DÁMSKÁ JÍZDA – MALÁ FATRA 5.-6.7.2018

Posted on

..ANEB TATO VELMI DOBRODRUŽNÁ A VŠEMI KOMPLIKACEMI DOPROVÁZENÁ CESTA SE MUSELA ZDOKUMENTOVAT 🙂

Jak to všechno začalo. Byl měsíc a něco před prodlouženým víkendem 5. – 8.7.2018. Řekla jsem si, že toto se musí využít. Tak mi v hlavě dozrál nápad, co jet takhle do Tater a spát tam pod širákem nebo něco podobného. Napadlo mě dojet do Vrútek, odtamtud si vyjít na Suchý, přespat tam a ráno přejít Malý Kriváň, Velký Kriváň a až dolů do jedné vesnice odkud by se dojelo do Popradu, někde se přespalo a další den by se prochodil ve Vysokých Tatrách no a v neděli ráno bych byla doma.

Plán zněl skvěle, tak jsem ho navrhla lidem v Cestovatelské seznamce na facebooku, ale s tím, že hledám pouze holky. Bohužel asi 30 chlapů se chtělo opravdu přesvědčit, zda když píšu holky, myslím opravdu holky. Ano pánové, kdo to čtete, opravdu tím myslím holky 😀

Chytlo se tak 20 holek, z čeho nakonec zbyly jenom 4 – Anička, Pája, Zuzka a Lucka 🙂 Nás 5 vyrazilo ve čtvrtek vstříc Slovensku 🙂 Koupili jsme si společně jízdenku do Vrútek, ubytko bylo také zaplacené na jednu noc a společně s Pájou a Aničkou jsme v Pardubicích nastoupili do vlaku, kde už seděla Lucka, která jela z Prahy. Po cestě jsme kecaly, smály se, jedly a v Ostravně nabraly Zuzku. Jeli jsme na odpoledne, takže jsme byly docela vychrupané. Ve Vrútkách jsme stavěly okolo 3 hodiny odpoledne, protože měl vlak zpoždění.

S 13 kg batohama jsme vyrazily vstříc našemu vrcholu Suchý. Čekalo nás 10,5 km a 1000m převýšení. Bylo veliké dusno a strašně svítilo slunce. Musím říct, že ta část cca 4km než jsme vlezly do lesa, byla opravdu výživná. Ono tomu ale moc nepřidávaly ani 13kg batohy 😀

„Štrádujeme si to“ naším tempem, často zastavujeme na doplnění pitného režimu, protože to bylo opravdu zapotřebí. Odfrkujeme, zabodáváme se holema do země, pořád opakujeme, kdy už tam budeme a povídáme o všem možným. Ani nevím jak, ale po nějakých těch hodinách stojíme před Chatou na Klačianskej Magure, kde se odměníme KOFOLOU!! 😀 Na kterou jsme se vlastně celou dobu těšily. Strašně jsme se těšily i na halušky (i když jsme si říkaly, že si sníme svoje věci, abysme odlehčily batohy), jenže kluci před náma, co přišli dřív, nám je všechny zdlábli -_- :/ 😀 😀 

Tak jsme asi 45min. poseděly a šly jsme vstříc našemu vrcholu. Cesta už nebyla moc do kopce, spíš po rovince, občas kousek dolů a mírně nahoru, nic extrémního. Pak se nám začaly vrcholky při západu slunce ukazovat. Došly jsme okolo 9 večer těsně pod vrchol Suchý, kde bylo krásné místo na bivak, a tak jsme tam rozdělaly spacáky a karimatky, udělaly čaj a šly spát.

A pak to začalo že jo 😀 Hodně lidí Vám řekne, že se tam s medvědy nesetkalo, někdo zase jo, někdo řekne, že jsou horší spíš lišky apod. Od každého slyšíte vlastní zkušenosti. Proto každé hnutí kleče nebo trávy znělo, jak když tam někdo je, ale nebylo. Některé z nás to ani nevnímaly (což vlastně úplně vyhrály 😀 ) protože byly tak hotové z výletu, že si hezky pochrupovaly 😀

No jo, tak spíme napůl oka dál a já najednou zaslechnu (holky to slyšely taky, ale dělaly, že to neslyší a chtěly to zaspat 😀 ) něco mezi chrochtáním a něčím, tak 5m od nás. No vyklubal se z toho nakonec méďa, který přišel na návštěvu, ale hlasitým kecáním jsme ho poslaly na opačnou stranu 😀 (aspoň doufám). No nikdo nás pak už po zbytek večera nenavštívil, tedy mimo pavouky a jakoukoliv havěť 😀

Ráno, kdy jsme si povyprávěly, jak jsme byly všechny poprděné z toho medvěda apod. jsme se šly nasnídat, dát ranní hygienu, podívat se na východ slunce na vrchol Suchý. Zabalily jsme pak všechny věci zpátky do našeho batohu, do kterého nám asi někdo přes noc přidal cihly a v 6 hodin ráno vyšly vstříc našim vrcholům 🙂

Ještě na Suchým bylo potřeba udělat pár fotek a hlavně se pořádně protáhnout! 🙂

Tak jsme vyrazily! 🙂 Krásně se nám šlo, protože počasí po ránu bylo krásné, žádné teplo, vítr trochu zafukoval, tak to docela utíkalo. Utíkalo to do té doby, než jsme zjistily, cože je náš první vrchol. Největší zrada je už na Suchým vrcholu, kdy máte na rozcestníku napsané, že na Malý Kriváň je to 1h a 45min. (nebo kolik to bylo přesně). Ušly jsme hodinu a na dalším rozcestníku bylo napsané, že Malý Kriváň je 1h 15min. 😀 Tak jsme bouchly s báglama na zem a chvíly se kochaly okolím 🙂

Štrádovaly jsme dál. Slunce už začalo připalovat a před náma se ukázaly různé kamenité cesty, někde docela i trochu těžké, ale všechno se zmáklo. Jenom prostě 13kg na zádech Vás dolů táhne poměrně snadno 😀 A po těch kamenech to není žádná hitparáda 😀

Došly jsme na jedno místo – Stratenec a tam jsme si na chvíly sedly a kochaly jsme se. 

Taková vsuvka – každá z nás měla sebou tak 2litry vody. Ovšem v těchto parných dnech studánky často vysychávají. No docela jsme na ně spolehály a tak nám pomalu začala docházet voda. Ono opravdu, když je velké dusno, slunce svítí a vy máte na sobě 13kg zátěž je nutno pořád pít. Jenže ze Suchého až na Malý Kriváň a vlastně ještě dál skoro nic není 😉 A ono tenhle kus jdete skoro 5 hodin. Naštěstí, když jsme sešly z Malého Kriváně a došly mezi něj a Sedlo Bublen, tak studánka, co tam je, vyschlá nebyla 🙂 Ani nevíte, jak má z tohoto člověk neskutečnou radost 🙂 Voda, máme co pít, můžeme se osvěžit, trochu si omýt hlavu. Krása.

Ale dál… Když jsme došly na Malý Kriváň, tak jsme tam tak 20min. poseděly. Do toho nám tam dělalo společnost přes 50 velkých much a čehosi něčehosi 😀 Ale protože bylo velké vedro, před náma ještě dlouhá cesta, protože jsme objevily, kde až je Velký Kriváň, tak jsme zvedly zadky a šly jsme dál.

Už v tom Sedlu Bublen, jsme toho měly vážně plné kecky. Daly jsme si tam chleba s vysočinou (Anička věděla, proč ji má vzít 😀 ). Viděly jsme ale ještě ty 2 vrcholy, co nás čekají. Pekelník a Velký Kriváň. Nechtělo se. Fakt se mi už nechtělo 😀 Ale co máš dělat, když nic jiného nejde. Tak jsme za 15 min. vyrazily znova, vstříc Pekelníku. Šly jsme už pomalý krokem nahoru, protože bylo teplo a přišlo nám to jako velký krpál. Nejraději bych si vyměnila ten můj batoh za ty 4kg batohy, se kterýma nás lidi předbíhali 😀

Když jsme dorazily na Pekelník, tak už to byl takovej ten rádoby poslední kus, ale pro nás opravdu pořád velký 😀 Ale jdeš, ty prostě nemáš jinou možnost 😀

Došly jsme na Velký Kriváň. Tedy já s Aničkou a se Zuzkou, jsme počkaly na hraně Velkého Kriváně a pohlídaly tam Páje a Lucce batohy a ty si to vyběhly bez báglů nahoru. My už to prostě nedaly 😀 (Aspoň máme důvod, tam jít příště, ale tedy už max. s 8kg na zádech 😀 )

Když holky dorazily z Kriváně, tak začalo docela pršet. Nandaly jsme pláštěnky a šly dolů směr Šútovo-Ratkovo na vlak, kterým jsme měly odjet do Štrby, na naše ubytko. Cesta dlouhá ještě 2h 45min. 😀 Naštěstí přestalo po 30min. pršet a my šly borůvčím dolů. A to teda bolelo. Vážně to bolelo víc, než když jsme těch 13kg táhly nahoru. Těch 13kg nás pak táhlo dolů 😀

Že nás táhlo 13kg dolů, to by ještě nevadilo oproti tomu co přišlo poté. Došly jsme do lesa okolo 2 hodiny – dolů ještě 1h a 45min. (a jako věděly jsme, že má někde od odpoledne dost pršet, ale říkaly jsme si, že to stihneme. No nestihly) a strhlo se něco neskutečného. Jak jsme si pak řekly, byly jsme z toho víc poprďkané než z toho medvěda. Neuvěřitelný slejvanec, kroupy, blesky okolo nás, velký vítr. Cesta pod námi se změnila na menší strouhu a co teď 😀 No jdi dál. Tuhle vodu nestíhaly ani pláštěnky, takže po té hodině a 45min., co jsme došly absolutně durch a promrzlé na naši zastávku, jsme měly durch úplně vše 😀

Když jsem kupovala ubytování na jednu noc, kde mi do e-mailu přišlo, že je vše potvrzené a zaplacené, tak jsem tam měla i napsáno, že přijedeme mezi 15:00 a 16:00. Což jsme vůbec nestíhaly. Tak volám na ubytko, že přijedeme tak o 2 hodiny později. Co myslíte, že mi paní do telefonu oznámila? 😀 😀 „Slečno, ale vy to tu nemáte rezervované, to nejste ale první, komu se to stalo, kdo objednával přes Booking. Měl Vám přijít ale e-mail a bla bla bla, kdesi cosi.“

Jak byste se asi cítili po celodenním tripu s 13kg na zádech, promrzlí až na kost a bez ubytka (na které jsme se tedy samozřejmě těšily, jak tam dáme vše uschnout a najíme se 😀 ) Tak jsem hned koukla na e-mail (na který jsem neměla důvod koukat během výletu, protože mobil vezmu do ruky max. na fotku). V úterý mi přišlo, že je vše potvrzené atd. a v den, co jsme šly tu túru naši velkou přišel e-mail, že je rezervace zrušená. 😀 😀 Dobré co?

Takže jsme nasedly na vlak směr Žilina a o den dřív odjely směr Česká republika 🙂 Co se dá dělat. Jo, mrzí nás to moc, protože sobota měla být sluníčková, ale nechtělo se nám ve 4 hodiny už něco hledat.

Sluníčkový dny jsme si každopádně užily, sranda byla veliká a my se spolu těšíme už na další výlet!! 🙂 
Tak si koukejte pořádně užívat života jako my. Mrtví budete dlouho, tak ať si neužívají jenom červi. Čágo bélo 😀

ROK 2017

Posted on

28 CEST, 514 KM V NOHÁCH

Facebook teď nabízí Vaše shrnutí za rok 2017. Já si ale udělala svoje 🙂 Sice to byla trošku fuška, ale mám z toho větší radost 🙂

▪ První „túra“ 1.1.2017 ▪  – aneb jak na nový rok, tak po celý rok 🙂

Prostě jsme s kamarádem Ondrou na Silvestra nepili, ale byli střízliví, abychom mohli 1.1. vyjít na „túru“ do hor.  Byl to parádní výlet. Na horách téměř nikdo (věděli jsme proč) 😀 Šli jsme k Luční boudě a tam to vzali kousek na polskou stranu. Sajnšajn byl parádní (faktem je, že mi chvilku mrzla prdel, jak to foukalo) a my spoko 😉

▪ Druhá túra – 7.1.2017 ▪ -35°C 😀

Mám úžasnou kamarádku, která je pro každou srandu. Jmenuje se Bára, Tatry miluje, takže jsme se shodly, že další výlet bude v Tatrách. Cesta do Popradu? Několik smradlavých a hlučných pánů, zamrzlé koleje cestou do Popradu a paní průvodčí řekla, že jsme blázni pokud chceme v této zimě jako někam jít …… 😀 😀 No, tak když jsme vystoupily v Popradu, pocítily jsme těch -35°C 😀 Bylo jasno, naprostý azuro a zima.. 😀 Období, kdy se dá jít po Štrbském plese a nemusí se obcházet. Takže jsme celé Štrbské pleso šli po kolenách ve sněhu, protože my rády, co nejhorší cesty 😀 A taky hodně foukal vítr. O tomhle výletu bych fakt mohla vyprávět dlouho, ale kdo ví, jestli bysme se pak dostali i k dalším výletům. Prostě zamrzlé obočí, výborné knedlo vepřo zelo a smažák a krásný slunečný den!! 🙂

▪ Třetí výlet – 21. – 22.1. ▪  „Hančo ten chlap chytá signál“ 😀 😀
Nevíte, jak vypadá na horách člověk, co chytá signál? Tak to je vidět, že tam moc nechodíte v zimě a je nejvyšší čas začít 🙂 K víkendu. Opět s mojí kamarádkou Bárou. Byl to naprosto báječný víkend. Tolik srandy jsem na horách do té doby nezažila. Brečela jsem ten víkend dost smíchy, strašně moc jsme tancovaly – teda předváděli jsme takové taneční kreace (ale jenom když se nikdo nedíval) 😀 Pak Barča taky shodila celou řadu běžek .. 😀 😀 V neděli se pak jelo na saních dolů, to byla sranda. Na saních jsme neseděli už dlouhou dobu, takže technika řízení byla ta tam, ale víkend úžasný a celou dobu nás doprovázela např. tato písnička: https://www.youtube.com/watch?v=z5X5zh00rdg

▪ Čtvrtá túra- 29.1.2017 ▪ Pro dobrotu na žebrotu 😀
To byl vtip 😀 Ale jsem prostě dobrá duše a myslím si, že to byl právě tenhle víkend, kdy se mnou jel kamarád Ondra na hory. No jela jsem pro něj do Chlumce nad Cidlinou, aby se nemusel trmácet vlakem kdo ví kam. A cestou zpátky zabloudila. Člověk si řekne, jak se mi to mohlo povést. Bez komentáře 😀 Každopádně cestou se k nám přidala ještě moje kamarádka Anet a k tomuto výletu není co napsat než to, že jsme si užili krásný, slunečný den na horách 🙂

 Pátá túra – 25.2.2017 
Jistě každý z Vás má kamaráda/kamarádku, který je naprosto stejně prdlý jako vy. Já mám Pavla. To je kamarád, se kterým strašně ráda chodím na hory, do přírody, no prostě ven. To máte třeba 7 hodin smíchu téměř v kuse. Opravdu. Sice nám téměř nikdo nerozumí, ale my víme své a věřím, že prožijeme dlouhý život, protože jestli smích prodlužuje život, tak potěž 😀 😀 A k výletu. Vytáhla jsem Pavla na Sněžku, počasí přálo a strašně to nahoře klouzalo. Hele Sněžka je na tohle naprd, opravdu to tam klouže, tudíž nikdo si asi neberte podpatky až tam půjdete (věřím, že by to některé lidi napadlo, jak jsme sami viděli nahoře) 😀 😀 😀 co dodat…všichni jsme jistě takové lidi už potkali 😀 Takže my se s Pavlem smáli ještě víc 😀 😀 Užili jsme si den a hlavně se pak dobře nadlábli.

▪ Šestá túra ▪ 25.3.2017 ▪  Po měsíci na horách
Hele já si pořádně na tenhle výlet už ani nepamatuju 😀 No jela se mnou opět Barča, protože to je hlavní člověk přibalený na cesty 😀 Tentokrát jsme šly na Sliezsky dom v Tatrách a nebyla taková zima. Cestou bylo fakt teplo. Vyfocená v tílku nejsem kvůli tomu, abych si honila triko nad tím, jak jsem otužila 😀 bylo prostě teplo. U plesa to pak teda dost foukalo. Koštly jsme tam ne zrovna moc dobrou zelňačku nebo co to pořádně bylo 😀 A potkaly jsme tam pána v mosínách, jak si to šel po tom uklouzaném sněhu nahoru 😀 Asi přeorganizuju svůj šatních do hor. Nejspíš chodím moc staromódně oblečená 😀

▪ Sedmá túra – 24.4.2017 ▪ Rozlučka se zimou 
Zimu jsem si za rok 2016/2017 užila a tak přišel poslední pořádný den plný posledního sněhu. Šla jsem sama. Vzala jsem to pouze na Labskou boudu přes Zlaté návrší a ten den se tak neskutčně vyvedl 🙂 Sněhu pořád plno, slunce, bílý mraky, ty jo paráda 😉 A hlavně jsem tam byla úplně sama 😀 Chvíle, kdy prostě nespěchám domů 🙂

▪ Osmý výlet – 5. – 8.5. ▪ Nationalpark Hohe Tauern, Zell am See, Krimmler Waserfälle
Psal mi kámoš Lukáš, že jedou tenhle prodloužený víkend do Rakouska k Zell am See a jestli nechci taky + ať klidně přiberu nějaký svoje lidi. Tak jsme vzala sebou další 3 kluky kamarády. Dohromady nás jelo asi 13 dospělých + 2 děti. Pořádný výlet to byl. Hned co jsme přijeli, Pavel nabořil rakouský auto 😀 To nám to hezky začalo, ale nic velkýho z toho nebylo 🙂 My ostatní jsme se tomu v pozadí smáli 😀 Počasí nám vlastně přálo, bylo pěkně, občas pod mrakem.

▪ Devátá túra – 14.5.2017 ▪ 
Tento rok jsem potkala dalšího skvělýho člověka plného optimismu a dobré nálady. Je to ??-letá …myslím 28, že ji je 😀 No prostě učitelka českého jazyka a literatury, Janča 🙂 Tudíž vím, že pokud si všimne tohoto „článku“, tak mi ho jistě zkoukne pravopině a vůbec 😀 Ale vím, že ona to myslí vždy z legrace 🙂 K výletu – tento rok jsem Janču fotila a jelikož jsme zjistili, že bydlíme téměř kousek od sebe a já mám moc ráda cestování a přírodu, tka jsme i s moji sestrou vyrazili na Prachovský skály. Neměly jsme o víkendu, co na práci a tak jsme si udělaly malou procházku. Vzali jsme i Janči hafana – Smookie (Parson Rusell terier). Obvykle byla procházka plná dobrá nálady a hlavně jsme opět vybírali ty nejlíp „schůdné“ cesty 😀 Cestou nám byla v patách řádná bouřka, která nás naštěstí chytla jen v autě.

▪ Desátá túra – 27.5.2017 ▪  Klapeto, Sněžka
Každoročně se v květnu pořádá na Sněžce pochod pro nějakého člověka, kterému chybí nějaká část končetin, trpí nějakou nemocí apod. Vy tomu dotyčnému můžete pomoct zakoupením trička, šátku, mikin apod. Letos jsem šla druhý rok a už se těším na třetí. Vzala jsem sebou dvě skvělé holky! Bláznivou učitelku Janču a prdlou veter. sestřičku Barču 🙂 Zakoupili jsme trička a v 9 hodin ráno jsme už stepovali v Peci pod Sněžkou s dalšími stovkami lidí. Šlo se přes Obří důl – nahoře opravdu hafo lidí (z důvodu hlavně toho, že pokud zakoupíte jakoukoliv věc, máte lanovku tam i zpátky zadarmo – prosím!! Dokud to jde, považujte nohy za svoji lanovku 🙂 Věřte i tomu, že pěšky budete nahoře rozhodně dřív :), hlavně bylo nahoře neskutečný vedro. My jsme to tam na hodinku zalomily a hřály se na sluníčku 🙂 S dobrým pocitem se pak odjíždělo domů. A vy ostatní, pokud chcete, tak si zapište do kalendáře 26.5.2018, to se koná další ročník a můžeme jít klidně spolu 🙂 A zde můžete mrknout na video z roku 2016: https://youtu.be/fnxmYjag2qk

▪ Jedenáctá túra – 10.6.2017 ▪  Luční bouda 
Volný víkend a jako první den jsem měla naplánováno jít jak jinak než na hory. Moje mamka hned řekla, že by jela ráda taky. Od minulého roku se mnou začíná pomalu jezdit, což jsem ráda 🙂 Přidala se k nám pak ještě moje ségra Marťa. Na parkovišti jsem mým holkám řekla, že je vezmu tou kratší cestou. Ovšem u mě to je tak, že krátká, ale za to těžší cesta 😀 Zvládlo se to! 🙂 Když jsme došly na Luční boudu, tak jako obvykle, byl víkend, krásné počasí, tudíž plno lidí! 😉 Počítejte s tím, že pokud vždy v létě půjdete o víkendu někam, tak mraky, mraky lidí 😀 Cestou nás chytl trochu déšť, ale nejsme z cukru že jo 🙂

▪ Dvanáctá túra – 11.6.2017 ▪ Opět s učitelkou na rajzu
Aby jsme se náhodou s Jančou neviděly nějak málo, tak jsme opět vyrazily na výlet 🙂 Tentokrát jsme to vzaly na Čertovy hlavy do obce Želízy – úžasné doporučuji, jeďte to také omrknout. Další zastávka byl pak kopec Raná. Jéééžiš my si užily srandy 😀 Když Janča sbírala v šatech třešně, když byl Smookie úplně Kantáre a z kopce dolů ho musela Janča nést. Na Rané byl neskutečný nálet čmeláku nebo co to bylo za hmyz, to vedro jaký bylo, bloudily jsme na dálnici – (jak člověk může zabloudit na dálnici že jo :D) jely jsme takových 20 km 2x, páč se rády projíždíme .. 😀 ale opravdu jsme si to užily! 🙂

▪TŘINÁCTÝ VÝLET – 14. – 25.7.2017 ▪  Dovolená ISLAND
Mně je divný, že bych skoro měsíc nic nedělala jo 😀 V tom bude nějaký šotek, určitě před Islandem ještě něco bylo. To se třeba najde 😀 Ovšem o Islandu tu psát nebudu. To by bylo na 7 A4, možná ještě víc. Kdo bude chtít, v roce 2018 budu mít besedu o Islandu, včas budou pozvánky, přijďte si poslechnout. Byla to strašně skvělá dovolená s výbornou partou lidí a jedním skvělým autem! 🙂

▪ Čtrnáctá túra – 30.7.2017 ▪ 😀 😀 😀 To bylo… 😀
Janča (to není ta Janča učitelka 😀 ) a Lucka 🙂 Tyhle dvě holčiny se mnou vyrazily na východ slunce na Luční boudu. Jak to bylo. Janča bydlí až za Hradcem a tak ke mně k večeru dorazila, jenže se ani trochu nespalo, koukaly jsme na filmy a v 1 ráno vyrazily pro Lucku. Já řídila. Cesta tam byla ok. Dorazily jsme na parkoviště a jdeme nahoru a já začala pociťovat tu únavu. K Luční boudě dojdeme asi ještě hodinu před východem (jsme to holky rychlý) Zašly jsme dovnitř a tam bylo teplo 😀 Tak jsme si sedly na zem, já trochu přilehla. Holky mi pak vyprávěly, že na mě mluví, mluví a já najendou začala nahlas chrápat 😀 😀 Byla jsem po Islandu prostě ještě unavená 😀 Fakt jsem celý východ slunce byla úplně kantáre a byla jsem ráda, že stojím. Janča moc chtěla nafotit při východu svoje potetovaný záda se Sněžkou – no jasan, proč ne 😉 Tak se teda vysvlíkla – ruce dala podél těla a rychle se fotilo. Jenže ono na vás to slunce svítí a vy nevidíte moc před sebe, tudíž jsme nezahlédly ani jedna jdoucího pána proti Janinýmu vystavenýmu předku přímo na něj 😀 😀 😀 Pán měl úsměv od ucha k uchu, mně se fotka prý povedla, takže jsme si všichni udělaly dobrej den 😀

▪Patnáctá túra – 5.8.2017▪  Východ slunce
Vzala jsem poprvé na hory Páju a Verču. S Verčou určitě někam vyražte, protože to se cestou možná i počůráte smíchy. To je sestřička v nemocnici, ale to jakým stylem ona vyprávní různé historky .. 😀 navíc to je sám o sobě strašně prdlá osoba. Strašně dobře se ta holčina poslouchá 😀 Taky jsem vyvezla Páju s Jenny (Anglický kokršpaněl) – a těm se to taky líbilo. Došly jsme na Vrbatovu boudu, tam daly vydatnou snídani a mířily zpět dolů 🙂 Tyhle procházky po ránu mám strašně ráda 🙂 Se vrátíte domů třeba v 10 a už si můžete říct, že jste dnes nachodil po horách třeba 10 km 😀

▪Šestnáctý výlet – 20. – 23.8.2017 ▪  DUBLIN 
Slíbila jsem sestře (aby se totiž za ten rok někam pořádně podívala), že pokud si vybere a bude chtít, někam s ní na 3 dny vyrazím. Tak tedy Irsko – Dublin. Všechno zařízeno a my najednou v Dublinu. Prošly jsme, co se za ty 3 dny stačilo projít. Sluníčko nám přálo asi jenom jediný den 😀 Jinak nám tam téměř pořád pršelo, ale i tak jsme si prohlídli v Dublinu různé kostely, věznici Kilmainhalm, Irské muzeum moderního umění, taky jejich obchodní dům, který mi strašně připomínal nádraží. Když jsme odjížděly, tak jsme se mrkly i do jejich hororového muzea voskových figurin a to bylo docela něco 😀 Se tam stavte, když tam někdy budete, pěkně udělaný! 🙂

▪ Sedmnáctý výlet – 27.8.2017 ▪ 
Klasická popracovní procházka na ostrůvek svobody. Tak říkám horám. To je prostě místo, kde je mi všechno ukradený 😉 A jinak jsem se byla projít jak jinak než na Vrbatovku. Toť vše. Krásně strávený den. A mám strašně ráda ten svůj hrnek 😀

 Osmnáctý výlet – 3.9.2017 ▪ 
Nejlepší na tom celém dnu bylo jídlo 😀 Nikdy jsem nebyla na žádné stezce korunami stromů, ale jelikož postavili jednu u nás v Jánských lázních, tak celá cacná jsem si řekla, že to teda půjdu okouknout. Vyrazil se mnou i kamarád Ondra (tentokrát jsem pro něj nemusela už jezdit, takže se nikde nebloudilo :D) Navíc jsem si konečně svezla zadek já a nemusela jsem řídit! Ani nevíte jak jsem za to občas ráda 😉 Neustále skoro někam řídím a když si člověk může sednout na stranu spolujezdce je to děsně fajn. K výletu – Jako pokud si myslíte, že 230 Kč (nebo myslím, že ten vstup tak nějak stál) líp neutratíte, tak se tam běžte podívat, ale je to neskutečná blbost (pro mě). To si za ty peníze raději koupím dobrý jídlo 😀 Hele jo, tak výhledy téměř žádný a prostě – je to o prdu. To si fakt radši vylezte nějaký hory 🙂 + nemůžou tam psi, kdyby tam i přesto někdo chtěl jít 🙂 Tudíž jsme stezce moc nedali a za chvilku byli dole a jelikož bylo ještě fúra času, tak jsme si řekli, že půjdeme na Sněžku (i když počasí opravdu moc nepřálo). Na Sněžku jsme nedorazili, páč lízt tam v tom fičáku a s nulovou viditelností nemělo cenu. Skončili jsme u polské chaty, nechali se tam trochu vymrznout a šli zas dolů. A pak jsme se stavili na úplně dobrým obědu! 😀 No já truhlik jsem si dala česnekovou polívku a na to tatatrák! Strašně dobrý, ale toho česneku 😀

▪ Devatenáctý výlet – 9.9.2017▪  S bandou v Tatrách 
Byla to pro ně premiéra. Vzala jsem sebou bandu, která nikdy nebyla v Tatrách (jako myslím tím někde nahoře na hoře). Ondra, Lucka, Janča a já. Vím, že holky byly nervózní než jsme vyjely. Člověk, když neví co ho čeká, tak nervozní je. Nebo aspoň já při svém prvním výletu jak do Tater tak do Alp, byla 😀 Holky dorazily ke mně domů a o 10 večer (myslim) se odjíždělo do Pardubic, kde jsme nechaly auto a vyrazily směr Poprad-Tatry. V Popradu jsme pak vyvzedli ještě Ondru a mířili si to na TEŽku. Jeli jsmě směr Tatranská Lomnica, odkud jsme šli pěšky až na Jahňačí štít. Nevím jestli stárnu nebo to byla o něco delší trasa, ale dala mi trochu naprdel 😀 Ale naštěstí jsem nebyla sama. Ten Jahňačí není vůbec vysokej. Oproti Koprovskýmu štítu, na kterém jsem byla už 3x je myslím o 100 výškových menší. Ale trasa je poněkud delší. Došli jsme na Chatu pri Zelenom plese, dali něco do nosu a nafotili hlavně Janču v šatech. Janča (to je ta praštěná učitelka :D) si moc přála mít fotku v šatech v Tatrách. Nesplňte ji to. Takže si je v báglu táhla sebou. Pak říkala, že takové fotky chce nafotit i v zimě v Tatrách. No Jani, nevím nevím 😀 Cesta nahoru byla dlouhá, všichni jsme toho měli plný brejle. Až na Ondru 🙂 Ten na nás zezadu dával pozor, hodnej chlap je to! 🙂 Nahoře jsme si dali svačinu a jelikož se na nás hnalo zrovna naprd počasí, tak jsme slezli pomalu dolů 🙂 Cestou dolů jsme potkali klasicky kamzíky. Od chaty pri Zelenom plese byla pak cesta k TEŽce nekonečná 😀 Nikdy v životě mě tolik nebolely nohy. Byla jsem pak ráda za tu lavičku, co na zastávce byla 😀 A moc se mi líbí ta Ondrova bunda. Brzo ji bude hledat u mě ve skříni 😀

▪ Dvacátý výlet – 28.9.2017 ▪  Prochechtaný den 🙂 
To jsem s tím mým sranda kamarádem Pavlem dali hlavy dohromady a vyrazili si na Vyhlídku Máj. Přece nebudeme o svátku sedět doma 🙂 Když jsme tam přijížděli, tak to počasí bylo vcelku zatažený, tak byl člověk rád, že vzal dlouhý kalhoty, ale pak, ty jo takové vedro. Není nad to, brát něco na převlíknutí. Omrkli jsme vyhlídku a řekli jsme, že půjdeme pěšky ještě na Smetanovu vyhlídku, je to vážně kousek 🙂 Co psát k tomuto dnu. Vysmátý den, protože s Pavlem to nejde jinak 😀 Pak se nám tam smál už i jeden pár lidí … 😀

 Jednadvacátý výlet – 30.9.2017 ▪ 
Když nemáš ráno co dělat, tak jdeš prostě na východ slunce do hor. Tak jsem tam vzala i Lucku. To je kamarádka, se kterou jsem se viděla asi po cca 2 letech 🙂 Psala mi kolikrát, že pokud někdy půjdu na hory ať napíšu. Jenže je Vás tolik, co by chtělo, abych Vám napsala až půjdu, jenže já si Vás vážně nepamatuju 🙂 Na Lucku jsem si teď vzpomněla a ta souhlasila, že pojede 🙂 Východ se vcelku vydařil, i když to bylo téměř bez mráčku, což mně chybí 😀

▪ Dvaadvacátý výlet – 14.10.2017 ▪ Den, kdy jsem dostala od hor řádně na zadek 
Víc o tomto výletu se dozvíte u mě v Aktualitách – Koprovský štít 14.10.2017. Teď se tu budu stejně opakovat 🙂 Vzala jsem bandu neznámých lidí do hor. Všichni to zvládli, já jsem absolutně nemohla. V půlce a možná i ve čtvrtce jsem to chtěla zabalit, ale prostě jsem řekla, že to zvládnu, protože mi jde o společnou fotku nahoře (kterou stejně nemám) 😀 No, došla jsem tam. Ostatní tam už dávno čekali 😀 Výlet se všem prej líbil. Na to, že byl říjen, bylo neskutečný vedro. Já jsem si vzala už kalhoty na zimu (jako kdybych nikdy na horách nebyla že 😉 nebo se neuměla podívat na předpověď :D) no prostě jsem trpěla hlavně tímhle 😀 Výlet vydařenej, tak čus příště 🙂

▪ Třiadvacátý výlet – 15.10.2017 ▪  Z posledních sil ještě procházka 🙂 
Neděle, den, kdy jsem přijela vyšťavená z Tater. Bylo už v Tatrách jasný, že v neděli prostě nikam nepůjdu a budu doma chrápat 😀 No tak to mi samozřejmě nevydrželo, hlavně už kvůli tomu krásnýmu počasí venku. A nvíc to bylo i kvůli tomu, že zbytek bandy z Tater říkalo, že v neděli půjdou na kolo, do práce a ven. Tak jsem přece jako vůdce smečky nemohla zůstat doma 😀 😀 Byla jsem teda opravdu vyflusaná, ale zvedla jsem se a vyjela k Semilům. Dala jsem si opravdu takovou krátkou procházku na Riegrově stezce. Kamarádky Janča (praštěná učitelka) a Bára (sestřička na veterině) mi psaly, zda ten den někam vyrazíme. V sobotu jsem jim psala, že určitě ne. A jelikož Janča bydlí kousek od Semil a Bára za ní přijela na návštěvu, tak jsme se u Riegrovky potkaly 😀 Tak jsem dostala vynadáno, že jsem říkala, že nikam nejedu a teď jsem tam 😀 No, Barča si se mnou dala Riegrovku ještě jednou a Janča už mířila domů 🙂 Já jsem to ten den doťapala z posledních sil a večer jsem sebou plácla do postele 🙂

▪ Čtyřiadvacátý výlet – 19.10.2017 ▪ Útěk z toho funusu 
Byl pracovní den a byl zrovna týden, kdy bylo u nás dole neustále hnusně. Mlha, déšť, vítr, prostě hnus jeden fialovej 😀 Na horách samozřejmě neustále hezky. Já ten den končila v práci ve 13:00. Celý den jsem sledovala webkamery na horách. Ve 12:58 jsem práskla s dveřmi a lítla k autu a pálila jsem to domů pro oblečení a bágl 😀 Cesta na hory byla pořád hrozná, zataženo, déšť, ale poslední dvě zatáčky před cílem se to protrhalo a to jasno lidi! 🙂 Hele to Vám dá tolik energie, neskutečný! Mně se najednou rozjeli rty od ucha k uchu a já se už jenom smála 🙂 Nikde téměř ani noha, šla jsem skoro sama a jak jsem si to užívala. Pak jsem došla nahoru a prostě klídek a to teplo co tam bylo. Jen jsem se koukala dolů, na ten funus, co tam je a užívala si to krásný počasí 🙂 Tyhle dny mi vždy neskutečně zvednou náladu 🙂

▪ Pětadvacátý výlet – 21. – 22.10.2017 ▪ Holky na tahu (Pája, Lucka, Barča, já, Jenny a Mia)
Pája, kamarádka, kteoru jsem už na hory vzala taky vymyslela, že by se sešlo, co nejvíc pejskařů a vyjelo by se na hory s jejich hafanama. Tak nakonec se jelo ve 4 a z toho já s kamarádkou Barčou jsme psa neměly 😀 Odjely jsme do Železné Rudy na víkend. Vybraly jsme si ten nejhorší víkend, co se týkalo počasí 😀 Mlha, mlha. Ovšem dobře vařili, tudíž jsem si nacpala břicho k prasknutí 😀 První den jsme šly na Velký Javor a druhý den jsme se chtěly jít podívat na Čertovo jezero. Ovšem pro vydatný déšť jsme to otočily a jely domů dříve než se plánovalo 🙂 I tak jsme si užily hodně páteční večer v jedné hospůdce 😀 Teda nejspíš hlavně Barča.

▪ Šestadvacátý výlet – 4.11.2017 ▪ 
Co takhle zase na hory. My fakt jinam nejezdíme 😀 Aby jsme se třeba jeli podívat na Ještěd, na Trosky, do Adršpachu. Ne to ne, my prostě furt jenom na ty hory 😀 Ale na tom není vůbec nic špatnýho! Takže 26. výlet byl s Pavlem a Ondrou. Jestli víte, jak jsem popisovala Pavla, že je to strašně vysmátej člověk, se kterým se jenom směju, tak Ondra je ta samá osoba 😀 S těmahle klukama je radost si nějam vyjít, to je celých 12 km samá hláška 😀 Na Luční boudě, kam jsme šli, jsme dali oběd, pokecali o tom, kde budeme na Silvestra, tudíž nikde nebudeme, páč jsme nic nevymysleli a navíc už je pozdě 😀 Takže 1.1.2018 asi půjdu na nějaký východ 😀

 Sedmadvacátý výlet – 14.11.2017 ▪ Poprvé jsem šla na hory 
Poprvé jsem šla na hory. To proto, že jsem vyšla s tím, že tam bude sluníčko a celou dobu tma, jak když jdu poprvé a neumím si to zjistit 😀 Ale co Vám budu povídat. Celý den jsem pozorovala z práce opět webkamery na horách. A bylo tam vcelku dobré počasí a ta samá předpověď měla vydržet až do 16:00. Takže ve 13:00 to opět pálím z práce na hory 😀 No, už při příjezdu, kdy to bylo takové víc mlhavé než sluníčkové, jsem vyšla na horu s pocitem, že se to protrhá. Neprotrhalo se to. Takže jsem nedošla téměř ani do cíle, do kterého jsem chtěla, protože téměř u vršku už byla skoro tma, nebylo vidět na krok a navíc začalo hrozně sněžit 😀 Ale i tak jsem si poprvé užila konečně sníh, takže mě ten den strašně bavil 🙂 Navíc věština lidí Vám napíše, jak jsou v horách šťastný, jak se jim tam líbí 😉 Ale líbí se jim tam i bez lanovky a takového počasí? 🙂

▪ Osmadvacátý výlet – 26.11.2017 ▪
Tentokrát jsem vzala poprvé do hor mojí sousedku Nikču, která je úžasná v tom, že téměř denně nachodí tolik km u nás v okolí (v lese, po polích, po loukách) a fotí lesní zvěř. Má tedy strašně nekvalitní foťák, ale snaží se a je vidět, jak se neskutečně zlepšuje 🙂 Věřím, že kdyby ji dal někdo do ruky pořádnej foťák s dobrým objektivem, tak vyfotí neuvěřitelný kousky! 🙂 No k výletu 🙂 Nikču jsem vytáhla sebou a řekla ji, že bude neskutečně pěkně! 🙂 Bylo tak pěkně, že jsem pak na hřebenech měla staženej zadek, že nevím kudy jdeme 😀 Přijely jsme prostě do Špindlu a tam mlha (aha) 😀 Říkám, jdeme nahoru, se to třeba protrhá. Opět se to neprotrhalo a já šla se strašnejma výčitkama nahoru, že jsem ji to zkazila 😀 Nikče to prý nevadilo, ale nevím, jestli je jenom tak hodná, že nedala svoje zklamání najevo 😀 Každopádně se bála, že to nevyjde apod. Nooo, tak bla bla, zvládla to úplně hravě, ale je to tím, že nevysedává doma na zadku a pořád někde chodí 🙂 Klíďo bych ji s přehledem vzala už do Tater 🙂 Ano, chvilku jsem se fakt bála, že jsme se trochu ztratily, ale došly jsme na Luční boudu úplně skvěle! 🙂 Ještě mi v tý hlavě ta cesta prostě trochu uvízla 🙂 Ovšem byla neskutečný zima, foukalo, měly jsme namrzlé vlasy a tak. Příště vyberu lepší počasí, slibuji!! 🙂

Nyní ke konci, co si to prohlížím, jsem si všimla, že jsem zapomněla na pár cest, ve kterých byl zahrnut Ještěd, ještě jedna cesta na Vyhlídku Máj apod. Se všema jsem si výlety užila!!! 😀 Možná si na to nepamatuji z toho důvodu, že ten rychlo výšlap na Ještěd v podání Vilíka jsem nahoře chvíli rozdýchávala 😀 
A ještě jedna věc. Jistě v tomto článku najdete strašně moc chyb, ale to bych nebyla já bez chyb 🙂

A asi by to chtělo nějaký závěr. No budu se opakovat. Cestujte, choďte a dokud můžete tak považujte nohy za svoji lanovku 🙂 A příští rok, pokud zvládnu vše, jak mám, tak směr KANADA 🙂 

A doufám, že se Vám v roce 2018 vydaří všechny výlety a plány. Protože, jak se říká v jedné pohádce: „Pořádně žijte, mrtví budete dlouho. Tak ať si neužívají jenom červi.“

A velké DĚKUJU! 🙂 Mám Vás ráda, jste prostě prďácký! 🙂 

OKOLO ZLATÉHO NÁVRŠÍ – 21. – 22.1.

Posted on

Mám kamarádku, BÁRU, která žije v Šumperku. Už jsem s ní byla v Tatrách, u nich doma v Jeseníkách a tak musela ona přijet za mnou do Krkonoš. Přijela! 🙂 V pátek 20. ledna dorazila mašinou až ke mně. Nevím proč tenhle legendární a strašně vtipnej článek z toho víkendu sepisuju až dnes, 19.2. Fakt je, že byl opravdu legendární 😀

Trasa byla jasná. Vezmu Barču u nás na tu nejlehčí cestu. Dáme si lážo plážo výlet. Tudíž přes Vrbatovku na Labskou. Ráno asi okolo 8 budík a my se vyhrabaly z domu až okolo půl 10 asi 😀 Cestou se stavujeme na benzince, kde se shodou okolností s náma stavili další 4 autobusy plné dětí … -_- 😀 Takže narvááno. Všichni jeli najednou kupovat kafe nebo sušenku na benzinku 😀 😀 Těsně před parkovištěm, tak cca 3 km jedeme v hustý mlze. A já se Báře omlouvám, říkám: „Baru, ale ono mělo být hezky, na radaru ukazovali sluníčko, Baru to není možný, určitě se to protrhá!“ Tak 1km před parkovištěm se to protrhalo…UF! 😀 Takže parkujeme na Horních Mísečkách, slunce okolo nás, inverze JAK SVIŇA pod náma. Takže hurá nahoru 🙂

Já tuhle cestu znám pomalu nazpaměť a i když je strašně lehká, tak jsem ráda, jak se každému líbí, jak se každej cestou kochá. I Barča se kochala 😀 Hele přišli jsme nahoru a tam fakt vedro! Svlíkly jsme se do trika a už jsme se pekly 😀 Krásný den to byl. Nechyběla kofola a ani Redbull a tenhle parádní výhled byl k nezaplacení 🙂 Tedy nemyslím tím výhled na Báru, ale na tu fotku nad 😀 😀 😀 😀

Asi tak hoďku jsme nahoře leželi na lehátkách a bylo fakt těžký se zvednout a jít dál. Strašně těžký. Tak říkám Báře, že ještě něco pojíme a pak tedy půjdeme. „Hele Baru beru věci, jdu dovnitř obsadit místo.“ A Barča na to: „Jo, jdu hned za tebou.“ Tak přijdu do boudy, sedám k volnému místu a čekám…..čekám….stále čekám „kde ta Bára je?“ Po 5min. Barča přijde za mnou a říkám: „kde jsi byla?“ A Barča spustí: „čoveče, tak jdu dovnitř okolo těch „tisíce“ běžek, co tam jsou postavené … 😀 😀 😀 a naproti mně jde pani..a tak se ji vyhýbám a ta paní se tam tak blbě propletla, že jsem ty jedny běžky srazila a dalších těch „999“ běžek za nima spadlo jako domino 😀 😀 😀

ONO MÍSTO! 😀

Dali jsme v boudě rychle česnečku a vývar a mazaly odtamtud 😀 Cestou jsme fotily „reklamu na RedBull“ fotily jsme proti slunci, neustále se zastavovaly kvůli focení, smály jsme se dost, protože Helmut a to vím jenom já a Bára.. 😀 😀 a jako dobrý.. 😀 mně stačil s Bárou 1km cesty a brečela jsem smíchy a bránice mě hodně bolela 😀 …jo a taky, taky jsme chytaly signál neustále.. 😀 A věřím, že většina z Vás jistě neví o čem to zrovna píšu, tak proto musíte vyjít se mnou na hory a nebo stačí, když na ty hory budete chodit jen vy a poznáte.. 😀

Takže zasmály jsme se a pokračujeme dál. Na rozcestí směrem na Pramen Labe či na Labskou boudu jsme se vydaly směrem na Labskou. A tam to začalo podruhé. Barča vytáhla mobil a začala pouštět písničku: Mr. Bombastik…jsme dospělé, ale když nás to chytne, tak není konce. Takže jsme kus cesty protancovaly na tuhle písničku 😀 Ale to nebylo jen takové to náznakové tancování, my to tam na tuhle písničku rozjely..teda Barča, ale video sem bohužel nedám 😀 😀 autorská práva Barči 😀 😀 (i teď se musím Baruš smát, když při psání tohohle výletu tu písničku poslouchám 😀 😀 )

Tak jsme došly za tance Mr. Bombastik až na Labskou 😀 Tam jsme dali čaj o třetí a pokračovali jsme zpátky. Chtěly jsme to stihnout ještě na Sněžné Jámy, ale jelikož jsme cestou spíš hodně polehávaly po sněhu, smály se a tancovaly, tak to nešlo stihnout 🙂

Vracíme se tedy zpět a najednou nás napadl nápad, že na Vrbatovku vede přece parádní cesta, kopec dolů, bez nějakých hrbolů, kamenů apod. Tudíž bysme to mohly zítra sjet na saních dolů, protože jsme neměly ještě na další den žádný plán. Noo, to zní jako dobrej nápad, ale jen zda mám ještě já doma sáňky či boby. Tak oká, nápad máme. Docházíme zpět na Vrbatovku právě při krásným západu slunce.

Cestou dolů klábosíme o všem možným. Smějem se, jdem vlastně už skoro za tmy, ale parádní výlet to byl! 🙂 Hned doma řešíme, co teda doma mám. Sáně jsou už kolik let starý, blbly jsme na nich už jako 4letý děti 😀 Takže kdo ví. Ale díky šikovnýmu taťkovi, kterej je dá ještě dohromady máme první sáně, ale to je vše. Naštěstí není nad prima sousedy, kteří doma jedny malé sáně a velké boby mají. Tudíž druhý den ráno se stavujeme ještě u nich a bereme to všechno! 😀 Když dorážíme na Horní Mísečky druhý den, tak přemýšlíme co tedy vezmeme sebou. Jasně, že bereme ty velké sáně, ale to druhé budou malé sáně či boby. Bereme ty malé sáně a boby necháváme v autě. Cestou nahoru se střídáme s Barčou v tahání saní, docela to malá makačka je 😀

Nakonec dorážíme opět na Vrbatovku, kde dost dlouhou chvíli posedíme. Chceme jet pak hned dolů, takže na to být na horách máme celý den, protože si já hlavně říkám, dolů to bude přece rychlý!! to je jasný! 😀 Inverze JAK SVIŇA už moc nebyla 😀 Signál se už taky nedal pořádně chytat a běžek naštěstí nebylo okolo boudy tolik 😀

Na Vrabotovce jsme poseděli a teď cesta dolů. Nepočítali jsme ale s něčím, a to s tím, že ty malé sáně nepojedou, že jsme z mládí zapomněly, jak se sáňky řídí a že proti nám pojede velké množství běžkařů…teď si asi řeknete, co s tím 😀 Barča jako známej Dj zapla mobil, pustila U Can’t Touch This. Malé sáně se přivázali zezadu k těm velkým, já sedla na velké za Báru a jelo se. No jako jelo se.. 😀 Ono to moc nejelo. My si říkali, jak to dolů z toho 4km kopce pofrčí a ono houby hele 😀 Ještě k tomu jsme to na sáních neuměly, tedy pak na to Barča přišla, takže jsme nejezdily neustále do „svodidel“ a do kupy sněhu, ale jely jsme krásně rovně 😀  Takže s písničkou U Can’t Touch This jsme to frčely dolů s pohupováním hlavy do rytmu písničky .. 😀 😀 Pak se nám v polovině cesty ty zadní sáně utrhli a jeli na běžkaře, co šel proti nám.. MY SE OMLOUVÁME!! 😀 Naštěstí z nás měl běžkař srandu. Nic se mu nestalo. Dojely jsme dolů a řekly jsme si, že to příště sjedeme z Pradědu dolů, že to jistě pojede líp 😀

Na závěr bych napsala něco jako, že jsem vysmátější výlet do hor zatím neměla. Že se těším na další výlet s tímhle číslem někam do hor 😀 A že hory, příroda a fajn lidi jsou prostě super! 🙂 Protože, co výlet, to nádherné vzpomínky! 🙂 Jo a taky kdo budete chtít, můžete se s náma vydat na jaře či v létě na macešky. To je takovej balkon v horách.. 😀 😀 Ale pozná jen ten, kdo vytáhne paty z domu…čáu! 🙂

ROK 2016

Posted on

SHRNUTÍ MÝCH BLÁZNIVÝCH FOTOCEST ZA ROK 2016 🙂

Týý jo! Už zase 😀 Mazec..! Zas je konec roku. Je konec úžasnýho roku. A já se rozhodla Vám napsat, jaký byl tenhle rok ohledně mýho cestování 🙂 27 CEST a 451 km v nohách po horách!!! Ho hó. Není to moc a není to ani málo 🙂 Taková zlatá střední cesta. No a všechno odstartovala moje první cesta, která byla 30.1. a vedla na Vrbatovu boudu. To jsem si zrovna pořídila novou zrcadlovku, tak jsem ji musela jet někam otestovat. Jen tak lážo plážo rychle vyrazit někam nahoru. Mrzla mi tam strašně prdel! 😀 Páč jsem si vzala jenom kalhoty a nic termo pod ně. A foukal strašně vítr 😀 To jsem na ty hory nebyla ještě moc připravená.. 😀

Ale tak jdeme k výletu č. 2! 🙂 A ten se konal 7.2. a vedl trochu dál – na Labskou boudu 🙂 To se mnou vyrazili i kámošové Pavel s Oťasem. Nejdřív jsme šli v řádný mlze, ale pak se nám to všechno otevřelo! 🙂 Na Labský jsme dali pauzu no a ten den si prostě užili! 😀

Výlet č. 3! Tak ten se konal 25.2. 🙂 Tentokrát jsem šla sama. To byl víkend nebo volnej den. Já nevím 😀 Prostě jsem se vydala na Sněžku přes Růžohorky. Celou dobu byla mlha. Mlha byla i na Sněžce. Bylo vidět vlastně úplný prd. Až když jsem scházela ze Sněžky, tak tam nastalo azuro, proto ta fotka 😀 Klela jsem na všechny strany, ale krásně jsem se protáhla.. 😀 Ale štvalo mě to!! 😀

Vejlet č. 4. byl 17.3. a vedl mou oblíbenou trasou z Horních Míseček na Vrbatovu boudu. Tenhle den, to jsem se prostě sbalila po práci a vyrazila na chvilku vylítat se ve sněhu. Joo vylítala jsem se 😀 Blbla jsem ve sněhu jak malá. Samozřejmě jsem se nikdy nezapomněla podívat jestli nejde nikdo kolem 😀 Pěkný den to byl 🙂

STRÁŽNÉ!! nebo ŽACLÉŘ? 😀 😀 Výlet č. 5! – 27.3. 😀 To jsem sama nejela. To vzal můj kamarád Pavel auto a že pojedeme do hor a dáme si takovou trasu na pohodu 🙂 Šli jsme ze Strážného do Špindlu – pak tam nějak okolo a zpět..já tuhle trasu neznala 😀 Proč bylo na začátku Strážné nebo Žacléř? Ono jsme si ten název strašně pletli, vůbec nevím proč 😀 No Ale! 😀 Přišli jsme k autu něco okolo 6 hodiny večer, už se řádně stmívalo a Pavel zjistil, že jak nahoře baštil sváčů, že z baťohu vysypal i klíčky od auta! 😀 Já na Pavla koukala jako kdybych měla každou chvíli umřít. 😀 😀 Ale co se pak nestalo…..no on je fakt vysypal 😀 😀 Zlatý mobil! Vůbec nevím, proč Pavel jako první vytáčel číslo babičky. Šak ty dělaj ze všeho velkou pohromu. 😀 Pamatuju se snad, že babička to brala tehdá úplně v pohodě? 😀 No prostě za 2 hodiny pro nás dojeli rodiče a tak no.. 😀 Doteď se tomu směju!! 😀

A pokračuju ve vejletování! Výlet č. 6 byl 3.4. a vedl s mýma dvěma kámošema Michalem a Oťasem na Sněžku přes Pomezky 🙂 Já těm klukům utíkala nahoře ani nevím jak 😀 Oni mi prostě nestačili 😀 A to jsem měla ještě dobrou migrénu. Říkám Vám, ten horskej vzduch je fakt tak dobrej! 🙂 V půlce cesty mi bylo fajn! 😀 Východ slunce jsme stihli. A byla zima. Nevím, zda mám ten pocit jenom já, ale je mi strašně dobře, když vím, že všichni dole spěj, ale já ráno tajtrdlikuju na Sněžce 😀 Prostě dobrý 😀

Číslo 7 patří výletu – pohodovému výletu okolo Jánských Lázní, který byl 30.4. Neměli jsme s Pavlem o víkendu, co dělat, takže jsme si řekli, že pojedeme někam. (Jako přímo tam jsme nejeli 😀 😀 😀 ) A tak jsme si jeli užít poslední sníh na hory 🙂 No na hory.  Mě ty rovinky asi zabijou 😀 Ono ty Jánský Lázně jsou strašná rovina (pro mě). Skoro nic nebylo vidět – jakože hory. Já tam Pavlovi frfňala 😀 Pavel říkal ať si teda táhnu do Tater (s vtipem samozřejmě 😀 ) A jeden malinký kopec po asfaltce mě ke konci odrovnal. Jak jsem zvyklá na ty 2000 m.n.m. z Tater, tak tohle je pro mě krize 😀

U výletu č. 8 jsem se zbláznila. Tedy tady započal ten fakt, kdy se mi začalo říkat, že jsem hroznej blázen, že jezdím do hor sama. Já se v pondělí rozhodla, že chci prostě do Tater a tak jsem v pátek vyrazila. Doma: „A jako sama jo? Ježiš ty jsi blázen. Nejezdi, co když se ti něco stane!“ 7.5. jsem se prostě sbalila a jela. Je úžasný, když večer nasednete do vlaku a ráno se probouzíte s pohledem na Tatry 🙂 To je prostě tak krásnej moment! 🙂 Byl to tak nádhernej den, bylo krásný teplo, nádherný počasí 🙂 Vlastně tenhle den odstartoval to moje velký bláznovství do hor a moje neustálý ježdění tam nahoru:)

Výlet č. 9 byl výlet pro dobrou věc 🙂 Bylo to 28.5. a byl to výšlap na Sněžku pro dvouletou holčičku, která nemá obě ruce. Každý rok se dělá takový výšlap pro někoho s postižením a je to fakt pěkný! 🙂 A upřímně mě hodně překvapilo, kolik lidí se přidalo ke mně! 🙂 Šlo nás celkem 7 + nejmenší z účastníku Rozinka 😀 Takže 8 🙂 A bylo to neskutečný! 🙂 Šlo hodně lidí, co nemělo třeba jednu nohu apod. A jak to ty lidi rychle vyšlápli! Jeden kluk šel a neměl jednu nohu. Neměl ortézu, šel s berlema. Hele on to vyšel těsně za náma! Neuvěřitelný! To si prostě v tu chvíli hodně věcí uvědomíš 🙂

TATRY! Výlety č. 10 – 11 (10. – 13.7) 🙂 A teď si všímám, že já nebyla nikde na horách v červnu.. SE STYDIM!! 😀 To se mnou jel tentokrát Lukáš. Měli jsme parádní počasí. Jako první se šlo na Východnou Vysokou, kde jsme se teda fakt řádně spálili. Já měla na posledním výstupu k cíli už docela obavy, jestli to vyjdu. Přece jen se pořád výšek bojím 😀 Ale „doběhla“ jsem tam a fakt jsem za to ráda! 🙂 Východnou Vysokou doporučuju, kdo ještě nebyl! 🙂 A druhej den (to jsem byla fakt hotová) znovu vstát a jít opět nahoru 😀 Fákt? 😀 V plánu byl Koprovský štít. My se před výstupem na Koprovskej naplácli obědem dole na Popradským plesu a hlavně mně dělalo problém kulit se nahoru. Dyť to ani nejde že jo kulit se nahoru 😀 😀 Došli jsme teda jen na Koprovské sedlo a tím naše 2 dny v Tatrách skončily 🙂

Pár dní po Tatrách mi už začaly hory chybět, takže jsem vyrazila na svůj výlet č. 12, což byl výlet na Luční boudu a bylo to 16.7. :) Šla jsem to přes Kozí hřbety a vtipné bylo, že v nadmořské výšce, ve které jsem končila normálně v Tatrách začínám šlapat nahoru 😀

Kdo se mnou pojede na východ slunce na Luční boudu? Ptala jsem se na facebooku 🙂 Tak prej Marťa s Petrem! Super! 🙂 Oká, takže výlet č. 13 mohl začít. A začal 7.8. výstupem ze Špindlu směr na Luční 🙂 S Marťou a s Petrem jo a taky s jejich dvěma fenkama Loki a Chicou se mi moc hezky šlo! 🙂 Klidně bych s nima výlet zase zopakovala! 🙂 Byla nám to ráno strašná zima! 😀 A já jim pak málem usla na Luční boudě. Páč jsme se tam stavovali, že dáme snídani. No a tam, že snídaně dávají až od 9:00. Takže jsme tam chvíli seděli a se mnou to začalo cukat 😀 Jo a ta fotka k tomuhle výletu. To je zrovna, když jsme fotili ve vřesu Martinčiny a Petrovi fenky a lidem okolo se to hodně líbilo! 🙂 Super výlet! Ráda na něj vzpomínám 🙂

DOVOLENÁ!! 🙂 Takže započala mi dovolená a já vyrazila s velkou partou skvělejch lidí na dovolenou na Slovensko 🙂 Koupání v Liptovské Maře, výšlap k Hincovu plesu, okouknutí jeskyní, dobrý jídlo, dobrá zábava! Jéééé 😀 Joo byl to prostě super výlet. Byl to výlet č. 14 🙂 A jelo nás fakt hodně.. 😀 Ehmm 11 a 2 hafani 😀 A nejlepší je, když si vezmeš na dovolenou navigaci, která ti umožní, že se budeš kochat na takových trasách, po kterých vůbec nechceš jet a nebo kde nemáš vůbec jet, páč sis zajel 😀 A tohle je naše banda! 😀 Jo a jinak. Kubu s Pájou jsem jednoho dne vytáhla, že půjdem na Koprovský štít. Došli jsme jen k Hincovu plesu, takže pro mě další výzva jít na ten Koprovský štít! 😀 Ale co chci naspat, je, že velkej respekt! Oni to se mnou fakt za dobrej čas vyšlápli! Jsou dobrý! 🙂

A je 18.8. a mně se podařilo vytáhnout do hor i mojí maminu se ségrou! 😀 Výlčet č. 15 mohl začít. A na to jak ty dvě holky vůbec nechoděj na hory, tak klobouk dolů před maminou, která měla snad v prdeli vrtulku, že šla vcelku rychle! 😀 A skoro nepotřebovala pauzu. Je prostě dobrá! 🙂 A sestru obdivuju, že odsedla od počítače a šla s náma taky! Huráá! 😀

Noo a je to tady hurá!! 😀 25.8. – výlet č. 16. Já neměla zrovna focení, měla jsem volný víkend a tak jsem si řekla, že pojedu do Tater. Opět jsem se rozhodla ze dne na den. Takže šup koupit jízdenku, zabalit bágl a jedu! A jedu si vyšlápnout konečně ten Koprovský štít! 😀 Koprovský štít má něco přes 2300m.n.m. a poprvé jsem šla do takové výšky sama. V jedný části jsem měla fakt staženou prdel. Říkala jsem si, že to otočím. Ale pak mě popohnala nahoru skupinka kluků, která šla za mnou a já si řekla: „tak to teda ne, jim ukážu, že na to taky mám“ 😀 😀 Joo vylezla jsem to a kochala se tím pohledem a opět jsem se spálila 😀 A děkuju za fotku místnímu „kamzíkovi“ že mi udělal fotku! 🙂 A tedy až napočtvrté se mi podařilo na ten Koprovský štít vylízt! 😀 Nevyšlo to v roce 2014 – to kvůli mě! 😀 A 2x se nám (s tím s kým jsem šla) prostě nechtělo.

Půjdem dát macešky na balkón! 😀 Aneb na tomhle výletu to vzniklo. Vzniklo to díky Báře a vzniklo to při našem výletu č. 17na Velkou Svišťovku v Tatrách dne 10.9. Jo a šel s náma i Michal, ale ten byl z našeho nápadu trochu vedle 😀 Takže jela jsem opět do Tater a nejela jsem sama. Jak jste četli jela Barča s Michalem! 🙂 Respekt před touto dvojkou! Jak taky nechoděj skoro vůbec na hory, tak vyšlápli velkej kus a dlouhej kus! No ale zpět k těm maceškám 😀 Macešky se nám na balkón s Barčou dát nepodařily, ale mi je tam jednou dáme. A ptáte se, co to je za bejkárnu, kterou jsme vymyslely? 😀 Kdo ty Tatry tak z 50% zná, tak by mohl vědět, kde na nějaké hoře je „balkón“ 😀 a na balkón se dávají přece macešky. No a s Barčou jsme si řekli, že prostě na ten balkón jednou dorazíme aspoň s jednou maceškou a necháme ji tam 😀 A jinak jsem je na tom výletu řádně ztahala 🙁 😀 Tak pardón, ale jste skvělý! 🙂

Klasický výlet na Labskou boudu. To byl výlet č. 18 opět s moji maminou. Je dobrá co? 🙂 A ťapaly jsme to nahoru 25.9. Trochu foukalo, mraky se honily, ale bylo super! 🙂 A doufám, že si to mamča užila! 🙂

A 1.10. si to razím směr do Šumperka za Barčou. Tenhle výlet do Jeseníků byl vlastně nejlepší v tom, že se mi tentokrát snad více zachtělo jíst než šlapat nahoru. Barča mi ukázala místo, kde dělají pravé hamburgery. Fakt pravý! Kvalitní maso, kvalitní dresingy, kvalitní hranolky! Upřímně se mi teď chce do Šumperka jen proto, že tam maj ty hamburgery a né proto, že jsou kousek odtamtud Jeseníky 😀 Ale Jeseníky jinak taky dobrý!! 😀 A jinak dala jsem jednu fotku na facebook z Jeseníků a Barča se mě ptala, jestli mám ještě další. Tak jo Baru, mám..tuhle! 😀

28. – 29.10. Romane DĚKUJU!! 🙂 Vždycky jsem si přála jet do Rakouska, jenže samotné se mi tam opravdu nechtělo. Romana jsem poznala přes internet. Oba cestujem a tak nějak se Roman zmínil, že chce jet o prodlouženým víkendu do Rakouska. Vezmi mě s sebou!! 😀 Lidi to je prostě jiná příroda, jsou to jiný hory, je to nádhera! 🙂 Tohle byl můj nejlepší výlet za tenhle rok 🙂 Nebudu se tady rozepisovat, byl to prostě úžasný výlet. A v čem byl hlavně prďáckej? 😀 Jeden den v Alpách, druhý den přejezd do Tater. Jsme blázni! 😀 áále vcelku mě to dost unavilo, ale mám na co vzpomínat! Takže děkuju! 🙂

Ihned po Rakousku vyrážíme s Pavlem na Sněžné Jámy. 8.10. 😀 😀 PAVLE!! A můžeš mi říct, kde v týhle mlze jako mám vidět Labskou?! 😀 😀 Ta paní nás ale úplně rozsekala 😀 Co dodat, prostě to byl náš první den, co jsme vyrazili na hory a už tam byl sníh, jenže viditlenost byla fakt nulová 😀 No a jedna paní tam nahoru vyrazila a asi čekala, že tam bude azuro. 😀 No a trochu se to nepodařilo a byla z toho celá nervózní 😀 A trochu víc nahlas říkala manželovi, kde má jako ze dveří Vrbatovy boudy vidět Labskou. No byla naprdnutá ! 😀 Jenže ono i při azuru z té Vrbatovy boudy tu Labskou neuvidíte 😀 Já se prostě omlouvám, ale vždy, když si na to vzpomenu, tak mě to prostě baví 😀 Ale my s Pavlem jsme si to užili!! 😀 Jak je na fotce vidět! Prostě SNÍH!!! 😀

Další výlet a tentokrát v noci! 😀 25.11. No já se bála. Jako každej mi říká, čeho jsem se jako měla bát. Já se bála třeba i tekoucího potoka 😀 😀 Řekla jsem si, že se půjdu v noci bát na Vrbatovu boudu. No šla jsem na východ slunce 🙂 Já jsem nikdy neměla ráda stezku odvahy a tohle pro mě taková stezka byla 🙂 Ale dobrý! 😀 Vyšla jsem tam nahoru a to je hlavní! 😀 Nafotila trochu hvězdičky (mám co dohánět ohledně tohoto focení). No a dál radši nebudu vypravovat. Celou dobu při východu nebylo vidět ani na krok. Východ začal, nádhernej východ začal až když jsem přišla dolů na parkoviště :/ To je na zvýšenou dávku léků nebo komplet změnit celýho psychiatra potom! 😀

Aha, tak já přeskakuju! 😀 Ale mně se to už nechce předělávat 😀 Takže ještě byl výlet 13.11. To byl ten úžasnej výlet plný slunce a sněhu! Týý jo lidi! Jsem si konečně užila hory fakt pořádně 🙂 To jsem měla ten den focení a na horách bylo prostě úžasně, azuro a já tam musela! Aspoň na tu hoďku! 🙂 No vyjela jsem a podívej na to!! 🙂 To máš hned Vánoce 😀

Teď jsem pár výletů předběhla. Ale skončila jsem u mého nejspíše posledního v tomto roce 🙂 17.12. To se mnou vyjel Péťa a Péťa a Adri na Labskou boudu! 🙂 Počasí nám přálo, slunce svítilo! A nejlepší je vidět jednoho Péťu, jak po dlouhý době vidí sníh a jak si to užívá 😀 Cestou jsme prohodili hodně historek z Tater, nafotili fotky a já myslím, že oni si ten den užili! 😀 Jako to já taky, ale člověk má radost, když vidí na dalších lidech radost.. 😀

FOTO: PETR PRASLIČKA

On už můj počítač za ty 3 hodiny, co to tady sepisuju docela funí! Takže sice mi chybí ještě tak 5 výletů do konce, ale prozatím 🙂 DĚKUJU všem, co se mnou vyrazili cestovat! Fakt díky! Tenhle rok 2016 byl prostě mazec. Fakt byl skvělej 🙂 A těm co se mnou nevycestovali a chtěj, tak v roce 2017 nebojte! To procestujem všechno!! 😀 Néé super! Já jsem strašně ráda, že nejsem člověk, co sedí neustále doma a přemýšlí, co dělat. Teda, neříkám, že to někdy nepřijde 😀 Ale jsem ráda, že mě to cestování tak baví! 🙂 Dyť víte vy, co mě sledujete, že jstem v tom až po uši 😀 

A v tom roce 2017..já nevím! 😀 Prostě ať je lepší než byl tenhle, což u mě bude!! 😀 Už vím proč, ale ještě to neřeknu 😀 Mějte se všichni rádi, buďte hlavně s tím, koho máte rádi! 🙂 Prostě pořád spolu, pořád veselý, pořád aktivní, pořád prdlý jako já, vždyť víte 😀