GR 131 – přechod Tenerife
GR 131 - PŘECHOD TENERIFE
106 km | 5 653 m převýšení | 7 dní
PROČ GR 131 PO TENERIFE?
DOPRAVA NA TENERIFE
Z Poděbrad jsme se dopravili vlakem do Vídně na hlavní nádraží, a tam jsme přestoupili na vlak, který nás dovezl až na letiště.
Z letiště jsme pak odletěli společností Ryanair, kterou jsme letěli i zpět.
Na zpáteční cestu z Vídně jsme zvolili společnost RegioJet. Autobus nás odvezl do Olomouce, a odtamtud jsme až vlakem dojeli do Poděbrad.
CENY:
Vlak Poděbrady – Vídeň (letiště): 1 856 Kč (pro dvě osoby)
Letenky tam i zpět: 9 941 Kč (pro dvě osoby)
Autobus Vídeň – Olomouc: 598 Kč (pro dvě osoby)
Vlak Olomouc – Poděbrady: 433 Kč (pro dvě osoby)
CELKEM: 12 828 Kč
tzn. na jednoho 6 414 Kč.
SPANÍ NA GR 131
Jako u mnohých treků je zde stanování zakázáno. Bivakování taky, ale je tolerováno (říkaj).
V Národním parku Pico de Teide je přísný zákaz stanování.
My si na tyto výlety nikdy stan nebereme, přijde nám to jako zbytečná zátěž, když tady téměř nikdy neprší. A pokud by už zapršet mělo, tak se vždy dá najít místo, kde se dá schovat.
Pokaždé jsme si někde nafoukli karimatku, rozhodili spacák a vše bylo v pořádku. Nikdy neměl nikdo problém.
Samozřejmě jsme nikomu nespali u baráku 😉 Vždy jsme si našli místo, které se jevilo, že před námi plno lidí bivakovalo a pokaždé jsme si po sobě uklidili.
Také jsme bivakovali způsobem, že jsme si bivak připravili až v pozdějších večerních hodinách a ráno jsme byli brzo pryč.
MÍSTA, KDE JSME SPALI:
https://mapy.cz/s/nezaguzoga
STRAVOVÁNÍ A VODA NA GR 131
Každý den jsme šli přes nějaké město či vesnici, kde se dala voda a jídlo dokoupit. Zejména ta voda! Na trase se nedalo NIKDE vodu dočerpat.
Co se týká sehnání kartuše, tak to byl pro nás velký oříšek. Naštěstí kamarádka, která odlétala z Tenerife v den našeho příjezdu nám nechala schovanou kartuši v Aroně na začátku treku.
Hledali jsme, kde by se dala kartuše se závitem koupit a nikde jsme ji nesehnali. Pár lidí říká, že v železářství měli štěstí, ale při naší smůle měli všechny železářství zavřeno. Pak jsme dostali tip, že v Decathlonu v Santa Cruz (tam jsou dva „Dekáče“). My byli zrovna v jednom, který ji neměl.
Z ČR jsme si vezli jídlo v podobě tuňáků, rýže, tyčinek, sušeného masa, sušeného ovoce, ovesné kaše a bonbónů.
Potkali jsme po treku jednu skupinu Čechů, kteří to šli pár dní po nás a říkali, že vyřešit nedostupnost kartuše jde také tak, že vařit nebudete a každý den si dokoupíte zásoby na snídaně a večeře. A vzhledem k tomu, že skoro denně potkáte vesnici nebo město, tak to není problém 🙂
Vodu jsme pak brali 3-4 litry na osobu (to se batoh pak trochu pronesl).
Na oběd jsme si vždy zašli někam do restaurace – je to dovolená a my na tomto nešetřili, takže docela dost kaček padlo za naše přežírání 😀
DOPRAVA PO TENERIFE
Když jsme trek došli, tak jsme se chtěli podívat ještě na pár míst, na která jsme využili místní dopravu.
Využívali jsme zde pro přehled jízdních řádů tyto aplikace:
Autobusy zde nestojí moc pokud nejedete po dálnicích. Většinou jsme platili 2-3 eura za dvě osoby.
A z mého pohledu bych řekla, že se zde bez mobilu neobejdete, neboť skoro žádný autobus neukazuje, jaká je další zastávka 😀 Takže je dobré si to kontrolovat na mapách, kde zrovna jste.
ZAJÍMAVÁ MÍSTA
Pokud jste čekali, že tady napíšu nějaká místa, kde je něco k vidění, nějaký výhled apod., tak ani náhodou. Toto jsou místa, kde jsme se hlavně dobře najedli a umyli 😀
Hotel Casa del Sol – náš první hotel, který úplně nedoporučujeme. Pérové matrace, ze kterých ty péra byly vážně cítit 😀 Měli teda dobré večeře, to jsem si fakt pošmákla! A jinak hotel plný důchodců, kteří do půlnoci hráli bingo a bylo to slyšet přes celý hotel 😀
Casa Mel – Porno mezi sendviči a bagetami! Luxusně se tu najíte a ještě za strašně málo kaček. Dali jsme si tu velký sendviče s luxusním kuřecím masem, česnekovým dipem (který nebyl nijak extra aromatický), zeleninou, hranclema, 2 coly na každýho a platili jsme cca 12 euro dohromady! Výborná záležitost!
Hotel RF San Borondon – doporučují 4 Hanči ze dvou! Nádherný hotel, velmi milý personál, úžasné prostředí, skvělé snídaně. Proto jsme v něm strávili 3 dny 😀
Paddy O’Kellys – bar s restaurací, kde pracuje Juryj! Náš slovenský kamarád, který už 9 let cestuje po světě a pracuje hlavně za barem! 🙂 A že to teda umí. Tudíž, kdo budete mít cestu po Tenerife, určitě se tam zastavte 🙂 Výborná žebírka a skvělý daiquiri ♥
MAPA TRASY
VYBAVENÍ
péřovka z Decathlonu
ešus s vařičem
legíny
merino triko s krátkým rukávem
čelenka a nákrčák, rukavice
4x spoďáry
camelback
ručník z Decathlonu
zrcadlovka – 2 kg parťák na cesty 😀
hygiena (sprcháč, opalovací krém, nůžtičky, zubní kartáček,
pasta)
lékárnička (ibalgin, endiaron, magnesium, panadol, obvaz,
náplasti)
čelovka
powerbanka
PÁR VĚT K GR 131 A TENERIFE
GR 131 je trek, který se dá zvládnout v pohodě za 5 dní. Někteří ho zvládnou i za kratší čas. Pro mě je ale ideálka 5 dní.
Na začátku jsem psala, že jsme tento trek ušli za 7 dní. Vzhledem k tomu, že jsme měli celkově 12 dní na Tenerife, tak jsme to tolik nehnali a užívali si to. Věděli jsme, že nemusíme hnát, tudíž nám bylo jedno, jestli GR 131 ujdeme za 5 dní nebo 7 dní.
GR 131 je trek, co Vám nedá nic zadarmo.
Já tam jela s trochu bláhovou myšlenkou, že to bude něco jako Mallorca (byť jsem znala jeho převýšení a i jsem věděla, že si to chceme prodloužit o výstup na Teide).
Každý den jsme nastoupali přes 1000 výškových metrů a rozpouštěli jsme se v neskutečných vedrech. Vedra byly i na Mallorce, ale tady to bylo prostě jiné.
Borové lesy.
Ač mám moc ráda vůni borovic, tak tady mi to hodně vadilo. Šlo se často v borových lesích, kde v té výhni a suchu mi ta vůně nevoněla a spíš se mi v tom hůř dýchalo a v krku se mi dělal takový „knedlík.“
Výstup na Teide byl náročný.
Nevím proč, ale celkově na tomto treku jsme nic nenaspali. Byť bylo tělo strašně unavené, tak jsem v noci naspala tak půl hodiny – hodinu. To se podepsalo právě i na výstupu, kdy jsem byla strašně unavená a v 3500 m.n.m. se mi už i hůř dýchalo, ale nic, co by se nedalo zvládnout.
Přítel na tom byl o něco hůř. Bolela ho hlava, špatně se mu dýchalo a šlo. Z toho důvodu jsme raději skončili ve stanici lanovky – 3550 m.n.m. a přes chatu Alta Vista jsme šli dolů. Na této chatě je „útulna“, kde jsme se dojedli brambůrky, udělali sladký čaj a bylo nám o dost lépe.
Dva dny po výstupu jsem trochu smrkala krev a pořád se mi hůř dýchalo.
Po GR 131.
Jelikož nám zbývalo ještě 5 dní volna, tak jsme se rozhodli zajet na 2-3 dny do pohoří Anaga.
Ani tady to nekončí denními převýšeními okolo 1000 metrů. Jelikož se vždy začne od oceánu, tak se ty výškové metry pěkně nasbírají.
Ovšem pohoří je to opravdu nádherné. Líbilo se mi tu daleko víc než na treku – zejména proto, že se mi tu lépe dýchalo.
Pokud to někomu přijde jako nezdolatelný trek, tak pokud po horách chodíte a nějaký přechod máte za sebou, tak to pro Vás bude snadné 🙂
Neumírali jsme, ale jsou to hory a ty nedají nic zadarmo 🙂
PRO VÍCE INFO
FOTOGRAFIE
