O JEDNOM PŘÍBĚHU A ZÁROVEŇ SPLNĚNÉM SNU, KTERÝ JSEM NEVYČETLA Z KNÍŽKY, ALE Z MÉHO CESTOVNÍHO PASU.

A jak to celé začalo? Tak čtěte 🙂

Po mém příjezdu z Islandu v roce 2017 jsem si řekla, že každý rok padne jeden velký výlet a další by mohl být výlet do Kanady, protože Kanada byl můj velký sen, ale taky velice nereálný. Já a v Kanadě, tolik tisíc kilometrů daleko. Jenže co, rozhodila jsem kontakty (byť jsem vůbec nedoufala, že se někdo chytne). Člověk se našel, ale přece jsem nedoufala v to, že se v to září/říjen (kdy jsem to plánovala) vyjede. Někdy od dubna jsme začali sledovat letenky, kdy jsme vlastně nejlevnější trošku prokaučovali, ale někdy v červnu jsme koupili další výhodné.

Letenky máme. Co takhle už zkusit řešit půjčení auta …na to je čas. Co takhle nějaký plány už dávat dohromady ….na to je čas. Letíme přece až  4.9. času dost. Červen pryč, červenec pryč. Někdy v půlce července jsem si říkala, že na začátku srpna už prostě tu Kanadu začnu řešit a dám dohromady různé treky apod. Chtěla jsem tuto dovolenou já, takže plánování bylo na mně. V cestovatelské seznamnce na facebooku jsem našla lidi, co už v Kanadě byli a taky tam cestovali. Tak jsem pár lidí zkusila a nejvíce jsem si o té Kanadě psala se dvouma klukama (Lukášem a Petrem), kteří mi nejvíc pomohli, co se týče rad apod. MOC VÁM KLUCI DĚKUJI 🙂

Tudíž jsem měla takový základ, jak je to tam s kempama, s medvědy, víza apod. Jo a víza jsem měla už někdy od dubna myslím, to je opravdu lehké získat 🙂 Vyplňovala jsem je na této stránce: https://www.canada.ca/en/immigration-refugees-citizenship/services/visit-canada/eta/apply.html
Dobrá, takže pár informací mám, ale co pořád nějaké výlety? Měla jsem akorát takový základ, že Calgary (místo, kde budeme přistávat), je kousek od národníních parků Banff a Jasper, takže tam pojedeme jako první. Jenže co tam? To jsem nevěděla. Polovina srpna za mnou a pár týdnů do odletu. „Kurňa já nemám nic! Vím jen, že tam jsou nějaký dvě jezera, kam chci jet a ty dva národní parky. No toto dopadne, to bude průser, určitě nebudeme vědět, co dělat a tak a dopadne to špatně.“

Takže harmonogram skoro žádný. Ale to jsem celá já.

3.9. jsem dojela pro kámoše na nádraží, který jel se mnou a dovezla ho k nám domů, kde přespal a my ještě večer okoukli, jaká krásná místa v Kanadě jsou. Ještě musím vlastně napsat, že Lukáš mi dal perfektní mapu míst, kde v Kanadě všude byl (jezera, vodopády atd.) Jenže i tak jsem byla nervní (a jak se tam dostaneme a jak si to rozvrhneme atd.)

4.9. Ve 4 hodiny ráno budík a nervozita byla tu. To, že mám zabaleno asi vše potřebné, co mám mít, tak z toho jsem nervozní nebyla. Spíše z toho, co se bude dít až tam prostě doletíme. Před 7 hodinou ránou dojíždíme na letiště Václava Havla, kde jsem ohudlanovala oba rodiče, mamina nezakryla to, že se o mě bojí a nechce mě pustit. Byly slzy. Tak poslední objetí a ahoj za 25 dní jsem doma! 🙂

V 9:35 jsme se odlepili od runwaya a ve 12:35 přistáváme v Torontu (všechny kontroly proběhly v pořádku). Nečekali jsme vlastně vůbec a hned po kontrolách jsme nasedli do autobusu, který nás dovezl k dalšímu letadlu. Sedáme tedy do druhého letadla, které už bylo méně pohodlnější než naše první a letíme směr Calgary. Tam dolétáme v 16:15 jejich času (tady to bylo posuunuté o 8 hodin dopředu). Batohy nám dorazily taky, takže tradá pro auto. To jsme vyzvedli také rychle. Lepší fotku našeho auta asi nemám, než na této fotce. To naše je to vlevo – Kia a dál nevím 😀 😀 O druhém autě až někde hodně dole 😀

Auto máme, takže směr Walmart, nakoupit nějaké drobné jídlo a kartuše. Kartuše jsme na náš vařič vůbec nesehnaly. Takže prostě koupíme až další den, nic se neděje. Jedeme tedy vstříc Banffu. Přemýšlíme, kde budeme spát. Tak co nějaký kemp nebo třeba v autě? Už je skoro tma a my dojíždíme do Canmore. Tam jsme přemýšleli, jestli to dát do místního kempu nebo to nechat mimo něj. Dobře, tak jsme v 11 večer zajeli do kempu. Jenže jak jsme neměli zkušenost, tak jsme nevěděli co teď. Před náma budka, kde byly nějaké lístky a prostě co. Kolik máme zaplatit a kam s penězma (vždyť tu nikdo není. Samozřejmě jsme pak s dalíšmi dny věděli, co a jak 😀 ). No ale teď co. Tak říkáme nic. Jeden z těch kluků říkal, že když přijedeme takhle pozdě ať normálně zakempujeme a ráno zaplatíme. Tak to prubneme. Zajeli jsme na jedno místo a teď jak se vyspíme v autě. Zjistili jsme, že naše auto je na spaní úplně naprd. Zadní sedačky se sice dají sklopit, ale nejdou úplně do lajny, ale vytvářejí takový menší schůdek a přední sedačky nejdou sklopit úplně dopředu 😀

Nějak jsme se do toho auta nacpali a že teda ulehneme. Za 10 min. vidím jak nějaký auto přijelo k tý budce (to bude další, kdo jede do kempu). Samozřejmě voči na šťopkách a koukám. Kámoš mi říká ať spím. „Nenenene, to ne, jsem zvědavá.“ A najednou máme to auto za zadkem a někdo vylejzá z auta s baterkou 😀 A jak mi vysvětloval jeden kluk, co mám takhle dělat, že mám říkat, že jsme tu poprvé, první noc a že nevíme. Tak jsem tuto roli zvládla naprosto na výbornou!! 😀 Běhala jsem tam v ponožkách a česky, anglicky a německy jsem rangerovi vysvětlovala, že jsme tu prvně a že nevíme co a že jsem myslela, že můžeme zaplatit až ráno 😀 Tak to nejde, museli jsme zaplatit teď. A vůbec z těch rangerů nemějte strach. Paní mě vysmála 😀 Ještě si ode mě vzala menší sumu, než jsem měla dát, když to asi viděla a ještě se nám vysmála, jak v tom autě spíme 😀 Tak takhle dopadla naše první noc.

5.9. Druhý den vstáváme brzo ráno, dáváme ranní hygienu a konečně vstříc Banffu. Ten jsme měli od sebe tak 30 km. Ještě než vjedete do národního parku, musíte si koupit VSTUP do národních parků. Nás to stálo teď myslím 130 dolarů nebo 150. Teď netuším. A kupujte to celoročně. Nemusíte pak u každého národního parku kupovat novou.

Konečně přijíždíme do Banffu. Konečně se před námi rozevírají hory. Parkujeme tedy v Banffu a jdeme hledat kartuše. Ty po velkém hledání nacházíme a kupujeme. Mrkneme se i na jeden jejich park. Já samozřejmě fotím, jako kdybych už zítra odjížděla. Musím mít každý roh nafocený. Ze všeho jsme paf. Z toho, jaký tam jezdí auta, jaký stavby tam mají, jaký ulice, že mají na každém rohu veřejné a hlavně čisté WC 😉 A že jsou prostě všude hory a hlavně, že je hezky 🙂

Je odpoledne a tak si říkáme, že někam vyrazíme. V místním infocentru bereme nějaký mapy a vyrážíme směr Lake Minnewanka. Parkujeme tak 3 km pod jezerem u jednoho parkoviště Lower Bankhead. Nevím, proč jsme tehdá nezaparkovali hned u jezera, ale krásně jsme se protáhli. Byť jsme teda šlapali po asfaltce.

Docházíme k jezeru a jsme opět PAF. Všechno fotím. Hned první den jsme tam zahlédli ty drzé veverky, které se nebojí (teda aspoň nějaké). Kousek obcházíme jezero a asi tak na hoďku usedáme na jednu skálu a opalujeme se a já na tom sluníčku tak trochu usínám, jak jsem ještě po cestě a po noci, kdy jsem se v autě nevyspala, ospalá.

Den skoro utekl a my přemýšlíme, kde budeme spát. Danovi jasně říkám, že dnes se chci prostě vyspat v kempu. Protože je člověk utahanej z toho 8hodinovýho posunu + ještě nevyspalost předešlá z auta. Dan taky souhlasí, takže z jednoho časopisu, který jsme vzali v íčku, jsou napsané kempy v národních parcích + jaké služby poskytují, jak dlouho jsou otevřené a jaká je cena. Ten den se rozhodujeme pro kemp Two Jack Lakeside. Cena $27,40 – záchody, sprchy, ohniště. Vše mají. Dávejte si pozor. V prospektu máte napsanou cenu třeba těch $27,40 jenže oni se někde neptají, zda chcete ohniště nebo ne a rovnou Vám tam připoštou k ceně $8 za ohniště. Vy si pak můžete vzít v kempu dřevo a udělat si oheň. Jenže taky to nemusíte chtít. Tudíž řeknete, že to chcete bez 😉

Nám se to právě jednou stalo, že jsme přijeli do kempu s tím, že cena je ta a ta a najednou nám bylo řečeno, že o dost víc. Tak si říkáme, jakto a pak jsme zjistili, že nám to tam rovnou přičetl aniž by se zeptal 🙂 A kdybyste to chtěli udělat fikaně, že byste chtěli ušetřit a řekli byste, že oheň nechcete a pak si tam pro to dřevo došli, tak ono ty rangeři objíždějí neustále kempy a kontrolují si to 🙂 Líbí se mi, jak tam dodržují všichni pravidla! 🙂

 A co se týče ještě místa v kempech. Když tam jedete asi v létě, tak je nutno zarezervovat si je den, dva dopředu. Protože byť jsme tam přijeli v září, kdy je sezóna skoro u konce, tak bylo v kempech dost plno a občas nám řekli, že nemají místo a poslali nás do jiného kempu. Ovšem rada – pokud přijedete do kempu, který píše, že má plno, zeptejte se, zda by na jednu noc třeba místo neměli. Protože se nám stalo, že sice psali plno, ale vzali nás v pohodě 🙂 Dále jim tam nahlásíte své příjmení a jméno. Řeknete jim, zda kempujete poprvé či ne, dle toho Vám dají potřebné informace, hlavně, co se týče medvědů a tak. Pak dostanete číslo svého kempovacího místa a mapu, abyste si ho našli. Proč mapu? Protože občas přijedete do kempu, který tam má přes 700 míst.

FOTKY JSOU Z ROZDÍLNÝCH KEMPŮ

6.9. – Druhý den před námi. Ještě bych chtěla říct, že v prvním kempu tekla pouze studená voda, takže spaní na čuně, ale s tím se při tomto výletu prostě počítalo, že se nebudeme i pár dní mýt 😀 Už vcelku vyspalí vyrážíme na náš první výlet. Cestou ještě stavíme u jezera Two Jack Lake a snídáme u tohoto krásného jezera. Jinak snad po každých 2kilometrech jízdy jsou odpočívadla, kde najdete WC, piknikový stůl a koše (mimojiné ty záchody vcelku krásně udržované! To jsem koukala. Jak na to člověk není zvyklý, tak je opravdu jak Alenka v říši divů). A zde jsme taky měli dost piknikových stolů, záchod a prostě no vše 🙂 Krása6.9. – Druhý den před námi. Ještě bych chtěla říct, že v prvním kempu tekla pouze studená voda, takže spaní na čuně, ale s tím se při tomto výletu prostě počítalo, že se nebudeme i pár dní mýt 😀 Už vcelku vyspalí vyrážíme na náš první výlet. Cestou ještě stavíme u jezera Two Jack Lake a snídáme u tohoto krásného jezera. Jinak snad po každých 2kilometrech jízdy jsou odpočívadla, kde najdete WC, piknikový stůl a koše (mimojiné ty záchody vcelku krásně udržované! To jsem koukala. Jak na to člověk není zvyklý, tak je opravdu jak Alenka v říši divů). A zde jsme taky měli dost piknikových stolů, záchod a prostě no vše 🙂 Krása.

Posilnění vyrážíme k jezeru Lake Minnewanka, kde parkujeme a koukáme do mapy, že bychom mohli dojít na vyhlídku – Aylmer Lookout. Dohromady trasa dlouhá 24 km. Vyrážíme. Cesta je z počátku příjemná. Začínají výhledy, pak je to jedna velká dlouhá rovina a pak přijde místo, kde je značka, která nás upozorňujeme, že se vyskytujeme na území medvědů. Tam nám trochu zatrnulo. Byť jsme měli bear spray, tak i přesto jsme si říkali, zda jít či ne. Nakonec nás dohnal páreček, který jsme cestou tam předběhli. Tak jsme si řekli, že vyrazíme s nima. Aspoň nás bude víc.

Tyto cedule potkáte skoro všude, když vyrazíte na takový výlet. Všude Vám píšou, že byste měli chodit ve skupině, dělat hluk v podobě tleskáního, zpíváního (jenže když jdete 4km nahoru, tak jste rádi, že dýcháte, natož ještě zpívat :D). Taky ale můžete koupit rolničku, kterou najdete snad v každém obchodě. Dělá to randál opravdu velký. Platí totiž, že medvěda naštvete nejvíc, když ho překvapíte, proto je nutné dělat hluk. A bear spray prostě pro nejhorší případ. V íčku Vám ale řeknou, že stejně asi nebude potřeba. Prostě pokud nebudete chodit mimo vyznačené trasy, tak si myslím, že se Vám nestane nic hrozného 🙂

Medvěda jsme cestou nepotkali žádného. Vrátili jsme se zpět naprosto v pořádku, jen trochu utahaný. Blížil se konec dne a tak jsme našli zase nějaký kemp (nyní si nevzpomenu, kam jsme zajeli tentokrát). Navečeřeli jsme se (k večeři jsme měli první dny AdventureMenu či TravelLunch – někdo to rád, někdo ne. Já doporučuji 🙂 Vždy jsme k tomu jídlu přidali špagety). A hurá spát a těšíme se na další den.

7.9. jsme se vydali k jezeru Lake Louise, kde bylo strašně moc turistů, protože jak to tak bývá, tam, kde je parkoviště hned u vyhlídky nebo u jezera, je těch turistů nejvíce. Tudíž i tady toto pravidlo platilo 🙂 Nafotili jsme několik fotek, protože jsme měli pořád nádherné počasí a utíkali nahoru na horu od těch turistů 🙂 Z Lake Louise jsme došli až k Mirror Lake a odtamtud zase zpět dolů. Pak jsme jeli do centra Lake Louise (ještě říct, že Lake Louise je od Banffu asi 50 km). Tam jsme tedy poprvé od odjezdu našli wi-fi a napsali rodině, že jsme v pohodě a co se za první dny událo. 

POHLED NA LAKE LOUISE

Udělali jsme strašně moc fotek, protože pořád hezké počasí a nádherná místa. A jestli si pamatujete, jak jsem na začátku psala, že jsem neměla žádný harmonogram apod., tak přijedete kamkoliv do infocentra, kde prostě vezmete mapu a tam to všechno je. My vše objevovali z map a šlo to rychle 🙂

8.9. To už se těšíme na Moraine Lake – to bylo jedno z těch jezer, které jsem chtěla v Kanadě navštívit. Děsně profláklý jezero, ale děsně. Má malé parkoviště, tudíž pokud tam nepřijedete už před 7 ráno, tak nezaparkujete 🙂 U křižovatky na Moraine Lake, které je pak dalších 12km od té křižovatky stojí….ti tamti, teď nevím, jak se jim říká 😀 a prostě Vám řeknou, že tam nemůžete, že je plno. Kousek od té křižovatky je i parkoviště a všichni tam netrpělivě čekají až z Moraine Lake vyjedete co nejvíce aut a „ti tamti“ mávnou, že se může. Tudíž všichni skočí do aut a už to jede. Jenže často pustí třeba jen 5 aut a to je vše. No a já si říkám, tak těch 12km dáme pěšky – po asfaltce 😀 No vyšli jsme. Musím říct, že prostě po asfaltce to je zlo. Cesta neutíká, je to furt stejné. Asi na 8 km nás zastavilo auto a lidi řekli, zda tam chceme hodit, tak jsme kejvli, že jasan 🙂

Cestou k Moraine Lake ještě zastavujeme na různých vyhlídkových místech. Už přibyla oblačnost a tak ty fotky a ty výhledy začaly vypadat daleko líp. Já totiž na focení úplné jasno nerada 🙂

Tak jsme chvilku poseděli na Moraine Lake, mrkli tam už do Gift Shopu a koukali, co pak vezmeme domů. No brzo na takové činy, když se vracíme domů skoro až za 20 dní 😀 Utrácet budeme až za 18 dní třeba 🙂 A říkáme si, jak zpět. Pěšky se nám už nějak nechtělo a jezdili tam autobusy. No jo, ale kolik stojí. Platit se nám moc nechtělo, ale prostě jsme si stoupli do řady a jedné paní se zeptali, za kolik to je. Ona odpověděla, že to bývá za $10. Jenže já Vám za chvíli vysvětlím jak to je.

Protože jako první Vám chci říct, že mě neskutečně fascinuje, jak tam jsou na sebe všichni milí. Čeká se na autobus a všichni vedle sebe vyrovnaný jak ovečky. Nikde žádný chuchvalec lidí, co se tlačí, aby nalízali do autobusu jako první. Autobus přijíždí a nechají všechny v klidu vystoupit. A když je autobus prázdný, tak se začne nastupovat. Když jsou sedadla plná, vyleze řidička a řekne, že je plno a že ostatní pojedou tím další, co přijede do 20min. A všude slysšíte jen, že v pohodě, že se nic neděje a úsměvy 🙂 U nás by bylo už bučeního a jistě sprostých slov. 

A teď k tomu samotnému autobusu: Shuttle – kyvadlová doprava. Jak jsem psala o tom, že je těžké se dopravit na Moraine Lake, tak abyste se tam podívali, doveze Vás tam tento autobus, který stojí $10. A kde ho najdete. Cestou z Banffu do Lake Louise jedete po dálnici a tak 2km před Lake Louise je odbočka, velká zelená značka, kde je napsáno právě Shuttle a tam zahnete. Je to velké parkoviště, kde stojí tyto autobusy a každý jede jinam. Jeden na Moraine Lake, jeden na Lake Louise a jeden do Lake Louise – město. Ten na Moraine Lake stojí tedy $10 a ten na Lake Louise, jak k jezeru, tak do města je zadarmo. Pokud si to jako mi vyšlápnete třeba na Moraine Lake pěšky, tak dolů nic neplatíte. Ono totiž nepočítají, že by nějaký blázen to šel nahoru pěšky 😀 A ani nekontrolují, zda lístek máte. Dole na parkovišti si ho samozřejmě musíte na Moraine koupit. A tyto autobusy jezdí každých 20 min. a myslím, že jezdí do 17:00.

Z návštěvy Lake Louise jsme si to namířili na chvilku k Lake Minnewanka (toto jezero jsme si prostě oblíbili). Ještě jsme se zastavili u jedné řeky, kde to krásně peklo, a tak jsme se tam na chvilku vyvalili a kámoš se schladil ve vodě. Cestou jsme potkali naše první zvířecí kamarády a sousedy. Zejména, když nám nějaký drobeček odpadl v kempu na stole, tak tam kamarádi byli hned 😀 Kámoš neměl nic pro veverku, která k němu přišla prosit, tak skončil s menším kousnutím do prstu 😀

Když jsme tu hodinku poseděli u Lake Minnewanka a potkali tam hlavně nějaké Čechy (kterých je tam opravdu mnoho) pokračovali jsme se podívat po okolí Banffu. Zejména na jedno vyhlídkové místo, ze kterého je krásně vidět na Vermilion Lakes a horu Rundle Mountain. Tam jsme si dali menší podvečerní procházku podél jezera. Když jsme procházeli jezero, tak jsme si všímali krásných stromů a nevím proč nás při pohledu na stromy napadlo, že bysme si mohli opéct buřty 😀 Takže jsme pak cestou od jezera zastavili v jednom obchodě, kde jsme je koupili a večer v kempu nad ohněm jsme je opekli a bylo nám dobře 🙂

9.9. – Tak tento den se nám počasí už trochu zhoršilo. Ráno bylo ještě pěkně. Stihli jsme ještě za vcelku slunečného počasí mrknout na jedno vyhlídkové místo a pak jsme pokračovali na parkoviště Upper Bankhead a šli jsme na C Level Cirque. Tam jsme ještě vychytali krásně počasí, protože když jsme došli k cíli, tak se počasí absolutně zatáhlo a cestou dolů už začalo pršet, ale tak nejsme z cukru, nevadilo nám to 🙂 Jenže co zbytek dne. My to stihli do 1 hodiny projít a tak co s tím.

A nyní se tedy dostávám k té první fotce, kdy jsem přidávala fotku dvou aut a psala, že to vpravo bylo kamarádů. Ještě před odletem do Kanady jsem si psala s jedním klukem, co byl už v Kanadě. A on se mi najednou v ten den ozval, že přejeli do Banffu a mysleli, že tam bude hezky a není, takže chce jet do Kootenay National Park. Tak jsme se tak nějak připrdelili slušně k nim 😀 Nejdřív jsme v Banffu pokecali o tom, co novýho, co jsme viděli apod. Oni přijeli do Vancouveru, takže to sem měli docela štreku. A nás čekalo dalších 200 km do Kootenay National Park. 

Přijeli jsme tam nějak okolo 11 večer a ještě jsme stihli v noci přírodní termály 😀 Takže krása. Do 1 ráno jsme se pod hvězdama máčali ve vodě 🙂 A jak jsem říkala, že je v Kanadě mnoho čechů, tak nás u těch pramenů bylo tak cca 13 a z toho bylo asi 7 čechů 😀 Tudíž jsme se tam seznámili s dalšíma a dali si rady apod. Oni v Kanadě pracovali, tudíž dali i informace o tom, jak to tam je s prací apod. Práci tam najdete na každém rohu. Zjišťovala jsem pomalu, že všichni přijíždějí z Česka hlavně od Brna a Beskyd. A tu noc jsme ještě stihli vidět opravdu hodně malou polární záři. Ale i tak to byl zážitek.

10.9. – Po krásné noci při polární záři ráno volám poprvé domů, protože měla mamina svátek, tak jsem ji chtěla popřát. Jelikož jsme byli trochu mimo civilizaci, tak bylo špatné spojení a já slyšela sekaný hlas a přišlo mi, jak když mamina v telefonu brečí. Nu což, vypla jsem to a aspoň poslala SMS 🙂 (Když jsem přijela domů z Kanady, tak to mámce vyprávím: „čoveče to znělo, jak když jsi brečela.“ A mamina dodala: „No vždyť jo! Já jak viděla to, že voláš, tak mi bylo jasný proč voláš, tak jsem hned začala brečet.“ 😀 😀 ) Ale k výletům. Po ráno odjíždíme do města Radium Hot Springs, kde bereme nějaké mapy a informace o zdejších nejlepších trekách po horách. Paní v íčku nám radí, že To Lake of the Hanging Glacier je dobrej trek. Dlouhej, ale fajn. Jasně, no tak jedeme. Celé dopoledne jsme nakupovali a psali domů, jak se máme. Tudíž jsme si pro mapy a informace byli až k dopoledni. A zde to začalo. Ta chyba, že jsme vzali auto sedana a nepůjčili si spíš SUV. Proč? Protože v Kooteany National park jsou cesty k různým místům po absolutně kamenitých cestách s velkýma dírama. Tudíž nevhodné pro tato nízká auta. My měli auto se vcelku vysokým podvozkem, ale kamarád byl víc snížený. Tudíž jsme si na cestách stavěli cesty z kamenů, abychom mohli vůbec projet. Jinak cestu dlouhou 40 km jsme jeli třeba 2 hodiny.

Parkovali jsme na místě okolo 3 odpoledne a musím říct, že trek mi dal pořádně na prdel. Ale způsobila jsem si to sama. To ráno jsem se moc nenasnídala a člověk byl docela i vydrncanej a utahanej z auta, takže se šlo blbě. Ze začátku jsme mírně napálili tempo, což byla pro mě asi zásadní chyba 😀 Celou cestu to pak šlo velice pomalu. Šli jsme téměř pořád jenom do kopce, ale odměna stála opravdu za to! 🙂 Celou cestu krásné počasí a medvědi žádní 🙂

Ten večer jsme přespali 40km mimo civilizaci. Tady jsem se poprvé bála trochu spánku. Celou dobu jsme totiž spali v kempech, které sice nebyly ohraničené, medvěd tam mohl zavítat tak jako tak, ale člověk měl takovou jistotu, protože okolo Vás bylo další X kempařů. Cítila jsem se v klidu. Jenže tady nebyl nikdo. Pouze les, my čtyři a naše dva stany a dvě auta. Samozřejmě, že jsme se řídili radama, abysme nenechávali jídlo někde mimo auto nebo ve stanech. Vše bylo zavřené v kufrech. Ani zubní pasty si nedávejte do stanů. I tak jsem usínala s pocitem, co když mě probudí funění medvěda u mě u stanu 😀 No, pokud ten večer nějaký zavítal k nám, tak jsem o něm nevěděla. Byla jsem z výletu dost unavená 🙂

11.9. – Další den máme takový víc flákací. Vydali jsme se akorát na Jupiter Trail, což je strašně malý trail 3,2 km 😀 Ani nevím, co jsme pořádně zbytek dne dělali. Každopádně jsme přemýšleli o dalším výletu. A dohodnuto bylo, že půjdeme na Welsh Lakes. Řekli jsme si ale, že dojedeme na parkoviště až k večeru, přespíme ve stanech a ráno se vydáme na trip. Cestou jsme potkávali hodně ovcí na silnicích (což je pro Kanadu zvykem 😀 )

12.9. – Ráno vstávačka v půl 7, nasnídat (tentokrát jsem se nasnídala vydatně) a vyrážíme nahoru na horu. Počasí nám strašně moc přeje. Krásné ráno zalité sluncem. Ze začátku je cesta fajn, trochu do kopce a pak dlouhá rovinka. Se Žandou klukům utíkáme, ale vždy, když jim zmizíme na dosah, tak čekáme, protože kvůli medvědům jsme se chtěli držet raději pohromadě. Nahoře je už trochu sněhu, do kterého když svítilo slunce, tak to byla prostě nádhera.

Doporučuji všechna tři jezera navštívit. Stojí to opravdu za to. V létě se vyplatí tam jít. Nám se pomalu zatáhlo, ale dávalo to fotkám právě ten pravý nádech. Cesta byla často velice kamenitá a hodně do kopce, šlo se trochu těžko, ale zvládli jsme všechno. 

Večer jsme se vraceli zpět k termálním přírodním pramenům, kde jsme se koupali poprvé, když jsme přijeli do Kootenay National park a další den jsme se rozloučili. Protože půlka naší bandy musela pro další holčinu na letiště do Calgary a tak jsme se každý vydal zase svojí cestou 🙂 Každopádně těch 5 dní s nima bylo skvělých! 🙂 Děkujeme! 🙂 Jo a co chci říct, že v Kootenay National parku jsme spali pořád v autech nebo ve stanech, ale mimo kempy. Našli jsme si vždy místa trošku dál mimo silnice a vše v pohodě. V Banffu a v Jasperu platí, že mimo kempy spát nesmíte. 

13.9. – Rozloučili jsme se a s Danem jsme se jeli podívat k jednomu vodopádu jehož jméno se nesmí vyslovit. Nene, akorát jsem na jeho jméno zapomněla 😀 Nějak na B. (já na to přijdu). Když jsme jeli zpět od vodopádu do Radium Hot Springs, tak jsme tam chytli akorát sraz veteránů, což byla nádherná podívaná. Zpívalo se, auta se túrovala, každý se předháněl, kterýmu to vrní víc 😀 No krása! 🙂 A všichni se hlavně smáli a zdejší gang to měl pod dohledem 😀 

14.9. se vydáváme k jezeru Diana Lake. Jelikož jsem se předešlou noc špatně vyspala v autě, tak mě bolelo úplně všechno. Nejvíce záda a hrudník. Přišlo mi, jak když mi celý tělo praskne. Takže cesta byla pro mě docela obtížná. Nějak jsem to došla. Jezero bylo krásné 🙂 Skoro nikde nikdo. Akorát, když jsme přišli, byla tam jedna skupina, která ihned odešla. Dali jsme tedy oběd a vyrazili jsme zpět k autu. Zbytek dne jsme pak strávili ještě v Radium Hot Spring a koukali na pokračování srazu veteránů 🙂 

15.9. se vracíme do našeho oblíbeného města Banff (toto město jsme si opravdu oblíbili). Ovšem oblačnost je velice špatná a hlavně je nízko. Tak říkáme, co s tím. No rozhodli jsme se, že půjdeme opět k Lake Louise a dáme tam výlet k Lake Agnes Tea House a mrkneme pak o kousek dál na jednu vyhlídku ještě. Tak jsme udělali a jak jsme šlapali nahoru a nahoru, tak ta oblačnost zůstavala trochu pod náma, takže nahoře jezero vidět bylo 🙂 Od jezera jsme pokračovali dál 1km nahoru k vyhlídkovému místu, kde to bylo nádherné. Byť byla inverze kousek pod námi, tak to bylo pohádkové. Já mám prostě radost i z takového počasí. Co na tom, že prší, poletuje sníh, fouká vítr. To prostě k těmto výletům patří. Ten, kdo miluje hory a toulání se po nich, jistě toto zná moc dobře 🙂 

Ten večer jsme zakempovali v kempu Tunnel Mt. Village I. Zde se nás třeba nikdy nezeptali, zda chceme kemp s ohništěm či bez a vždy nám tam šoupli cenu i s ohništěm, tudíž jim řekněte, že ohniště nechcete (pokud ho chtít opravdu nebudete). Pokud by někoho zajímalo, kde pak seženete to dřevo k ohništi, tak na začátku kempu je jedno místo (možná jich je víc po kempech, ale to netuším), kde máte plno dřeva naštípaného. Ovšem na velice velké kousky, proto doporučuji buď mít sebou sekyru 😀 a nebo vybírat malé kusy (občas tam nějaký najdete).

16.9. – Den odjezdu do Jasperu. Čekalo nás 7 hodin cesty a něco přes 200 km 🙂 Ráno jsme si ještě zajeli k horám nafotit východ slunce. Došli jsme si na palačinky (občas jsme prostě neměli chuť na naši ovesnou kaši, takže jsme si zašli na jinší a lepší 😀 ). Já se třeba na ty palačinky moc těšila, ale musím Vám říct, že teda nic moc. Objednala jsem si palačinky s borůvkami a banánem. Já hloupá jsme si myslela, že ty borůvky a banán budou posypané na té palačince, jenže ono to bylo vpeklé v ní, tudíž sladké jak cumel. Chtěla jsem ty palačinky ochutnat s tím javorovým sirupem, tudíž to bylo sladké hlavně asi kvůli němu 😀 Ovšem kamarád si téměř pokaždé dal omelety na různé způsoby a chrochtal si (takže omelety nejspíš stojí za to) 🙂

Cestou do Jasperu jsme zastavovali na mnoho vyhlídkových místech. Někdy to bylo hned u silnice, protože během rána, kdy bylo hezky, se postupně zatahovalo a my se vydávali do Jasperu za ošklivého počasí. Cestou se to však protrhávalo a právě proto jsme zastavovali i u silnice s ostatními, protože jsme si to krásné počasí chtěli cvaknout. (Co kdyby se náhodou zase zatáhlo).

Jako první delší zastávkou bylo Bow Lake, které bylo za velkou odměnu. Protože po předchozí pár dnech, co bylo ošklivo, se to tady nádherně protrhalo a to počasí bylo neuvěřitelné. Doporučuji si Bow Lake obejít a dojít až k vodopádu Bow Glacier Falls. Je to 3,6km jedna trasa 😉 Ještě před Bow Lake jsou jezera Hector a Herbert Lake. Kdo chcete navštívit, navšivte. My měli pokaždé ošklivé počasí, když jsme projížděli, takže nic z toho 😀 A bacha u Hectora. Když jedete směrem na Jasper, neuvidíte odbočku k němu, protože je tam zakázané odbočovat z toho směru. Pokud pojedete ale zpět z Jasperu do Banffu, odbočku na něj uvidíte 😉

Dále jsme pokračovali k jezeru Peyto Lake, což je velice profláklé jezero a je téměř hned za jezerem Bow Lake. U něj jsme došli na vyhlídku, kde bylo opravdu spousta lidí. Tudíž jsme šli kousek před ní, kde to vcelku klouzalo a cvakli nějakou fotku tam a pokračovali dál v cestě. 7 hodin se sice nezdá mnoho, ale 3hodiny jsme strávili u Bow Lake a do Jasperu jsme chtěli přijet v nějakou dobrou hodinu a ne pozdě v noci 🙂

Cestou do Jasperu jsme zatavovali na hodně místech a fotili, kochali se a nemohli uvěřit, že prostě na každém rohu něco je. V Kanadě snad opravdu platí (tedy v oblastech, kde jsou národní parky), že co roh, to nádhera. I na odpočívadle u silnice se ze záchoda můžete dívat na hory 😀

     Protože moc ráda vypisuji, tak musím pokračovat v dalším příspěvku 🙂 Kanada mýma očima II