpentiny, tak je to ještě větší paráda. Jedete celou dobu prostě s pusou dokořán 😀 

 

Po odfocení všeho potřebného jsme se vydali zpět do kempu, kde jsme si k večeři udělali špagety s boloňskou směsí a hurá na kutě. Vytuhli jsme už asi v 8 večer 😀 

DEN DRUHÝ 
(Triglav Lakes Lodge)

Den druhý jsme měli budíka na 7:15 hodin jelikož nás čekala delší túra skrz 7 triglavských jezer. 

K snídani jsme si dali naší oblíbenou ovesnou kaši, ale tentokrát jsme ji zpestřili malinami a borůvkami ♥ 

 

Naše cesta začínala z parkoviště Koča pri Savici směrem na Črno jezero až k Triglav Lakes Lodge s výhledem na Dvojno jezero. 

První část k Črnemu jezeru jsem znala. V roce 2018 jsem ji už šla. Nic pro lidi, co nemají fyzičku. 
Vy na 2 kilometrech nastoupáte 662 výškových metrů, což je velká sranda. Je to prostě jedna velká kolmice nahoru. 

Ovšem pokud zdoláte tyto 2 výživné km, tak se Vám poté zobrazí výhled na tuto krásnou krajinu a dále na zamrzlé Črno jezero. 

Od něj je cesta lehce zasněžená – v dubnu se tu v nějakých částech drží sníh. Ovšem mačky nebo sněžnice nám nepřišly potřeba 🙂 

Zpět do kempu jsme se vrátili okolo 17:00 hodin, dali jsme si výbornou večeři, pokecali jsme u jezera a šli jsme na kutě 🙂 

DEN TŘETÍ
(Bled)

Třetí den jsme zabalili stan a odjeli z kempu směrem k Bledu na východ slunce. 

Nefotili jsme východ z žádných z vyhlídek, kde jsme byli první den, protože stát s plno lidmi u vyhlídky se nám nezamlouvalo 😀 (a hlavně jsme na tomto místě stáli úplně sami a tvrdím si říci, že s lepším výhledem). 

DEN TŘETÍ
(Vodopád Peričnik)

Od Bledu jsme vyrazili na vodopád Peričnik. Máte dvě možnosti – buď si zastavíte na parkovišti přímo pod vodopádem, a nebo zastavíte na parkovišti 4,5 km od něj ve městě Mojstrana.


My zvolili samozřejmě tu druhou variantu a neprohloupili jsme 🙂 Doporučuji. Cesta je moc pěkná. Jdete podíl řeky a například pro děti je to úplně bezvadné. Je to rovina, kde se dostanou i kočárky.



DEN TŘETÍ
(Soška Pot Trail)

Od Peričniku jsme se vydali dál autem do města Trenta, kde jsme šli Soška Pot Trail.

Pokud se z Krajnske Gory budete chtít dostat do města Trenta, tak musíte překonat 60 serpentin, které vedou cca z 850 m.n.m. do 1600 m.n.m. Jestliže nemáte u svého auta v pořádku brzdy či spojku, tak sem raději ani nejezděte 😀 
Byla to vážně jízda – možná bych to nedoporučila ani člověku, kterému se nedělá dobře ze zatáček. 

 

V městu Trenta jsme se vydali po našem trailu. Cestou se Vám ukážou tyto krásné výhledy do údolí. Celkem jsme šli trasu dlouhou 12 km (takže úplně v pohodě). 



DEN TŘETÍ

(Jasna lake)

Po projití trailu jsme se opět museli vrátit tou krásnou klikatou cestou zpět 😀 

Na cestě zpět jsme se pak stavili ještě u jezera Jasna. Je to místo, které se nachází u silnice – takže zde potkáte opravdu plno lidí, ale každopádně místo má moc hezkou a klidnou atmosféru. 

Tady jsme si žádný výlet neudělali. Jenom jsme si sedli a na nějakou tu hoďku jsme tam prostě nasávali energii 🙂 

 

Od tohoto jezera jsme se vydali už zpět do České republiky, ale ještě jsme se ten den zastavili u jezera Zelenci, protože jsme to měli cestou. 

Strávili jsme zde také asi hodinu a poté jsme se vydali směr Rakousko, kde jsme přespali jednu noc v autě. 




DEN ČTVRTÝ 
(Podersdorf)

Naše poslední ráno jsme strávili u majáku Podersdorf. Přivstali jsme si a opravdu jsme tu byli už na svítání. Nikdo zde nebyl – jenom my a vycházející slunce.

Když jsme tu asi hodinu a půl proseděli koukáním na východ slunce, zamířili jsme zpět do České republiky, kde jsme byli okolo 11 hodiny odpoledne. 


TAKŽE SHRNUTO:
Tohle byl ve zkratce náš velikonoční víkend. Povedl se, počasí bylo úžasné, naše srdce zajásala. 


SLOVINSKO