TOUR DU MONT BLANC – den po dni

Posted on

TOUR DU MONT BLANC

den po dni 

1. DEN | 23,7 km | 1428 m převýšení 

V pátek 13 jsme se probudili v kempu v Les Houches. Plán byl vyrazit brzo ráno, takže někdy v půl 8 (což zas tak brzo není) už jsme měli zabalený bágly a vyrazili jsme směr Col de Voza (1650 m).
Trasa je dobře značená, a tak jsme hned věděli, kudy půjdeme. 
Je teda fakt, že jsme se jako první museli jít vyfotit ke startovní bráně (prostě povinnost), což byla tak 2 km zacházka (to nám bylo v tu chvíli jedno, že si zajdeme nějaký ten km, protože to k bráně bylo po rovině a hlavně jsme byli všichni fresh).
David, co šel s náma říkal, že nejhorší z celýho treku byl první km do kopce.
Souhlasila jsem a řekla, že kdyby někdo tehdy řekl, že to otočíme, tak to otočím taky. Díky bohu, že nás tenhle telecí nápad nikoho nenapadl.

Až na rozcestí Col de Voza to bylo pořád do kopce – Tour du Mont Blanc a do kopce? Divný, že jo…
Od Col de Voza většina hikerů pokračuje na vrchol Mont Truc, což je velký prďák nahoru. 
My vyrazili směrem do města La Gruvaz, což bylo krásně dolů a bylo to takové první ošmeleníčko treku.

Naše cesta dál vedla do města Les Contamines, kde jsme navštívili první sámošku, kde jsme dokoupili (už první den, ano ano) nějaké ňamky.
Platilo tam tehdy, že pokud nejste očkovaný nebo nemáte test, tak Vás nepustí do restaurací, tudíž jsme se nasvačili na místním hřišti, které máte v mapě i se sámoškou. 

Na sváče jsme se dohodli, kde dnes zakempíme (každý den jsme tak řešili. Neměli jsme předem naplánované, kde přespíme, kam dojdeme apod.)
Pavel měl strašnou chuť dát si někde pivo, ale za tu cenu piva si radši natočil do camelbacku vodu.

MAPA:
https://mapy.cz/s/pufomatevo

Kemp ve městě Les Houches
První noc na treku

2. DEN | 18,3 km | 1679 m převýšení

Z GR20 jsem byla zvyklá, že jsme třeba už v 6 ráno byli na nohách s báglem na zádech. Tady to bylo obvykle až v 8-půl 9, a to jsem si říkala, jak mě chlapi poženou. 

Takže naše druhé ráno na TMB nevypadalo jinak. Batohy jsme pobalili a asi v 8 ráno jsme vyrazili vstříc vrcholu Col du Bonhomme (2329 m). 
Tenhle den mě už hodně bavil. Den první byl spíš o nastoupání metrů po asfaltu a skrz lesy, abychom mohli už další den vidět výhledy. A druhý den už to byly právě kochačky. Cesta utíkala najednou daleko rychleji, protože se člověk mohl dívat na masivy hor, které byly každým dnem větší a blíž.

Když jsme došli k hraničnímu kamenu, který nám ukazoval cestu (kterou jde většina hikerů) do města Les Chapieux nebo k vrcholu Col des Fours (2665 m), tak jsme zvolili cestu k vrcholu.
To už jsme byli za vrcholem Col du Bonhomme a pádili jsme si to k této hoře. Jeden prďáček tam vcelku byl (v tu chvíli mi došlo, proč to každý sbíhal dolů do města) Ovšem zase ty nádherné výhledy ♥

Na vrcholu jsme si dali pauzu a pak byla (a to jsem na tomto treku neměla moc ráda) NEKONEČNÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ cest… NEKONEČNÁÁÁÁÁÁÁ…… cest…. NEKONEČNÁÁÁÁÁÁÁ cesta dolů! 
To jsou ty cesty, kdy musíte slézt nějakých 1300m dolů, a to mě nebaví, ale prostě to k tomu patří.
Já si tam dala na hubu. Kochám se kochám a najednou koukám, já padám, já padám 😀 

Sestoupali jsme do takové rádoby…..vesničky. Ani nevím, zda se tomu dá tak říkat – La Ville des Glaciers (kde je prodejna sýrů). My tam nic nekupovali, ale třeba dobrý tip pro někoho, kdo miluje sýry.
V tu chvíli jsme přemýšleli, co dál, neboť někteří z posádky toho měli plný brejle. Řekli jsme si, že vyrazíme na chatu Les Mottets, a tam uvidíme 🙂 Loupli jsme na chatě do sebe colu, pivko a bylo plno energie na to vyrazit na další kopec a hledat si místo na spaní.
Mysleli jsme, že to dotáhneme až na francouzsko-italské hranice, ale zakempili jsme to s dalšími nocležníky těsně před hranicema 🙂

MAPA:
https://mapy.cz/s/jatavakebu

Vrchol Col du Bonhomme
Druhá noc na treku
Cestou na Col du Bonhomme

3. DEN | 27 km | 1740 m převýšení

Tenhle den jsem měla svátek a nemohla jsem si na něj nadělit nic lepšího. Po rozlepení očí, uvaření snídaně a sbalení všeho možného jsme se vypravili k francouzsko-italským hranicím, kde jsme poprvé spatřili Mont Blanc! Byla to neskutečná nádhera. Na vrcholu hory jsme strávili dobrou půl hodinu a koukali, jak se mraky převalují přes tuhle nádhernou čtyřtisícovku. 

Jelikož jsme si naplánovali delší trasu pro tento den, tak jsme museli trochu prásknout do koní. Po vydatné kochačce jsme začali klesat k chatě Elisabetta, kde se okolo nás páslo plno krav a zvuk ze zvonů byl slyšet po celém údolí. Nádhera. Zmiňovanou chatu jsme jenom obešli, neboť bylo ještě ráno, my plní sil, a tak jsme se nepotřebovali zastavovat. 

Pauzu na sežvejkání nějaké tyčinky a oříšků jsme si dali až u malého jezera, kde jsme v chládku na pár minut zasedli. Po pauze hurá do prvního dnešního kopce k vrcholu ColChécrouit (1952 m), který je těsně nad městem Courmayeur. 

INFO: 
Z této stanice odjíždí autobus, který stojí 2 eura a doveze Vás rovnou do Courmayeru, pokud se Vám nechce jít pěšky. 
https://mapy.cz/s/cecobacuze

Když jsme dorazili do města Courmayeur, navštívili jsme sámošku, na kterou jsme se hodně těšili. Cola, pečivo, salám (to byly hlavní dobroty našeho hiku). Přišli jsme ale v dobu, kdy byla odpolední siesta a otvírali až někdy ve 3 odpoledne. Tudíž jsme si hodinku počkali, nakoupili dobroty a šli jsme si do místního parku na hodinu a půl zdřímnout, neboť nás pak čekal stoupák s převýšením 645 m na 4 km. 

Někdy v 5 hodin jsme nakonec zvedli naše zadky a zamířili nahoru. Každý si šel svým tempem, ale vždy jsme na sebe někde počkali. U horské chaty Bertone jsme rozmýšleli, jak to bude s dnešním spaním. Bylo cca 7 večer a věděli jsme, že přijde nějaká přeháňka. Obešli jsme chatu a pokračovali jsme dál po rovince, co se nám hodně líbilo, a tak jsme urazili ještě nějakou část a postavili stany. Vcelku vydatná přehánka dorazila, ale stan s tarpem držely parádně.

MAPA:
https://mapy.cz/s/bufuromuza

První výhled na Mont Blanc
Cesta k chatě Elisabetta

4. DEN | 24,1 km | 1333 m převýšení

Vzala jsem čáru – po tomhle ránu jsem se strašně těšila na snídani. To z toho důvodu, že nám začala ovesná kaše lízt ušima, a kde jsme si řekli, že si každý den nakoupíme nějaký to pečivo na snídani. Věděli jsme, že necelých 5 km je od nás chata Walter-Bonatti, kde si zajdeme na snídani. Já se nemohla tak dočkat, že jsem vzala trochu čáru a byla tam mezi prvníma 😀 

Tady nám kačky byly tak nějak jedno a utratili jsme tu za sendvič, ve kterém byla jenom šunka a sýr, ale byl děsně lahodnej po všech těch kaších 😀 Nemohla chybět ani ranní plechovka coca-coly a horká čokoláda. 
Bylo to skvělé ráno!

Po téhle královské snídani jsme se vydali po rovině skrz údolí, což byla nádhera. Tento den bych řadila mezi ty nejkrásnější na TMB. 
Z údolí jsme po nějakých 5 km slezli dolů k chatě Val Ferret a na půl hodinky jsme zapauzovali. Věděli jsme, že je před námi výšlap z 1800 m.n.m. do 2550 m.n.m.
Po cestě k chatě Elena (kde jsme dali 5 min. pauzu a snědli pár žužu bonbonů) jsme si tak říkali, že jsme nepotkali vlastně žádné Čechy. Ono není se čemu divit, když zdravíme buď „bonjur“ nebo „hello.“ 

„Oki“, řekla jsem a říkám dalšímu hikerovi, co šel proti mně: „Ahooj“ a ozvalo se jak jinak než „Ahoj“ 😀 
Hned bylo Čechů všude požehnaně. Prohodili jsme s holčinou, co šla tento trek sama pár slov a pokračovali jsme dál na vrchol. 

Na tomto úseku jsem vážně hodně fotila. Okolo nás všude masivy hor, nádherná příroda a rozkvetlé kopce. 
Když jsme došli na vrchol Grand Col Ferret (2553 m), udělali jsme několik fotek, protože tenhle vrchol si o to prostě říkal. Cesta pokračovala dolů k chatě La Peule a dále až do města La Fouly, kde jsme tuto noc přespali v místním kempu. 
Byl to náš první den ve Švýcarsku a tomu odpovídali i ceny 😀 Došli jsme si do restaurace, kde celí špinaví a smrdutý jsme výborně mezi vyvoněnce „zapadli“ a objednali jsme si každý pizzu za 25 euro 😀 

MAPA:
https://mapy.cz/s/kabotejeva

Údolí
Chata Walter-Bonatti
Cesta na vrchol Grand Col Ferret

5. DEN | 30,3 km | 1478 m převýšení

Nemělo ani cenu se snad na tomto výletu mýt. Jeden večer jsem se umyla, abych druhý den hned smrděla do nějakýho kopce 😀 

Stany jsme toto ráno sbalili vcelku rychle a upalovali pryč ze Švýcarska. Ty ceny nás tu tak odrazovali, že jsme chtěli být už zase zpátky ve Francii 😀 Každopádně jsme nenašlapali tolik km kvůli cenám, ale proto, že to byl asi jediný den, kde bylo i hodně rovin. Na prvních 11 km jsme nastoupali jen 222 m, takže se šlo úplně samo. 

První etapa byla přes 3 vesnice/města, kde bylo plno míst pro doplnění vody. Namířeno jsme měli do města Champex-Lac, kde jsme opět čekali než nám otevřou sámošku, ale to nám úplně nevadilo. Po otevření jsme v sámošce dokoupili nějaké dobroty. Tady platilo to, že se smělo platit eury, ale vrátili Vám švýcarské franky. 

Jinak celkově se dalo v každé Zemi platit eurem. Na některých horských chatách brali i kartu, ale vždy je lepší mít s sebou nějakou hotovost. 
Po nákupu jsme na 3 hodiny vyčilovali cecíčky u jezera Lac de Champex, kde jsme opět potkali nějaké Čechy a pokecali.

Odpočatí jsme si to namířili do prvního pořádného kopce tento den, kdy jsem prostě uznala, že nemělo cenu se mýt, protože jsem po chvíli byla mokrá až na prdeli. 
Hodně hikerů chodí z města Champex-Lac přes vrchol Fenetre d´Arpette (2665 m.n.m). My jsme tuto cestu nezvolili a vybrali si trasu přes vrchol Porte á l’Ó/Col de Portalo (2049 m.n.m.). Odtutd byly hodně bájo výhledy a další ošmeleníčko 😀

V plánu bylo přespat v kempu de l’Arpille, ale jelikož se nám nejevil moc dobře, tak jsme ještě tu noc sešli dolů do kempu La Peuty ve městě Trient. 

MAPA:
https://mapy.cz/s/mupumapoha

 

Jezero Lac de Champex
Ano, do tohoto kopce jsem se myla úplně zbytečně 😀
Poslední km před městem Trient

6. DEN | 22,3 km | 1943 m převýšení

Bylo něco okolo šesté hodiny ranní a všichni už balili stany a vyráželi dál na trasu. Bylo něco okolo půl deváté hodiny ranní a vzbudili jsme se i my. Začali jsme balit věci okolo a řekli jsme si, že nebudeme snídat svoje a zajdeme si pro snídani do místní „sámošky“ která byla zavřená. Nevadí, dáme si nějakou tyčinku cestou.

Pak mi došlo, proč se všichni balili tak brzo (ono je to tedy víceméně na takových výletech časté, že vyjdeš brzo ráno, aby jsi nemusel potit krev v těch odpoledních vedrech). Každopádně před námi taková hodně zvýšená rovina – na 4,9 km převýšení 872 m. Pojď mi hop… 😀 No…..nahoře nás ale čekala horská chata a perfektní výhledy, takže motivace jít a nefňukat. Jdeme jdeme a najednou se za námi objeví místní mazáci, kteří byli ve věku mé babičky, kteří nám dejchali na prdel. Tak to ne! Hecuj to! Ti nám nesmí prostě dýchat na záda a už vůbec nás předběhnout. 
Zařadilia jsem trojku a šlo to. Nahoře jsem pak chvilku počkala na kluky (jak jsem psala, tak jsme na sebe vždy počkali a měli se pořád na mušce, ale před vrcholem jsem už vzala čáru a mazala si pro svou odměnu – coca-colu). Cola je pro mě na takových výletech něco, na co se strašně těším, byť ji doma nepiju 😀 

Když jsme se všichni šťastně sešli na vrcholu Col de Balme (2191 m.n.m.) dali jsme si zde poslední předražené jídlo v podání polévky, kafe a výborných omelet se slaninou, zeleninou a vším možným. Zbavila jsem se zde posledních franků a čau Švýcarsko, bonjur Francie! 😀 

Kus pod chatou nám cestu na chvíli zkřížili zdejší krávy, které nevypadaly, že se chtějí přátelit a už vůbec ne se mnou, provokující v červené bundě. I ostatní hikeři čekali a přemýšleli, kudy jinudy to vzít, ale nakonec jeden odvážlivec vstoupil mezi ně a funící krávy jeho i nás pustily. 
Cesta vedla dolů do města Argentiére, kde jsme si dali velkou pauzu a hlavně jsme dokoupili strašně moc jídla, neboť tu byly opět normální ceny a u většiny potravin nižní než u nás. 
Nakoupila jsem colu, ovoce, 4 bagety, salámy, sladké pečivo a když jsem s tím přišla ven, tak jsem si říkala, jak to do toho batohu nasoukám. 

Většinu jsme snědli na lavičce u zdejší sámošky a kluci dostali nápad, že co se tu vykalit a jít až druhý den. Já jsem byla proti a řekla jsem, že si chci užít poslední noc někde na vrcholech při západu slunce. A řekla bych, že mi tehdy za ten můj nápad děkovali 😀 
Tudíž než jsme s plnými pupky vyrazili do dalšího kopce s převýšením přes 500 m, došla jsem si ještě na wc, kde mě překvapil turecký záchod, takže nějak levitujíc nad wc jsem odlehčila, co jsem potřebovala 😀 

Kluci, posilněni pivkama se vydali za mnou do kopce a tady musím přiznat, že jsem poprvé klukům zdrhla. Šli jak šneci, a to mě fakt tak nebavilo, že jsem vzala čáru. Počkala jsem na ně až pod rozcestníkem Chalet des Chéserys. Šli jsme ještě kus cesty a na krásném placu s výhledem na hory a ostatními hikery jsme postavili naše stany a užívali si ten nejúžasnější západ slunce, co jsme tu za celou dobu viděli.

MAPA:
https://mapy.cz/s/cezujakehe

7. DEN | 19,3 km | 957 m převýšení

Vstávat se nám nechtělo, protože to bylo poslední ráno. Hlavně další ráno, které následovalo jsme už snídali v mekáči v Praze 😀 
Dali jsme si dlouhou snídani, pokochali jsme se východem slunce a pomalu jsme vyrazili na poslední km. 
Po cestě nám přebíhali kamzíci, výhledy jsme měli na Mont Blanc, šli jsme horským údolím a poslouchali zdejší přírodu. 
Po chvíli drandění na rovince se před námi ukázalo horské středisko la Flégére, kde jsme dali pauzu na tyčinku – jak jinak. 

Hele my jsme hodně pauzovali. Člověk by i řekl, jak jsme toho mohli tolik ujít, když jsme vycházeli vcelku pozdě a přes den jsme někde 3 hodiny čilili cecíčky. My hodně docházeli do kempů či stavěli stan až v 9-10 večer. 

Po pauze následovala vcelku rovina do stanice lanovky Parsa, kde jsme už viděli na město Chamonix, což je často také výchozí bod Tour du Mont Blanc. A protože nás čekal od této stanice lanovky poslední kopec, tak jsme si dali jak jinak než hodinovou pauzu 😀 
Tento poslední úsek do kopce mi hodně připomínal GR20 (Korsiku), jelikož byl terén hodně kamenitý a celkově i okolí. Dny předtím jsme procházeli rozkvetlými údolími, loukami apod. Teď to bylo jenom kamení. 
Pod vrcholem La Brévent jsme si dali 5 min. pauzu u rozcestníku, kudy prochází i dálková trasa GR 5. 

Mnoho lidí se ptalo, zda jsou nějaké úseky, které jsou lezecké. Nejsou. Pouze těsně pod vrcholem je žebřík, který ale není nijak strašný a i já (člověk, co se bojí výšek) jsem ho zvládla s přehledem a bez strachu. 

Když jsme se doplazili na vrchol, následoval doping v podání coca-coly a horké čokolády. Spolu s námi dorazila na vrchol i oblačnost, takže jsme nic neviděli, ale vem to čert. Viděli jsme hodně dny předtím 🙂 
Takže poslední metry dolů. No poslední! 1882 m, což bylo lehce na morál, dlouho nám to trvalo, ale někdy v 5 hodin odpoledne jsme procházeli cílovou a zároveň startovní branou v Les Houches ♥ 

MAPA:
https://mapy.cz/s/dupasecajo


Dobrodružství, které chodí mnoho lidí cca 10 dní jsme my ušli za 7 dní. Zkrátili jsme si to ovšem o nějakých 10 km (tudíž by jsme to reálně šli dní 8. Jestli bych se sem vrátila? Klidně hned! Byl to vážně nádherný trek a splnil všechna má očekávání, často až nad rámec