NORSKO MÝMA OČIMA

Posted on

…V PŘÍPRAVĚ

NORSKO MÝMA OČIMA 

7 dní | 1353 km autem | 2x trajektem

Na začátku července letošního roku jsme měli s přítelem naplánovaný náš další přechod, a to Alta Via 1 v Dolomitech. 

No a vzhledem k tomu, že si Mára zranil 3 týdny před odjezdem nohu a šance odjezdu byla nulová, nechali jsme náš výlet uležet a řekli jsme si, že vyrazíme třeba na podzim. 

V polovině srpna jsem nadhodila téma, že co teda ten náš výlet. Zda se Mára cítí na 7 dní s batohem na zádech (v rámci nohy, která od zranění neměla takovou zátěž) a na krásnou přírodu kolem nebo, zda by se rád podíval někam jinam. Říkala jsem, že bych se klidně ráda podívala zase na Island či do Norska, ale jak znám Máru, tak jsem nedoufala, že se bude chtít jet podívat do severských zemí, neboť on zimu úplně nesnáší 😀

Nechali jsme to zase pár dní uležet a za pár dní už jsem to nevydržela, vlítla jsem do obýváku, strhla jsem Márovi sluchátka z uší, zkazila mu skóre ve hře a povídám: „TAK CO?! Můžeš se už konečně vyjádřit, jak to teda bude s dovolenou nebo jako budeme sedět doma?!“

Ve skutečnosti to vypadalo nějak tak: „Lásko? Až budeš mít chviličku, mohl by jsi za mnou přijít, že bychom doladili ty plány? Hlavně v klidu, jestli máš něco rozehraného, tak až pak.“ 😀 😀 

Na to konto mi Mára řekl: „A tak….nepojedeme do Norska? Jak to vypadá cenově s letenkama?“ 
Trochu jsem čučela jak péro z gauče a dodávám: „Ale víš, že tam bude zima?“ 
Mára: „Tak mám péřovku a tebe ne?“ 
: „Letenky jsou levnější do Norska.“
Mára: „Tak letíme do Norska.“

TAKŽE NORSKO  ♥ 

BEROUNSKO | BRDY A PODBRDSKO

Posted on

BEROUNSKO | BRDY A PODBRDSKO

Svatojakubská cesta – Všerubská, Železná

106 km | 2 454 m převýšení | 3 dny 

Pohled na Berounku ze Svatojakubské cesty - Železné

Co je Svatojakubská cesta a proč jsem šla právě tuto část? 

Svatojakubská cesta je poutní cesta, která vede až k hrobu svatého Jakuba Staršího ve Španělsku, konkrétně do Santiaga de Compostela.

Základních tras, odkud můžete vyrazit je celkem 12. Vyrazit můžete i z České republiky, kde si můžete vybrat z 6 tras, které Vás zavedou na poutní místa a přes různé historické památky. 

V rámci spolupráce s turistickou oblastí Berounsko a turistickou oblastí Brdy a Podbrdsko  jsme se dohodli, že si projdu část této cesty, která protíná právě Berounsko, Brdy a Podbrdsko. 
Trasa Železná a Všerubská. 

Vzhledem k tomu, že ráda chodím dálkové trasy, tak jsem prý vhodnou adeptkou pro tuto cestu. 

Velmi mě to potěšilo, protože moc ráda poznávám nová místa, a to zejména tímto způsobem – že jdete X km a při tom potkáte mnoho fajn lidí a dojdete na krásná a málo známá místa. 
Není to přijet autem k nějaké rozhledně, udělat cvak a jet zase dál. 
Člověk na těchto cestách poznává sebe sama, vnímá přírodu, sedí několik hodin na místech, kde je klid a jenom nasává tu energii a atmosféru. 


1. DEN – BEROUNSKO

 

 

Sbalila jsem si svých pět švestek a 30. července jsem vyrazila vlakem do mého startovního bodu – Roztoky u Křivoklátu. Celkem mě tu čekaly 3 dny. 

Hned první den jsem měla v plánu 32,1 km s převýšením 870 m.

Trasa vedla přes
obec Nižbor – rozhlednu Děd – přes kapli Panny Marie Bolestné – Beroun a až ke Svatému Janu pod Skalou.

pohled na Berounku z vyhlídky Čerchov
kaple Panny Marie Bolestné
pohled na Svatého Jana pod Skalou

Budík jsem měla v sobotu na 5 hodinu ranní, což jsem úplně nejásala, ale hned jsem si připomněla, že mě přece čekají 3 krásný dny v přírodě, tak kurňa Jampílková, radoooost! 😀

Vlakem jsme se s kamarádkou (která se mnou ten den cestovala) dostaly do Roztok u Křivoklátu v půl 9. Přes noc parádně pršelo, a tak se z okolních lesů drala pára pomalu ven. A my se zase draly do svého prvního kopce. Tento den jsme hodně strávily v lese, což byla příjemná změna po všech těch dnech, kdy teploměr ukazoval okolo 36°C. 
Došly jsem k vyhlídce Stříbrný luh, kde je pohled na Berounku a jedna krásná lavička k posezení. 
Les nás dál dovedl k vyhlídce Čerchov, kde bylo vidět i na zdejší vodáky.

Cesta byla převážně po šotolině nebo lesních cestách, asfalt se objevil jenom zřídka. Procházely jsme různými vesnicemi, lesy, prodíraly jsme se kapradím až jsme dorazily do obce Nižbor, kde jsme omrkly zdejší zámek s kostelem. Původně jsme si plánovaly, že se tu zastavíme na kafčo, ale při naší smůle jim vypadl proud a že dřív jak ve 2 odpoledne nenaskočí. No, 5 hodin se nám tam čekat nechtělo 😀 tak jsme vyrazily dál 🙂

Asi okolo půl 2 jsme se docouraly na rozcestí v obci Lísek, kde jsme potkali dva bikery, kteří si to jeli vyjet na rozhlednu Děd. Říkám, že tam máme také namířeno a že se tam sejdeme.
Po půl hodině jsme dorazily na rozhlednu a jeden z chlapů: „To jste vy jo? Jsem myslel, že přijdete až tak hodinu.“ Pche! Jsem zvyklé chodit.
Na rozhledně jsme si dali půlhodinovou svačinu a štrádovali to dál do Berouna, kde jsme se zastavili konečně na tom kafi se zákuskem 😀

A teď už jen poslední 4 km do Svatého Jana pod Skalou, kde jsem měla nocovat.
Nakonec jsem si Svatého Jana vyšla 3x 😀 Jednou s kamarádkou, podruhé sama na západ slunce a potřetí druhý den ráno na východ 🙂

 

ODPOLEDNE
VEČER
RÁNO

Nejkrásnější pohled z vyhlídky je prý na západ slunce, kdy slunce zapadá za protější kopec. Já měla ovšem zataženo, a proto se mi východ slunce odměnil takovou parádou bez mraků.
Každopádně, co si budeme. Nezáleží na tom, zda se něco vydařilo či ne, zda byly mraky či ne. VŽDY se to vydaří! 🙂 Hlavní je to, že můžeme 🙂

2. DEN
BEROUNSKO a následný přechod do BRD A PODBRDSKA
_____________________________________________

Trasa druhého dne:
Svatý Jan pod Skalou – Karlštejn – Dobřichovice (odtud vlakem do Zbraslavi) – dále busem do Jílovště – a pěšky na Skalku a Dobříš

45 km a cca 950 m převýšení.

Budíka jsem nastavila tentokrát na 6 ranní a vyběhla si nahoru na vyhlídku nad Svatého Jana.
Tento den jsem se zvládla ztratit na druhém km. Jdu, jdu a říkám si, proč ta navigace si tam pořád něco brebentí. Tak jdu dál a najednou koukám a hle, já si jdu někam do prďálovic. Ale nevadí, zacházka 1 km ještě nikoho nezabila a hlavně jsem šla pořád tímto nádherným lesem, kde mi ranní slunce svítilo na cestu.

Ráno v lesích
Bubovické vodopády
Karlštejn

Tento den byl můj nejdelší, takže jsem do koní práskla až v 8 prosím pěkně 😀 Docela dlouho jsem se zasekla na vyhlídce nad Svatým Janem. Jak jsem psala výše, tak jsem se hned na druhém km ztratila, ale čert to vem. Šla jsem v lese, bylo krásně, nikde nikdo nebyl a hlavně nebylo ještě takové horko.

Cesta mě vedla k Bubovickým vodopádům přes různé naučné tabule, takže pro malé prcky super věc!
No, ono to je často vhodné i pro dospělé lidi. Aneb připomenout si, že se odpadky v lesích neodhazují apod.

Samotné Bubovické vodopády jsou vyschlé a voda je tam opravdu jen zřídka – jsou to vzácné chvíle.
Pro mě byla vzácná chvíle, když jsem na několika metrech nevytřela pusou a celkově hlavou nějakou pavučinu 😀

Opět mě první část dne provedla hlavně lesy, kterými jsme došla až na hrad Karlštejn, kde jsem si dala ranní kafíčko s vaflemi, natáhla nožky a koukala na první příchozí. Na Karlštejn jsem dorazila něco okolo půl 10, takže jsem si asi poprvé v životě užila Karlštejn takřka bez lidí.
Po doplnění cukrů jsem si vyšla po žluté trase na známou vyhlídku – Císařská louka, kde je za mě nejlepší výhled na Karlštejn.
Na vyhlídce jsem navázala intimní vztah i se zdejšími hovady, která mi nechala můj první velký ďobanec, který  jsem si den na to málem udrbala 😀
Cesta mě vedla přes Mořinku, kde se šlo nádherně. Sice slunko dost spalovalo, ale okolní louky a pole byly nádherný. Přes mramorovou stezku jsem došla až do Dobřichovic, odkud jsem vlakem dorazila do Zbraslavi.

kostel sv. Jakuba Staršího ve Zbraslavi
zámek Zbraslav
poutní areál Skalka

Zbraslav je důležitým místem, neboť je odtud značena severní větev Svatojakubské cesty až na hraniční přechod Železná. Zároveň se tu štěpí tyto dvě Svatojakubské cesty – Železná a Všerubská. Po Všerubské cestě jsem pokračovala dál z Jíloviště až do Dobříše.

V Jílovišti jsem si dala absolutně nejlepší oběd, který jsem za 3 dny měla. Spíš jsem si dala asi úplně nejlepší jídlo za ty 3 dny.
Nechci tu dělat reklamu, ale musím – restaurace Tři bratři, jedině doporučuji!

Cestou jsem se stavila na české Pise. Co že to je? Tak to je prosím pěkně rozhledna Korunka u Černolic, která má nakloněnou osu, a tak připomíná známou šikmou věž Pisa v Itálii.
Korunka je otevřena od května letošního roku a já jako velký strašpytel z výšek jsem měla před ní opravdu respekt, ale vylezla jsem tam! 😀

A tady to taky začalo. Na 6 km mezi rozhlednou Korunka a poutním areálem Skalka se do mě pustilo hejno komárů, kteří mě neopustili až do zmiňovaného poutního areálu. Tyto km jsem si opravdu neužívala. Pochopitelně to k výletům patří, pochopitelně jsem repelent neměla (stejně by mi nepomohl), ale trošku jsem si zaskučela.

rozhledna Korunka
barokní areál Skalka
výhled z rozhledny Korunka

Na Skalku jsem dorazila okolo 6 hodiny večer a pokud jste někdo viděl film Teorie tygra, tak jste mohli tento barokní areál vidět právě v tomto filmu 🙂 Bylo tu nádherně! Asi nedokážu psaným slovem popsat, jak jsem se tam cítila. To musíte zažít 🙂 Krásné jezero, ze kterého bylo vidět až na Kapli sv. Máří Magdalény, která má nádhernou atmosféru zejména při východu slunce.
Chvíli jsem tu strávila a jelikož čas kvapil, tak jsem vyrazila do Dobříše.

Nebudu lhát, nohy mě už vcelku bolely a věděla jsem, že přijdu na ubytování pozdě v noci. Vzala jsem si s sebou čelovku a udělala jsem dobře. Byla nakonec potřeba 🙂

3. DEN
BRDY A PODBRDSKO

Pondělí, poslední den a mě čekalo 26,6 km s převýšením okolo 450 m.

Trasa:
Dobříš – Buková u Příbramě – Svatá Hora v Příbrami

Budík byl tentokrát hodně pozdní. Vyspala jsem se úplně do puntíka v krásném penzionu U tří statkářů. Vstala jsem v 8 ráno a zašla si na výbornou snídani.
V 9 hodin jsem už měla batoh na zádech a štrádovala si to do cíle.

Penzion U tří statkářů, kde jsem strávila noc
zámek Dobříš
Penzion U tří statkářů

Věřím, že všichni tuto hlášku z jisté pohádky znáte:
„Žán, mně uletěly vlasyyy.“
„Žán, on mi slízal krém!“

Tak přesně tady je sídlo kníže pána z pohádky Princezna ze mlejna 🙂
V každém případě nebuďte jako Hanča a vyrazte sem jiný den než v pondělí, neboť právě v pondělí je ta známá, francouzská zahrada zavřena.

Co se týče mého ubytování v penzionu U tří statkářů, tak jsem byla velmi spokojená. Nádherný, čistý pokoj, ve kterém jsem se musela jít nejdříve osprchovat, protože mi bylo blbý zaplout do té krásné postele celá špinavá a smrdutá 😀
K snídani bylo všechno, na co se můj žaludek těšil. Přes pečivo, sýry, vajíčka až ke sladkým bábovkám a tácům s ovocem.

Po včerejším dnu jsem byla každopádně dost utahaná. Dokoupila jsem vodu a posledních pár tyčinek a vyrazila si to lesem směr Příbram. Ono téměř většina cesty za ty 3 dny vedla lesem. Poslední den tomu tedy nebylo jinak. Chvíli jsem šla mezi polem a následně jsem zaplula do lesa. Doufala jsem, že jsme si to z předchozího dne s komáry vysvětlili a nechají mě být. Kdepak, i po ránu mě dva opruzovali 😀
Práskla jsem trochu do koní a tůdle, máte po ptákách.

Svatá Hora v Příbrami

Když jsem po 26,6 km došla na Svatou Horu v Příbrami, tak jsem tam tak stála a dívala se dopředu na Pražskou kapli. Já jsem velký milovník hor a přírody a místo v mém srdci nenajdou moc hrady zámky, kláštery a kostely. Nejsem navíc věřící, ale Svatá Hora si místo v mém srdci našla.

To, co člověk dokázal postavit, a tu sílu, kterou to místo dává, tak to je něco neuvěřitelného.
Strávila jsem tu krásné 2 hodinky, při kterých jsem seděla opřená o obrubník a koukala jsem se na tu krásu a byla jsem ráda, že můžu 🙂

Na Svaté Hoře je ZÁKAZ FOCENÍ v prostorách baziliky.

Tuto část Svatojakubské cesty jsem si užila i přes ty nešvary, že se mě chvílemi snažili sežrat komáři 😀 
Víte v čem se tyto cesty hodně liší namísto těch jednodenních? Jste tam hodně sám, a to se mi líbilo. Nevypadalo to na cestě jako na profláknutých místech, kde se většinou sejde stovky až tisíce lidí. Často jsem si to lesem kráčela sama a na ta hodně známá místa jsem si došla brzo ráno nebo až k večeru, takže tam se mnou bylo už jenom pár lidí. 

Choďte! A dokud můžete, tak považujte svoje nohy za lanovku ♥ 

GR 131 – přechod Tenerife

Posted on

GR 131 - PŘECHOD TENERIFE

106 km | 5 653 m převýšení | 7 dní

PROČ GR 131 PO TENERIFE?

Minulý rok jsme s přítelem přešli Mallorcu a letos jsme si opět chtěli přejít nějaký ostrov. V plánu byla původně Madeira, ale jelikož byly letenky vcelku drahé, tak jsme se podívali po něčem jiném.

Tenerife bylo vlastně č. 2, kam bych se chtěla hned po Madeiře podívat. Mrkla jsem tedy, jak vypadají letenky, a protože vypadaly hodně dobře, přednesla jsem tento nápad příteli, a ten souhlasil 🙂

Navíc přítel miluje chození ve vedrech, tak i podle toho se vybírala destinace 😀

DOPRAVA NA TENERIFE

Z Poděbrad jsme se dopravili vlakem do Vídně na hlavní nádraží, a tam jsme přestoupili na vlak, který nás dovezl až na letiště.

Z letiště jsme pak odletěli společností Ryanair, kterou jsme letěli i zpět.

Na zpáteční cestu z Vídně jsme zvolili společnost RegioJet. Autobus nás odvezl do Olomouce, a odtamtud jsme až vlakem dojeli do Poděbrad.


CENY:

Vlak Poděbrady – Vídeň (letiště):  1 856 Kč (pro dvě osoby)
Letenky tam i zpět:
9 941 Kč (pro dvě osoby)
Autobus Vídeň – Olomouc:
598 Kč (pro dvě osoby)
Vlak Olomouc – Poděbrady:
433 Kč (pro dvě osoby)

CELKEM: 12 828 Kč
tzn. na jednoho 6 414 Kč.

COVID TESTY A KONTROLY

Pro vstup na území Španělka musíte splňovat následující podmínky:

Tzn. že pokud nemáte plné očkování, tak musíte podstoupit buď PCR, antigen atd.
Jelikož máme v ČR 1x za měsíc PCR zdarma, tak jsem šla na PCR. Ve Vídni nechtěli vidět nic a na Tenerife namátkou kontrolovali. Mě si nevybrali.
Při cestě zpět do Vídně musíte mít taky plné očkování, či opět PCR, antigen atd. atd.
Z minulé zkušenosti z Mallorcy, kdy bylo potřeba to samé, a poté nás nikdo nekontroloval jsem si řekla, že si test neudělám.
Ve Vídni nebyly ŽÁDNÉ kontroly.
Dočetla jsem se, že kdyby případné kontroly byly, stačí říct, že jste tranzit a jedete do ČR.


SPANÍ NA GR 131

Jako u mnohých treků je zde stanování zakázáno. Bivakování taky, ale je tolerováno (říkaj).

My si na tyto výlety nikdy stan nebereme, přijde nám to jako zbytečná zátěž, když tady téměř nikdy neprší.  A pokud by už zapršet mělo, tak se vždy dá najít místo, kde se dá schovat.

Pokaždé jsme si někde nafoukli karimatku, rozhodili spacák a vše bylo v pořádku. Nikdy neměl nikdo problém.

Samozřejmě jsme nikomu nespali u baráku 😉 Vždy jsme si našli místo, které se jevilo, že před námi plno lidí bivakovalo a pokaždé jsme si po sobě uklidili.

 

MÍSTA, KDE JSME SPALI:
https://mapy.cz/s/nezaguzoga

 

STRAVOVÁNÍ A VODA NA GR 131

Každý den jsme šli přes nějaké město či vesnici, kde se dala voda a jídlo dokoupit. Zejména ta voda! Na trase se nedalo NIKDE vodu dočerpat.

Co se týká sehnání kartuše, tak to byl pro nás velký oříšek. Naštěstí kamarádka, která odlétala z Tenerife v den našeho příjezdu nám nechala schovanou kartuši v Aroně na začátku treku.

Hledali jsme, kde by se dala kartuše se závitem koupit a nikde jsme ji nesehnali. Pár lidí říká, že v železářství měli štěstí, ale při naší smůle měli všechny železářství zavřeno.  Pak jsme dostali tip, že v Decathlonu v Santa Cruz (tam jsou dva „Dekáče“). My byli zrovna v jednom, který ji neměl.

Z ČR jsme si vezli jídlo v podobě tuňáků, rýže, tyčinek, sušeného masa, sušeného ovoce, ovesné kaše a bonbónů.

Potkali jsme po treku jednu skupinu Čechů, kteří to šli pár dní po nás a říkali, že vyřešit nedostupnost kartuše jde také tak, že vařit nebudete a každý den si dokoupíte zásoby na snídaně a večeře. A vzhledem k tomu, že skoro denně potkáte vesnici nebo město, tak to není problém 🙂

Vodu jsme pak brali 3-4 litry na osobu (to se batoh pak trochu pronesl).

Na oběd jsme si vždy zašli někam do restaurace – je to dovolená a my na tomto nešetřili, takže docela dost kaček padlo za naše přežírání 😀

DOPRAVA PO TENERIFE

Když jsme trek došli, tak jsme se chtěli podívat ještě na pár míst, na která jsme využili místní dopravu.

Do autobusů vás bez respirátoru nebo roušky NEPUSTÍ!

Využívali jsme zde pro přehled jízdních řádů tyto aplikace:

romeo2rio
titsa

Autobusy zde nestojí moc pokud nejedete po dálnicích. Většinou jsme platili 2-3 eura za dvě osoby.

A z mého pohledu bych řekla, že se zde bez mobilu neobejdete, neboť skoro žádný autobus neukazuje, jaká je další zastávka 😀 Takže je dobré si to kontrolovat na mapách, kde zrovna jste.

ZAJÍMAVÁ MÍSTA

Pokud jste čekali, že tady napíšu nějaká místa, kde je něco k vidění, nějaký výhled apod., tak ani náhodou. Toto jsou místa, kde jsme se hlavně dobře najedli a umyli 😀

Hotel Casa del Sol – náš první hotel, který úplně nedoporučujeme. Pérové matrace, ze kterých ty péra byly vážně cítit 😀 Měli teda dobré večeře, to jsem si fakt pošmákla! A jinak hotel plný důchodců, kteří do půlnoci hráli bingo a bylo to slyšet přes celý hotel 😀

Casa Mel – Porno mezi sendviči a bagetami! Luxusně se tu najíte a ještě za strašně málo kaček. Dali jsme si tu velký sendviče s luxusním kuřecím masem, česnekovým dipem (který nebyl nijak extra aromatický), zeleninou, hranclema, 2 coly na každýho a platili jsme cca 12 euro dohromady! Výborná záležitost!

Hotel RF San Borondon – doporučují 4 Hanči ze dvou! Nádherný hotel, velmi milý personál, úžasné prostředí, skvělé snídaně. Proto jsme v něm strávili 3 dny 😀

Paddy O’Kellys – bar s restaurací, kde pracuje Juryj! Náš slovenský kamarád, který už 9 let cestuje po světě a pracuje hlavně za barem! 🙂 A že to teda umí. Tudíž, kdo budete mít cestu po Tenerife, určitě se tam zastavte 🙂 Výborná žebírka a skvělý daiquiri ♥

MAPA TRASY

VYBAVENÍ

spacák Cumulus X-Lite 400

karimatka Forclaz

boty Inov-8 Rocklite 

trekové hole Pinguin bamboo

péřovka z Decathlonu

nepromokavá bunda Cliff Lady 

ešus s vařičem

legíny

merino triko s krátkým rukávem

2x tílko Drexiss

čelenka a nákrčák, rukavice

3x ponožky Bridgedale

4x spoďáry

camelback

2x skládací lahve Evernew

ručník z Decathlonu

zrcadlovka – 2 kg parťák na cesty 😀

hygiena (sprcháč, opalovací krém, nůžtičky, zubní kartáček,

pasta)

lékárnička (ibalgin, endiaron, magnesium, panadol, obvaz,

náplasti)

čelovka

powerbanka

brýle Myroad


PÁR VĚT K GR 131 A TENERIFE

GR 131 je trek, který se dá zvládnout v pohodě za 5 dní. Někteří ho zvládnou i za kratší čas. Pro mě je ale ideálka 5 dní.

Na začátku jsem psala, že jsme tento trek ušli za 7 dní. Vzhledem k tomu, že jsme měli celkově 12 dní na Tenerife, tak jsme to tolik nehnali a užívali si to. Věděli jsme, že nemusíme hnát, tudíž nám bylo jedno, jestli GR 131 ujdeme za 5 dní nebo 7 dní.

GR 131 je trek, co Vám nedá nic zadarmo.
Já tam jela s trochu bláhovou myšlenkou, že to bude něco jako Mallorca (byť jsem znala jeho převýšení a i jsem věděla, že si to chceme prodloužit o výstup na Teide).
Každý den jsme nastoupali přes 1000 výškových metrů a rozpouštěli jsme se v neskutečných vedrech. Vedra byly i na Mallorce, ale tady to bylo prostě jiné.

Borové lesy.
Ač mám moc ráda vůni borovic, tak tady mi to hodně vadilo. Šlo se často v borových lesích, kde v té výhni a suchu mi ta vůně nevoněla a spíš se mi v tom hůř dýchalo a v krku se mi dělal takový „knedlík.“

Výstup na Teide byl náročný.
Nevím proč, ale celkově na tomto treku jsme nic nenaspali. Byť bylo tělo strašně unavené, tak jsem v noci naspala tak půl hodiny – hodinu. To se podepsalo právě i na výstupu, kdy jsem byla strašně unavená a v 3500 m.n.m. se mi už i hůř dýchalo, ale nic, co by se nedalo zvládnout.
Přítel na tom byl o něco hůř. Bolela ho hlava, špatně se mu dýchalo a šlo. Z toho důvodu jsme raději skončili ve stanici lanovky – 3550 m.n.m. a přes chatu Alta Vista jsme šli dolů. Na této chatě jsme se dojedli brambůrky, udělali sladký čaj a bylo nám o dost lépe.

Dva dny po výstupu jsem trochu smrkala krev a pořád se mi hůř dýchalo.

Po GR 131.
Jelikož nám zbývalo ještě 5 dní volna, tak jsme se rozhodli zajet na 2-3 dny do pohoří Anaga.
Ani tady to nekončí denními převýšeními okolo 1000 metrů. Jelikož se vždy začne od oceánu, tak se ty výškové metry pěkně nasbírají.
Ovšem pohoří je to opravdu nádherné. Líbilo se mi tu daleko víc než na treku – zejména proto, že se mi tu lépe dýchalo.

Pokud to někomu přijde jako nezdolatelný trek, tak pokud po horách chodíte a nějaký přechod máte za sebou, tak to pro Vás bude snadné 🙂
Neumírali jsme, ale jsou to hory a ty nedají nic zadarmo 🙂


PRO VÍCE INFO

FOTOGRAFIE

Tohle skvělý daiquiri umí jen Juryj!
Juryj
Ta zmiňovaná luxusní žebírka v Paddy O'Kellys
Noční výstup na Teide
U lanovky
Alta Vista - chata pod Pico del Teide
A takhle pěkně se tam dá vyspat 🙂 Je to volně přístupné.

ROK 2021

Posted on

ROK 2021

1202 km – cca tolik mají letos v horách naťapáno moje nožky smraďošky.

Ono ty nohy jinak jako voní, že jo, ale neznám moc lidí, kterým by voněly i po pořádným výšlapu 😀
____________________________________

Každopádně, aby nedošlo k nedorozumění, ke kterým na internetu často dochází. S nikým se nepředháním. Pouze si takto sleduji svoje zlepšování v chůzi. Kdysi to bylo za rok 450 km 🙂 Mě to prostě baví a ráda sleduju, jak se zlepšuju.

A teď si pojďte přečíst nejlepší příběhy roku 2021

1.1.

Říká se, že jak na nový rok, tak po celý rok. Proto už nějaký ten rok vítám další rok východem slunce na horách s nejbližšími. Musím potvrdit, že na tom něco bude – aneb s přítelem jsme pořád spolu, pořád se milujeme a italskou domácnost nemáme 😀 😀 a přátel, kteří vždy pomůžou, povzbudí, potěší, mám okolo sebe dost.
Nový rok 2021 nám uchystal (vlastně Krakonoš to uchystal) úžasnou podívanou! Ač to ze začátku vypadalo, že si vyjdeme na kopec, v mlze si popřejeme „štastnej, novej“ a pofrčíme na saních dolů, stáli jsme asi půl hodiny na Zlatém návrší a pozorovali to, co se zrovna odehrávalo.
Já jsem klasicky s foťákem pobíhala sem tam, štěbetala jsem, jak je to úžasný, že to není možný, že je to neuvěřitelný.

9.1. – 12.1.

Napíšu Vám to takhle – byť jako jedu za kámoškou Barčou do toho Šumperka kvůli těm horám, kvůli Jeseníkům, tak si z výletu vždy odvezu hlavně to, jak dobře jsem si tam nacpala pupek! 😀

Lidi!!
Cakirs Burger – Šumperk
Nejen párek – Velké Losiny
se uchrochtáte k smrti! 😀

Ale jinak jsou Jeseníky moc pěkný! 😀 Ne, vážně. V lednu mě Barča vytáhla do Jeseníků na návštěvu, že jsem je nikdy v zimě neviděla a chtělo by to napravit. Dalo by se říct, že zasněžené lesy mám i v Krkonoších, ale tady to bylo jiné. Všechny hory nejsou stejné. Nádherné to bylo a moc, ovšem jiným způsobem než jak to znám z Krkonoš.

4.6. – 13.6.

GR221 – Mallorca (přechod pohoří Serra de Tramuntana)

Já to překládám jako Trauma přechod, protože ten název „Tramuntana“ neumím správně vyslovit. Nebo takhle, prostě vždycky, když chci někomu říct, jak se to jmenovalo, tak mi tam vleze „Trauma.“ 😀
Jinak je to nejlehčí trek Evropy, takže to žádné trauma není.

GR221 nebyla letos v plánu. S mým chlapákem se už známe strašně moc pátků a já si ho (když jsme spolu začínali chodit) otestovala na přechodu Šumavy 😀 Hodná přítelkyně – ale mě zajímalo, zda zvládne moje tempo, a to, jak se ráno vzbudím na takových výletech opuchlá, smradlavá, špinavá.
Jsme spolu doteď!
A já tím chci říct, že jsem jednoho dne takhle seděla v práci a my s přítelem jsme měli dohodu, že on naplánuje týden dovolené a já naplánuju týden dovolené. A tak si tak sedím v práci a napadlo mě, co si před TMB dát nějakou příjemnou dovolenou. Mallorca? Hmm? No zkusím to mýmu Márovi napsat.
Souhlasil!
Když jsem se ho na konci treku ptala, že chci upřímně slyšet, jak se mu to líbilo, tak byl nadšenej. Povídal, že si příští rok dáme něco podobnýho (jupííí) a že se mu líbí, jak člověk vypne, nad ničím se nestresuje a jen si kráčí přírodou (a v noci čuchá smradlavou Hanču).

2.7. – 6.7.

Mám dva kámoše, které znám už 12 let (je to možný ty brďo). A my spolu už nějaký ten rok vyrážíme v červenci na prodloužený víkend do Tater. Vždy s sebou přibalíme další pasažéry z řad našich kamarádů, kteří jedou s námi. Letos se k nám přidal Dan s Míšou.
Plán na tento prodloužený víkend měl v režii Ondra. On ho má tak nějak vždy 😀 Tentokrát jsem ale prosila o omrknutí Télgártu, tak mi bylo vyhověno!
Páč jinak by na našem pokoji nebyla italská, ale italsko-česká domácnost! 😀 😀 😀

Za ty tři dny jsme si vyrazili na Velkou Svišťovku, prošli se okolo Télgártu a poslední den jsme došli na Rysy.
Nezapomněli jsme na degustaci drinků z Tatranského čaje, na nacpání pupků haluškami, svíčkovou a kachnou a hlavně jsme se nezapomněli dobře bavit! 🙂

28.7.

Ještě před tím než jsem bez Máry odjela na TMB (on už neměl dovolenou, tak kdyby nějaké zvědavce zajímalo, proč nejel 😀 ) jsem si chtěla dát trochu do těla a ty nohy připravit na to, co je čeká. Je mi jasný, že tyhle vzdálenosti si dá už lecjakej blázen, píšu blázen, ne normální člověk 😀 Šla jsem tedy za Márou, že mě napadlo ujít za den v Krkonoších 40 km. Nejvíc jsem tam zatím ušla 35 km.

Řekl, že to zní děsně lahodně a kdy jdeme. Zajásala jsem, naplánovala nám víkend (druhý den v hotelu na regeneraci, hraní kulečníku, popíjení ginu s tonicem aj.) 😀 😀
Den to byl vážně děsně lahodný. Začali jsem už před východem slunce, který byl u Luční boudy naprosto neuvěřitelný a pokračovali dál. Těch 40 km uteklo neuvěřitelně rychle, oba jsme na konci říkali, že bychom si dalších 10 km klidně dali, ale nechtěli jsme to zbytečně přehánět.

Věřím, že si někdo poví, jak si tohle můžeme užít.
Hele, my ten způsob života máme nastavený prostě takhle. Baví nás to, vypneme u toho, zvládneme si odpočinout, kochat se, v klidu se najíst, obejmout se a dívat se na ty scenérie. Já bych třeba taky mohla napsat, jak si někdo může užít dovolenou jenom na pláži. To je pro mě sebevražda 😀 Ale chápu, že některé to ležení na pláži baví stejně, jako nás 40 km za den v horách 🙂

srpen

Dočkala jsem se!
Na tenhle výlet jsem se těšila už od roku 2020. Konečně tu byl, konečně jsem stála u brány, která znamenala start a cíl treku.
Tour du Mont Blanc.
Kdo chcete a můžete, neváhejte a vydejte se na tento nejkrásnější trek Evropy. Vím, že jednou ho chci přejít i s přítelem, protože bych mu ráda ukázala něco při čem se tají dech.
Společnost na treku jsem měla v podobě tří chlapáků – Pavla, Michala a Davida 🙂 Super parťáci, na které se dá spolehnout, je s nima sranda, srmděj stejně jako já, takže si není co vyčítat.

Napsat, že jsem si to užila je slabé slovo, protože vy si to musíte zažít, abyste pochopili, co jsem cítila, co viděla a do jakých kopců jsem se hrabala.
Jedno Vám ale řeknu, že jak jsem se od mýho chlapáka odloučila jenom na 8 dní, neskutečně mi chyběl! A to si člověk řekne: „Super, tak si od něj odpočinu.“ Ale ono prd. Jenom bouchli dveře od našeho bytu, že jako jedu, pac a pusu, tak už se mi začalo stejskat 😀

leden | říjen – Žďárské vrchy

S Šárkou jsme se potkaly tento rok v lednu, když kejvla na to, že se mnou vyrazít na Túr d Česká republika v půjčené dodávce.

Když jsme z Prahy vyjížděly, tak nás ani jednu nenapadlo, co nás čeká za dobrodružství. Jako třeba nefunkční topení kvůli vybité baterce, chybějící vařič s kartuší apod. Dorazili jsme na místo, odkud jsme podnikly 20 km výlet v okolí Vítochova. Šárce jsem slibovala nádhernou přehradu, tak před sebou a za sebou viděla jenom mlhu 😀
To nám ovšem nezkazilo náladu. Dorazily jsme k dodávce a náladu nám zkazilo až to, že nám nešlo topení. Po několika telefonátech s půjčovnou dodávky nám bylo sděleno, že auto má asi vybitou baterku, tak ať s autem uděláme pár koleček po okolí. Na dotaz proč nebyla v autě plynová kartuše a vařič nám bylo sděleno, že to bylo odendáno z důvodu toho, aby to v těch mrazech nebouchlo. A že by nám to někdo třeba při zapůjčení napsal?! 😀

Obě tak nějak rozpálené doběla jsme si řekly, že na to velmi slušně prdíme a že jedeme v noci zpět do Prahy, auto vrátíme a na zbytek prodlouženého víkendu něco vymyslíme. Jak jsem byla rozčilená a viděla ve tmě úplný ……… tak jsem zajela do závěje 😀

A víte, že toho ani jedna nelitujeme? Poznaly jsme totiž neuvěřitelně hodné lidi! Ani jedna jsme v životě nezapadla s autem a ani jedna jsme nikdy nešla do vesnice prosit o pomoc. Bylo asi půl 9 večer a říkaly jsme si, zda nám vůbec někdo otevře. Otevřel nám postarší pán, u kterého jsme vyprosily dvě lopaty. Půjčil nám je a po chvíli usilovného odhazování sněhu, což nám moc nešlo, došek ten starý pán s dalším pánem a paní, co nesla termosku s čajem.

Ať prej nalámeme pár větví ze smrku a dáme to pod kola, oni prej začnou odhazovat sníh. Za chvíli byla dodávka ze závěje venku. Pán si vzal lopaty nazpět a ti dva milí lidé, co přišli s ním nás nechtěli nechat odjet a že u nich musíme přespat. Bylo nám to nejdřív blbé, ale nenechaly jsme se dlouho přemlouvat a za chvíli jsme stály ve vyhřáté chodbě krásného domu.
Dojatý po úžasné večeři, skleničce vína a úžasném pokoji, který nám ti dva poskytli, jsme usínaly se slovy, že je neuvěřitelný, jak se v dnešní době najdou tak hodní lidé!

Na podzim jsme se sem vydaly znovu, že naše zachránce navštívíme a rovnou si přitom dáme krásný výlet přes místa, kde jsme v zimě viděly úplný prd 😀

přespávačky v horách

Když nepočítám Tour du Mont Blanc a Mallorcu, tak jsem si letos pochrápala venku v horách 4x. Je mi divné, že tak málo, takže si myslím, že ještě na něco přijdu 😀
První přespávačka se podnikla v lednu na Rýchorách. Původně jsme chtěli přespat v té útulně, co je na fotce, ale ta byla pro naše překvapení uzavřená (na internetu se o uzavření nic nepsalo, spíš se jevila jako otevřená). Nevadilo! 🙂 Vždy je fajn mít plán B, proto jsme se rozešli k postarší útulně v lese, která díky bohu otevřená byla, a kde se k nám nikdo nepřidal. Ono v tomhle tyhle zapadlý útulny mají svoje +, že to tam lidi moc netáhne kvůli tomu, že to je v lese a nemají tam žádné výhledy.

V létě jsme s Márou podnikli další chrápání venku. Tak nejenom, že jsme si vcelku spálili čumáky, trochu se picli rumem (no dobře, tak jsem se picla hlavně já), ale pokecali jsme s další partou lidí, kteří přišli přespat s námi. Usnuli jsme hned vedle útulny venku, neboť bylo děsné vedro a ráno nás vítal krásný východ slunce. Ten horský vzduch má něco do sebe, páč ráno jsem si připadala jako květinka. Připadala, né vypadala! 😀

Já si pak střelila jedno přespání úplně sama, a to poprvé v životě! Mára musel do práce a já na poslední chvíli nepřekecala nikoho s sebou. Upřímně jsem to už vzdávala, protože samotné se mi fakt nechtělo, ale nohy říkaly: „Ty brďo ty seš líná, to se vážně chce válet doma?“ No vyrazila jsem a bylo to boží! 😀 Přišla jsem k útulně v 7 večer, kdy tam už byli dva kluci, o kterých vůbec nevím, jak vypadají, protože už v 7 večer byli zalezlí ve spacákách a tuhli 😀 😀 😀

No a ta poslední přespávačka, která se měla odehrát opět v útulně se nakonec odehrála na Labské boudě 😀 Jsme si to chtěli udělat trochu hogo fogo, dát si sprchu po ránu východ slunce a výbornou snídani na Labské boudě. Tu sprchu jsem si jako jediná z holek nedala. Vy mě už znáte, takže nemohli jste očekávat, že se po jednom dni tam venku snad budu chtít sprchovat 😀 😀
To spaní v útulnách je bomba, ale nebudu lhát, že ta snídaně na Labské boudě byla špatná. Byla úžasná! 😀

V OBLACÍCH

Mít za kamaráda pilota není vůbec špatný. Já jednoho takového mám – Petra Beneše 🙂 Každý rok s ním vzlítnu nad Krkonoše a pozoruju tu nádheru z ptačí perspektivy.

Kolikrát už jsem v tomto článku napsala o něčem, že to bylo úžasný? Napíšu to znova jo! Je to úžasný! 😀 Pamatuji se, že jsem byla z prvního vyvezení tam nahoru dost nesvá. Čekala jsem, co to se mnou udělá, zda budu koukat jenom na rozklepaný nohy s igelitkou v ruce 😀 To se nestalo ani jednou. Teď už si to maximálně bez strachu užívám! 🙂
Jinak Petr není jen můj osobní pilot 😀 Ale může tam nahoru vzít kohokoliv z vás.
Najdete ho na instagramu:
petrbenes_

Peťane, jestli ten IG nemáš veřejně přístupnej, tak si mě nepřej. Ti udělám takovou ostudu, jakou ta tvoje vesnice ještě nezažila! 😀

18.9. – 20.9.

Beskyde, Beskydeee 🙂
Kvůli covidu jsme museli 2x odložit náš výlet do Beskyd. Až letošní podzim to vypadalo, že nám covid nezhatí plány a vyjedeme. Povedlo se! 🙂 Já miluju mlhavý počasí a déšť v horách! 🙂 Ale když jsme jeli 250 km na místo, kde uvidíte to samé, co v Krkonoších (stromy a mlhu), tak mi bylo těch km trochu líto 😀

Ale výlety jsme podnikly. Já byla lehce po rýmě a hned náš příjezdový den jsme si dali pořádný krpál k rozhledně. Já hekala, funěla, zastavovala, ale došla jsem 😀 Večer jsme pravidelně luštili křížovky 😀 Jsme nacvičovali na stáří 😀

Druhý, větší výlet jsme si dali z Horní Bečvy k Radegastovi, a pak dál na Pustevny a zpět na H. Bečvu. Mlha za námi, mlha před námi, ale radosti spousty.

Kam to bude v roce 2022?

Moje / naše plány se plynutím roku hodně mění 🙂

Avšak mám v hlavě trek – Alta Via, který bych si příští rok ráda prošla. Říká se, že prej se s Tour du Mont Blancem pere o to, kdo je z nich nejkrásnější, neboť Alta Via má taky co nabídnout.

přechod Madeiry – Mára byl z přechodu Mallorcy nadšen a říkal, že by si příští rok dal něco podobného, ale o hodně víc v chillu, že si to protáhneme o několik dní a budeme přes den víc chillovat než chodit 😀 Tak mám v plánu, že bychom si mohli dát přechod Madeiry.

A co dál? Co dál, nic dál….dva sifony 😀
Já musela tuhle hlášku.

No! Láká mě toho spoustu, například Laugavegur – trek na Islandu skrz Duhové hory.
West Highland Way – aneb putování Skotskou krajinou
měla jsem v plánu i jeden dvouměsíční trek – ovšem ten pochybuji, že v roce 2022 dopadne a chci ho zatím držet v tajnosti 😀

HLAVNĚ SE Z TOHO NEPOSRAT!

UŽÍVEJTE SI ŽIVOTA, MRTVÍ BUDETE DLOUHO!

ROK 2021 VE FOTKÁCH

Tour du Mont Blanc

Posted on

TOUR DU MONT BLANC  

160 km | 10 000 m převýšení | 7 dní | nejkrásnější trek Evropy 

 

PROČ TMB? 
No protože jsem už dlouho nikde a nikomu nesmrděla a nepotila trenky do kopce, proto.

A hlavní důvod je ten, že jsem si TMB chtěla porovnat s GR20 (nejtěžším trekem Evropy). Porovnávám hrušky a jablka, pravda, ale pro svůj dobrej pocit jsem chtěla vědět, o kolik lehčí to je. 
A pak taky proto, že je to nejkrásnější trek Evropy (říkali – a měli pravdu) 🙂 

Pojďme trochu víc do minulosti – do roku 2020, kdy jsem TMB měla jít. Dřív než TMB přišel ale bubísek (alá Covid), který mi dal STOPKU a jelo se do prďálovic. 

Takhle….ono by šlo vyjet, neboť se všichni nakonec někam rozjeli a já jenom v dobrém záviděla známým, jak si užívají výhledů z dvoutisícovek. Jelikož jsem byla ale poprděná z různých opatření, nařízení, zůstala jsem doma a s přítelem jsme si vymysleli alespoň přechod Berounky. 
__________________

Bylo vcelku těžké najít partu, co do toho půjde v dalším roce se mnou. Přítel nemohl (už mu nezbývala na daný rok dovolená). V plánu bylo jet v sudém počtu, abychom si do dvojice mohli rozdělit stan a netahal každý svůj + celkově i jídlo atd. 
Nakonec se odvážlivci našli a 13.8.2021 jsme stáli u startovní brány TMB v Les Houches. 

CESTA NA TMB 

 

Oni se jeli na ten trek stejně jen vyspat 😀

←  CESTA TAM 

 CESTA ZPĚT  → 

A s těmahle sráčema….ehm spáčema, překlep 😀 😀 jsem měla strávit 10 dní (to jsme ještě netušili, že to zvládneme stáhnout na 7 dní)

A jinak to byli parťáci, jak se patří!! 🙂 Byla jsem tam za ně moc ráda 🙂 

Náš modrej "blesk" 😀
Sváča po cestě
Vítačka první ráno na TMB. Kemp v Les Houches

Přes portál Hoppygo.com jsme si zapůjčili auto, neboť jsme nikdo z nás neměl na tento termín káru, které bychom věřili, že nás tam doveze. 

Cestu jsme započali v Praze a řítili se dál na Německo, Švajc až do Francie – Les Houches
Původně nám mapy. cz ukazovaly, že přistaneme někdy v 19:00, tak z toho nakonec bylo 22:00, neboť KFC a několik čůrpauz (hlavně mých) bylo po cestě třeba 😀
………………………………………………………….

KOLIK KAČEK PADLO NA CESTU  
Pronájem auta: 5500 Kč
Nafta: 4115 Kč 
Dálnička – švýcarsko = 250 Kč (ta byla ale zapůjčena od kámoše)
9865 Kč / 4 lidi = 2466 Kč na osobu

Parkoviště v Les Houches, kde lze nechat auto po celou dobu. Je to zadarmo a autu se tam nic nestane 🙂
Náš 100000 hvězdičkový hotel

STANOVÁNÍ NA TMB 

Po Tour du Mont Blanc je plno kempů. Ceny se pohybují v rozmezí 6-8 euro za osobu na noc. 
Nachází se tady mnoho chat (refugie), což je větší komfort než v kempu. Taky se za ten komfort ale platí vesmírné částky.
Slyšela jsem, že někdo zaplatil za noc 48 euro (bez jídla) na osobu. Někdo za polopenzi zaplatil 80 euro na osobu.

Pokud si vyberete spaní na chatách, tak  je důležité si ještě před cestou na TMB chaty zarezervovat, protože jsou vždy natřískané. 

Jestliže byste chtěli stanovat mimo kempy, tak ve Francii to možné je. Na některých místech je sice zákaz kempování (tak to dodržujte). 
Jinak stačí zalézt někam dál od chaty / kempu a je to v pohodě. 
Od jedné češky jsme dostali i tu informaci, že pokud jste ve Francii 1 km od dopravní komunikace, tak můžete stanovat, kde chcete. Ve Francii je i několik značených míst pro bivakování – Aire du bivouac, kde můžete v pohodě postavit stan. 

Itálie – tam jsou na to stanování mimo kempy lehce háklivější, ale i tak jsme zkusili zakempit mimo chaty a nikdo nám nic neřekl. Je fakt, že mi jsme stavěli stany až po 8 hodině a ráno se brzo sbalili. Každopádně se ke mně dostala informace, že nad 2 000 m.n.m. můžete bivakovat / stanovat všude. 

Švýcarsko –  tam se prý nesmí vůbec stanovat mimo kempy. Dostali jsme informaci, že pokud zakempíte opravdu až po té 8 hodině, dál od kempu, nikdo to opět neřeší, ale to jsme nechtěli riskovat. 
My jsme tedy přespávali v kempu, ALE!.. Jsme vyčůránci, alá čecháčci a přicházeli jsme do kempů tak v půl 9 večer a nikdo nás tam už nekontroloval = nezkáskl.

STRAVOVÁNÍ A VODA NA TMB 

První noc jsme si na pánvičce usmažili lososa s bramborem. Ono tahat kilo brambor v batohu se docela pronese, ale co neuděláš pro spokojený žaludek. 

Na druhou noc jsme si k večeři koupili špagety, taveňák (kvůli kterýmu jsem nesla struhadlo, abychom si mohli špagétos posypat!!!)
………..

NO OKA, teď se máte všichni smát…nevadí..vitp no 😀 

Na první večeři byl tuňák z plechovky a rýže, druhou večeři byl tuňák z plechovky a rýže, třetí večeři tuňák, tentokrát v rajčatovém nálevu a rýže, a tak další a další den…chro chro chro. Proto pak doma tuňáka už nemusím ani vidět 😀 

K snídani jsme měli klasicky úžasnou ovesnou kaši. Jednou malinovo-čokoládovou. Podruhé čokoládovo-malinovou, a pak už nám to lezlo krkem, tak jsme si v obchodech kupovali pečivo se salámem či sýrem.

Ke svačině – tyčinky, oříšky, sušené ovoce, sušené maso, a pak to, co jsme si nakoupili někde v obchodech (ovoce, salámy, sýr, pečivo)

VODA 
Všude jí bylo kvantum. Na žádným treku (no fajn, já jich zase tolik nešla) jsem nepotkala tolik vody. Někde byla voda snad i na každým km. Filtr jsme neměli, voda byla čistá a nikdo žádnou asfaltérii či betonáž neměl 😀 

Polévka na chatě Col de Balme
Sendvič za 7 euro na chatě Bonatti
Klasické doplnění cukru. Čokoláda a Coca-cola

JE TO DOVOLENÁ (což plno lidí  nechápe – smrdět, tahat se s těžkým báglem, smrdět, potit se, smrdět).
Tudíž jsme se moc neomezovali v utrácení za jídlo na chatách. 

CENY:
Coca-cola – 3 eura
Horká čokoláda – 5 euro
Kafe – 4-5 euro
Opečený toast (sýr, šunka) – 7 euro
Polévka – 11 euro 
Omeleta se slaninou a zeleninovou oblohou – 17 euro 
Tyčinky (snickers, mars…) – 3 euro

Ve Francii mají ceny jako u nás. U některých výrobků i lehce menší. Za to Švajc je extra předraženej, ale tam jsme strávili jenom necelé dva dny.
Za tuhle dovolenou jsem nechala nejvíc peněz za jídlo! Zůstalo tam za něj asi 140 euro 😀

CO BYLO V MÉM 13 KG BATOHU 
Ferrino Finisterre 40l Lady 

• TARP SMD OWYHEE – @nalehko
• KARIMATKA SCOUT – @yate
• NŮŽ – @yate
• SPACÁK CUMULUS X-LITE 400 – @pod7kilo
• NEPROMOKAVÁ BUNDA CLIFF LADY – @highpoint 
• MERINO SVETR – @zajo
• TÍLKO, PODPRSENKA, LEGÍNY, ČELENKA – @drexiss
• 3x PONOŽKY 
• 3x SPOĎÁRY
• CAMELBACK – ve kterém jsem nosila klasicky 2 litry vody (a klasicky to je pro všechny málo, ale jak říká můj přítel, já jsem malá pi*ka) 😀 
• TREKOVÉ HOLE PINGUIN BAMBOO – @pinguin
• 10 pytlíků ovesné kaše
• 5 pytlíků rýže
• tyčinky, 3 balení oříšků, bonbony, sušené maso
• kapesníky
• lékarnička
• izotermická fólie
• ručník – @decathlon
• hygiena – zubní kartáček, sprchový gel, šampon na vlasy, pasta, nůžtičky, uchošťoury
• čelovka Actik – @petzl
• powerbanka
• sluneční brýle – @myroadglasses 
• !!! FOŤÁK !!!

Pokud Vám tam chybí vařič, ešus a ostatní jídlo (tak to nesl můj spolubydlící). 

MAPA TRASY 

Detailní popisy trasy najdete v článku TOUR DU MONT BLANC - den po dni (který zatím připravuji)

VYBAVENÍ 

TARP – SMD OWYHEE 

On značky @nalehko jsem v rámci spolupráce dostala na vyzkoušení tento tarp od značky Six Moon Design.

Ač jsme po téměř celou dobu TMB měli krásné počasí, tak alespoň na jednu noc se přiřítila fajn buřina, zrovna, když jsme stanovali ve 2000 m.n.m. V životě jsem nespala v tarpu a nevěděla, co od něj čekat. Koukala jsem se na strop a čekala, kdy mi spadne na xicht (Víš, to je takový to, jak těm novým věcem občas nevěříš, dokud nezažiješ). 

Tohle si musíš zažít, aby jsi pochopil, že ty tarpy prostě držej a vydržej hodně! Takže jsem se ráno vzbudila se suchým obličejem, tarp vše ustál 🙂 

Tarp samotný váží 690 g, což váhu v batohu nádherně ulehčí! 🙂 Můj dosavadní stan vážil 2,8 kg, takže rozdíl tam je velký.

Pokud chcete o něco víc komfortu, tak lze k tomuto tarpu zakoupit i podlážku, která váží 190 g. 

A aby toho komfortu nebylo málo, tak je tento tarp vybaven i moskytiérou. Tudíž hysterky jako já, které se bojí pavouků, budou víc v klidu, protože se na ně tato havěť jen tak nedostane 😀 

Do tarpu se krásně vejde můj 2 metrový chlap a oba naše batohy. Co víc si přát 🙂 

BUNDA – CLIFF LADY 

Jsem ženská, mám moc ráda barvy a jsem ráda, když jsem vidět 😀 Takže, když mi značka  @highpoint nabídla tuto bundu v rámci spolupráce, tak jsem řekla jasné JO! 
Rozkaz zněl jasně – „Koukej ji na tom TMB pořádně testnout.“

Mám ráda, když si dálkové přechody hor můžu užívat, tudíž chci šetřit každý gram. Cliff Lady je skvělý kousek v tom, že je ultralehká a nádherně sbalitelná. Dá se srolovat do malého vaku a vůbec nevíte, že ji nesete v batohu. Ve 2000 m.n.m., kde jsem se při přechodu Tour du Mont Blanc pohybovala víc než dost, foukal parádní vítr. Hodně dobře mi bunda v takovýchto chvílích posloužila, neprofoukla a nebyla mi na vrcholcích zima.
Nemám s ní zatím odzkoušený pochod ve větším dešti, ale doufám, že nám to brzy počasí umožní. Šla jsem v ní s batohem zatím v silnější přepršce a bunda si hravě poradila s vodou. Na bundě se mi líbí také ta vychytávka, že i při zapnutých přeskách na batohu, se krásně dostanu do náprsní kapsy a nemusím kvůli tomu odcvakávat přesku.

 

„Ferda“ je moje láska od značky @ferrino Tedy hned po mým chlapovi 😀 
Tento batoh mám od roku 2020 a od té doby už nechci jiný. Vyzkoušela jsem si různé značky a tento mi sedí nejvíc. 
Má skvěle odvětraný zádový systém a (pro mě) pěkně vystužené bederní a ramenní popruhy. 
Co by mohlo někomu vadit je to, že kapsa na bederním popruhu není dostatečně veliká pro mobil (ovšem já s tímto problém nemám). 

Dále tento batoh nabízí mnoho dalšího – úchyty na trekové hole a cepíny, RECCO odrazku, která umožňuje rychlé vyhledání osob ve ztížených podmínkách. 

Batoh se mnou prošel mnohé – Tour du Mont Blanc, přechod Mallory, přechod Tenerife. Válel se po zemi, snášel moje smrdutý tělo a ponožky, které do něj často házím a drží pořád perfektně! 

Bohužel ale 40l Lady už není na trhu a její bráška 48l je již v doprodeji.  

TÍLKO – KAYA

 

 

Značka @drexiss má božózní vzory, barvy, materiál! Já je nosím moc ráda a ještě víc jsem ráda, že mám s nimi navázanou spolupráci.

Oblíkají mě na moje cesty po Čechách a po světě 🙂 Jejich oblečení není z merino vlny, ale i tak jsem na první letošní trek – Mallorcu vzala jejich tílko, které mi vydrželo 6 dní a ani moc nesmrdělo! Což je pamparádní. 

Hele jo, přismrdávalo, ale jelikož to není merino, tak jsem byla hodně, hodně spokojená.

I na TMB jsem měla jasno, že si beru jejich tílko, legíny a čelenku 🙂 Je to skladné oblečení, které téměř nic neváží 🙂 

Prostě to musíš zkusit! 🙂 Upřímně si myslím, že jen tak nevybereš a budeš chtít všechno 😀 

SPACÁK – CUMULUS X-LITE 400



Vždy jsem chtěla být housenkou, tak mi to značka @pod7kilo splnila 😀

A taky jsem chtěla být housenkou, který je ve 2000 m.n.m. v noci teplo. Tak mi to tato značka taky splnila 🙂 

Spacák Cumulus X-Lite 400 má komfortní limit do -1°C a váží 575 g. 
Opět jsem si krásně odlehčila batoh a v noci jsem si lebedila v teple 🙂 

Spacák je plněn kvalitním husím peřím a když hodně zafouká, tak chrápu dál a nevím o ničem 😀 

Oproti klukům, kteří měli spacáky – ehm teď nevím jaký, ale některé byly taky přes lehce mínusové teploty, mi bylo pořád teplo 🙂 Občas kluci řekli, že jim v jednu chvíli byla v noci zima. Mně ne, ani jednou 🙂  

Vážně jsem si dobře pochrupovala. 

KARIMATKA – SCOUT 

 

 

S touhle červenou karimatkou si už trajdám po cestách nějaký ten pátek 🙂 Nemohla chybět ani při téhle túře.

Poskytla mi ji značka @yate
Karimatka se dá sbalit do vážně malého fusaku. Váží 400 g a člověk se na ní skvěle vychrápe 🙂 
Po tu dobu, co ji mám jsem s ní spala na různých místech – tráva, šotolina. Vždy, když jsem měla spát někde na kamínkách, tak jsem pod ni šoupla alespoň termofólii pro dobrý pocit. 

Nikdy jsem ji nemusela lepit! Zatím se mnou vydržela všechno 🙂 

A nyní ji mají v nádherné petrolejové barvě ♥ 

Joo a že by šla nějaká zima od země? Nevím o tom 🙂 

BRÝLE – MY ROAD 

 

 

 

„Kam to brejlíš?“

Od značky @myroadglasses jsem dostala na vyzkoušení dvoje polarizační brýle. Na TMB jsem si vybrala jenom jedny (samozřejmě ty, které mi budou nejvíce ladit s oblečením) 😀 😀 
Fakt typická baba! 😀 

Čím začít. Jsou lehké! Je potřeba si je vyzkoušet, protože ne každému sednou. Já mám s brýlemi fakt velkej problém, protože mně se jen tak nějaké nelíbí 😀 
Tyto mi sednou výborně. 
Hlavně taky dobře vypadaj a ochrání vás přes UVA | UVB | UVC zářením. 

PRO VÍCE INFO: 

TOUR DU MONT BLANC – den po dni

Posted on

TOUR DU MONT BLANC

den po dni 

1. DEN | 23,7 km | 1428 m převýšení 

V pátek 13 jsme se probudili v kempu v Les Houches. Plán byl vyrazit brzo ráno, takže někdy v půl 8 (což zas tak brzo není) už jsme měli zabalený bágly a vyrazili jsme směr Col de Voza (1650 m).
Trasa je dobře značená, a tak jsme hned věděli, kudy půjdeme. 
Je teda fakt, že jsme se jako první museli jít vyfotit ke startovní bráně (prostě povinnost), což byla tak 2 km zacházka (to nám bylo v tu chvíli jedno, že si zajdeme nějaký ten km, protože to k bráně bylo po rovině a hlavně jsme byli všichni fresh).
David, co šel s náma říkal, že nejhorší z celýho treku byl první km do kopce.
Souhlasila jsem a řekla, že kdyby někdo tehdy řekl, že to otočíme, tak to otočím taky. Díky bohu, že nás tenhle telecí nápad nikoho nenapadl.

Až na rozcestí Col de Voza to bylo pořád do kopce – Tour du Mont Blanc a do kopce? Divný, že jo…
Od Col de Voza většina hikerů pokračuje na vrchol Mont Truc, což je velký prďák nahoru. 
My vyrazili směrem do města La Gruvaz, což bylo krásně dolů a bylo to takové první ošmeleníčko treku.

Naše cesta dál vedla do města Les Contamines, kde jsme navštívili první sámošku, kde jsme dokoupili (už první den, ano ano) nějaké ňamky.
Platilo tam tehdy, že pokud nejste očkovaný nebo nemáte test, tak Vás nepustí do restaurací, tudíž jsme se nasvačili na místním hřišti, které máte v mapě i se sámoškou. 

Na sváče jsme se dohodli, kde dnes zakempíme (každý den jsme tak řešili. Neměli jsme předem naplánované, kde přespíme, kam dojdeme apod.)
Pavel měl strašnou chuť dát si někde pivo, ale za tu cenu piva si radši natočil do camelbacku vodu.

MAPA:
https://mapy.cz/s/pufomatevo

Kemp ve městě Les Houches
První noc na treku

2. DEN | 18,3 km | 1679 m převýšení

Z GR20 jsem byla zvyklá, že jsme třeba už v 6 ráno byli na nohách s báglem na zádech. Tady to bylo obvykle až v 8-půl 9, a to jsem si říkala, jak mě chlapi poženou. 

Takže naše druhé ráno na TMB nevypadalo jinak. Batohy jsme pobalili a asi v 8 ráno jsme vyrazili vstříc vrcholu Col du Bonhomme (2329 m). 
Tenhle den mě už hodně bavil. Den první byl spíš o nastoupání metrů po asfaltu a skrz lesy, abychom mohli už další den vidět výhledy. A druhý den už to byly právě kochačky. Cesta utíkala najednou daleko rychleji, protože se člověk mohl dívat na masivy hor, které byly každým dnem větší a blíž.

Když jsme došli k hraničnímu kamenu, který nám ukazoval cestu (kterou jde většina hikerů) do města Les Chapieux nebo k vrcholu Col des Fours (2665 m), tak jsme zvolili cestu k vrcholu.
To už jsme byli za vrcholem Col du Bonhomme a pádili jsme si to k této hoře. Jeden prďáček tam vcelku byl (v tu chvíli mi došlo, proč to každý sbíhal dolů do města) Ovšem zase ty nádherné výhledy ♥

Na vrcholu jsme si dali pauzu a pak byla (a to jsem na tomto treku neměla moc ráda) NEKONEČNÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ cest… NEKONEČNÁÁÁÁÁÁÁ…… cest…. NEKONEČNÁÁÁÁÁÁÁ cesta dolů! 
To jsou ty cesty, kdy musíte slézt nějakých 1300m dolů, a to mě nebaví, ale prostě to k tomu patří.
Já si tam dala na hubu. Kochám se kochám a najednou koukám, já padám, já padám 😀 

Sestoupali jsme do takové rádoby…..vesničky. Ani nevím, zda se tomu dá tak říkat – La Ville des Glaciers (kde je prodejna sýrů). My tam nic nekupovali, ale třeba dobrý tip pro někoho, kdo miluje sýry.
V tu chvíli jsme přemýšleli, co dál, neboť někteří z posádky toho měli plný brejle. Řekli jsme si, že vyrazíme na chatu Les Mottets, a tam uvidíme 🙂 Loupli jsme na chatě do sebe colu, pivko a bylo plno energie na to vyrazit na další kopec a hledat si místo na spaní.
Mysleli jsme, že to dotáhneme až na francouzsko-italské hranice, ale zakempili jsme to s dalšími nocležníky těsně před hranicema 🙂

MAPA:
https://mapy.cz/s/jatavakebu

Vrchol Col du Bonhomme
Druhá noc na treku
Cestou na Col du Bonhomme

3. DEN | 27 km | 1740 m převýšení

Tenhle den jsem měla svátek a nemohla jsem si na něj nadělit nic lepšího. Po rozlepení očí, uvaření snídaně a sbalení všeho možného jsme se vypravili k francouzsko-italským hranicím, kde jsme poprvé spatřili Mont Blanc! Byla to neskutečná nádhera. Na vrcholu hory jsme strávili dobrou půl hodinu a koukali, jak se mraky převalují přes tuhle nádhernou čtyřtisícovku. 

Jelikož jsme si naplánovali delší trasu pro tento den, tak jsme museli trochu prásknout do koní. Po vydatné kochačce jsme začali klesat k chatě Elisabetta, kde se okolo nás páslo plno krav a zvuk ze zvonů byl slyšet po celém údolí. Nádhera. Zmiňovanou chatu jsme jenom obešli, neboť bylo ještě ráno, my plní sil, a tak jsme se nepotřebovali zastavovat. 

Pauzu na sežvejkání nějaké tyčinky a oříšků jsme si dali až u malého jezera, kde jsme v chládku na pár minut zasedli. Po pauze hurá do prvního dnešního kopce k vrcholu ColChécrouit (1952 m), který je těsně nad městem Courmayeur. 

INFO: 
Z této stanice odjíždí autobus, který stojí 2 eura a doveze Vás rovnou do Courmayeru, pokud se Vám nechce jít pěšky. 
https://mapy.cz/s/cecobacuze

Když jsme dorazili do města Courmayeur, navštívili jsme sámošku, na kterou jsme se hodně těšili. Cola, pečivo, salám (to byly hlavní dobroty našeho hiku). Přišli jsme ale v dobu, kdy byla odpolední siesta a otvírali až někdy ve 3 odpoledne. Tudíž jsme si hodinku počkali, nakoupili dobroty a šli jsme si do místního parku na hodinu a půl zdřímnout, neboť nás pak čekal stoupák s převýšením 645 m na 4 km. 

Někdy v 5 hodin jsme nakonec zvedli naše zadky a zamířili nahoru. Každý si šel svým tempem, ale vždy jsme na sebe někde počkali. U horské chaty Bertone jsme rozmýšleli, jak to bude s dnešním spaním. Bylo cca 7 večer a věděli jsme, že přijde nějaká přeháňka. Obešli jsme chatu a pokračovali jsme dál po rovince, co se nám hodně líbilo, a tak jsme urazili ještě nějakou část a postavili stany. Vcelku vydatná přehánka dorazila, ale stan s tarpem držely parádně.

MAPA:
https://mapy.cz/s/bufuromuza

První výhled na Mont Blanc
Cesta k chatě Elisabetta

4. DEN | 24,1 km | 1333 m převýšení

Vzala jsem čáru – po tomhle ránu jsem se strašně těšila na snídani. To z toho důvodu, že nám začala ovesná kaše lízt ušima, a kde jsme si řekli, že si každý den nakoupíme nějaký to pečivo na snídani. Věděli jsme, že necelých 5 km je od nás chata Walter-Bonatti, kde si zajdeme na snídani. Já se nemohla tak dočkat, že jsem vzala trochu čáru a byla tam mezi prvníma 😀 

Tady nám kačky byly tak nějak jedno a utratili jsme tu za sendvič, ve kterém byla jenom šunka a sýr, ale byl děsně lahodnej po všech těch kaších 😀 Nemohla chybět ani ranní plechovka coca-coly a horká čokoláda. 
Bylo to skvělé ráno!

Po téhle královské snídani jsme se vydali po rovině skrz údolí, což byla nádhera. Tento den bych řadila mezi ty nejkrásnější na TMB. 
Z údolí jsme po nějakých 5 km slezli dolů k chatě Val Ferret a na půl hodinky jsme zapauzovali. Věděli jsme, že je před námi výšlap z 1800 m.n.m. do 2550 m.n.m.
Po cestě k chatě Elena (kde jsme dali 5 min. pauzu a snědli pár žužu bonbonů) jsme si tak říkali, že jsme nepotkali vlastně žádné Čechy. Ono není se čemu divit, když zdravíme buď „bonjur“ nebo „hello.“ 

„Oki“, řekla jsem a říkám dalšímu hikerovi, co šel proti mně: „Ahooj“ a ozvalo se jak jinak než „Ahoj“ 😀 
Hned bylo Čechů všude požehnaně. Prohodili jsme s holčinou, co šla tento trek sama pár slov a pokračovali jsme dál na vrchol. 

Na tomto úseku jsem vážně hodně fotila. Okolo nás všude masivy hor, nádherná příroda a rozkvetlé kopce. 
Když jsme došli na vrchol Grand Col Ferret (2553 m), udělali jsme několik fotek, protože tenhle vrchol si o to prostě říkal. Cesta pokračovala dolů k chatě La Peule a dále až do města La Fouly, kde jsme tuto noc přespali v místním kempu. 
Byl to náš první den ve Švýcarsku a tomu odpovídali i ceny 😀 Došli jsme si do restaurace, kde celí špinaví a smrdutý jsme výborně mezi vyvoněnce „zapadli“ a objednali jsme si každý pizzu za 25 euro 😀 

MAPA:
https://mapy.cz/s/kabotejeva

Údolí
Chata Walter-Bonatti
Cesta na vrchol Grand Col Ferret

5. DEN | 30,3 km | 1478 m převýšení

Nemělo ani cenu se snad na tomto výletu mýt. Jeden večer jsem se umyla, abych druhý den hned smrděla do nějakýho kopce 😀 

Stany jsme toto ráno sbalili vcelku rychle a upalovali pryč ze Švýcarska. Ty ceny nás tu tak odrazovali, že jsme chtěli být už zase zpátky ve Francii 😀 Každopádně jsme nenašlapali tolik km kvůli cenám, ale proto, že to byl asi jediný den, kde bylo i hodně rovin. Na prvních 11 km jsme nastoupali jen 222 m, takže se šlo úplně samo. 

První etapa byla přes 3 vesnice/města, kde bylo plno míst pro doplnění vody. Namířeno jsme měli do města Champex-Lac, kde jsme opět čekali než nám otevřou sámošku, ale to nám úplně nevadilo. Po otevření jsme v sámošce dokoupili nějaké dobroty. Tady platilo to, že se smělo platit eury, ale vrátili Vám švýcarské franky. 

Jinak celkově se dalo v každé Zemi platit eurem. Na některých horských chatách brali i kartu, ale vždy je lepší mít s sebou nějakou hotovost. 
Po nákupu jsme na 3 hodiny vyčilovali cecíčky u jezera Lac de Champex, kde jsme opět potkali nějaké Čechy a pokecali.

Odpočatí jsme si to namířili do prvního pořádného kopce tento den, kdy jsem prostě uznala, že nemělo cenu se mýt, protože jsem po chvíli byla mokrá až na prdeli. 
Hodně hikerů chodí z města Champex-Lac přes vrchol Fenetre d´Arpette (2665 m.n.m). My jsme tuto cestu nezvolili a vybrali si trasu přes vrchol Porte á l’Ó/Col de Portalo (2049 m.n.m.). Odtutd byly hodně bájo výhledy a další ošmeleníčko 😀

V plánu bylo přespat v kempu de l’Arpille, ale jelikož se nám nejevil moc dobře, tak jsme ještě tu noc sešli dolů do kempu La Peuty ve městě Trient. 

MAPA:
https://mapy.cz/s/mupumapoha

 

Jezero Lac de Champex
Ano, do tohoto kopce jsem se myla úplně zbytečně 😀
Poslední km před městem Trient

6. DEN | 22,3 km | 1943 m převýšení

Bylo něco okolo šesté hodiny ranní a všichni už balili stany a vyráželi dál na trasu. Bylo něco okolo půl deváté hodiny ranní a vzbudili jsme se i my. Začali jsme balit věci okolo a řekli jsme si, že nebudeme snídat svoje a zajdeme si pro snídani do místní „sámošky“ která byla zavřená. Nevadí, dáme si nějakou tyčinku cestou.

Pak mi došlo, proč se všichni balili tak brzo (ono je to tedy víceméně na takových výletech časté, že vyjdeš brzo ráno, aby jsi nemusel potit krev v těch odpoledních vedrech). Každopádně před námi taková hodně zvýšená rovina – na 4,9 km převýšení 872 m. Pojď mi hop… 😀 No…..nahoře nás ale čekala horská chata a perfektní výhledy, takže motivace jít a nefňukat. Jdeme jdeme a najednou se za námi objeví místní mazáci, kteří byli ve věku mé babičky, kteří nám dejchali na prdel. Tak to ne! Hecuj to! Ti nám nesmí prostě dýchat na záda a už vůbec nás předběhnout. 
Zařadilia jsem trojku a šlo to. Nahoře jsem pak chvilku počkala na kluky (jak jsem psala, tak jsme na sebe vždy počkali a měli se pořád na mušce, ale před vrcholem jsem už vzala čáru a mazala si pro svou odměnu – coca-colu). Cola je pro mě na takových výletech něco, na co se strašně těším, byť ji doma nepiju 😀 

Když jsme se všichni šťastně sešli na vrcholu Col de Balme (2191 m.n.m.) dali jsme si zde poslední předražené jídlo v podání polévky, kafe a výborných omelet se slaninou, zeleninou a vším možným. Zbavila jsem se zde posledních franků a čau Švýcarsko, bonjur Francie! 😀 

Kus pod chatou nám cestu na chvíli zkřížili zdejší krávy, které nevypadaly, že se chtějí přátelit a už vůbec ne se mnou, provokující v červené bundě. I ostatní hikeři čekali a přemýšleli, kudy jinudy to vzít, ale nakonec jeden odvážlivec vstoupil mezi ně a funící krávy jeho i nás pustily. 
Cesta vedla dolů do města Argentiére, kde jsme si dali velkou pauzu a hlavně jsme dokoupili strašně moc jídla, neboť tu byly opět normální ceny a u většiny potravin nižní než u nás. 
Nakoupila jsem colu, ovoce, 4 bagety, salámy, sladké pečivo a když jsem s tím přišla ven, tak jsem si říkala, jak to do toho batohu nasoukám. 

Většinu jsme snědli na lavičce u zdejší sámošky a kluci dostali nápad, že co se tu vykalit a jít až druhý den. Já jsem byla proti a řekla jsem, že si chci užít poslední noc někde na vrcholech při západu slunce. A řekla bych, že mi tehdy za ten můj nápad děkovali 😀 
Tudíž než jsme s plnými pupky vyrazili do dalšího kopce s převýšením přes 500 m, došla jsem si ještě na wc, kde mě překvapil turecký záchod, takže nějak levitujíc nad wc jsem odlehčila, co jsem potřebovala 😀 

Kluci, posilněni pivkama se vydali za mnou do kopce a tady musím přiznat, že jsem poprvé klukům zdrhla. Šli jak šneci, a to mě fakt tak nebavilo, že jsem vzala čáru. Počkala jsem na ně až pod rozcestníkem Chalet des Chéserys. Šli jsme ještě kus cesty a na krásném placu s výhledem na hory a ostatními hikery jsme postavili naše stany a užívali si ten nejúžasnější západ slunce, co jsme tu za celou dobu viděli.

MAPA:
https://mapy.cz/s/cezujakehe

7. DEN | 19,3 km | 957 m převýšení

Vstávat se nám nechtělo, protože to bylo poslední ráno. Hlavně další ráno, které následovalo jsme už snídali v mekáči v Praze 😀 
Dali jsme si dlouhou snídani, pokochali jsme se východem slunce a pomalu jsme vyrazili na poslední km. 
Po cestě nám přebíhali kamzíci, výhledy jsme měli na Mont Blanc, šli jsme horským údolím a poslouchali zdejší přírodu. 
Po chvíli drandění na rovince se před námi ukázalo horské středisko la Flégére, kde jsme dali pauzu na tyčinku – jak jinak. 

Hele my jsme hodně pauzovali. Člověk by i řekl, jak jsme toho mohli tolik ujít, když jsme vycházeli vcelku pozdě a přes den jsme někde 3 hodiny čilili cecíčky. My hodně docházeli do kempů či stavěli stan až v 9-10 večer. 

Po pauze následovala vcelku rovina do stanice lanovky Parsa, kde jsme už viděli na město Chamonix, což je často také výchozí bod Tour du Mont Blanc. A protože nás čekal od této stanice lanovky poslední kopec, tak jsme si dali jak jinak než hodinovou pauzu 😀 
Tento poslední úsek do kopce mi hodně připomínal GR20 (Korsiku), jelikož byl terén hodně kamenitý a celkově i okolí. Dny předtím jsme procházeli rozkvetlými údolími, loukami apod. Teď to bylo jenom kamení. 
Pod vrcholem La Brévent jsme si dali 5 min. pauzu u rozcestníku, kudy prochází i dálková trasa GR 5. 

Mnoho lidí se ptalo, zda jsou nějaké úseky, které jsou lezecké. Nejsou. Pouze těsně pod vrcholem je žebřík, který ale není nijak strašný a i já (člověk, co se bojí výšek) jsem ho zvládla s přehledem a bez strachu. 

Když jsme se doplazili na vrchol, následoval doping v podání coca-coly a horké čokolády. Spolu s námi dorazila na vrchol i oblačnost, takže jsme nic neviděli, ale vem to čert. Viděli jsme hodně dny předtím 🙂 
Takže poslední metry dolů. No poslední! 1882 m, což bylo lehce na morál, dlouho nám to trvalo, ale někdy v 5 hodin odpoledne jsme procházeli cílovou a zároveň startovní branou v Les Houches ♥ 

MAPA:
https://mapy.cz/s/dupasecajo


Dobrodružství, které chodí mnoho lidí cca 10 dní jsme my ušli za 7 dní. Zkrátili jsme si to ovšem o nějakých 10 km (tudíž by jsme to reálně šli dní 8. Jestli bych se sem vrátila? Klidně hned! Byl to vážně nádherný trek a splnil všechna má očekávání, často až nad rámec

MĚLNICKO | KOKOŘÍNSKO

Posted on

V srpnu jsem si na 5 dní vyrazila v rámci spolupráce s @visitcentralbohemia do turistické oblasti Mělnicko Kokořínsko.

Na chvilku jsem z hor seběhla více dolů mezi malé kopečky.

Pojďte si přečíst, co jsem za těch 5 dní navštívila 🙂

1. DEN





BÓŽA – BOŽKA – BOŽENKA
(hmm, prostě to je Yetina, která má mnoho jmen). Já normálně dávám autům jména podle toho, jaký den si je vyzvednu 😀

Tady Božku jsem si vyzvedla, když tedy svátek slavila Boženka. Vyrazila jsem směr Harasov a zde jsem si naplánovala svůj první výlet, který měřil okolo 24 km.
____________________________________

Věřím, že jste už na začátku pochopili (hlavně vy, co mě znáte), že tohle nebude nijak moc pohodový výlet, kde si za den pošlapu jen 5 km 😀


Pravdou je, že první den to nebyl úplně okruh. Část cesty jsem šla stejnou cestou zpět, ale určitě se to dá naplánovat tak, abyste si to jako okruh prošli.

Božka tedy zaparkovaná na parkovišti Harasov, beru bágl a jdu! 🙂

____________________
Předem chci zmínit, že toto je nádherné místo na kempování! Opravdu se mi tento kout líbil. Je tu skvělé bistro (Harabistro), kde výborně vaří, rybník, kam můžete vytáhnout třeba paddleboard.
____________________

Abyste se dostali k vyhlídce, odkud můžete vidět hezky na Harasov, tak si pěkně zafuníte! Dobře, tak hrozný to zase není 😀 Ale spoďáry maličko zapotíte. Určitě neberte kočárek, protože pro něj tu terén není vhodný. Na vyhlídku navíc vedou schody.

Znáte to?
Takový to, jak vyjdete kopec, jste na vyhlídce a vydejcháváte ten kopec a do toho: „Jo, krásný to je.“ 😀
Já Vám to tady předkládám jako hrozný kopec, ale to proto, že až tam opravdu budete, tak to bude hodně lehký a vy budete mile překvapeni 😀

Z Harasova jsem seběhla přes les na Kokořín, kde jsem byla na prohlídce s výkladem 🙂
Žaludek už měl hlad, tudíž jsem pod Pokličkami (kam jsem mířila dál) vytáhla svačinu – klasika houska se salámem a sýrem, zelenina, čokoláda, sušenka…♥ že žeru? A vy hlad nikdy nemáte? 😀 To je náhodou ještě málo 😀

Po svačině jsem se vydala nahoru na Pokličky, kde se dá udělat krásný okruh po modré stezce skrz skály. Zde třeba můžete zakončit i Váš výlet. Je to na Vás, jak si to naplánujete.

Já se šla ale podívat ještě do Vojtěchova a cestou zpět na skalní hrad Nedamy. Cestou zpět mi pěkně zapršelo, takže jak já furt říkám – noste s sebou vždy bundu! 🙂

Kokořínsko má také mnoho vesnických památkových zón. Já si tento den ještě do jedné takové zajela, a to do JESTŘEBIC.
To už je pouze jenom tip, kam se podívat pokud Vás zajímají bývalé venkovské usedlosti.

Vyhlídka na Harasov
Pokličky
Kokořín
Vesnická pamatáková zóna Jestřebice



HARABISTRO

O tomto místu jsem na začátku mluvila. Příjemné místo na posezení a oběd! Takže pokud si někdo vyrazíte na stejný výlet jako já, můžete to tady zakončit něčím parádním do žaludku.

MAPA PRVNÍHO DNE

2. DEN

MĚSTO MĚLNÍK

Jestli Vás víc jak chození baví navštěvovat muzea, chrámy podzemí apod., tak si v mém druhém dnu po MĚLNICKU | KOKOŘÍNSKU najdete své 🙂

Ráno dobrou snídani a vzhůru do města. Sice to není úplně můj šálek čaje, ale člověk by se jednou za ten rok mohl podívat někam jinam než na kopce 😀

Jako první jsem šla hned o 9 ráno bumbat… 😀 😀
Ano, navštívila jsem Vinařství Bettina Lobkowicz, kde jsem dostala skvělý výklad, jakými procesy víno projde než si ho nalijete doma do skleničky. Sama jsem ochutnala tři tipy vín a za mě doporučuji polosladkou Saphiru 🙂 Ty jo….nebo to byla polosuchá! Každopádně je to Saphira! 😀

Nevím proč, ale hned po návštěvě vinařství jsem si vybrala lehčí kopec do města. Tak celá navátá jsem si říkala: „levá, pravá, levá pravá.“ – NE, SRANDA 😀
Došla jsem až nahoru do města, kde mě čekalo plno návštěv – Mělnické podzemí, Regionální muzeum města Mělník, vyhlídková věž kostela sv. Petra a Pavla, a další.

Z náměstí se dá pak udělat krásný okruh po žluté trase k zámku Hořín a dál na Zdymadlo. Krásná, nenáročná procházka, odkud je nádherný výhled na vinice a kostel sv. Petra a Pavla.

Pohled z vyhlídkové věže
Toto není soutok Labe a Vltavy 😀
Mělnické podzemí
Kostel sv. Petra a Pavla
Zámek Hořín
Po žluté trase okolo Mělníka

Po prohlídce Mělníka, zmrzlině a výborném obědu jsem zamířila do Zooparku Zelčín, který se nachází 7 km od Mělníka.

Prckové tu budou nadšení, protože tu najdete kozy, ovce, lamy, klokany, můžete se tu projet na koních, krmit kozy, dát si tu dobré jídlo a mnoho dalšího! Takže věřím, že odtud půjdou prckové s brekem, že se jim domů ještě nechce, protože je to tam boží! 😀

Regionální muzeum
Zoopark Zelčín
Hurá do Mělnického podzemí
Vinařství Bettina Lobkowicz

„To bylo málo.“
„Tak málo říkáš!“
„No dobře, tak tady ještě jedno místo.“
😀 😀 😀

Toto místo bych Vám doporučila zařadit na začátek dne cestou do Mělníka (ano, proto to píšu na konec) 😀 😀
Zámek LIBLICE
– nádherný zámek, kde se můžete projít nádhernou zámeckou zahradou. Co mě hodně potěšilo byla houpačka, která se v zámecké zahradě nacházela. Je hned u jezírka, tak neváhej a zhoupni se! 🙂

3. DEN

OKRUH VÁCLAVA LEVÉHO

Většina z Vás bude znát Čertovy hlavy, což je skalní reliéf v obci Želízy. Hodně lidí zde zaparkuje, doběhne si pro fotku a jede dál. Doporučuji obejít si celý okruh Václava Levého a poznat daleko víc skalních reliéfů a zákoutí.

Snídaně je jasný základ. Takže vychutnat si na terase famózní snídani, nastartovat Božku a vzhůru do města Liběchov, kde začíná moje cesta.
Tato trasa není nijak těžká. Je dlouhá cca 12 km a vede spíše po rovinách. V některých místech se zvedne, ale tak nejdeme na promenádu, ale do přírody 😀

Co bych chtěla jako první zmínit je to, že pokud se na tuto trasu vydáte po nějakém deštivém dni, tak je tam plno kaluží přes celou cestu, a to doslova! 😀 Pokud jsou prckové trošku třeštiprdla, tak bych počítala s tím, že nepřijdou domů úplně čistý.

Vy se jako první ocitnete u skalního reliéfu Harfenice, kde se natáčela pohádka Láska rohatá. Hned po tomto reliéfu najdete po levé straně skalní reliéf Sfinga a skalní reliéf Had.

Cesta dál pokračuje do obce Tupadly a odtud na známý skalní reliéf ČERTOVY HLAVY.

A abych nezapomněla – tak na tento výlet je  nutné mít vydatnou svačinu s sebou! 🙂 Po cestě není moc míst, kde zastavit na jídlo.

 

Skalní reliéf Harfenice
Skalní reliéf Had
Skalní reliéf Sfinga
Čertovy hlavy
MAPA TŘETÍHO DNE

4. DEN

AREÁL VRCHBĚLÁ | ZÁMEK BEZDĚZ | VĚTRNÝ MLÝN VRÁTNO | SUDOMĚŘ

Moje první zastávka byla tento den právě v areálu Vrchbělá, což je rekreační areál, kde se vyblbnou malí i velcí! 🙂

Minizoo, lanové centrum, výhledy z rozhledny nebo cyklostezka a mnoho dalšího, tak tohle všechno tady najdete. Protože se bojím výšek, tak jsem se jako první byla podívat na rozhlednu 😀 Z rozhledny je perfektní výhled na hrad Bezděz a okolí. Vidíte i na samotný areál.

Rozhledna leží mimo areál, takže je dostupná 24 hodin denně.

Byla jsem se mrknout i na zdejší obyvatelstvo (kozy, lamy, pštrosy). Protože měli hlad, tak byli hodně přítulní, neboť čekali, co ze mě vypadne. Velký prd.
Po prohlídce jsem si vyzvedla kolobrndu a vyrazila na 7,5 km dlouhou cyklostezku, kterou areál Vrchbělá má.

Mně se neskutečně moc na tomto místě líbilo, že je daleko hluku okolí. Bylo tam nádherné ticho a klid.

Nutno podotknout, že v areálu jsou všechny aktivity a zábava ZADARMO.

AREÁL VRCHBĚLÁ

Pohled z rozhledny na cyklostezku - areál Vrchbělá
Lanové centrum - areál Vrchbělá
Dětské centrum s výhledem na Bezděz
Zdejší obyvatelstvo - areál Vrchbělá
Na koloběžce po areálu

Asi jsem se nezmínila, že tento den jsem se děsně flákala – v překladu, že jsem strávila více času v autě než na nohách 😀 Byly to spíš takové procházky, ale tento den jsem Vám chtěla ukázat pár míst, kam se můžete podívat, a to bych pěšky nestihla 😀
Nééé, fakt se nevymlouvám 😀

Z areálu Vrchbělá jsem se vyrazila podívat na zámek Bělá pod Bezdězem, který se nachází 4 km od areálu. Na zámku můžete navštívit jeho muzeum. Tady jsem nestrávila mnoho času, a tak vyrazím dál.

Pokud se tu najde nějaký fanoušek do vlaků, železnic apod., tak určitě navštivte Muzeum železniční historie v Sudoměři
POZOR! Muzeum je otevřené pouze o víkendu.
Já tu byla samozřejmě v týdnu, takže jsem se dovnitř nemohla podívat, ale nafotila jsem to aspoň zvenčí.

Muzeum železniční historie - Sudoměř
Muzeum železniční historie - Sudoměř
Zámek Bělá pod Bezězem
Zámek Bělá pod Bezdězem
Zámek Bělá pod Bezdězem

Moje „tour“ dál pokračovala k místu, které jsem chtěla moc navštívit – Větrný mlýn Vrátno. Tento „větrák“ leží na soukromém pozemku a není přístupný. Ale co si budeme, i za plotem je na něj nádherný pohled.
Hned vedle tohoto mlýna se nachází u cesty lavička pod stromy, kde se můžete kochat okolím. Tak si tam můžete udělat krásný piknik.

Poslední místo v mém diáři na tento den byla rozhledna Hradišť u obce Kadlín.
Nádherná rozhledna na klidném místě. Dlouho jsem nebyla na tak krásné rozhledně.
Nedá se zaparkovat přímo u ní (hurá).  Zaparkujete v obci Kadlín a z obce pěšky na rozhlednu.
Ještě takový typ – v obci Kadlín navštivte venkovské muzeum

rozhledna Hradišť
větrný mlýn Vrátno

5. DEN

VRÁTENSKÁ HORA | NOSÁLOV | LOBEČ | MŠENO

Pátý a poslední den.
Tento den jsem byla na 20 km procházce, ale vy si to můžete zkrátit třeba jen na 8 km prochajdu.

Zaparkovala jsem Božku na parkovišti pod rozhlednou Vrátenská hora. Nově nyní mají na rozhledně událost, že několikrát do roka je tato rozhledna otevřena pro noční návštěvu.
Poslední termín tohoto roku je 18.9.2021 od 20:00 do 24:00 hodin – tak tam koukejte jít za mě, protože já zrovna nemůžu 🙁

Už o něco výš jsem psala, že se bojím výšek. Rozhledna Vrátenská hora byla pro mě: „nečum dolů, nedívej se dolů.“ 😀 Teda při cestě nahoru. Nahoře už jsem to zvládla 😀

Po okouknutí okolí na rozhledně jsem se vydala po modré trase do Nosálova, kde se nachází další vesnická památková rezervace. Na Mělnicku-Kokořínsku jich je opravdu mraky!

výhled na Bezděz z rozhledny
rozhledna Vrátenská hora
výhled z rozhledny
Vesnická památková rezervace Nosálov
Nosálov
Vesnická památková rezervace Nosálov

A teď! TEĎ přijde trasa! 😀 Dál jsem pokračovala pořád po modré až do Lobče 😀 A tam je co?
Tam je PIVOVAR! Tam mají dobrý pivo a úžasný br. knedlíky s uzeným ♥

Tam prostě dojdete! 😀 Nachází se tam nádherné venkovní sezení. Uvnitř je nádherná místnost, kde se dá taky posedět a samozřejmě se dá navštívit i samostatné muzeum pivovaru.

Pivovar Lobeč
Vnitřní sezení a výčep
♥♥♥
♥♥♥

Mě se ale zachtělo sladkého. Což je normální po pivu s knedlíkama a zelím, že jo 😀 😀 Idylka.. 😀
Dostala jsem typ, že ve městě Mšeno je zmrzlinový ráj a dělají tam výbornou zmrzlinu.
Byla to pravda! Nejenom, že ta zmrzlina je vážně výborná, ale už dlouho jsem
nedostala takový „kotel“ zmrzliny za tak malou cenu.

Tady (v Lobči) se můžete rozhodnout, zda se vrátíte zpět k autu na parkoviště k Vrátenské hoře a nebo budete pokračovat dál do města Mšeno.

Po zmrzlině jsem šla dál na Romanov, což je obec hned nad Mšenem, kde se nacházejí skalní bludiště s vyhlídkami. Což, jak píšu, bylo fakt super po tom pivu, zmrzlině, zelím si hned vyrazit nahoru do kopce, ale tak budiž 😀 Z Romanova pak zpět na Vrátenskou horu.

Nebo! Pokud do Mšena dorazíte autem, tak si můžete projít skalní bludiště, a když se vrátíte zpět do Mšena, tak navštívit Městské lázně – koupaliště.

Zmrzlinový ráj Mšeno
Skalní bludiště - Romanov
MAPA POSLEDNÍHO DNE

GR 221 – přechod Mallorcy

Posted on

GR221 - PŘECHOD MALLORCY

128 km | 5 000 m převýšení | 6 dní 

PROČ GR221 po Mallorce? 

Ač jsem si kdysi říkala, že tak jednoduchý přechod nepůjdu, tak rok 2021 to chtěl jinak. S přítelem jsme si řekli, že to tento rok rozjedeme zlehka. Tudíž jsme si jako první přechod zvolili právě Mallorcu a její GR221.

O tomto přechodu jsem slyšela, že je vážně jednoduchý, že je tam vedro (takže budeme smrdět) a málo vody po cestě (takže budeme tuplem smrdět, když se nikde neumyjeme :D).

Nebyly tam žádné faktory, kterých bych se bála. Možná jenom přítel se bál, že půjde 6 dní se smraďochem …. hm a šel no 😀 

V pátek 4.6. odlétáme z Vídně směr Praha. 

CESTA NA MALLORCU 

Letenky jsme kupovali přes portál Ryanair.com – letěli jsme z Vídně. Cena letenky na osobu byla 2500 Kč s jedním odbaveným 10 kg zavazadlem + 2 příruční zavazadla nahoru do letadla. 

Mně to vyšlo o něco míň, neboť jsem ve své letence neměla 10 kg odbavené zavazadlo (ale já už vám teď nepovím, za kolik to bylo)

Na cestu do Vídně jsme zvolili společnost Gepard Express, která Vás z Brna (od hotelu Grand) zaveze přímo až na letiště. Cena jedné 



___________________________________

CESTA DO VÍDNĚ + CENA 

 

___________________________________________________________________

Na cestu do Vídně jsme zvolili společnost Gepard Express, která Vás z Brna od hotelu Grand zaveze přímo až na letiště. Cena jedné cesty je 390 Kč na osobu. 

 







PŘÍJEZD NA MALLORCU






Ahooj Palmo, tak jsme tu! Co teď? 😀

Vezmeš si bágl z pásu a vyrazíš před letiště. Půjdeš lehce takovou promenádou (nedáš se hned doprava jako my, teda spíš jako já, protože tam stojí autobusy od různých cestovatelských zájezdů). Projdeš si prostě tou promenádou a na konci promenády vpravo uvidíš klasickou zastávku se stříškou, kde jezdí bus A1, a který tě za 5€ hodí do centra Palmy – Estació Intermodal, odkud pojedeš dál.

Z centra Palmy jsme se potřebovali dostat do města Sant Elm, kam ovšem nejezdí žádný přímák. Tudíž jsme nasedli na autobus č. 101 a dojeli do města Andratx, a tam přeskočili na bus č. 121 do Sant Elmu, a poté hurá už po svých 🙂

VŠECHNY LINKY NAJDETE ZDE:
www.tib.org

Jo a hele ještě, co se týká placení v busech. Kromě toho autobusu, co tě hodí z letiště do centra, můžeš v každým buse platit kartou tak, že ji přiložíš u řidiče na takovou krabičku alá čip – podle toho kolik lístku chceš, tak tolikrát si pípneš a když vystupuješ, tak přesně tolikrát pípneš znova – ta krabička alá čip je i u vystupovacích dveří. Tudíž nemusíš platit hotově 🙂



ODKAZY NA DŮLEŽITÁ MÍSTA V PALMĚ

KDE JSME SPALI, ZDROJE PITNÉ VODY + ZÁSOBY
MAPA VLASTNÍCH BODŮ

 

TADY JSME KOUPILI BOMBU:

Intersport Kenia  

TADY JSME DOKOUPILI NĚCO K JÍDLU:
Mercadona

 

ZNAČENÍ TRAS NA GR221

GR221 se značí červenobíle. Ovšem víceméně to není nikde vidět. Musíte se orientovat podle mužíčků. Nejhorší značení bylo z  města Esporles do města Valldemosa. My jsme se na 5 km ztratili asi tak 3x – fakt neskutečný!

Tudíž si nezapomeňte stáhnout offline mapy.cz 😀

A když nejsou mužíčci, tak pak po cestě potkáváte kůly u cesty značené GR se šipkou, kudy jít.

Ale musím fakt uznat, že bez mobilu bychom byli na jistých místech fakt marný a hledali doteď 😀

SPANÍ NA GR221

Nevím, jak je to tam se spaním, když tam jdete se stanem. My tam byli v červnu, a proto nás nenapadlo tahat stan – karimatka se spacákem krásně postačí.

Od jednoho místního jsme dostali informaci, že můžeme bivakovat kdekoliv, když máte karimatku a spacák. Samozřejmě nebudete ale bivakovat nikomu na zahradě nebo tam, kde je napsáno „SOUKROMÉ“ 😀 – aktuálně teď nevím, jak se to psalo ve španělštině, ale vono vás to trkne 😀

Spali jsme i mezi kozíma bobkama, když jednu noc pršelo. Jinak jsme si vždy našli místo někde pod vrcholem, v parku za velkým kamenem, na vyhlídce mezi mravenci, komáry, klíšťaty apod. 😀

Co se týká chat – Refuge na cestách, tak je jich tam dostatek, ale nehledali jsme je, protože jsme je nepotřebovali (to jen pro případ, že byste pokaždé nechtěli hledat flek na spaní).

DLABANCE NA GR221

Přítel mi řekl, že je to dovolená a že si každý den dáme pořádně do trumpety, proto ta ovesná kaše 😀 😀

K SNÍDANI jsme měli klasicky ovesnou kaši

K OBĚDU jsme si vždy zašli někam na dlabanec – ono totiž při přechodu každý den narazíte na nějaké město
(jinak jsme u každého obědu nechali na stole tak 30€)

KE SVAČINĚ bylo sušené maso, ovoce, tyčinky, oříšky

K VEČEŘI – rýže s tuňákem, travellunch

Došli jsme k názoru, že je daleko vhodnější brát sebou rýži a tuňáka než travellunch – ano travellunch váží málo, ale stejně kvůli němu musíte nosit 900ml vody, abyste uvařili. Kdežto na rýži vám stačí málo a váhově pak plechovky s tuňákem vyjdou na menší gramáž.

STRMILOVÁK
ES CARAGOLÍ (944 m)

Na první strmilovák narazíte za městem Valldemossa, kde se to zvedá prudce nahoru, ale není to zase tak dost dlouhý – prostě jenom funíte, funíte a je to nekonečný 😀
Pak ale šup, skončí les, vykouknou vrcholky a to je paráda! To Vám pak ani nepřijde, že jdete pořád do kopce, když se máte čím kochat.

Přijde chvíle, kdy si říkáte „zlatej kopec.“ Ta chvíle nese název – „SESTUP DOLŮ“ – 800 m 😀 Fuj! Fakt fuj! 😀 Zlatý kopce čeče 😀

 

DLOUHÁN
COLL DES PRAT (1205 m)

Dlouhán s názvem Coll des Prat. Na tento vrchol narazíte cestou z města Sóller .

Tato trasa patří mezi jedny z těch delších.
Z města Sóller do města Lluc je to 27,3 km s převýšením 1764 m.

Zde doporučuji vyrazit s velkou zásobou vody.
My dokončovali den před tímto výšlapem dál než jsme předpokládali (ne v Sólleru, ale až nahoře nad ním – tudíž jsme si to na druhý den dost zkrátili) 🙂
Začínali jsme v 7 ráno a ve 2 odpoledne jsme byli ve městu Lluc.
Hnusný tam je teda to vedro. Tam jsme se snad nejvíce upekli 😀


KDE JSME CHRNĚLI


Tady jsme potkali člověk jménem Miguel, který si s Vámi rád pokecá a ráno Vám nachystá kafe ♥ Je to chlapák, kterýmu je 80 let a ve svých 64 letech přešel celé PCT!!

DRUHÁ NOC https://mapy.cz/s/favemurafo
Tady se nachází Refuge, která byla zavřená, ale je tam přístřešek mezi kozíma bobkama, kde se dá přespat 😀

TŘETÍ NOChttps://mapy.cz/s/jemodasege
Tady jsme si našli krásné místo na spaní, kde se dá postavit i stan 🙂

ČTVRTÁ NOChttps://mapy.cz/s/kelekucelu
Spaní na pláži. Když sem přijdete, tak po pravé straně je skála, která schovává krásné ploché místo na spaní, které je hodně velké! 🙂

PÁTÁ NOChttps://mapy.cz/s/gojalahede
Jelikož jsme nechtěli spát nikde ve městě Sóller, tak jsme šli kus nad něj a nejlepší místo jsme našli až zde 🙂 Aspoň Vás pak druhý den čeká malé převýšení.

ŠESTÁ NOChttps://mapy.cz/s/mofanokana
Tady ve městě Lluc jsme spali v místním velkém parku, kde je plno velkých šutrů a dá se za ně krásně schovat. Jsou tu i velké veřejné WC s umyvadly, takže prostě pětihvězda! 😀

A další den jsme už došli do konce ♥


 ZDROJE PITNÉ VODY

ZDROJ VODY https://mapy.cz/s/favemurafo
Zde se dá natočit dešťovka, ale doporučuji hodit do ní tabletu. Byla lehce nazelená. Miguel nám ovšem říkal, že ji pil a nic mu nebylo 😀

ZDROJ VODYhttps://mapy.cz/s/cusefunesa

Toto místo najdete před městem Valldemossa – dobrá čistá voda, kde se dá i umýt 🙂
ZDROJ VODY – https://mapy.cz/s/hocejavele
Tady se dá načerpat voda cestou ze Sólleru do města Lluc.

VÝBAVA NA GR221

BATOH FERRINO FINISTERRE 38l
KARIMATKA YATE SCOUT
SPACÁK WARMPEACE VIKING 600
MERINO SVETR KARI TRAA
TÍLKO, LEGÍNY, PODPRSENKA, ČELENKA – DREXISS
BOTY COLUMBIA TRAILSTORM WALKING SHOE
BUNDA COLUMBIA
TREKOVÉ HOLE PINGUIN BAMBOO
DVOJE PONOŽKY
NÁKRČÁK
DVOJE PRĎÁKY

HYGIENA – kartáček, pasta, sprchový gel, nůžtičky, uchošťoury
ČELOVKA
EŠUS PINGUIN SOLO
VAŘIČ PINGUIN TREK
BRÝLE
POWERBANKA
LÉKARNIČKA


JESENÍKY – 1/2021

Posted on

JESENÍKY

4 dny | leden 2021 | 2 drndy | 53 km
______________________________________________

Cinkilinky konvalinky – aneb zazvonil telefon od Barči, zda s ní chci vyrazit do Šumperka (Jeseníků) na necelé 4 dny. Chodit po horách – po tomto výletu spíš říkáme, že já tam přijel za gastrem, ale co 😀  Jídlo mám opravdu ráda! 🙂

Řekla jsem že platí, protože do Jeseníků se dostanu tak 2x za rok. Dohodnuto a jedeme.


1. DEN

V sobotu jsem přijela vlakem o 2 hodině do Šumperka, hodila jsem si batoh k Barče domů a vyrazily jsme na výlet do Velkých Losin. 

Tam jsme si dojely vlakem a šly jsme si dát něco k jídlu. Něco ♥ Zašly jsme na „Nejen Párek“ – tam jsem si dala hranolky v americké omáčce na burgery, slaninou a jalapenos papričkami ♥♥ Pardon, ale bylo to porno! 

Po této žranici se pak má dát něco sladkého, takže jsme zašly do pralinkárny. Chuťové buňky měly vážně party ♥

Ale konečně jsme po všem tom jídle dorazily na zámek Velké Losiny, který jsme si prošly a pěšky jsem poté pokračovaly dál do Šumperka 🙂

Cca nám to zabralo 15,3 km. Krásná procházka


2. DEN

Budíček v 5:00. Prostě je víkend a budík je nastaven na 5:00. Tomu se říká prostě láska k horám. Proto mi možná plno lidí říká, že jsem blázen, ale já to beru jako lichotku 🙂

Zase víš co, uvidíš něco, co ty lidi ne. Protáhneš se, prodýcháš se do kopce a užiješ si smysluplně den 🙂 

Ale jo, brblaly jsme v 5 ráno s Barčou, že to byl blbej nápad, nikam nejedeme, zůstaneme ve vyhřátém pelechu a bude 😀 
V 5:30 jsme už byly nastoupené s batohama na zádech a frčely jsme vlakem směr Kouty nad Desnou. 

Tam jsme dorazily v 7 ráno, a po červené jsme se to vydaly nahoru na rozhlednu u Tetřeví chaty. 
Proč chodíme na ty hory? Za těmi výhledy přece? Takže mlha jako blázen, nikam z rozhledny nebylo vidět 😀 Ale to nevadí. Daly jsme svačinu v podobě toustu, zahřály jsme se čajem a upalovaly jsme dál na Dlouhé Stráně. 

Na Dlouhé Stráně jsme šly po cyklotrase. Šlo s námi jenom pár lidí. Cesta byla fajn. Dolů jsme pak šly po červené trase a od rozhledny jsme to sjely na pytlech. Ohromná sranda, fakt ohromná 😀 Jestli to taky zkusíte, tak berte brýle na lyže, protože se opravdu oplatí! 

3. DEN

Budík v 5:00. Hej tak toto je už ale sranda ne? 😀 

Jak já jsem ráda, že nás napadlo vstát tak brzo. Ten den byl úplně boží! Jely jsme busem ze Šumperka na Skřítek, kam jsme dorazily cca o půl 7. 

Že stihneme východ na Ztracených kamenech jsem úplně nečekala, ale stihly bychom ho, kdybychom se netáhly jako smradi, ale pardon….jít lesem, kterým začaly svítit první paprsky slunce!! ♥ 
To jestli nezažiješ, tak nepochopíš, proč nám trvalo ujít hodinu 1 km.

Po Ztracených kamenech jsme šly dál přes hřebenovku na Jelení studánku. Zima byla, ale vzít péřovku pod bundu nebylo potřeba 🙂 

Lidi žádní – bylo pondělí, heč heč! 😀 Z té Jelení studánky na Ovčárnu to šlo trošku hůř. Trasa nebyla moc vyšlapaná a dalo to lehce zabrat. 

Jo a táhly jsme s sebou boby, protože jsme si chtěly sjet Praděd na bobech. A že to teda svištělo 🙂 
Na Pradědu to bylo dokonce na opalovačku. Bundy šly dolů a už se to peklo 🙂 
Z Pradědu jsme pokračovaly na Švýcárnu, Kamzík a dolů do Kout nad Desnou.

Suma sumárum jsme za ten den ušly 26 km a 2 km jsme sjely na bobech 🙂 

 

NĚJAKÉ TY FOTKY Z CEST

HANČINO DESATERO NA TÚRU V ZIMĚ



1. zjisti si počasí

2. zjisti si trasu (náročnost, počet km apod.)

3. lavinovou situaci nepodcenit

4. termoska s čajem je dobrá věc + dostatek jídla a sladkého 

5. za pořádné kalhoty do zimy se nemyslí rifle s dírama, ale zateplené kalhoty 

6. termo triko, svetr a pořádnou bundu!

7. kulich, rukavice, teplé ponožky + ponožky v batohu navíc 

8. znát své fyzické zdatnosti

9. chodit pouze po vyznačených cestách 

10. UŽÍT SI TEN DEN A NE PŘEŽÍT!! 

A CO JSEM MĚLA ZA VÝBAVU? 



Pokud chcete vědět, co za vybavení do těch hor nosím, tak v článku ROK 2020 najdete téměř komplet celou mou výbavu! 🙂 

ODKAZ:
Výbava

HoppyGo

Posted on

KDO JE HoppyGo?

HoppyGo je peer-to-peer car sharingová služba, která propojuje majitele aut (kteří svoje káry na 100% nevyužívají) a lidi, co auto nemají a zrovna na nějakou akci auto potřebují.

Najdete zde všechny typy aut: dodávky na stěhování nábytku či jako domeček na spaní pro dny na cestách, SUV do hor, žihadlo v podobě mustanga na trhání asfaltu, sedana na služebku apod.

JAK TO VLASTNĚ FUNGUJE?
1 – založíte si účet v aplikaci Hoppygo.com
(naskenujete tam občanku a řidičák)
2 – vyberete si auto
3 – zaplatíte cenu za zapůjčení + zálohu, která je max. 5000 Kč
4 – převezmete si auto 

Je to rychlé, efektivní a bez papírování – dohromady mi převzetí trvalo tak 10 min. 

JÁ A HoppyGo

Cinkla mi od HoppyGo zpráva, zda si nechci na pár dní v rámci spolupráce zapůjčit nějaké auto z jejich flotily. Koukala jsem jako péro z gauče, protože jsem v rámci spolupráce nikdy auto zapůjčené neměla.

Takže jsem na to samozřejmě kejvla, vyslechla jsem si podmínky, postup naší spolupráce a stačilo už jenom vybrat auto.
Měla jsem na výběr několik aut z jejich flotily, a tak jsem ukázala na Škodu Kodiaq – jelikož miluju velká auta a Kodiaq je prostě sám o sobě jedna velká krásná kára! 🙂

Domluvili jsme se na termínu, kdy budu mít auto zapůjčené. V Praze jsem si auto (no, říkala jsem mu Albert, tak tedy říkejme mu Albert). A tak jsem si jela v jednu středu vyzvednout Alberta do Prahy 🙂
Převzetí bylo jednoduché. Zavolala jsem majiteli Alberta, že jsem na místě. Auto mi bylo na dálku odemčeno. Alberta jsem přes aplikaci odfotila, zaznamenala jsem stav nádrže a počet najetých km. 
Majiteli auta jsem poté zavolala, že je vše zaznamenáno, nadiktovala jsem mu poslední 4 čísla z mé občanky a mohlo se vyrazit! 🙂 

NAŠE CÍLE?
Vysočina | České Švýcarsko | České Středohoří | Krkonoše 

VYSOČINA

Ihned v den vyzvednutí Alberta jsme s přítelem vyrazili směr Vysočina – Vodní nádrž Vír | Chudobínská borovice

Tato místa jsem měla chvíli vyhlédnutá a byla jsem mile překvapena! 🙂 Alberta jsme nechali zaparkovaného v obci Dalečín, odkud jsme vyrazili k přehradní hrázi. Trasa je to dlouhá 8 km – jedna cesta. Je to vhodné i pro kočárky.
Na trase je několik vyhlídkových míst, která stojí opravdu za zastavení a dlouhé kochání.

Fajn bylo vyrazit v týdnu, protože cestou jsme nepotkali mnoho lidí. A hlavně to byl dobrý nápad vyrazit na podzim, protože okolí bylo zbarvené do různých podzimních barev ♥

A když jsme se z naší 16 km procházky vrátili, tak jsme si autem zajeli ještě pod vyhlídku Hraběcí stolek, na kterou jsme si vyšli. Zaparkovali jsme v obci Vír.
Dohromady trasa měřila 6,6 km. Pokud máte mapy, tak vyhlídku najdete ihned 🙂 Pokud však jdete bez map, je možné, že budete chvíli tápat 🙂

ČESKÉ ŠVÝCARSKO

Další den, a to ve čtvrtek jsem vyrazila už sama do Českého Švýcarska, které mám moc ráda 🙂 Počasí hlásilo na odpoledne sluníčko. Zrovna v celé ČR pršelo a počasí bylo zakaboněné. Já jsem si řekla, že za tím sluníčkem vyrazím.

Po příjezdu mi vcelku mrholilo, a poté mě stihl ještě lehčí slejvák 😀 Ovšem za nějaký 3 hodiny se začalo nebe protrhávat a sluníčko už na mě začalo vykukovat 🙂

Zaparkovala jsem v obci Růžová, odkud jsem započala výlet přes rozhlednu Růženka. Moje cesta dále vedla po naučné stezce Růžová, kterou můžu doporučit! Byla jsem z ní mile překvapená. Nádherná naučná stezka, která vede loukami, a pak Vás zavede do lesa ♥

Brouzdala jsem v okolí řeky Kamenice, mrkla jsem na Dolský mlýn nebo starý železobetonový most na Ferdinandově soutěsce.

Dohromady jsem ten den ušla 21 km. 

ČESKÉ STŘEDOHOŘÍ

PÁTEK – Kam dál? Sluníčko, kde budeš? Předpověď ukazovala, že se mi slunce možná ukáže v Českém Středohoří. Tam jsem byla na výletě jednou v životě a řekla jsem si, že je to skvělý nápad zopakovat to 🙂

Vyrazila jsem s Albertem do obce Raná, kde jsem zaparkovala. Vzala jsem batoh a štrádovala jsem si to na tři kopce (Oblík, Srdov, Brník).

Vyjít na Oblík bylo lážo plážo, ale sejít z něj už sranda nebyla. Pěkně to po bahnu klouzalo a já si říkala, do čeho jsem to zase vlezla 😀
Na posledním kopci, a to Brníku jsem narazila na vrcholu na zdejší kozenky 😀 To jsem viděla prvně v životě, aby někde mimo hory byly na vrcholech takových kopců kozy 🙂 

Trasu jsem si tentokrát naplánovala opravdu krátkou. Celkově jsem ušla jenom 10 km.
Při cestě zpět jsem se poté stavila ještě v Panenském Týnci, mrknout na nedokončený kostel Panny Marie.

KRKONOŠE

Sobotu jsme si dali volnou, protože počasí bylo vážně deštivé – takže jsme jeli navštívit naši rodinu.

V neděli už se počasí trochu umoudřilo, a tak jsme s přítelem vyrazili směr Krkonoše – Rýchory. Dvorský les | Rýchorský prales miluji právě pro ty různé ohnuté kmeny a větve stromů.

Toto místo je neuvěřitelné zejména na podzim, kdy mlha a zbarvené listy dávají tomuto místu ještě větší atmosféru – takovou tu tajemnou ♥ 

Takovou tu, že jako: „Děti z prvních ročníků mají vstup do tajemného lesa zakázán.“ 😀 

Cestu jsme započali na parkovišti Zlatá cesta u bývalé obce Sklenářovice. Šli jsme až na Rýchorskou boudu a cestou zpět jsme si udělali okruh přes Dvorský les a cyklotrasu. 

TAKŽE PODTRŽENO, SEČTENO

Albert | Škoda Kodiaq byl skvělý! Dobře mi 5 dní sloužil – taky aby ne 😀 

Do Prahy jsem ho vrátila ve stanoveném čase, který byl domluven. Opět jsem Alberta odfotila, zaznamenala jsem stav nádrže a počet najetých km (když si auto půjčujete s plnou nádrží, tak ho také vracíte s plnou). 

Po nafocení jsem klíčky od auta vrátila zpět do kaslíku, odkud jsem si je při převzetí vzala. Zavolala jsem majiteli, že auto je odfoceno, klíčky vráceny. Majitel si na dálku auto zamkl a toť vše 🙂 

Záloha mi pak byla připsána zpět na účet do 3 dnů 🙂 

Více podrobných informací o HoppyGo zde:
HoppyGo