DOLOMITY NA OTOČKU
Měla jsem před sebou 5 dní volna a Mára (čti přítel) musel do práce, tudíž jsem přemýšlela nad plánem B, neboť plán A měl být výlet na kolech do Rakouska.
Nějakou chvíli jsem měla v hlavě plán takový, že jsem si chtěla projít NP Podyjí, a tak jsem si řekla, že slunce, víno a nějaké ty výhledy jsou top nápad!
Pak mi ale cinklo a já si řekla, že vlastně existuje ještě něco lepšího – slunce, víno, výhledy, hory, DOLOMITY!
V Dolomitech jsem byla poprvé v lednu roku 2019 a od té doby ne. Moje přání bylo, podívat se tam i v létě nebo na podzim. Napsala jsem kamarádce Janče, zda se přidá k mému spontánnímu výletu.
Kdo by mohl odolat. Tudíž jsme se ve středu ráno nalodily do půjčeného Peugot Boxer, cestou nabraly ještě Káju a vyrazily na 8 hodinovou cestu (to jsme byly ještě naivní) směr Dolomity.
Cesta byla skvělá, jelo se rychle. Trošku jsem se obávala toho, že plno lidí vyjede díky svátkům také ve středu ráno jako my a bude to všude stát. Ale opak byl pravdou, Prahu jsme prosvištěly a najednou jsme byly už u hranic s Německem.
Tradičně se muselo zastavit na doplnění energie buď u KFC nebo McDonaldu. Mekáč to vyhrál, a pak to šlo vše do kopru. Tedy s dopravou. Před Mnichovem jsme se kochaly místní dálnicí, na které jsme stály hodinu a do Dolomit jsme přijely místo za 8 hodin, za 13 hodin.
Jo a taky jsem jim v Itálii nechala za mýtné o 5€ víc, protože prostě Háňa. Ale co, 5€ mě nezabije, a tak jsem jim tam pak při cestě zpátky nechala navíc 13€. Nooo, tak od mých patálií raději pryč…
Dojely jsme! 😀
První noc jsme parkovaly zde:
https://mapy.cz/s/gonasopasa – poplatek 7€ za noc.
Ráno zahnalo všechny chmury z předešlého dne, protože jsme měly z dodávky takové výhledy. Holkám se nechtělo moc vstávat. Hned první ráno jsme si řekly, že budík bude v 5:30, abychom se vyhnuly davům turistů. Když jsem otevřela dveře od dodávky, byla jsem absolutně ve smyku z toho výhledu. Všechny nás to vyhnalo z dodávky. A první kafe alá vymáchaný ponožky chutnaly na takovém místě najednou skvěle 😀 Je mi jasný, že tady mají kafaři infarktový stavy, z toho, čemu říkám dobrý. Právě proto píšu že to bylo „dobrý“ 😀
A abych nezapomněla zmínit, tak Janča má dvě „maliny“ – belgické ovčáky, kteří se vydali do Dolomit s námi. A jak Janča často říkala: „Tohle jsou zatím nejhezčí výhledy, které ti psi při sraní měli.“ 😀
Auto bylo zaparkované na tomto místě :
https://mapy.cz/s/gudujutuzo
Odtud jsme vyrazily na Secedu.
Počasí bylo pod mrakem, cestou občas sprchlo, což bylo pro stoupání do kopce hodně příjemné. Nahoru jsme dorazily cca za 2 hodiny. Po cestě jsem dost často vytahovala foťák a hodně jsme se zastavovaly na focení. Protože, ty výhledy ♥
U vyhlídky směrem na Secedu jsme nějakou chvilku strávily, a když se k nám začal přibližovat dešťový mrak, který sliboval pěkný slejvák a přijížděla i první lanovka s turisty, sešly jsme si dolů na kafčo a zpět k autu.
Bylo to vychytaný, nahoře bez turistů, bez deště a s posezením u skvělého kafe v příjemném prostředí.
Náš další plán po návratu na parkoviště byl zajet na průsmyk – Passo di Giau. Dorazily jsme tam v neuvěřitelným slejváku. Meteoradar ukazoval, že to jen tak nepřejde a jelikož nás tlačil čas ohledně příjezdu na Tre Cime, tak jsme to otočily a dohodly jsme se, že sem dorazíme případně zítra na západ (kdy už mělo být hezky) a přespíme tu.
Každopádně cestou k Passo di Giau jsme jely přes jiné průmysky, přes město Cortina a kochaly se alespoň z auta, dokud ještě svítilo.
Co se týká spaní na Tre Cime, tak jsem si našla tuto informaci:
• nahoře na parkovišti je možné spát za 30€ pro auta a za 45€ pro karavany. Mýtná brána se zavírá v 19:00 a otevírá se opět až v 7:00.
Každopádně mi pár lidí napsalo ještě tento poznatek:
• mýto, které člověk koupí platí vždy ten den do 19 hodiny, tzn. přijedete ve 12:00, musíte do 19:00 odjet, jinak platíte za další den. Proto všichni s obytňákama přijedou na bránu po 19:00, aby tam mohli stát do druhého dne maximálně do 19:00.
No asi takhle uličníci. Nevím, zda možnost č. 2 funguje 🙂 To je na každém z Vás. Každopádně je pravda, že v 5 ráno tam nějaká auto přijela. Ovšem, jak píšu výše, nevím, jak to funguje, když budete chtít jet přes den dolů 🙂
Pod Tre Cime se parkuje u chaty Riguio Auronzo, kde je plno míst pro obytná auta:
https://mapy.cz/s/dajotefazo
Bylo tu druhé ráno, kdy jsme otevřely dveře od dodávky a pocity byly jako kamzíka na rovince. Byly jsme úplně vedle, jako tohle?? Ty výhledy, wow!!
To není země, to je zahrádka ♥
Co možná stojí za zmínku je to, že veřejné záchody nejsou ráno otevřené a na chatě jsou zamčené. Do chaty se dostanete, ale na záchod už ne.
Já nemám problém dojít si na záchod v přírodě, ale je to problém, když jste na velkým parkovišti a všude na Vás koukají oči z aut. Ne, tak pochopitelně, že jsem každýmu ukradená a nikdo by se určitě nedíval, ale ta hlava.
A po ranní kávě a ovesných vločkách jsem doufala, že se mi po cestě, než najdu místečko přímo pro mě, nerozváže tkanička, abych se nemusela ohnout.
😀 😀
Trasu okolo Tre Cime jsme zvolily tu nejvíc typickou a profláklou mezi turisty.
Zde příkládám trasu:
https://mapy.cz/s/lebegakabe
Trasa je to velmi jednoduchá, není nijak dlouhá a zvládnou ji i děti. Proto na tento výlet vyjděte opravdu velmi brzy, velmi. Šestá hodina je ideální nebo se poté budete protlačovat v davu lidí 🙂
Cestou jdete okolo dvou chat – Rifugio Lavaredo a Lange Alm. S holkama jsme se vydaly na tento okruh v 7 ráno, kdy se k nám přidalo už pár desítek turistů a jelikož jsme byly z těch výhledů tak nadšené, tak jsme se i hodně táhly. Zastávka na chatě byla jasná věc, ale protože nás docházelo čím dál více turistů, řekly jsme si, že první chatu jenom projdeme a zamíříme k druhé. Nápad to byl super, jelikož se téměř všichni turisti zastaví u té první a my měly tu druhou takřka pro sebe 🙂
Objednaly jsme si 3 kávy, 3 zákusky, nechaly tam 24€ a šly poslední 2 km k autu.
U auta jsme ještě na půl hodiny rozložily kempovací židle a chytaly bronz.
Přibližoval se čas oběda, a když jsi v Itálii, měl by sis dát pizzu. Tudíž jsme u mýtné brány zaplatily požadovaných 30€ a při cestě k jezeru Misurina, kam jsme jely na oběd, jsme projížděly okolo cca 2 km kolony aut, která čekaly na vjezd k Tre Cime. Časově bylo něco okolo půl 12.
Náš další plán byl vyjít si k Lago di Sorapiss, a poté přejet na západ k Passo di Giau. Parkoviště na Lago di Sorapiss bylo kousek od jezera Misurina. Po obědě jsme se tam přesunuly a parkovaly zde:
https://mapy.cz/s/bojucuvuve
bez poplatku, ale pouze pro auta s výškou do 2,50 m
Cestu k jezeru jsme zvolily po trase AV3 | 215, kterou chodí nejspíš většina. Vyšly jsme od auta po druhé hodině, kdy se mnoho lidí vracelo. Alespoň jsme věděly, že nás nahoře už nebude plno. Na úzké cestě s dvěma hafany to byl trošku očistec. Cesta nahoru nám zabrala víc času než jsme předpokládaly, ale prostě dobrodružství 🙂 Na této trase se jde nejdříve po rovině v lese, pak se terén začne zvedat a na posledních 2 km máte po trase pár řetězů, schodů a v jedné části i slušný prďák dolů.
Na trase jsme potkaly mnoho psů, takže ti to zvládnou bez problému.
Protože jsme nahoru přišly déle než jsme plánovaly, tak jsme se rozhodly, že dnes žádné Passo di Giau nebude a zamíříme si to rovnou k jezeru Lago di Braies, odkud jsme měly další den odjíždět rovnou domů.
U jezera Sorapiss jsme pak strávily cca hodinku. Na chatě jsme doplnily cukry, odpočinuly si, nacvakaly jsme několik cvaků té úchvatné modré a vyrazily dolů, tentokrát po cestě AV4 | 217. Tato cesta mi přišla jednodušší v tom, že se zde nenachází žádné řetězy, schody ani prďáky dolů.
Dolů jsme dorazily okolo 8 hodiny večer a rovnou jsme zamířily k jezeru Lago di Braies. Plán byl přespat na nějakém parkovišti, brzy ráno si zajít k jezeru, a poté zpět do Čech.
Zaparkovaly jsme cca 700 m od Lago di Braies na tomto parkovišti:
https://mapy.cz/s/cosuzogeko
– částka 6€ za noc. Opět bylo toto parkoviště pouze pro auta s výškou do 2,50 metrů.
Někdo mi psal, že jsou kousek odtamtud i parkoviště bez poplatku, kam se třeba vejdou 2-3 auta. Bylo mi to napsáno až potom, co jsme se vrátily, takže jsem se po tom nepídila 🙂 Vy můžete pohledat.
Na parkovišti jsme si daly poslední večeři, dopily jsme poslední lahev vína a šly spát. Spalo se nám asi nejlíp za celou dobu. Ráno jsme měly budíka na 6:15, uvařily jsme si kafe a okolo 7 hodiny si to vyrazily k jezeru.
ZÁVĚREM
- auto jsme si zapůjčily přes portál hoppygo.com
- do Dolomit jsme jely hlavně na kukandu a stihnout omrknout ta nejprofláklejší místa. Je mi víc než jasné, že je v Dolomitech daleko krásnějších míst, kde nejsou lidi. Však nehodlám v brzké době umřít 🙂 Takže času na to je dost.
- cesta tam – Německo
- cesta zpět – Rakousko
- mýtné v Itálii 5€
- mýtné v Rakousku 13€
- spaní v autě bez vestavby, tudíž normálka spacák, karimatka
- čas strávený v Dolomitech: středa – sobota
Z FOŤÁKU
2 thoughts on “DOLOMITY NA OTOČKU”
Ahoj Hani, čtu si tvůj report z Dolomit. Mám dotázek k Tre Cime. Vy jste s holkama tedy jely nahoru v kolik? Tyto informace se hledají opravdu těžko. Někde jsem vyčetla, že v létě funguje brána nonstop. Pokud by tedy člověk přijel i večer nebo v noci a nebylo nahoře obsazeno (což nevím jestli se nějak eviduje),
tak předpokládám, že vyjede nějaký lístek. V noci se vyspíš v autě, ráno uděláš trek jaký chceš a odjíždíš následující den do 19h, abys platila těch 30?
Dodávka je určitě brána jako osobní auto (taky jste ji měly). Platit se dá určitě i kartou, že?
děkuji předem Míša
Ahoj Míšo, letos je to s Tre Cime úplně jinak. Mají novinku, a to tu, že cena 30€ za auto je stejná, ale platí vstup pouze 12 hodin a ne celý den, jako tomu bylo minulý rok. Brána je otevřená 24 hodin denně, takže můžeš nahoru vyjet, kdy chceš. Na začátku si vezmeš jenom lístek, kde máš napsaný čas vjezdu a platíš až při výjezdu. Pokud tedy nestihnete vyjet za 12 hodin, ale čas přesáhnete, budete platit 60€. Dodávka je brána jako osobní auto a kartou se platit dá 🙂