BEROUNSKO | BRDY A PODBRDSKO
BEROUNSKO | BRDY A PODBRDSKO
Svatojakubská cesta – Všerubská, Železná
106 km | 2 454 m převýšení | 3 dny
Co je Svatojakubská cesta a proč jsem šla právě tuto část?
Svatojakubská cesta je poutní cesta, která vede až k hrobu svatého Jakuba Staršího ve Španělsku, konkrétně do Santiaga de Compostela.
Základních tras, odkud můžete vyrazit je celkem 12. Vyrazit můžete i z České republiky, kde si můžete vybrat z 6 tras, které Vás zavedou na poutní místa a přes různé historické památky.
V rámci spolupráce s turistickou oblastí Berounsko a turistickou oblastí Brdy a Podbrdsko jsme se dohodli, že si projdu část této cesty, která protíná právě Berounsko, Brdy a Podbrdsko.
Trasa Železná a Všerubská.
Vzhledem k tomu, že ráda chodím dálkové trasy, tak jsem prý vhodnou adeptkou pro tuto cestu.
Velmi mě to potěšilo, protože moc ráda poznávám nová místa, a to zejména tímto způsobem – že jdete X km a při tom potkáte mnoho fajn lidí a dojdete na krásná a málo známá místa.
Není to přijet autem k nějaké rozhledně, udělat cvak a jet zase dál.
Člověk na těchto cestách poznává sebe sama, vnímá přírodu, sedí několik hodin na místech, kde je klid a jenom nasává tu energii a atmosféru.
1. DEN – BEROUNSKO
Sbalila jsem si svých pět švestek a 30. července jsem vyrazila vlakem do mého startovního bodu – Roztoky u Křivoklátu. Celkem mě tu čekaly 3 dny.
Hned první den jsem měla v plánu 32,1 km s převýšením 870 m.
Trasa vedla přes
obec Nižbor – rozhlednu Děd – přes kapli Panny Marie Bolestné – Beroun a až ke Svatému Janu pod Skalou.
Budík jsem měla v sobotu na 5 hodinu ranní, což jsem úplně nejásala, ale hned jsem si připomněla, že mě přece čekají 3 krásný dny v přírodě, tak kurňa Jampílková, radoooost! 😀
Vlakem jsme se s kamarádkou (která se mnou ten den cestovala) dostaly do Roztok u Křivoklátu v půl 9. Přes noc parádně pršelo, a tak se z okolních lesů drala pára pomalu ven. A my se zase draly do svého prvního kopce. Tento den jsme hodně strávily v lese, což byla příjemná změna po všech těch dnech, kdy teploměr ukazoval okolo 36°C.
Došly jsem k vyhlídce Stříbrný luh, kde je pohled na Berounku a jedna krásná lavička k posezení.
Les nás dál dovedl k vyhlídce Čerchov, kde bylo vidět i na zdejší vodáky.
Cesta byla převážně po šotolině nebo lesních cestách, asfalt se objevil jenom zřídka. Procházely jsme různými vesnicemi, lesy, prodíraly jsme se kapradím až jsme dorazily do obce Nižbor, kde jsme omrkly zdejší zámek s kostelem. Původně jsme si plánovaly, že se tu zastavíme na kafčo, ale při naší smůle jim vypadl proud a že dřív jak ve 2 odpoledne nenaskočí. No, 5 hodin se nám tam čekat nechtělo 😀 tak jsme vyrazily dál 🙂
Asi okolo půl 2 jsme se docouraly na rozcestí v obci Lísek, kde jsme potkali dva bikery, kteří si to jeli vyjet na rozhlednu Děd. Říkám, že tam máme také namířeno a že se tam sejdeme.
Po půl hodině jsme dorazily na rozhlednu a jeden z chlapů: „To jste vy jo? Jsem myslel, že přijdete až tak hodinu.“ Pche! Jsem zvyklé chodit.
Na rozhledně jsme si dali půlhodinovou svačinu a štrádovali to dál do Berouna, kde jsme se zastavili konečně na tom kafi se zákuskem 😀
A teď už jen poslední 4 km do Svatého Jana pod Skalou, kde jsem měla nocovat.
Nakonec jsem si Svatého Jana vyšla 3x 😀 Jednou s kamarádkou, podruhé sama na západ slunce a potřetí druhý den ráno na východ 🙂
Nejkrásnější pohled z vyhlídky je prý na západ slunce, kdy slunce zapadá za protější kopec. Já měla ovšem zataženo, a proto se mi východ slunce odměnil takovou parádou bez mraků.
Každopádně, co si budeme. Nezáleží na tom, zda se něco vydařilo či ne, zda byly mraky či ne. VŽDY se to vydaří! 🙂 Hlavní je to, že můžeme 🙂
2. DEN
BEROUNSKO a následný přechod do BRD A PODBRDSKA
_____________________________________________
Trasa druhého dne:
Svatý Jan pod Skalou – Karlštejn – Dobřichovice (odtud vlakem do Zbraslavi) – dále busem do Jílovště – a pěšky na Skalku a Dobříš
45 km a cca 950 m převýšení.
Budíka jsem nastavila tentokrát na 6 ranní a vyběhla si nahoru na vyhlídku nad Svatého Jana.
Tento den jsem se zvládla ztratit na druhém km. Jdu, jdu a říkám si, proč ta navigace si tam pořád něco brebentí. Tak jdu dál a najednou koukám a hle, já si jdu někam do prďálovic. Ale nevadí, zacházka 1 km ještě nikoho nezabila a hlavně jsem šla pořád tímto nádherným lesem, kde mi ranní slunce svítilo na cestu.
Tento den byl můj nejdelší, takže jsem do koní práskla až v 8 prosím pěkně 😀 Docela dlouho jsem se zasekla na vyhlídce nad Svatým Janem. Jak jsem psala výše, tak jsem se hned na druhém km ztratila, ale čert to vem. Šla jsem v lese, bylo krásně, nikde nikdo nebyl a hlavně nebylo ještě takové horko.
Cesta mě vedla k Bubovickým vodopádům přes různé naučné tabule, takže pro malé prcky super věc!
No, ono to je často vhodné i pro dospělé lidi. Aneb připomenout si, že se odpadky v lesích neodhazují apod.
Samotné Bubovické vodopády jsou vyschlé a voda je tam opravdu jen zřídka – jsou to vzácné chvíle.
Pro mě byla vzácná chvíle, když jsem na několika metrech nevytřela pusou a celkově hlavou nějakou pavučinu 😀
Opět mě první část dne provedla hlavně lesy, kterými jsme došla až na hrad Karlštejn, kde jsem si dala ranní kafíčko s vaflemi, natáhla nožky a koukala na první příchozí. Na Karlštejn jsem dorazila něco okolo půl 10, takže jsem si asi poprvé v životě užila Karlštejn takřka bez lidí.
Po doplnění cukrů jsem si vyšla po žluté trase na známou vyhlídku – Císařská louka, kde je za mě nejlepší výhled na Karlštejn.
Na vyhlídce jsem navázala intimní vztah i se zdejšími hovady, která mi nechala můj první velký ďobanec, který jsem si den na to málem udrbala 😀
Cesta mě vedla přes Mořinku, kde se šlo nádherně. Sice slunko dost spalovalo, ale okolní louky a pole byly nádherný. Přes mramorovou stezku jsem došla až do Dobřichovic, odkud jsem vlakem dorazila do Zbraslavi.
Zbraslav je důležitým místem, neboť je odtud značena severní větev Svatojakubské cesty až na hraniční přechod Železná. Zároveň se tu štěpí tyto dvě Svatojakubské cesty – Železná a Všerubská. Po Všerubské cestě jsem pokračovala dál z Jíloviště až do Dobříše.
V Jílovišti jsem si dala absolutně nejlepší oběd, který jsem za 3 dny měla. Spíš jsem si dala asi úplně nejlepší jídlo za ty 3 dny.
Nechci tu dělat reklamu, ale musím – restaurace Tři bratři, jedině doporučuji!
Cestou jsem se stavila na české Pise. Co že to je? Tak to je prosím pěkně rozhledna Korunka u Černolic, která má nakloněnou osu, a tak připomíná známou šikmou věž Pisa v Itálii.
Korunka je otevřena od května letošního roku a já jako velký strašpytel z výšek jsem měla před ní opravdu respekt, ale vylezla jsem tam! 😀
A tady to taky začalo. Na 6 km mezi rozhlednou Korunka a poutním areálem Skalka se do mě pustilo hejno komárů, kteří mě neopustili až do zmiňovaného poutního areálu. Tyto km jsem si opravdu neužívala. Pochopitelně to k výletům patří, pochopitelně jsem repelent neměla (stejně by mi nepomohl), ale trošku jsem si zaskučela.
Na Skalku jsem dorazila okolo 6 hodiny večer a pokud jste někdo viděl film Teorie tygra, tak jste mohli tento barokní areál vidět právě v tomto filmu 🙂 Bylo tu nádherně! Asi nedokážu psaným slovem popsat, jak jsem se tam cítila. To musíte zažít 🙂 Krásné jezero, ze kterého bylo vidět až na Kapli sv. Máří Magdalény, která má nádhernou atmosféru zejména při východu slunce.
Chvíli jsem tu strávila a jelikož čas kvapil, tak jsem vyrazila do Dobříše.
Nebudu lhát, nohy mě už vcelku bolely a věděla jsem, že přijdu na ubytování pozdě v noci. Vzala jsem si s sebou čelovku a udělala jsem dobře. Byla nakonec potřeba 🙂
3. DEN
BRDY A PODBRDSKO
Pondělí, poslední den a mě čekalo 26,6 km s převýšením okolo 450 m.
Trasa:
Dobříš – Buková u Příbramě – Svatá Hora v Příbrami
Budík byl tentokrát hodně pozdní. Vyspala jsem se úplně do puntíka v krásném penzionu U tří statkářů. Vstala jsem v 8 ráno a zašla si na výbornou snídani.
V 9 hodin jsem už měla batoh na zádech a štrádovala si to do cíle.
Věřím, že všichni tuto hlášku z jisté pohádky znáte:
„Žán, mně uletěly vlasyyy.“
„Žán, on mi slízal krém!“
Tak přesně tady je sídlo kníže pána z pohádky Princezna ze mlejna 🙂
V každém případě nebuďte jako Hanča a vyrazte sem jiný den než v pondělí, neboť právě v pondělí je ta známá, francouzská zahrada zavřena.
Co se týče mého ubytování v penzionu U tří statkářů, tak jsem byla velmi spokojená. Nádherný, čistý pokoj, ve kterém jsem se musela jít nejdříve osprchovat, protože mi bylo blbý zaplout do té krásné postele celá špinavá a smrdutá 😀
K snídani bylo všechno, na co se můj žaludek těšil. Přes pečivo, sýry, vajíčka až ke sladkým bábovkám a tácům s ovocem.
Po včerejším dnu jsem byla každopádně dost utahaná. Dokoupila jsem vodu a posledních pár tyčinek a vyrazila si to lesem směr Příbram. Ono téměř většina cesty za ty 3 dny vedla lesem. Poslední den tomu tedy nebylo jinak. Chvíli jsem šla mezi polem a následně jsem zaplula do lesa. Doufala jsem, že jsme si to z předchozího dne s komáry vysvětlili a nechají mě být. Kdepak, i po ránu mě dva opruzovali 😀
Práskla jsem trochu do koní a tůdle, máte po ptákách.
Když jsem po 26,6 km došla na Svatou Horu v Příbrami, tak jsem tam tak stála a dívala se dopředu na Pražskou kapli. Já jsem velký milovník hor a přírody a místo v mém srdci nenajdou moc hrady zámky, kláštery a kostely. Nejsem navíc věřící, ale Svatá Hora si místo v mém srdci našla.
To, co člověk dokázal postavit, a tu sílu, kterou to místo dává, tak to je něco neuvěřitelného.
Strávila jsem tu krásné 2 hodinky, při kterých jsem seděla opřená o obrubník a koukala jsem se na tu krásu a byla jsem ráda, že můžu 🙂
Na Svaté Hoře je ZÁKAZ FOCENÍ v prostorách baziliky.
Tuto část Svatojakubské cesty jsem si užila i přes ty nešvary, že se mě chvílemi snažili sežrat komáři 😀
Víte v čem se tyto cesty hodně liší namísto těch jednodenních? Jste tam hodně sám, a to se mi líbilo. Nevypadalo to na cestě jako na profláknutých místech, kde se většinou sejde stovky až tisíce lidí. Často jsem si to lesem kráčela sama a na ta hodně známá místa jsem si došla brzo ráno nebo až k večeru, takže tam se mnou bylo už jenom pár lidí.
Choďte! A dokud můžete, tak považujte svoje nohy za lanovku ♥