ROK 2021

ROK 2021

1202 km – cca tolik mají letos v horách naťapáno moje nožky smraďošky.

Ono ty nohy jinak jako voní, že jo, ale neznám moc lidí, kterým by voněly i po pořádným výšlapu 😀
____________________________________

Každopádně, aby nedošlo k nedorozumění, ke kterým na internetu často dochází. S nikým se nepředháním. Pouze si takto sleduji svoje zlepšování v chůzi. Kdysi to bylo za rok 450 km 🙂 Mě to prostě baví a ráda sleduju, jak se zlepšuju.

A teď si pojďte přečíst nejlepší příběhy roku 2021

1.1.

Říká se, že jak na nový rok, tak po celý rok. Proto už nějaký ten rok vítám další rok východem slunce na horách s nejbližšími. Musím potvrdit, že na tom něco bude – aneb s přítelem jsme pořád spolu, pořád se milujeme a italskou domácnost nemáme 😀 😀 a přátel, kteří vždy pomůžou, povzbudí, potěší, mám okolo sebe dost.
Nový rok 2021 nám uchystal (vlastně Krakonoš to uchystal) úžasnou podívanou! Ač to ze začátku vypadalo, že si vyjdeme na kopec, v mlze si popřejeme „štastnej, novej“ a pofrčíme na saních dolů, stáli jsme asi půl hodiny na Zlatém návrší a pozorovali to, co se zrovna odehrávalo.
Já jsem klasicky s foťákem pobíhala sem tam, štěbetala jsem, jak je to úžasný, že to není možný, že je to neuvěřitelný.

9.1. – 12.1.

Napíšu Vám to takhle – byť jako jedu za kámoškou Barčou do toho Šumperka kvůli těm horám, kvůli Jeseníkům, tak si z výletu vždy odvezu hlavně to, jak dobře jsem si tam nacpala pupek! 😀

Lidi!!
Cakirs Burger – Šumperk
Nejen párek – Velké Losiny
se uchrochtáte k smrti! 😀

Ale jinak jsou Jeseníky moc pěkný! 😀 Ne, vážně. V lednu mě Barča vytáhla do Jeseníků na návštěvu, že jsem je nikdy v zimě neviděla a chtělo by to napravit. Dalo by se říct, že zasněžené lesy mám i v Krkonoších, ale tady to bylo jiné. Všechny hory nejsou stejné. Nádherné to bylo a moc, ovšem jiným způsobem než jak to znám z Krkonoš.

4.6. – 13.6.

GR221 – Mallorca (přechod pohoří Serra de Tramuntana)

Já to překládám jako Trauma přechod, protože ten název „Tramuntana“ neumím správně vyslovit. Nebo takhle, prostě vždycky, když chci někomu říct, jak se to jmenovalo, tak mi tam vleze „Trauma.“ 😀
Jinak je to nejlehčí trek Evropy, takže to žádné trauma není.

GR221 nebyla letos v plánu. S mým chlapákem se už známe strašně moc pátků a já si ho (když jsme spolu začínali chodit) otestovala na přechodu Šumavy 😀 Hodná přítelkyně – ale mě zajímalo, zda zvládne moje tempo, a to, jak se ráno vzbudím na takových výletech opuchlá, smradlavá, špinavá.
Jsme spolu doteď!
A já tím chci říct, že jsem jednoho dne takhle seděla v práci a my s přítelem jsme měli dohodu, že on naplánuje týden dovolené a já naplánuju týden dovolené. A tak si tak sedím v práci a napadlo mě, co si před TMB dát nějakou příjemnou dovolenou. Mallorca? Hmm? No zkusím to mýmu Márovi napsat.
Souhlasil!
Když jsem se ho na konci treku ptala, že chci upřímně slyšet, jak se mu to líbilo, tak byl nadšenej. Povídal, že si příští rok dáme něco podobnýho (jupííí) a že se mu líbí, jak člověk vypne, nad ničím se nestresuje a jen si kráčí přírodou (a v noci čuchá smradlavou Hanču).

2.7. – 6.7.

Mám dva kámoše, které znám už 12 let (je to možný ty brďo). A my spolu už nějaký ten rok vyrážíme v červenci na prodloužený víkend do Tater. Vždy s sebou přibalíme další pasažéry z řad našich kamarádů, kteří jedou s námi. Letos se k nám přidal Dan s Míšou.
Plán na tento prodloužený víkend měl v režii Ondra. On ho má tak nějak vždy 😀 Tentokrát jsem ale prosila o omrknutí Télgártu, tak mi bylo vyhověno!
Páč jinak by na našem pokoji nebyla italská, ale italsko-česká domácnost! 😀 😀 😀

Za ty tři dny jsme si vyrazili na Velkou Svišťovku, prošli se okolo Télgártu a poslední den jsme došli na Rysy.
Nezapomněli jsme na degustaci drinků z Tatranského čaje, na nacpání pupků haluškami, svíčkovou a kachnou a hlavně jsme se nezapomněli dobře bavit! 🙂

28.7.

Ještě před tím než jsem bez Máry odjela na TMB (on už neměl dovolenou, tak kdyby nějaké zvědavce zajímalo, proč nejel 😀 ) jsem si chtěla dát trochu do těla a ty nohy připravit na to, co je čeká. Je mi jasný, že tyhle vzdálenosti si dá už lecjakej blázen, píšu blázen, ne normální člověk 😀 Šla jsem tedy za Márou, že mě napadlo ujít za den v Krkonoších 40 km. Nejvíc jsem tam zatím ušla 35 km.

Řekl, že to zní děsně lahodně a kdy jdeme. Zajásala jsem, naplánovala nám víkend (druhý den v hotelu na regeneraci, hraní kulečníku, popíjení ginu s tonicem aj.) 😀 😀
Den to byl vážně děsně lahodný. Začali jsem už před východem slunce, který byl u Luční boudy naprosto neuvěřitelný a pokračovali dál. Těch 40 km uteklo neuvěřitelně rychle, oba jsme na konci říkali, že bychom si dalších 10 km klidně dali, ale nechtěli jsme to zbytečně přehánět.

Věřím, že si někdo poví, jak si tohle můžeme užít.
Hele, my ten způsob života máme nastavený prostě takhle. Baví nás to, vypneme u toho, zvládneme si odpočinout, kochat se, v klidu se najíst, obejmout se a dívat se na ty scenérie. Já bych třeba taky mohla napsat, jak si někdo může užít dovolenou jenom na pláži. To je pro mě sebevražda 😀 Ale chápu, že některé to ležení na pláži baví stejně, jako nás 40 km za den v horách 🙂

srpen

Dočkala jsem se!
Na tenhle výlet jsem se těšila už od roku 2020. Konečně tu byl, konečně jsem stála u brány, která znamenala start a cíl treku.
Tour du Mont Blanc.
Kdo chcete a můžete, neváhejte a vydejte se na tento nejkrásnější trek Evropy. Vím, že jednou ho chci přejít i s přítelem, protože bych mu ráda ukázala něco při čem se tají dech.
Společnost na treku jsem měla v podobě tří chlapáků – Pavla, Michala a Davida 🙂 Super parťáci, na které se dá spolehnout, je s nima sranda, srmděj stejně jako já, takže si není co vyčítat.

Napsat, že jsem si to užila je slabé slovo, protože vy si to musíte zažít, abyste pochopili, co jsem cítila, co viděla a do jakých kopců jsem se hrabala.
Jedno Vám ale řeknu, že jak jsem se od mýho chlapáka odloučila jenom na 8 dní, neskutečně mi chyběl! A to si člověk řekne: „Super, tak si od něj odpočinu.“ Ale ono prd. Jenom bouchli dveře od našeho bytu, že jako jedu, pac a pusu, tak už se mi začalo stejskat 😀

leden | říjen – Žďárské vrchy

S Šárkou jsme se potkaly tento rok v lednu, když kejvla na to, že se mnou vyrazít na Túr d Česká republika v půjčené dodávce.

Když jsme z Prahy vyjížděly, tak nás ani jednu nenapadlo, co nás čeká za dobrodružství. Jako třeba nefunkční topení kvůli vybité baterce, chybějící vařič s kartuší apod. Dorazili jsme na místo, odkud jsme podnikly 20 km výlet v okolí Vítochova. Šárce jsem slibovala nádhernou přehradu, tak před sebou a za sebou viděla jenom mlhu 😀
To nám ovšem nezkazilo náladu. Dorazily jsme k dodávce a náladu nám zkazilo až to, že nám nešlo topení. Po několika telefonátech s půjčovnou dodávky nám bylo sděleno, že auto má asi vybitou baterku, tak ať s autem uděláme pár koleček po okolí. Na dotaz proč nebyla v autě plynová kartuše a vařič nám bylo sděleno, že to bylo odendáno z důvodu toho, aby to v těch mrazech nebouchlo. A že by nám to někdo třeba při zapůjčení napsal?! 😀

Obě tak nějak rozpálené doběla jsme si řekly, že na to velmi slušně prdíme a že jedeme v noci zpět do Prahy, auto vrátíme a na zbytek prodlouženého víkendu něco vymyslíme. Jak jsem byla rozčilená a viděla ve tmě úplný ……… tak jsem zajela do závěje 😀

A víte, že toho ani jedna nelitujeme? Poznaly jsme totiž neuvěřitelně hodné lidi! Ani jedna jsme v životě nezapadla s autem a ani jedna jsme nikdy nešla do vesnice prosit o pomoc. Bylo asi půl 9 večer a říkaly jsme si, zda nám vůbec někdo otevře. Otevřel nám postarší pán, u kterého jsme vyprosily dvě lopaty. Půjčil nám je a po chvíli usilovného odhazování sněhu, což nám moc nešlo, došek ten starý pán s dalším pánem a paní, co nesla termosku s čajem.

Ať prej nalámeme pár větví ze smrku a dáme to pod kola, oni prej začnou odhazovat sníh. Za chvíli byla dodávka ze závěje venku. Pán si vzal lopaty nazpět a ti dva milí lidé, co přišli s ním nás nechtěli nechat odjet a že u nich musíme přespat. Bylo nám to nejdřív blbé, ale nenechaly jsme se dlouho přemlouvat a za chvíli jsme stály ve vyhřáté chodbě krásného domu.
Dojatý po úžasné večeři, skleničce vína a úžasném pokoji, který nám ti dva poskytli, jsme usínaly se slovy, že je neuvěřitelný, jak se v dnešní době najdou tak hodní lidé!

Na podzim jsme se sem vydaly znovu, že naše zachránce navštívíme a rovnou si přitom dáme krásný výlet přes místa, kde jsme v zimě viděly úplný prd 😀

přespávačky v horách

Když nepočítám Tour du Mont Blanc a Mallorcu, tak jsem si letos pochrápala venku v horách 4x. Je mi divné, že tak málo, takže si myslím, že ještě na něco přijdu 😀
První přespávačka se podnikla v lednu na Rýchorách. Původně jsme chtěli přespat v té útulně, co je na fotce, ale ta byla pro naše překvapení uzavřená (na internetu se o uzavření nic nepsalo, spíš se jevila jako otevřená). Nevadilo! 🙂 Vždy je fajn mít plán B, proto jsme se rozešli k postarší útulně v lese, která díky bohu otevřená byla, a kde se k nám nikdo nepřidal. Ono v tomhle tyhle zapadlý útulny mají svoje +, že to tam lidi moc netáhne kvůli tomu, že to je v lese a nemají tam žádné výhledy.

V létě jsme s Márou podnikli další chrápání venku. Tak nejenom, že jsme si vcelku spálili čumáky, trochu se picli rumem (no dobře, tak jsem se picla hlavně já), ale pokecali jsme s další partou lidí, kteří přišli přespat s námi. Usnuli jsme hned vedle útulny venku, neboť bylo děsné vedro a ráno nás vítal krásný východ slunce. Ten horský vzduch má něco do sebe, páč ráno jsem si připadala jako květinka. Připadala, né vypadala! 😀

Já si pak střelila jedno přespání úplně sama, a to poprvé v životě! Mára musel do práce a já na poslední chvíli nepřekecala nikoho s sebou. Upřímně jsem to už vzdávala, protože samotné se mi fakt nechtělo, ale nohy říkaly: „Ty brďo ty seš líná, to se vážně chce válet doma?“ No vyrazila jsem a bylo to boží! 😀 Přišla jsem k útulně v 7 večer, kdy tam už byli dva kluci, o kterých vůbec nevím, jak vypadají, protože už v 7 večer byli zalezlí ve spacákách a tuhli 😀 😀 😀

No a ta poslední přespávačka, která se měla odehrát opět v útulně se nakonec odehrála na Labské boudě 😀 Jsme si to chtěli udělat trochu hogo fogo, dát si sprchu po ránu východ slunce a výbornou snídani na Labské boudě. Tu sprchu jsem si jako jediná z holek nedala. Vy mě už znáte, takže nemohli jste očekávat, že se po jednom dni tam venku snad budu chtít sprchovat 😀 😀
To spaní v útulnách je bomba, ale nebudu lhát, že ta snídaně na Labské boudě byla špatná. Byla úžasná! 😀

V OBLACÍCH

Mít za kamaráda pilota není vůbec špatný. Já jednoho takového mám – Petra Beneše 🙂 Každý rok s ním vzlítnu nad Krkonoše a pozoruju tu nádheru z ptačí perspektivy.

Kolikrát už jsem v tomto článku napsala o něčem, že to bylo úžasný? Napíšu to znova jo! Je to úžasný! 😀 Pamatuji se, že jsem byla z prvního vyvezení tam nahoru dost nesvá. Čekala jsem, co to se mnou udělá, zda budu koukat jenom na rozklepaný nohy s igelitkou v ruce 😀 To se nestalo ani jednou. Teď už si to maximálně bez strachu užívám! 🙂
Jinak Petr není jen můj osobní pilot 😀 Ale může tam nahoru vzít kohokoliv z vás.
Najdete ho na instagramu:
petrbenes_

Peťane, jestli ten IG nemáš veřejně přístupnej, tak si mě nepřej. Ti udělám takovou ostudu, jakou ta tvoje vesnice ještě nezažila! 😀

18.9. – 20.9.

Beskyde, Beskydeee 🙂
Kvůli covidu jsme museli 2x odložit náš výlet do Beskyd. Až letošní podzim to vypadalo, že nám covid nezhatí plány a vyjedeme. Povedlo se! 🙂 Já miluju mlhavý počasí a déšť v horách! 🙂 Ale když jsme jeli 250 km na místo, kde uvidíte to samé, co v Krkonoších (stromy a mlhu), tak mi bylo těch km trochu líto 😀

Ale výlety jsme podnikly. Já byla lehce po rýmě a hned náš příjezdový den jsme si dali pořádný krpál k rozhledně. Já hekala, funěla, zastavovala, ale došla jsem 😀 Večer jsme pravidelně luštili křížovky 😀 Jsme nacvičovali na stáří 😀

Druhý, větší výlet jsme si dali z Horní Bečvy k Radegastovi, a pak dál na Pustevny a zpět na H. Bečvu. Mlha za námi, mlha před námi, ale radosti spousty.

Kam to bude v roce 2022?

Moje / naše plány se plynutím roku hodně mění 🙂

Avšak mám v hlavě trek – Alta Via, který bych si příští rok ráda prošla. Říká se, že prej se s Tour du Mont Blancem pere o to, kdo je z nich nejkrásnější, neboť Alta Via má taky co nabídnout.

přechod Madeiry – Mára byl z přechodu Mallorcy nadšen a říkal, že by si příští rok dal něco podobného, ale o hodně víc v chillu, že si to protáhneme o několik dní a budeme přes den víc chillovat než chodit 😀 Tak mám v plánu, že bychom si mohli dát přechod Madeiry.

A co dál? Co dál, nic dál….dva sifony 😀
Já musela tuhle hlášku.

No! Láká mě toho spoustu, například Laugavegur – trek na Islandu skrz Duhové hory.
West Highland Way – aneb putování Skotskou krajinou
měla jsem v plánu i jeden dvouměsíční trek – ovšem ten pochybuji, že v roce 2022 dopadne a chci ho zatím držet v tajnosti 😀

HLAVNĚ SE Z TOHO NEPOSRAT!

UŽÍVEJTE SI ŽIVOTA, MRTVÍ BUDETE DLOUHO!

ROK 2021 VE FOTKÁCH

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *