Hana Jampílková – 3. stránka

GR20 | 2019

GR20 - NEJTĚŽŠÍ TREK EVROPY

180 km | 14 000 m převýšení | 11 dní

Proč GR20 po Korsice?

Už nějaký ten pátek chodím po horách vysokohorskou turistiku a řekla jsem si, že by to chtělo něco delšího, možná o něco víc náročnějšího.

Dívala jsem se na různé přechody a nejlepší se mi zdála právě GR20. Počet km = 180 km, úplný ideál (nikdy předtím jsem takový přechod nešla).
Četla jsem, že je to velice těžké. Tak jsem si říkala, že i tak je to v pohodě, protože v Tatrách ujdu za den 25 km a v Krkonoších 36 km a druhý den jsem čilá a v pohodě, takže to pro mě zas taková dřina nebude.
OMYL! A o tom se dočtete dál 🙂

LETENKY

Do města Bastia jsme odlétali z Vídně, kam jsme se z Čech dopravili pomoc BlaBlaCaru (z Vídně zpět do Čech jsme pak jeli Flixbusem).

Letenky nás stály 4000 Kč se vším všudy. Společnost, kterou jsme letěli se jmenovala Eurowings.

DOPRAVA PO KORSICE

Když jsme přistáli v Bastii, potřebovali jsme se dostat na náš start GR20, což bylo město Calenzana.

Z letiště Bastia odjíždí autobus, který Vás doveze za 9 euro do centra Bastie a odtud Vás odveze autobus (který parkuje ihned u vlakového nádraží) za 25 euro do Calenzany k výchozímu kempu GR20.

Tento autobus jezdí 2x za den. (alespoň v roce 2019 tomu tak bylo).

Po Korsice se dá také velice dobře stopovat. Proto pokud se Vám nechce utrácet za autobus, můžete se zkusit dopravit stopem přímo do Calenzany.
Poznámka: My stopovali nejdéle asi 3 min.

STANOVÁNÍ NA GR20

Na trase GR20 je 15 chat – Refugie (plno lidí chodí GR20 právě 15 dní – každý den od chaty k chatě).

Na těchto chatách se dá přespat. Dá se buď uvnitř chaty nebo venku v stanu, který Vám na chatě půjčí (pokud nemáte svůj).
Cena za půjčení stanu vychází 7 euro na osobu za noc. Tu samou částku tam zaplatíte, pokud tam přespíte ve vlastním stanu.

POZNÁMKA:
Na GR20 je zakázané spát mimo chaty. Je to pokutováno.

Pokud ovšem chcete spát mimo, doporučuji jít daleko za chatu a spát mimo cesty. My běžně spali tak 2 hodiny od chat a vždy někde v lesích či v 2000 m.n.m. Nikdy nebyl žádný problém.
Samozřejmě všude platí, že CO SI PŘINESEŠ, TAK TO SI I ODNESEŠ A ŘÁDNĚ PO SOBĚ UKLIDÍŠ! 🙂

U chat jsme spali pouze 2x, a to první noc ve výchozím kempu za 9 euro na osobu a poté v půlce treku.

STRAVOVÁNÍ A PITÍ NA KORSICE

JÍDLO:

Pokud nechcete tahat jídlo sebou a chcete jít více nalehko, tak na Refugiích se dají pořídit základní potraviny:
těstoviny, sýr, salámy, pečivo, tuňák, sardinky, sladké tyčinky, čokolády, ovoce, brambůrky apod.

Přibližné ceny:
Tyčinky (mars, kitkat, snickers) – 4 eura
Plechovka coca-cola – 3,50 euro
Tuňák – 4 eura

My jsme si brali hodně jídla z Čech: tuňáky, travel lunch, adventure menu, rýži, čočku, těstoviny, ovesnou kaši, proteinové tyčinky, sušené maso, sušené ovoce.

DOPORUČENÍ:
Z těch instantních jídel (travel lunch a adventure menu) doporučuji brát spíše travel lunch. Je to o dost lehčí a člověk se z toho více nají.
——————————————————————————–

VODA:
Doporučuji nosit tak 3 litry vody na den. Voda se dá doplnit v chatách nebo po cestě, kde jsme potkávali mnoho řek a potoků. Voda nám chutnala a prdelační problémy jsme neměly 😀

ZNAČENÍ NA GR20

• GR20 se značí červenobílým pruhem. Asi 2x se nám stalo, že bylo značení špatně vidět a lehce jsme si zašli.

• Určitě je fajn mít stažené offline mapy.cz, na které nedám dopustit.

ZKUŠENOST, KTERÁ MI DALA NA PRDEL

Do GR20 jsem šla s tím, že to těžké bude, ale že to v pohodě zvládnu, protože jak jsem věděla, tak v Tatrách dám za den 25 km jako prd.

Zvládla jsem to přejít dřív než jsem plánovala, ale sranda to nebyla.

Pokud Vám někdo řekne (jako třeba já), že terén GR20 není vůbec podobný Tatrám, páč v Tatrách jsou cesty, tak nám věřte.
Tady ty cesty (a zejména na severní části) spíše nemáte. Vybíráte si kudy půjdete a hlavně Vás dolů táhne Váš těžký bágl.

Některé úseky jsou lehce ferratové a některé i bez jištění.
Kolikrát jsem musela shazovat batoh, abych se dostala dolů 😀

Celý sever GR20 jdete jenom nahoru a dolů, nahoru a zase dolů. 2 týdny po treku mě ještě bolela kolena.
Určitě je dobré vzít si trekové hole.

VELKÁ DŘINA, VELKÁ BOLEST KAŽDÝ DEN.

Každý den jsem dokončovala s nějakou novou modřinou, spáleným kusem těla a s myšlenkou v hlavě, že další den končím.

Bylo to pro mě opravdu těžké. Bojím se výšek, a to výšek, kde jsou lezecké pasáže nebo úseky s řetězy apod. A o těchto pasážích byl skoro celý severní úsek GR20.

Lezecké úseky, řetězy, balancování na hřebenech. Když to nebyl masakr, tak to byl zrovna extrémní den 😀
Občas jsem i utřela nudli do kapesníku a otřela slzu z očí 😀

PRO PŘEDSTAVU TEDY:
V Tatrách ujdu za den 25-30 km. Tady jsme ušli za den 12-15 km.

ALE JSEM NESMRTELNÁ, TAKŽE JSEM TO ZVLÁDLA!! 😀

Ono to tu možná podávám jako naprosté sci-fi, ale pokud po těch horách aktivně chodíte, tak věřím, že to zvládnete. Jenom to prostě není zadarmo 🙂

CHVÍLE ZALITÉ SLUNCEM

Tak to byly zejména chvíle, kdy jsem seděla u snídaně a večeře nebo si v půlce treku běžela pro studenou colu a k tomu ujídala čokoládu 😀

A nemohu ani zapomenout na skvělé koupačky ve zdejších řekách a vodopádech. To byly chvilky, kdy jsem zapomněla, že mě něco bolí.

Každopádně večer a ráno se nám ukazovaly nádherné scenérie. Vzhledem k tomu, že denně jsme měli úplně vymetené počasí a 40°C, tak jsme vycházeli brzo ráno a snažili jsme se ujít, co nejvíce km v příjemném počasí. Proto jsme hodně často šli s východem slunce, a to byla opravdu paráda.

TI, CO PUTOVALI S NÁMI

Kromě ostatních hikerů, co šli s námi to byli ještě zdejší krávy, koně, prasata, mravenci, komáři, pavouci apod. 😀

Jednou jsme měli ve stanu velkýho černýho pavouka, a to je pak na mě Usain Bolt krátkej 😀 Do toho nám tam pak ještě vlezl škvorák. Idylka! Na tuhle noc prostě nezapomenu.

Jsem spala tak na půl očka 😀

JIH JE PRÝ LEHČÍ

Když jsem začínala sbírat informace o GR20, tak mi plno lidí říkalo ať nejdu jako ovce ze severu na jih, ale jdu to opačně.

Mělo to prý několik důvodu – slunce Vám celou dobu bude pálit do zad a ne do obličeje.
Jih je lehčí, takže si celý jih našlápnete, budete mít větší sílu a sever už jen přeběhnete + budete mít už lehčí batoh o snězené jídlo.

Noooooo, já se nakonec rozhodla pro trasu ze severu na jih a lidi, co šli z jihu měli pěkně spálené xichty 😀
A když jsem tu GR20 přešla, tak v představě, že bych po jihu měla jít ten masakr…néé děkuju pěkně 😀

Víte jako jo, jih je lehčí, ale zas taková procházka to taky není 🙂

Z Vizzavony, což je půlka treku už to tedy lehčí je (zde končí i plno hikerů). Většina si chtěla projít jen to těžké a tím končit.

VŽDY JE NA CO VZPOMÍNAT

Byť byla za tu cestu občasná slza, padaly nadávky, byly chvíle, kdy jsem to chtěla zabalit nebo jsem smrděla na km daleko, tak tu teď sedím u počítače a říkám si, že bych to dala znova 🙂

No blázen že jo 😀

Opravuji tento text dne 24.6.2022, že bych ten trek už znova nešla 😀 Už jsem stará rachejtle a stačí mi lehčí treky 😀

Je to pro mě neskutečně velká zkušenost.

NEDOPORUČUJI to někomu, kdo zajde na hory 1x za měsíc na lehkou 20 km procházku po Krkonoších a říká si horal či horalka 😉

DOPORUČUJI vzít s sebou nějakého parťáka jako já měla Petra, který mi v hodně situacích pomohl, když jsem měla už skoro naděláno v kalhotech.

ODMĚNA JMÉNEM PALOMBAGGIA BEACH

Když dorazíte do Concy, tak dojdete k restauraci GR20 odkud odjíždí autobus, který Vás doveze do takových těch hlavních měst, odkud odjíždí autobusy do Bastie na letiště.

My měli ještě 2 dny k dobru, takže jsme jako první navštívili město Sainte Lucia (kam nás dovezl právě autobus od té restaurace). Zde jsme zakempovali a pořádně se vysprchovali, najedli a zarelaxovali u bazénu.

Druhý den jsme pak odjeli autobusem do města Porto-Vecchio, odkud odjížděl autobus na pláž Palombaggia. Pokud byste se nevyznali v jízdních řádech u nich, tak já vše hledala přes: www.rome2rio.com

BEZ SPOLEČNÉHO FOTA SE NEMOHLO PŘECE ODJET

Tak tedy celou tu dobu jsem smrděla, otravovala a stěžovala si Petrovi 😀 Věřím, že na to teď jistě rád vzpomíná. Moc děkuji za ty nervy se mnou. Děkuji za radu, že sušené švestky jsou nejlepší s nějakou 80% čokoládou (je to fakt lahoda). Doporučuje to opravdu jedna Hanča z jedné 😀 A petr, který tuhle dobrotu vymyslel 🙂

GR20

CO BYLO V BATOHU?

STAN – Hannah Serak 2 (který jsme nesli napůl s Petrem)
KARIMATKA – Therm-A-Rest Prolite
SPACÁK – Warmpeace Viking 600
NEPROMOKAVÁ BUNDA – Tilak Stinger Pro Lady
MERINO SVETR DEVOLD
2x TÍLKA
LEGÍNY
KRAŤASY
2x PONOŽKY
POWERBANKA & NABJIEČKA
EŠUS
LÉKARNIČKA
CAMELBACK
JÍDLO S VODOU
BRÝLE & OPALOVACÍ KRÉM
HYGIENICKÉ POTŘEBY (kartáček, pasta, sprcháč)
FOŤÁK

Dohromady jsem táhla 16 kg

TATRY / ČERVEN

3 CHLAPI A JEDNA DRNDA

20,2 km | Štrbské pleso – Tatranská Polianka | červen 2019
_______________________________________________________

Napsala jsem kámošovi, zda se mnou pojede na otočku do Tater – ten napsal dalšímu, a ten dalšímu, a tak jsme v pátek večer odjeli do Tater 🙂

Na Štrbské pleso jsme dorazili autem 9.6. v půl 6 ráno. Já, Mára, Tomáš a Tomáš jsme vyrazili ze Štrbského plesa vstříc slovenskému dobrodružství 🙂

K POPRADSKÉMU PLESU

K Popradskému plesu jsme vyrazili po červené trase.

Já jsem klukům slibovala nádherné počasí. Takže jsme šli v mlze že jo 😀
Pořád jsem jim ale říkala, že se to změní, že se to určitě protrhá.
Ufff jasně, že jsem to netušila, ale povedlo se a mlha se protrhala 😀

Moc se mi na těch lidech, co nebyli v Tatrách líbí jejich nadšení pro to, co vidí. Velké hory, jinou přírodu, a tak podobně.

Vykračujeme si to pěkně po červené a najednou spadnul velký balvan o dvou rukách a dvou nohách = já.
Jestliže jste doteď neznali člověka, který chodí často po horách, ale neumí si zavázat tkaničky u bot správně, tak jsem to já 😀
Nevím, jak se mi to povedlo, ale v pohorkách jsme si lehce zvrtla kotník – to bylo hups křup a už to bylo 😀

U plesa jsme udělali několik důležitých fotek, bez kterých se nemohlo odejít, hodinu jsme tam poseděli a pokračovali dále.

Aneb když vytáhnete do hor dvě modelíny 😀 Každopádně byla radost a zábava je fotit 😀

Popradské pleso je místo, které jsem navštívila myslím už téměř 9x. Vede k němu lehká cesta od zastávky TEŽ buď ze Štrbského plesa nebo od zastávky Popradské pleso. Najdete zde dvě chaty na občerstvení a ty výhledy fakt stojí za to 🙂

Takže pokud zvažujete nějaký menší výlet s Vašema prďáckýma dětma, tak je můžete vzít určitě sem 🙂

Po dlouhém focení těch mých modelín jsme se konečně odebrali k nějakýmu výšlapu 🙂 Ty výhledy byly neskutečné. Pod náma se různě proplétala oblačnost a nad námi se ukazovaly krásné vršky hor 🙂

Fajn bylo, že jsme vyšli brzo ráno. Lidé skoro žádní a tak jsme měli trasu téměř pro sebe 🙂 Stále se šlo po červené a tělo už konečně dostávala to, co chtělo. Aneb konečně nějaké to stoupání do kopce! 🙂

Máte rádi pavouky? Takové ty černé, velké a všude běhající. Zejména běhající, když po Tatrách běhám já? A zejména běhající v místech, kde jdu já? 😀 Vyražte do Tater! 😀 Já ten konec Ostrvy měla vyběhnutý pak takřka za chvilku 😀 Jenže ono ty mrchy černý, veliký, osminohý porkačovaly cestou se mnou 😀

Když se došlo na Ostrvu, udělali jsme několik fotek našich pozadí a krásných výhledů 😀 Něco jsme zdlábli, pokecali jsme, všichni jsme byli s tím dnem naprosto spokojeni a čekali jsme, co nás bude čekat dál 🙂 Pavouci………pak taky krásný kopce a krajina 😀

O tom joudovi, co si jednou v horách zvrknul kotník, protože měl špatně uvázanou botu a pokračoval v horách dál, ale opět se špatně zavázanou botou, a povedlo se mu ten kotník zvrknout ještě 2x, o tom jste slyšeli? Ne?

Dobrý den, těší mě, Hanča Jampílková, věk cca 15 let (odhaduju dle myšlenkových pochodů), zkušená horalka, co chodí po horách…. 😀 😀 😀

Tak co si budeme, chytám se za hlavu ještě teď 😀 No musím uznat, že když jsem došlápla potřetí špatně a kotník udělal křup, tak už jsem si řekla au, tohle nerozchodím 😀 Konec túry jsem prostě došla, takřka bez problému. Jen jsem to pak doma chvilku ledovala a byl klid 🙂

Cestou po červené jsme navštívili ještě Batizovské pleso (fotka vpravo) a Velické pleso (fotka vlevo). Všude bylo nádherně.

U Batizovského plesa jsme ponořili nohy do vody a zkoušeli, kdo vydrží nejdýl 😀 Možná, že při myšlence na tu vodu, Tomáše zebou nohy ještě teď 😀 A u Velického plesa, aby nám nebyla taková zima jsme se zase řádně spálili. Prostě hory 😀 Doběhnout…….ne, dobelhat se do Tatranské Polianky cestou od Sliezskeho domu po zelené nebyl téměř žádný problém 🙂 Nasedli jsme tam na TEŽku, za kterou jsme zaplatili každý 1,50 euro a jelo se do Štrbského plesa pro auto 🙂

Všechno? 🙂 Ale ano. Vše se nedá popsat slovy. Ten den jsme si prostě užili 🙂 Sice jsme domů přijeli úplně hotoví a těšili jsme se na postel, ale zážitků jsme v sobě měli více než dost. Druhý den v práci jsem teda byla ráda, že udržím hlavu v rovině a neusnu na klávesnici 😀

Choďte a cestujte dokud můžete 🙂 Člověk si tam nahoře opravdu odfrkne od problémů a nabere energii, kterou mu třeba lidé a různé záležitosti tam dole sebrali 🙂

**TRASA:**
https://mapy.cz/s/3u0s6

**CO JSEM MĚLA SEBOU:**
• 3 prďácké chlapy, co nezkazí žádnou srandu 🙂
• kotníkové pohorky (doporučuji je mít zavázané 😀 )
• pořádnou sváču (nějaké obložené housky, zeleninu, ovoce, čokoládu)
• pití (z ples dyžtak chutná voda moc dobře 🙂 kdyby náhodou došla
• nepromokavou bundu
• termo triko s dlouhým rukávem (pro jistotu)
• tílko + kraťasy + náhradní ponožky
• cca 20 eur (plno jsem toho přivezla domů) – potřebujete akorát 5,50 euro za parkování + 1,50 eur za TEŽku
• trekové hole
• brýle + opalovací krém

SKOTSKO

SKOTSKO

10 dní | květen 2019 | 2 drndy
_________________________________________________

S mou kamarádkou Barčou se znám už mnoho let. Byly jsme spolu několikrát v Tatrách, v Krkonoších apod. Ovšem ne nikdy na delším výletu v zahraničí, a tak jsme si řekly, že si to musíme splnit 🙂

Barče jsem řekla ať si vybere, kam by se ráda podívala. SKOTSKO. Ok, tak jedeme 🙂

LETENKY

Letenky nás vyšly na 1300 Kč i se zpáteční cestou.

Cesta do Edinburghu – Praha – Edinburgh
Cesta z Edinburghu – Edinburgh – Berlín (a z Berlína do Prahy ReigoJetem na Florenc)

POZNÁMKA:
1. Do ceny jsou započítány už i jízdenky za autobus. Letěly jsme se společností Ryanair a letenky jsme hledaly na portálech Skyscanner a Ryanair.

2. Když přiletíte pozdě v noci do Edinburgu, tak zajděte do druhého patra letiště, kde najdete restaurace, které jsou přes noc zavřené a všichni tam chrní na sedačkách (nikdo Vás nevyhodí).

PŮJČENÍ AUTA

WILBUR – Náš Renault Kadjar, kterého jsme na ta dobrodružství po Skotsku měly a teda…od té doby žádné jiné auto už nechci 😀
______________________________________________________

Auto jsme objednávaly na stránkách rentalcars.com a půjčovaly jsme ho přes půjčovnu GreenMotion.

Pro zapůjčení potřebujete kreditní kartu na jméno řidiče, věk 25+, řidičák, občanku.

POJIŠTĚNÍ: My jsme se nechaly ukecat do plného pojištění. Budou Vás hodně ukecávat, abyste si to plné pojištění dali, protože nejste zvyklí na jízdu po levé straně. Ovšem je to děsně jednoduché. Za den jsem řídila úplně na pohodu.

NEOMEZENÝ POČET KM: A dále pak není potřeba si připlácet za neomezený počet km, což je dražší. My v tu chvíli nevěděly, zda nám bude stačit omezený počet km, což bylo 95 mil na den, tak jsme si raději připlatily za neomezený počet – a zbytečně.

Auto nás na osobu stálo 10 tisíc (ale zbytečně nám to nalítlo neomezeným počtem km a plným pojištěním)
Zálohu jsme platily 28 tisíc Kč.

DOPRAVA PO SKOTSKU

Já byla po celou dobu řidič a musím uznat, že před odletem do Skotska jsem z toho měla staženou prdel. Levá strana a vše jinak, takže jsem se dost bála. A opravdu zbytečně 🙂

KRUHOVÉ OBJEZDY:
Ve Skotsku se oproti nám jezdí na kruháčích opačně – tedy ve směru hodinových ručiček. Pokud máte jednoproudový kruháč a chcete vyjet prvním výjezdem, dáte klasicky blinkr vlevo. Pokud chcete vyjet (teď si představce hodiny) na 12, tak blinkr nedáváte. Pokud ale pokračujete výjezdem až za 12, tak při vjezdu na kruháč blikáte vpravo a až při výjezdu hodíte blinkr vlevo.
To samé u víceprouďáků 😉 Nemusíte se bát, že by Vás na víceprouďákách omezovali – krásně tam funguje zipový efekt.

Poznámka: Pokud chcete ve víceprouďáku odbočit prvním výjezdem, tak jedete jenom ve vnějším pruhu!

PRAVIDLO LEVÉ, PRAVÉ RUKY:
Slyšela jsem, že pravidlo levé ruky ve Skotsku není. Pokud se dostanete do situace, že nevíte, zda dát třeba u sámošky přednost, tak máte ruce a ukážete si, kdo má jet první. Já se s tím nesetkala. Na křižovatkách to funguje jako u nás. Když přijedete na T křižovatku, tak počkáte až nic nepojede a jedete.

DÁLNICE:
Ve Skotsku se na dálnicích jezdí tak, že když jste pomalejší auto, tak se držíte v levém pruhu – je to prostě opačně než u nás.

SPANÍ VE SKOTSKU

Ve Skotsku se dá dobře kempovat na divoko, někde na odlehlých místech kus od silnice.

My využily kemp 2x, a to pouze jeden, kde jsme byly tedy dvě noci 🙂
Byl to kemp ve městě Staffin na ostrově Skye. Stál nás 270 Kč za osobu na noc a byl plně vybaven (sprchy, kuchyň, pračka, sušička).

Jako odstavné místo můžu doporučit – An Torr na cestě před městem Fort William

POZNÁMKA:
Pozor! Nesmíte parkovat a stanovat na ohrazených místech. To jsou místa farmářů, kteří Vás mohou z míst vyhnat. Teprve po domluvě tam můžete zakempovat.

STRAVOVÁNÍ VE SKOTSKU

Když je auto, tak se vše uveze.

Tudíž jsme vždy nakoupily na pár dní několik jídla, které se nezkazí v autě, balík vod po 6 flaškách a obden jsme si kupovaly třeba ovoce, čokolády, sýry apod. 🙂
Chodily jsme jen jednodenní túry, takže tohle bylo prostě na pohodu.

Ráno jsme si udělaly v klidu snídani (většinou ovesné kaše s jahodami, čokoládou apod.), ke svačině buď jídlo někde v restauraci nebo svačina z batohu a k večeři něco z konzervy.

ZAJÍMAVOST – GLENFINNAN

GLENFINNAN VIADUKT – aneb most, po kterém jezdí Bradavický Express.

Pro nás dvě zajímavost, kterou jsme prostě chtěly vidět – asi jako většina návštěvníků.

PARKOVÁNÍ – hned kousek pod mostem je parkoviště, za které zaplatíte cca 4 libry (už si nepamatuji přesně). To je ovšem hned plné, takže cca 5 min. chůze od parkoviště je v lese větší místo, kde parkují ostatní auta – a je to zadarmo.

KDY JEZDÍ – v 10:45 směrem do Bradavic a v 15:15 směrem z Bradavic
Poznámka:
Kdo vlastníte průvodce po Skotsku od vydavatele Marco Polo, tak bych nevěřila informaci, kde se píše, že vlak jede před 3 hodinou. JE TO BLBOST! Ptali jsme se i na informacích a paní nám tuto informaci z průvodce vyvrátila 🙂

FOTO:
Fotka je focená, když jel express směrem z Bradavic. Odtamtud jsou taky krásné výhledy 🙂

ZAJÍMAVOST – QUIRAING

Toto místo se nachází na ostrově Isle of Skye, kousek od města Staffin. Doporučuji si na toto místo přivstat a vyrazit brzo ráno. Zaprvé v pohodě zaparkujete a zadruhé si to užijete bez turistů.

Když jsme se vraceli z výletu z této oblasti, tak už chodilo plno turistů.

Výlet jsme si naplánovaly dlouhý asi cca 20 km a byla to vážně paráda. Trasa není úplně těžká, vede přes plno vyhlídek a všude okolo je nádherná podívaná 🙂

ZAJÍMAVOST – ÚTESY

Hele já když jela do Skotska, tak jsem se tam úplně netěšila, protože jsem horská holka a v hlavě jsem měla, že Skotsko bude placka a nic mě neohromí.

Kurňa já byla tak hloupá!

Útesy – to bylo něco úžasného. Dvě noci jsme kempovaly v kempu a kousek od nás bylo plno útesů, takže jsme si tam šly každé ráno a navečer vyběhnout a pokochat se.

FOTO
Na fotce je vodopád Mealt z vyhlídkového místa Kilt Rock. S davem turistů nebylo úplně lehké se na tento vodopád podívat a hlavně jsem musela být hodně natažená přes zábradlí, abych tuto fotku nafotila.
_____________________________

Dále pak mě ohromil útes s majákem Neist Point, který se nachází na ostrově Isle of Skye, kam jsme dorazily na večer, kdy tam nebylo moc lidí a opravdu moc jsme si to užily a strávily tam v klidu tak 3 hodiny 🙂

ZAJÍMAVOST – BEN NEVIS

Ben Nevis je nejvyšší hora ve Spojeném království, která leží u města Fort William a její nadmořská výška je 1344 m.n.m.

My s Barčou jsme vycházely z místa zvané Achintee, kde najdete bezplatné parkoviště.

Poté jsme už pokračovali po značené cestě spolu s ostatními. Přestože jsme šli v úterý, tak s námi šlo mraky lidí.

Cestou nenajdete žádnou chatu nebo přístřešek k občerstvení!

SLOVINSKO 2019

VELIKONOČNÍ SLOVINSKO

Psali jsme si s kamarádem Štěpánem, že by to chtělo nějaký další dobrodružství, když se blíží ty Velikonoce.

„Tak nepojedeme do Slovinska“? Proč ne, řekli jsme si a ve čtvrtek v noci jsme vyrazili z Jihlavy směr Slovinsko

DEN PRVNÍ
(Zelenci)

11.4. jsme odjeli v 22:00 hodin autem z Jihlavy směr Zelenci, kde jsme přistáli v 4:30 hodin ráno.

Zelenci je přírodní rezervace, kterou najdete kousek od rakouských hranic. Toto místo jsem si našla na internetu, když jsem projížděla tipy, jaká místa na Slovinsku navštívit.
(My jsme zde byli dvakrát, a to první den ráno a poté při odjezdu – odpoledne).

První věta, která zazněla na Slovinsku, když jsme zaparkovali u jezera Zelenci bylo: „Nazdááár“ 😀
Na parkovišti stáli 3 auta a dvě z nich byla česká. Více jsme na Slovinsku říkali „ahoj“ než „hi“ 😀

Počkali jsme si tu na východ slunce s dalšími fotografy a pokračovali jsme dál vstříc dalším dobrodružstvím 🙂

DEN PRVNÍ

(Bled)

Naše další zastávka vedla ke známému slovinskému jezeru Bled. Zde jsem byla už v roce 2018 a moc se mi u tohoto jezera líbilo, takže tento rok vedla cesta opět sem 🙂

Na Bledu jsme zaparkovali za 3 eura na hodinu, ihned u jezera vedle kempu – Camping Bled.
V tomto kempu jsme byli minulý rok – nocovali jsme tu v autě. Kemp je velmi krásně udržovaný, čisté sprchy, skvělá komunikace – pouze by pro někoho mohl být o něco dražší.

ODKAZ NA KEMP:
Camping Bled

U jezera jsme zašli na molo, kde jsme si dali naši oblíbenou a první snídani, a to ovesnou kaši 😀
Po kaši jsme si vyrazili na vyhlídková místa nad tímto jezerem – Ojstrica, Velika Osojnica a Mala Osojnica.

Na vyhlídku Mala Osojnica vedou super přímé strmé schody 😀 Užijete si! 😀

DEN PRVNÍ
(Bohinjske jezero)

A od Bledu na Bohinjske jezero. Toto je dle mého názoru krásnější jezero než Bled. Je tu méně lidí, méně rozruchu – prostě větší klid 🙂

Strávili jsme tu 2 noci v tomto kempu, který mohu doporučit:
Kemp Bohinj Zlatorog

Do tohoto kempu smějí i psi, je velice čistý. Platili jsme 11 euro na noc za osobu.

Co si budeme – ve čtvrtek jsem celý den balila, pak jela hned za Štěpánem do Jihlavy, a poté jsme hned odjeli do Slovinska. Nespali jsme a bylo to znát. Celý den jsme pak prochrápali u jezera a nachodili jenom 9 km 😀

DEN PRVNÍ

(Jamnik)

Ne, náhodou jsme se ještě donutili 😀 Dojeli jsme ještě v pátek navečer k tomuto kostelu Jamnik.

Dělali jsme na tomto výletu velké přejezdy, takže úplně ne každému se bude zamlouvat frčet hodinu a půl jenom k tomuto kostelu a pak zase zpět 😀

Ale já říkám, že cestování jsou nejlépe utracené peníze 🙂

Kostel je opravdu úchvatný – už samotná cesta k němu.
Cestou kousek od kostela se Vám začne ukazovat nádherná krajina, která je doplněna několika serpentýnami. Vy když vystoupáte nad serpentiny, tak je to ještě větší paráda. Jedete celou dobu prostě s pusou dokořán 😀

Po odfocení všeho potřebného jsme se vydali zpět do kempu, kde jsme si k večeři udělali špagety s boloňskou směsí a hurá na kutě. Vytuhli jsme už asi v 8 večer 😀

DEN DRUHÝ
(Triglav Lakes Lodge)

Den druhý jsme měli budíka na 7:15 hodin jelikož nás čekala delší túra skrz 7 triglavských jezer.

K snídani jsme si dali naší oblíbenou ovesnou kaši, ale tentokrát jsme ji zpestřili malinami a borůvkami ♥

Naše cesta začínala z parkoviště Koča pri Savici směrem na Črno jezero až k Triglav Lakes Lodge s výhledem na Dvojno jezero.

První část k Črnemu jezeru jsem znala. V roce 2018 jsem ji už šla. Nic pro lidi, co nemají fyzičku.
Vy na 2 kilometrech nastoupáte 662 výškových metrů, což je velká sranda. Je to prostě jedna velká kolmice nahoru.

Ovšem pokud zdoláte tyto 2 výživné km, tak se Vám poté zobrazí výhled na tuto krásnou krajinu a dále na zamrzlé Črno jezero.

Od něj je cesta lehce zasněžená – v dubnu se tu v nějakých částech drží sníh. Ovšem mačky nebo sněžnice nám nepřišly potřeba 🙂

Zpět do kempu jsme se vrátili okolo 17:00 hodin, dali jsme si výbornou večeři, pokecali jsme u jezera a šli jsme na kutě 🙂

DEN TŘETÍ
(Bled)

Třetí den jsme zabalili stan a odjeli z kempu směrem k Bledu na východ slunce.

Nefotili jsme východ z žádných z vyhlídek, kde jsme byli první den, protože stát s plno lidmi u vyhlídky se nám nezamlouvalo 😀 (a hlavně jsme na tomto místě stáli úplně sami a tvrdím si říci, že s lepším výhledem).

DEN TŘETÍ
(Vodopád Peričnik)

Od Bledu jsme vyrazili na vodopád Peričnik. Máte dvě možnosti – buď si zastavíte na parkovišti přímo pod vodopádem, a nebo zastavíte na parkovišti 4,5 km od něj ve městě Mojstrana.

My zvolili samozřejmě tu druhou variantu a neprohloupili jsme 🙂 Doporučuji. Cesta je moc pěkná. Jdete podíl řeky a například pro děti je to úplně bezvadné. Je to rovina, kde se dostanou i kočárky.

DEN TŘETÍ
(Soška Pot Trail)

Od Peričniku jsme se vydali dál autem do města Trenta, kde jsme šli Soška Pot Trail.

Pokud se z Krajnske Gory budete chtít dostat do města Trenta, tak musíte překonat 60 serpentin, které vedou cca z 850 m.n.m. do 1600 m.n.m. Jestliže nemáte u svého auta v pořádku brzdy či spojku, tak sem raději ani nejezděte 😀
Byla to vážně jízda – možná bych to nedoporučila ani člověku, kterému se nedělá dobře ze zatáček.

V městu Trenta jsme se vydali po našem trailu. Cestou se Vám ukážou tyto krásné výhledy do údolí. Celkem jsme šli trasu dlouhou 12 km (takže úplně v pohodě).

DEN TŘETÍ

(Jasna lake)

Po projití trailu jsme se opět museli vrátit tou krásnou klikatou cestou zpět 😀

Na cestě zpět jsme se pak stavili ještě u jezera Jasna. Je to místo, které se nachází u silnice – takže zde potkáte opravdu plno lidí, ale každopádně místo má moc hezkou a klidnou atmosféru.

Tady jsme si žádný výlet neudělali. Jenom jsme si sedli a na nějakou tu hoďku jsme tam prostě nasávali energii 🙂

Od tohoto jezera jsme se vydali už zpět do České republiky, ale ještě jsme se ten den zastavili u jezera Zelenci, protože jsme to měli cestou.

Strávili jsme zde také asi hodinu a poté jsme se vydali směr Rakousko, kde jsme přespali jednu noc v autě.

DEN ČTVRTÝ
(Podersdorf)

Naše poslední ráno jsme strávili u majáku Podersdorf. Přivstali jsme si a opravdu jsme tu byli už na svítání. Nikdo zde nebyl – jenom my a vycházející slunce.

Když jsme tu asi hodinu a půl proseděli koukáním na východ slunce, zamířili jsme zpět do České republiky, kde jsme byli okolo 11 hodiny odpoledne.

TAKŽE SHRNUTO:
Tohle byl ve zkratce náš velikonoční víkend. Povedl se, počasí bylo úžasné, naše srdce zajásala.

SLOVINSKO

Dolomity 10. – 12.1.2019

V úterý 8.1. si píšu s kamarádem a do toho sleduju fotky na instagramu a zahlídnu, že jedna holčina, co ji sleduju je zrovna v Dolomitech a má tam samé sluníčko.

Tak jsem si musela u kámoše pofňuknout, že docela závidím a jela bych taky, protože u nás byla pořád mlha a v Krkonoších ani trochu sluníčka. Na to mi kámoš napsal: „Tak pojedeme teď o víkendu a dáme i pátek?“ Tak jsem nejdřív poslala plno vysmátých smajlíků. Potom následoval můj 5 vteřinový zásek a napsala jsem: „Tak JO!“

Ovšem, když jsem přišla v úterý domů, tak jsem snad tím začala uvažovat a říkala si, že jestli to má cenu, zda nemám šetřit, jestli se to vyplatí na takovou chvíli. Zda to nemáme nechat až na jindy, kdy si uděláme trochu plány. Tak jsme celý úterý se Štěpánem uvažovali 😀 Ve středu jsme si na to kejvli, že to teda fakt dáme! Štěpán mě musel trochu popostrčit a dát rozhodující slovo 😀

Ve čtvrtek jsem pobalila věci do batohu, zajela půjčit mačky a v půl 7 večer jsem odjížděla tradá Jihlava, kde se odjíždělo směr Dolomity 🙂 Přesněji do okolí Tri Cime di Lavaredo.