SAMA na výletech
Hezký den 🙂
Už několikrát jsem dostala od lidí (v drtivé většině od žen) otázky typu: To se nebojíš takhle sama?
Zazněla i prosba, zda bych o tom mohla napsat nějaký článek, že by to případně nějaké ženy, které se bojí vyrazit samostatně do hor, nakoplo k uskutečnění single výletu.
Upřímně ještě teď nevím, jak tento článek pojmout, ale budu ráda, když to opravdu alespoň jedné holce / ženě pomůže k tomu, aby se nebála vyrazit sama ven.
MŮJ PŘÍBĚH
Nevím, co poradit, jak se zbavit strachu – ať z lidí, okolí, nástrah tam venku nebo možná strachu ze sebe samotného.
Můžu Vám ale napsat svůj vlastní příběh, jak začalo mé chození po horách.
Pocházím z vesnice, a to mi možná pomohlo k tomu být trochu (jak se říká) otrkaná životem 😀 Jako malá jsem lítala po vesnici, klábosila s babkama na návsi a žadonila o žvýkačky. Chodila jsem do lesa, potulovala se za vesnicí a občas dostala slovní „flákanec“ že mám taky chodit domů.
V okolí vesnice jsem uměla „cestovat“ dokonale, ale vyrazit někam dál nebylo jen tak. Ze začátku, na pár výletů jsem vždy někoho sehnala, protože sama jsem si to to nelajskla.
(To je asi zásadní problém většiny. Píšete mi, že nemáte s kým vyrazit. Než jsem poznala Máru, tak plno lidí z mého okolí nemohlo, nechtělo. Zabrousila jsem na cestovatelské seznamky na facebooku, kde jsem poznala plno přátel, se kterými cestuji doteď – to když zas nemůže Mára :D).
Nadšenci horské turistiky – za mě fajnová skupinka na facebooku, kde se dají najít dobrodruhové.
Zjistila jsem, že na cestování po ČR vlastně nic není. Naučila jsem se, jak se orientovat v mapách, jak zjistit aktuální počasí a kde se můžu pohybovat nebo jak se kam dostanu.
Postupně to takto přišlo i s vyjetím na Slovensko. Nejdřív mi někdo musel ukázat, jak se dá jet na takovou otočku do Tater, kde se můžu pohybovat a bylo to. Pak už to bylo ve všem stejné jako u nás doma. Všude vlastně stačí umět se jen orientovat a nebát se zeptat.
STRACH Z LIDÍ
Plno lidí mi napsalo, že se bojí vyrazit sami, protože je může někdo venku přepadnout.
Víte, to co Vám tu píšu jsou mé osobní zkušenosti. To, že na Vás bude někdo v horách čekat je velmi málo pravděpodobné. Ano, stát se to může, ale jaký šmejd by si řekl, že bude čekat v – 15°C někde na vrcholcích hor a doufat, že tamtudy někdo v noci půjde na východ slunce 🙂
Pravděpodobnost je velmi malá.
Když někam jedu, tak přesné místo ví jen můj přítel a případně moje rodina. To, kde se zrovna nacházím napíšu buď během výletu nebo až po něm. Když jdu sama přes den, tak často na frekventovaných místech. Pochopitelně i v lesích, ale nikdy jsem tam nešla ve dne se strachem, coby kdyby. Možná je to ta vesnická nátura.
Pokud se sama vypravím na přespávačku do hor, tak ani tehdy se nebojím lidí, co tam budou případně se mnou nebo, že tam přijde někdo, kdo bude otravovat. Za těch plno let, co takto cestuji se mi nikdy nestalo, abych se setkala s někým, kdo by mě obtěžoval.
Na ty přespávačky v horách či přechody chodí opravdu vážně prima lidi, co Vám podají záchranou ruku, když se něco stane 🙂
NEBÁT SE MLUVIT
Pak je tu genetika a pozorování komunikace rodičů, kteří se nějak vyjadřují a já to od nich pochytila, což mi taky pomohlo. Proto mám často prořízlou hubu a nebojím se zeptat se, což je dle mého taky velký faktor – NEBÁT SE MLUVIT 🙂 Já se často pouštím na výletech s lidmi do debaty. Od nějakých vidím, že prostě nemají zájem, ale velká většina se mnou pak dobu diskutuje či sdílí cestu.
Mluvení Vám pomůže v plno nejasnostech.
Mnoho lidí Vám jistě v životě řeklo: „Tak se zeptej, za to přece nic nedáš.“
Je mi jasné, že dnes, když se zeptáte na radu na internetu, tak často dostanete sprchu alá:
„To je přece jasné!
„Nemáš google?“
„To do hor radši nechoď!“
„Jak se někdo může na takovou kravinu zeptat.“
Pokud na Vás tuhle „motivaci“ chrlí okolí, rodina a poté lidi na internetu, tak člověku to sebevědomí klesne a strach najednou začne být velký, ale musíte tyhle „přemoudřelé“ lidi vypustit.
Je to životní klišé, ale každý se celý život učí 😉
NEDOKÁŽU, NEUMÍM, NEVÍM
Tahle slova si vymažte ze slovníku.
DOKÁŽETE!
Všechno je to jenom v hlavě.
Dnes máme internet plný rad, jak se orientovat v mapách, v jízdních řádech, kde si sehnat aktuální počasí, tipy na výlety apod.
A ač je ve světě mnoho zla a násilí, tak věřte, že v horách a v přírodě tomu pořád tak není a vy tam potkáte usměvavé lidi, co Vám pomůžou.
Pokud máte otázky:
„Co, když ale někde spadnu?“
Proto je dobré orientovat se v mapách, nechodit mimo značené trasy 🙂 Pak není důvod se bát.
„Co, když mě zastihne špatné počasí?“
Před každým výletem je dobré si najít, co tě po cestě čeká. Jako například chata, kde se můžeš schovat. Jaké bude počasí, aby ses podle toho oblékl a zabalil do batohu.
„Co, když to nezvládnu fyzicky.“
Jedině ty znáš svou fyzickou zdatnost. Pokud třeba plánuješ vyrazit poprvé do hor, tak je dobré vědět, jak těžký je terén, nepřecenit síly a poznat, kdy tělo začíná mít dost a umět to včas otočit.
ZÁVĚREM
Pokud Vám to v něčem pomohlo, jsem ráda.
Pokud ne, jsem ráda i tak, že jste se dopracovali až do konce, hurá 😀
Já sama Vás zbavit strachu nedokážu, jste to vy, co to musíte zvládnout 🙂
Jestli máte dotazy, chcete s něčím poradit, tak víte, kam napsat 🙂 Já Vás do háje zelenýho rozhodně nepošlu, ale občas mé osobě trochu trvá než odepíše 😀 Tudíž neváhejte napsat i 3x 😀