Za mě největší „WOW“ přišlo třetí den, kdy jsme vyrazili mimo město, na nejzápadnější mys Portugalska, a to Cabo da Roca.
Na tento mys se dá dostat dvěma způsoby, a to vždy s přestupem buď přes město Cascais nebo Sintra. Na internetu jsem se dočetla, že přes město Sintra je to zdlouhavější, a tak jsme zvolili cestu přes Cascais.
Vlakem ze stanice Lisbon – Cais do Sodre jsme dojeli do Cascais (vlak tam jezdí skoro každou hodinu od brzkých ranních, do pozdních večerních hodin). Pozor na víkend, kdy vlaky jezdí taky, ale spojů je méně, první jede například až v 10 hodin. Cesta do Cascais nás dohromady stála 8 euro.
V Cascais se pak z vlakového nádraží dáte ihned vpravo, přejdete hlavní silnici a jste na autobusovém nádraží, které se nachází jakoby dole (moje kreativní střevo akorát nespolupracuje, tak se nedokážu přesně vymáčknout). Inu autobusák není nahoře, ale dole.
Linka 1623 pak jede do Sintry s mezizastávkou u Cabo da Roca (o víkendu to jezdí každých 35 minut). Cena je cca 4€ na osobu.
A konečně se dostávám k samotnému výletu!
Autobus vás vysadí u majáku s plno dalšími turisty a většina se jako první vrhne na vyhlídky u majáku. My tam vyrazili s nimi, ale po pár minutách jsme řekli „brrrrr“ oklepali jsme se a šli dál. Měla jsem naplánovaný rádoby okruh, cca 13 km. Cestou jsme potkávali plno vyhlídek a minimum lidí, takže vážně doporučuji nezůstávat u majáku, ale jít dál. Cesta je někde lehce strmá, občas blátivá. Já měla na celé Portugalsko jen jedny kecky, bez řádného vzorku, trošku mě to mrzelo, ale dalo se to i v nich. Každopádně bych za lepší obuv byla vděčná. Jak já říkám (zvládneš to, ale nechceš to). Pěšky jsme chtěli dojít na Praia Adraga, ale cestou jsme našli tak krásné místo s vyhlídkou, kde jsme vykydli a jen pozorovali vlny, útesy a užívali si ten klid 🙂
Skrz Cabo da Roca vede i dálkový přechod GR11. Když jsem tam zahlédla tu ceduli, tak jsem byla úplně nadrbaná vzít batoh a vyrazit ♥